Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Výstava Georga Karse, uspořádaná v roce 1934 v galerii Hugo Feigla, připravila půdu pro velkou soubornou přehlídku Karsových prací vzniklých mezi lety 1906 a 1936. Slavnostní otevření 9. ledna 1937 proslovem zahájil Jaromír Pečírka, záštitu nad ní převzal prezident Edvard Beneš. Ve stejném termínu byla otevřena také přehlídka dosud veřejnosti neznámých děl Emila Filly, oba malíři na přípravě pracovali s několikaměsíčním předstihem [Čapek 1937]. Do Karsovy retrospektivy bylo zařazeno 129 olejomaleb a 73 kreseb. Významnou část obrazů tvořila díla zapůjčená ze soukromých sbírek. Také katalog výstavy je dokladem snahy o retrospektivní ucelené představení: Úvodní slovo bylo nahrazeno výběrem překladových textů kritiků umění meziválečného období původně otištěných v německých a francouzských periodikách. Nejstarší stať Maurice Raynala z Der Cicerone z roku 1923 doplňují předmluva z katalogu v galerii Berthe Weill (1928), část textu Nino Franka a Jacquese Geunna z L`art vivnat (1929 a 1934), obsáhlejší stať Florent Fels ze samostatného Karsova katalogu z roku 1930, osobní charakteristika od Suzanne Valadon (1939), výtah z předmluvy katalogu souborné výstavy v Galerii Moos v Ženevě (1932) od Waldemara George, část textu Václava Nebeského z tehdy připravované knihy L`art moderne tchécoslovaque a výběr z textů publikovaných v roce 1936 Maxem Jacobem a Jacquesem de Laprade. Nejedná se pouze o výpis kritik recenzentů, ale o různorodě orientované stati, které ve svém výsledném znění tvoří pestrou mozaiku společného zájmu o Karsovu tvorbu a úcty k jeho autorskému pojetí. Tato koncepce měla jednoznačně potvrdit roli Georga Karse v evropském uměleckém provozu jako zástupce pařížské školy, jak uvádí například Jaromír Pečírka ve svém proslovu [Pečírka 1937] nebo F. V. Mokrý na stránkách Venkova [Mokrý 1937]. 

Význam výstavy podtrhuje i návštěva Edvarda Beneše 30. ledna. Původní fotografie dokládají vřelý zájem prezidenta republiky o Krasovu tvorbu, ale dnes se nedaří je dohledat, jedna byla reprodukována na stránkách Podřipského kraje[Vendl 1937].

Význam výstavy pro představení autorovy tvorby zaznívá ze všech zpráv publikovaných ve všech důležitých periodikách. Josef Čapek považoval dílo „za svátky smyslů, světlé okamžiky,“ definoval ho jako „chutnou malbu,“ avšak ne takovou, „která by ukájela nějaký hrubý či zoufalý hlad; na to je příliš jemná, vybraná.“ Jarmil Krecar pro Polední list definoval dílo jako „přízvuk smyslné orientální zádumčivosti a v sebe pohrouženého opojení sálavou barevností“, nicméně nanejvýš si Karse považoval coby „malíře ženy, její nahoty a rytmu v ní obsaženého, z ní vyvírajícího, rozvíjejícího se hrou linií, nebo psychicky soustředěného v tváři“ [Krecar 1937]. František Viktor Mokrý shrnul Karsův život a tvorbu. Prohlásil, že je to „výstava sama pro sebe, živá a nabitá pozorovacím žárem a vášní“ [Mokrý 1937]. Nejrozsáhlejší recenzi v deníku přinesl na stránkách Deutsche Zeitung Bohemia August Ströbel. Obdivoval malířskou krásu, volbu barev, harmonii linií. Vyjádřil Karsovi doslova ohromný respekt. Nejen touto charakteristikou vystihl pocity i názory dalších recenzentů, kteří výstavu hodnotili veskrze pozitivně. Karsův výtvarný projev v českém prostředí působil neotřele, svěže a vyvolával emoce. Výstava v průřezu ukázala proměnu malířova rukopisu od postimpresionismu, přes kubistické pokusy až po pro něj typickou valérovou objemovou malbu, s hutnými nánosy barevných past v tlumených tónech. Za hlavní námětovou doménu je možné jistě označit ženský akt.

Krátká zpráva v Lidových novinách z konce února nás pak informuje o tom, že autor „prodal z výstavy v Mánesu 24 svých obrazů. Je to jeden z největších hmotných úspěchů, jaký byl na pražských výstavách zaznamenán.“ [Anonym 1937] 

Ve výrazněji menším měřítku se Souborná výstava Georges Karse (1906–1936) přesunula do Brna. Uskutečnila se v prostorách Skupiny výtvarných umělců ve dnech od 6. do 23. března 1937. Nápadně jednodušší katalog brněnské výstavy nás informuje o skutečnosti, že vystaveno zde bylo celkem sedmdesát tři vybraných obrazů.

Karsovu retrospektivu v roce 1937 je možné považovat za dosud největší představení jeho prací na území dnešní České republiky. Na základě jejího úspěchu se manželé Karsovi odhodlali k delšímu pobytu v Praze a neprodaná díla deponovali v novém pražském ateliéru v blízkosti Karlova mostu. Události blížící se druhé světové války a Mnichovská dohoda zapříčili jejich urychlený odchod zpět do Paříže na podzim 1938. Nejlepší část Karsova díla zůstala v Praze a byla následně nenávratně rozprášena. 

Milan Šorm – Leona Zítová

Citovaná literatura

Anonym 1937: Anonym, Prodej obrazů: Malíř Georges Kars, Lidové noviny VL, 1937, č. 98 (odpolední vydání), 23. 2., s. 2

Čapek 1937: jč [Josef Čapek], Neznámý Emil Filla, Lidové noviny VL, 1937, č. 45 (ranní vydání), 26. 1., s. 9 

Krecar 1937: Kr. [Jarmil Krecar], Karsova výstava, Polední list XI, 1937, č. 9,  9. 1., s. 2

Mokrý 1937: fvm [František V. Mokrý], Malíř Jiří Kars, Venkov XXXII, 1937, č. 8, 9. 1., s. 7

Pečírka 1937a: J. [Jaromír] Pečírka, George Kars, Prager Presse XVII, 1937, 12. 1., č. 12, s. 6

Pečírka 1937b: Úryvek z proslovu Dr. J. Pečírky při zahájení výstavy G. Karse v Mánesu, Volné směry XXXIII, 1937, s. 203–204

Vendl 1937: V. K. Vendl, Malíř Jiří Kars, Podřipský kraj III, 1937, č. 3, s. 99–102, č. 4, s. 126–139

Anonym, Zwei Ausstellungen im „Mánes“, Prager Presse XVII, 1937, 6. 1., č. 6, s. 8

Anonym, Malíř Georges Kars, Lidové noviny VL, 1937, č. 98 (odpolední vydání), 23. 2., s. 2