Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

1936
Sudetoněmecká žena ve výtvarném umění

Datum:15. března – 29. března 1936

Místo: Teplice, Muzeum Teplice

Pořadatel:Sekce pro výtvarné umění Muzejní společnosti Teplice-Šanov

Autoři koncepce:Meisel, Emma

komentář

Výstava Sudetoněmecká žena ve výtvarném umění byla připravena jako 14. v pořadí Sekcí pro výtvarné umění Muzejní společnosti v Teplicích-Šanově. Její hlavní organizátorkou byla Emma Meisel, učitelka židovského původu místního soukromého lycea. Mezi lety 1932 až 1938 uspořádala v tomto lázeňském městě celkem 18 přehlídek věnovaných německy hovořícím výtvarným umělcům z Čech, Moravy a Slezska, aktivně se podílela na výstavní, akviziční a vzdělávací činnosti tehdejšího místního muzea. Prostor věnovala spolkům, jednotlivcům a soukromému sběratelství. Při svých aktivitách vycházela z velmi dobrých znalostí umění českých Němců a tehdejšího moderního umění, jehož podobu se jí navzdory všem snahám nedařilo v Teplicích vždy prosazovat. 

Na poli německy hovořících výtvarných umělkyň se jednalo v meziválečném období o ojedinělou přehlídku. Volně navázala na předešlé aktivity Spolku německých malířek [Verein deutscher Malerinnen], jež v meziválečném období pravidelně vystavoval v Praze v Krasoumné jednotě, dokázal se prosadit také v Brně nebo Ústí nad Labem. I tyto přehlídky byly dokladem stavu určité genderově vyčleněné skupiny autorek, z nichž část tvořily diletující autodidaktky.

Emma Meisel pro účast oslovila 60 žen-umělkyň, na výstavě jich participovalo 38. I přes dílčí nákupy do sbírek tehdejšího muzea dnes nejsme schopni identifikovat velkou většinu prezentovaných prací. Převážná část vystavených děl se nesla v duchu postimpresionismu, naturalismu a akademické malby vycházející z tradic 19. století. V tomto smyslu vznikala tvorba např. Ernestine Jelinek-Prisching původem z Kašperských Hor. Žena historika umění Rudolfa Prischinga působila jako středoškolská učitelka kreslení nejprve v Moravské Ostravě a Vídni, v období První republiky, po smrti svého manžela, žila v Kašperských Horách a Železné Rudě. Na výstavě se prezentovala dvěma zátišími, aktem a portrétem. Světelnou atmosféru Dalmácie se snažila zachytit Inge Thiele-Peschka. Stejným motivem, ale v barevném podání ovlivněném dětstvím prožitým na Hané, se představila Lili Gödl-Brandhuber, kterou Emma Meisel zařadila k tvorbě zástupců umělecké kolonie v Dachau. Z pohledu modernity mohl být zajímavý Portrét Mayr-Harting od Mii Münzer s „odpudivě deformovýma rukama“ [Meisel 1936], nebo práce Grete Schmied, u níž Emma Meisel vypozorovala počátky abstraktního konstruování obrazu. 

Prodejní cena může být jedním z měřítek hodnocení této výstavy. Nejdražší díla s cenou nad 2000 korun vystavovaly Inge Thiele-Peschka, Otty Schneider, Grete Schmied, Charlotte Schroetter-Radnitz, Hermine Lindner, Gertrude Kauders a Lili Gödl-Brandhuber. Nejdražší prodaný olej byl ale výrazně levnější a patřil Alici Adamek-Kick: Květinové zátiší s gladiolami získal za 600 korun teplický pekař Köhler. U autorek nejmladší generace narážíme při zpracování na úplnou absenci dochovaných nebo reprodukovaných děl. Podle seznamu vystavených děl, dochovaných v okresním archivu Teplice, byla část expozice věnovaná uměleckořemeslné produkci. Pravděpodobně není možné předpokládat vysokou uměleckou úroveň, spíše ale řemeslnou zručnost a zejména schopnost prezentovat se na takto velké souborné výstavě. 

Ani Emma Meisel se při koncepci nevyhnula zjednodušení problému genderové odlišnosti a ženské umění vnímala jako určitý umělecký program. Tato schematičnost mohla být jedním z důvodů, proč výstavu neobeslaly některé etablované autorky. Zastoupena nebyla Mary Duras ani Gabriele Waldert, tedy žádná ze sochařek, které svými aktivitami a dílem na zahraničních výstavách jednoznačně přesáhly horizont tehdejších německých Čech. Chyběly také Edith Plischke-Fleissner nebo Amai Bunzl-Hallegger, výrazné tváře z regionů.

Emma Meisel mohla touto teplickou přehlídkou sledovat dva hlavní účely. Prvním bylo vhodně doplnit zajímavý výstavní program jí vybudované Sekce. Sledujeme-li však význam výstavy v celostátním měřítku, byly její cíle vyšší a můžeme je – i přes veškeré výhrady ke konečnému výběru – interpretovat jako snahu představit důstojně snahy německy hovořících výtvarných umělkyň z Československa a nabídnout možnost zasadit ženské německočeské umění do širšího rámce československého umění a pomoci touto výstavou jejich zařazení na mezinárodní přehlídky, jako byla například Výstava moderního umění československých žen zahájená v říjnu 1936 v Sofii, pro kterou mohla být prezentace uspořádaná Emmou Meisel ideální platformou.

Anna Habánová

Citovaná literatura

Meisel 1936: Emma Meisel, Ausstellung der sudetendeutschen Künstlerinnen. (Malerei, Graphik, Plastik, Kunstgewerbe im Museumssaal in Teplitz-Schönau)., Teplitz-Schönauer Anzeiger LXXV, 1936, 22. 3., SOkA Teplice, fond Muzejní společnost, sekce pro výtvarné umění, spisy

Další literatura

Bohuslava Chleborádová (ed.), Umění v nouzi!? (kat. výst.), Regionální muzeum v Teplicích, Teplice 2020

Bohuslava Chleborádová, Ztracená léta a naděje – výtvarná a výstavní činnost v Teplicích mezi dvěma válkami, 1920–1938, in: Anna Habánová (ed.), Mladí lvi v kleci. Umělecké skupiny německy hovořících výtvarníků z Čech, Moravy a Slezska v meziválečném období (kat. výst.), Oblastní galerie v Liberci, Řevnice – Liberec 2013, s. 190–201

Archivní zdroje

SOkA Teplice, fond Spolky, Sekce pro výtvarné umění

vystavující autoři
recenze

Emma Meisel

Emma Meisel, Eine Ausstellung sudetendeutscher Künstlerinnen, Reichenberger Zeitung LXXVII, 1936, č. 71, 24. 3., s. 5

pdf
klíčová slova
Přihlásit

Informace o tom, kdo je správcem uživatelských účtů a na koho se obrátit když bude problém.


Zapomenuté heslo