Výstava, kterou z kraje roku 1853 uspořádala Krasoumná jednota, se v její historii stala důležitým milníkem, a to hned z několika hledisek. Spolek se až do první poloviny padesátých let potýkal s problémy souvisejícími s nedostatečnými výstavními prostory, které měl k dispozici pouze pro účely výroční umělecké přehlídky v jarním období. Takové omezení s sebou přinášelo řadu komplikací včetně nemožnosti vystavení uměleckých děl mimo „obvyklou“ dobu. Krasoumná jednota začala problém aktivně řešit právě počátkem padesátých let a od roku 1853 se jí podařilo vyjednat trvalý pronájem vyhovujících výstavních sálů v budově pražského Klementina, kde se podařilo zajistit také několik místností volně využitelných po celý rok. Ty měly sloužit k pořádání mimořádných uměleckých přehlídek bez ohledu na to, v jakém období se objeví možnost přivézt do Prahy divácky zajímavé výtvarné dílo. Takovou potřebu Krasoumná jednota cítila v souvislosti s aktivitami zahraničních uměleckých spolků pořádajících výstavy měnící se každý měsíc nikoli pouze přehlídky výroční (příkladem mohou být výstavy konající se v Österreichischer Kunstverein ve Vídni) – v rámci modernizace spolkových aktivit bylo třeba zajistit možnost mimořádných čtyřtýdenních výstav kdykoli během roku a tím podpořit také propagaci výtvarného umění v Čechách.
„První mimořádná výstava Krasoumné jednoty“, jak byla přehlídka označována spolkem i dobovým tiskem, se uskutečnila hned z kraje roku 1853. Poprvé zde byly využity prostory druhého patra Klementina, kde mohli návštěvníci pro tentokrát zhlédnout ne více než 13 vystavených prací. Hlavním lákadlem celé mimořádné výstavy se stala monumentální olejomalba Paestum (1847) švýcarského malíře Alexandra Calame. Rozsáhlou krajinomalbu zobrazující jeden z chrámů italského Paesta předcházela pověst senzačního díla – Calame obraz původně maloval pro francouzského krále Filipa Ludvíka Orleánského, který jeho koupi pro vysokou cenu nakonec odmítl. Dílo se nakonec dostalo do soukromé sbírky lipského generálního konzula Schlettera, který vlastnil významnou sbírku děl především soudobých francouzských autorů. Schletter podnikal se svými nejzajímavějšími obrazy zahraniční turné – o dva roky dříve tak v Evropě představil obraz Paula Delaroche Napoleon ve Fontainebleau, který vysokou návštěvností ocenilo v rámci výroční výstavy Krasoumné jednoty i pražské publikum. Pro cestu po evropských uměleckých centrech Schletter zvolil i zmíněnou olejomalbu Alexandra Calame, jejíž zastávkou se koncem roku 1852 stala v rámci prosincové výstavy Österreichischer Kunsverein Vídeň. Hned po skončení vídeňské výstavy pak obraz zamířil do Prahy.
Kromě prezentace senzačního obrazu Alexandra Calame se na výstavě představili další soudobí autoři – vesměs autoři krajinomaleb. Tisk i pořadatelé považovali za důležitou také účast vídeňských autorů Friedricha Gauermanna a Josefa Danhausera z majetku barona Louise Pereira – vídeňské umění se až do padesátých let na výstavách Krasoumné jednoty prakticky nevyskytovalo a sám František Thun–Hohenstein (jednatel spolku) projevil zájem situaci řešit a do Prahy na následující výroční výstavy přivézt další přední umělce centra monarchie [Bericht 1853, s. 6]. Gauermann zde byl zastoupen obrazem se zvířecím motivem, Danhauser (posmrtně) žánrovou malbou Láska básníkova. Představení v rámci mimořádné výstavy byli i v Praze populární mnichovští autoři – Friedrich Zahn s vyobrazením Maxmiliana I. na skále sv. Martina a Albert Zimmermann s drobnou ideální lesní krajinou. Dalšími autory byli Hans Brandes z Braunschweigu, Leopold Stephan, Max Haushofer, se dvěma krajinami Johann Kautsky a taktéž s dvěma díly s motivem Prahy Bedřich Havránek. Kromě olejomaleb bylo v prostorách Klementina možné zhlédnout i soubor rytin od českého rytce J. Šmída představující starožitný sarkofág z císařské Ambraské sbírky [Anonym 1853].
Dle původních plánů Krasoumné jednoty trvala její první mimořádná výstava čtyři týdny a ukončena byla 14. února 1853. Stejně jako v případě výroční umělecké přehlídky byla i tato zimní výstava prodejní – ze třinácti děl byla soukromníkům prodána tři plátna za celkovou cenu 244 florinů. Co se celkové návštěvnosti týká, byli pořadatelé nemile překvapeni, návratnost vstupného, které bylo stanoveno na 10 krejcarů za osobu, byla pouhých 88 florinů a 50 krejcarů – výtěžek svědčící o nevelkém zájmu publika. Ten patrně pramenil i z pro návštěvníky nezvyklé doby otevření výstavy a dostatečně je tak nenalákalo k návštěvě ani senzační dílo Paestum. Problémem první mimořádné výstavy byl kromě nízké návštěvnosti také vysoký účet za dopravu rozměrného Calameho plátna, které muselo být z Vídně dopraveno vlakem za částku 262 florinů.
I přes zmíněné záležitosti, byla první mimořádná výstava Krasoumné jednoty považována za zdařilou. Její význam pro vývoj moderního výstavního prostředí v Čechách se stal nepopiratelným, a to jak z hlediska získání celoročně využitelných prostor pro Krasoumnou jednotu, tak z hlediska získávání divácky potenciálně zajímavých prací. Praha tak následovala vzor významných uměleckých center Evropy, jakými v té době byli Berlín, Mnichov či Vídeň.
Lucie Česká
Anonym 1853: Anonym, Od 15. ledna, Lumír III, 1853, č. 3, 20. 1., s. 71–72
Bericht 1853: Bericht über die Wirksamkeit des Kunst-Vereins für Böhmen, für das Jahr 1852–1853, s. 6–7, Archiv Národní galerie v Praze, fond SVPU, Zprávy o činnosti, AA 1259
Lucie Česká, Christmas Exhibition: An Alternative to Official Art Shows and a Marketing Strategy, Umění/Art LXXII, 2024, č. 1, s. 53–68
Archiv Národní galerie v Praze, fond SVPU, Zprávy o činnosti, Bericht über die Wirksamkeit des Kunst-Vereins für Böhmen, für das Jahr 1852–1853, AA 1259
Archiv Národní galerie v Praze, fond Krasoumná jednota, Korespondence z let 1852–1853
Anonym, Prag, Wiener Allgemeine Theaterzeitung, 1853, č. 15, 22. 1., s. 4
Anonym, Der prager Kunstverein, Illustrirte Zeitung XX, 1853, č. 501, 5. 2., s. 11
P. B., Prag, Ost-Deutsche Post, 1853, č. 14, 18. 1., s. 2