Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Výstava Sudetoněmecká žena ve výtvarném umění byla připravena jako 14. v pořadí Sekcí pro výtvarné umění Muzejní společnosti v Teplicích-Šanově. Její hlavní organizátorkou byla Emma Meisel, učitelka židovského původu místního soukromého lycea. Mezi lety 1932 až 1938 uspořádala v tomto lázeňském městě celkem 18 přehlídek věnovaných německy hovořícím výtvarným umělcům z Čech, Moravy a Slezska, aktivně se podílela na výstavní, akviziční a vzdělávací činnosti tehdejšího místního muzea. Prostor věnovala spolkům, jednotlivcům a soukromému sběratelství. Při svých aktivitách vycházela z velmi dobrých znalostí umění českých Němců a tehdejšího moderního umění, jehož podobu se jí navzdory všem snahám nedařilo v Teplicích vždy prosazovat. 

Na poli německy hovořících výtvarných umělkyň se jednalo v meziválečném období o ojedinělou přehlídku. Volně navázala na předešlé aktivity Spolku německých malířek [Verein deutscher Malerinnen], jež v meziválečném období pravidelně vystavoval v Praze v Krasoumné jednotě, dokázal se prosadit také v Brně nebo Ústí nad Labem. I tyto přehlídky byly dokladem stavu určité genderově vyčleněné skupiny autorek, z nichž část tvořily diletující autodidaktky.

Emma Meisel pro účast oslovila 60 žen-umělkyň, na výstavě jich participovalo 38. I přes dílčí nákupy do sbírek tehdejšího muzea dnes nejsme schopni identifikovat velkou většinu prezentovaných prací. Převážná část vystavených děl se nesla v duchu postimpresionismu, naturalismu a akademické malby vycházející z tradic 19. století. V tomto smyslu vznikala tvorba např. Ernestine Jelinek-Prisching původem z Kašperských Hor. Žena historika umění Rudolfa Prischinga působila jako středoškolská učitelka kreslení nejprve v Moravské Ostravě a Vídni, v období První republiky, po smrti svého manžela, žila v Kašperských Horách a Železné Rudě. Na výstavě se prezentovala dvěma zátišími, aktem a portrétem. Světelnou atmosféru Dalmácie se snažila zachytit Inge Thiele-Peschka. Stejným motivem, ale v barevném podání ovlivněném dětstvím prožitým na Hané, se představila Lili Gödl-Brandhuber, kterou Emma Meisel zařadila k tvorbě zástupců umělecké kolonie v Dachau. Z pohledu modernity mohl být zajímavý Portrét Mayr-Harting od Mii Münzer s „odpudivě deformovýma rukama“ [Meisel 1936], nebo práce Grete Schmied, u níž Emma Meisel vypozorovala počátky abstraktního konstruování obrazu. 

Prodejní cena může být jedním z měřítek hodnocení této výstavy. Nejdražší díla s cenou nad 2000 korun vystavovaly Inge Thiele-Peschka, Otty Schneider, Grete Schmied, Charlotte Schroetter-Radnitz, Hermine Lindner, Gertrude Kauders a Lili Gödl-Brandhuber. Nejdražší prodaný olej byl ale výrazně levnější a patřil Alici Adamek-Kick: Květinové zátiší s gladiolami získal za 600 korun teplický pekař Köhler. U autorek nejmladší generace narážíme při zpracování na úplnou absenci dochovaných nebo reprodukovaných děl. Podle seznamu vystavených děl, dochovaných v okresním archivu Teplice, byla část expozice věnovaná uměleckořemeslné produkci. Pravděpodobně není možné předpokládat vysokou uměleckou úroveň, spíše ale řemeslnou zručnost a zejména schopnost prezentovat se na takto velké souborné výstavě. 

Ani Emma Meisel se při koncepci nevyhnula zjednodušení problému genderové odlišnosti a ženské umění vnímala jako určitý umělecký program. Tato schematičnost mohla být jedním z důvodů, proč výstavu neobeslaly některé etablované autorky. Zastoupena nebyla Mary Duras ani Gabriele Waldert, tedy žádná ze sochařek, které svými aktivitami a dílem na zahraničních výstavách jednoznačně přesáhly horizont tehdejších německých Čech. Chyběly také Edith Plischke-Fleissner nebo Amai Bunzl-Hallegger, výrazné tváře z regionů.

Emma Meisel mohla touto teplickou přehlídkou sledovat dva hlavní účely. Prvním bylo vhodně doplnit zajímavý výstavní program jí vybudované Sekce. Sledujeme-li však význam výstavy v celostátním měřítku, byly její cíle vyšší a můžeme je – i přes veškeré výhrady ke konečnému výběru – interpretovat jako snahu představit důstojně snahy německy hovořících výtvarných umělkyň z Československa a nabídnout možnost zasadit ženské německočeské umění do širšího rámce československého umění a pomoci touto výstavou jejich zařazení na mezinárodní přehlídky, jako byla například Výstava moderního umění československých žen zahájená v říjnu 1936 v Sofii, pro kterou mohla být prezentace uspořádaná Emmou Meisel ideální platformou.

Anna Habánová

Citovaná literatura

Meisel 1936: Emma Meisel, Ausstellung der sudetendeutschen Künstlerinnen. (Malerei, Graphik, Plastik, Kunstgewerbe im Museumssaal in Teplitz-Schönau)., Teplitz-Schönauer Anzeiger LXXV, 1936, 22. 3., SOkA Teplice, fond Muzejní společnost, sekce pro výtvarné umění, spisy

Další literatura

Bohuslava Chleborádová (ed.), Umění v nouzi!? (kat. výst.), Regionální muzeum v Teplicích, Teplice 2020

Bohuslava Chleborádová, Ztracená léta a naděje – výtvarná a výstavní činnost v Teplicích mezi dvěma válkami, 1920–1938, in: Anna Habánová (ed.), Mladí lvi v kleci. Umělecké skupiny německy hovořících výtvarníků z Čech, Moravy a Slezska v meziválečném období (kat. výst.), Oblastní galerie v Liberci, Řevnice – Liberec 2013, s. 190–201

Archivní zdroje

SOkA Teplice, fond Spolky, Sekce pro výtvarné umění