Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Oficiálně druhá výstava v pořadí uspořádaná v nové Galerii Ruch byla věnována souborné retrospektivě Hanuše Schwaigera. Výstava byla zásadní nejen pro mladého autora, pro kterého byla samostatná výstava prestižní záležitostí, ale zároveň i pro samotnou galerii i podnikatele Aloise Wiesnera, který zde zvolil koncept, v polovině osmdesátých let ještě poměrně nový, v podobě prezentace jediného autora.  

Alois Wiesner se s Hanušem Schwaigerem seznámil již před samotným otevřením své pražské galerie, když se coby nakladatel počátkem osmdesátých let rozhodl pro vydání pohádkového alba, na jehož ilustrování se dohodl právě s mladým umělcem.  Jejich spolupráce vyústila roku 1886 ve Wiesnerovu nabídku dlouhodobého pobytu v jeho pražském bytě, na kterou navázalo otevření galerie, vznik Schwaigerova atelieru na Senovážném náměstí a konečně i umělcova souborná výstava.

Výstava děl Hanuše Schwaigera byla v Galerii Ruch instalována v týdnu od 17. do 22. ledna 1887 a veřejnosti byla otevřena 23. ledna. První reklamy a upozornění na plánovanou výstavu se v tisku začaly objevovat již na počátku ledna. Oproti předcházejícím výstavám krajinomaleb Karla Liebschera a Zálivu smrti Julia Payera, které v Ruchu probíhaly současně, byl celý prostor galerie věnován pouze Schwaigerovým pracím. Celkem bylo v místnostech galerie veřejnosti představeno 72 děl. Z katalogu, který byl u příležitosti výstavy vydán, vyplývá, že vystaveny byly jednak práce z majetku Galerie Ruch, zakoupené od autora Aloisem Wiesnerem již v průběhu roku 1885, dále díla zapůjčená od soukromých sběratelů a v neposlední řadě díla ve vlastnictví vídeňského galeristy H. O. Miethkeho. Přestože výstava nebyla prezentována jako prodejní, většina vystavených prací k prodeji určená byla – všechny položky v majetku Galerie Ruch i ty, zapůjčené do galerie Miethkem – jak bylo uvedeno hned na předsádce katalogu. 

Pečlivost, s jakou se Wiesner zhostil uspořádání Schwaigerovy souborné výstavy, je dnes zřejmá především ze zmiňovaného katalogu. Sešit fungující jako katalog výstavy vyšel v lednu 1887 a bylo možné ho zakoupit za 20 krejcarů, čítal více než 20 stran a obsahoval Schwaigerův stručný životopis s fotografií, seznam jednotlivých děl, některé s velmi detailním popisem námětu, ale především jejich vybrané reprodukce. Nejen svým rozsahem, ale hlavně reprodukcemi předčil katalogy, na které bylo pražské umělecké publikum do té doby zvyklé.

Hlavním dílem, v katalogu označeným jako číslo 1 a v galerii zároveň umístěným na čestné místo čelní stěny hlavního sálu, byl rozměrný akvarel Novokřtěnci v Münsteru [Weitenweber 1887, s. 207]. Kompozice představovala výjev z náboženského konfliktu v německém Münsteru obsahující podle některých komentářů až 400 postav. Schwaiger se tématem inspirovaným Hammerlingovým eposem Král Sionu začal zabývat již roku 1881, kdy vznikly první skicy, náčrty, ale i první menší varianty, větší pak vznikla o několik měsíců později roku 1882. Akvarel vystavený v Ruchu umělec namaloval roku 1886 a stejně jako mnoho dalších Schwaigrových prací byl v majetku galerie. Výstava dále obsahovala akvarelové a temperové malby, skicy a kresby, které umělec čerpal z „tvorby básnické, současné, ještě raději staré a nejraději z oné dílny tajeplné, kde lid upřádal svoje bajky plné hloubky poetické“ [Tyršová 1887, s. 551]. Představila autorovu nejnovější produkci, ale i starší díly – jako v případě Enšpigla z roku 1874. Mezi vystavenými pracemi byly také ilustrace, které Schwaiger vytvořil pro Wiesnerovo pohádkové album.

Dobová kritika ve vzácné shodě označovala umělce jako velice osobitého, ať ve volbě jednotlivých námětů, techniky nebo podání jednotlivých postav. V zásadě pozitivní komentáře tak částečně plynou právě ze zmiňované pozice, kterou Schwaigerovi umělečtí kritici přiřadili, tedy z té naprostého solitéra, jehož tvorbu nelze hodnotit pomocí žádného z běžně platných kritérií, jak shrnula Renáta Tyršová: „V celku ovšem souhrn studií těchto nepodává obrazu vábného. ... Mrzák, blbec, potulný cikán, stařec věkem shrbený, zbědovaný tulák ... Jeliž to umíněný kult šerednosti, bezděky patřitele k opposici vyzývající? ... Neříkáme, že by bylo na prospěch umění českého, kdy by v této své choutce umělec nohsledů nalezl. Jakožto kontrast půvabů a lahody jest nám ovšem i šeredno někdy vhod ...“ [Tyršová 1887, s. 552].

Výstava byla otevřena každý den od 9 do 17 hodin. Týden před jejím zakončením byla prodloužena otevírací doba galerie a návštěvníci mohli přicházet až do půl šesté odpoledne. Konec výstavy byl naplánován na 13. března 1887. V denním oznamovateli Národních listů se pozvánka na výstavu děl Hanuše Schwaigera objevila ještě 17. března: ale vzhledem k tomu, že již 15. března zde byla představena výstava nová, lze předpokládat, že se jednalo pouze o přehlédnutí v redakci novin a že plánované datum ukončení výstavy bylo dodrženo.

Rozhodnutí uspořádat soubornou výstavu takového rozsahu, jaký měla v Galerii Ruch, poměrně mladému a z hlediska národnosti pro některé kritiky lehce problematickému umělci bylo dalším Wiesnerovým pokusem, jak na sebe, a především svou galerii přilákat pozornost a etablovat se tak na mapě pražských výstavních podniků, jakým byl například úspěšný salon Mikoláše Lehmanna. Několik týdnů po začátku Schwaigerovy výstavy místnosti galerie doplnilo několik děl jiných autorů – dva obrazy Alfreda Seiferta, socha Bernarda Seelinga a reliéf představující Madonu od Josefa Václava Myslbeka. Tak začal Alois Wiesner své publikum pomalu připravovat na stálou výstavu, kterou představil v březnu 1887.

Lucie Česká

Citovaná literatura

Tyršová 1887: Renáta Tyršová, České malířství na letošních výstavách Pražských, Osvěta XVII, 1887, č. 6, 06, s. 548–563

Weitwenweber 1887: V. W. [Vilém Weitenweber], Souborná výstava děl Jana Schwaigera, Zlatá Praha IV, 1886–1887, č. 13, 18. 2., s. 207–208

Další literatura

Ondřej Chrobák, „Ruch“ ve výtvarném umění v Praze 80. letech 19. století (diplomová práce), Praha 2002

Anonym, Galerie Ruch, Národní listy XXVII, 1887, č. 1, 1. 1., s. 2

Anonym, „Galerie Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 5, 6. 1., s. 2

Anonym, Výstava nejnovějších děl, Zlatá Praha IV, 1886–1887, č. 7, 9. 1., s. 111

Anonym, Galerie „Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 10, 11. 1., s. 3

Anonym, „Galerie Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 15, 16. 1., s. 2

Anonym, Výstava akvarelů, Zlatá Praha IV, 1886–1887, č. 9, 21. 1., s. 143

Anonym, Galerie „Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 22, 23. 1., s. 7

Anonym, „Galerie Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 26, 27. 1., s. 2

Anonym, Souborná výstava, Zlatá Praha IV, 1886–1887, č. 10, 28. 1., s. 159

Anonym, Umělecké výstavy, Národní listy XXVII, 1887, č. 43, 13. 2., s. 2

Anonym, Galerie Ruch, Národní listy XXVII, 1887, č. 55, 25. 2., s. 3

Anonym, Umělecké výstavy v Praze, Národní listy XXVII, 1887, č. 57, 27. 2., s. 3

Anonym, výstavy umělecké, Národní listy XXVII, 1887, č. 64, 6. 3., s. 2

Anonym, Souborná výstava akvarelů, Zlatá Praha IV, 1886–1887, č. 16, 11. 3., s. 255

Anonym, Umělecké výstavy, Národní listy XXVII, 1887, č. 71, 13. 3., s. 2