Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

1931
Výstava moderních pražských umělců

Datum:leden 1931

Místo: Praha, Galerie Dra. Feigla

Pořadatel:Feigl, Hugo

Autoři koncepce:Feigl, Hugo

komentář

Výstava moderních pražských umělců se stala vůbec první přehlídkou v nově otevřené soukromé Galerii Dr. Feigla v luxusním paláci pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurtá v Praze. Ve stejné době Hugo Feigl (1889–1961) otevřel také Galerii Evropa, umístěnou v pražském paláci pojišťovny Dunaj, která se měla soustředit na evropské moderní umění. Po půl roce a třech realizovaných výstavách galerie však ukončila svou činnost. Obě galerie navazovaly na úspěšnou mezinárodní Výstavu židovských umělců 19. a 20. století, kterou Hugo Feigl připravil v roce 1930 a kde si vyzkoušel své kurátorské a galerijní schopnosti.

Skupinová výstava patnácti moderních pražských umělců odstartovala běh celkem 63 výstavních přehlídek nejrůznějšího zaměření v následujících osmi letech, s tím že v září 1936 se Galerie Dr. Feigla přestěhovala na Masarykovo (dnes Rašínovo) nábřeží č. 8, kde nyní sídlí Galerie Hollar. Výstavní program byl podobně jako v případě Galerie Evropa zaměřený na současné české, francouzské a německé umění. Mezi nejvýznamnější výstavy uspořádané Galerií Dr. Feigla patřily: Soudobý francouzský akvarel (1931), Umělci skupiny Die Brücke (1932), Mistři barbizonští (1933), Marc Chagall(1934), Soudobá francouzská kresba (1936), Camille Pissaro (1936), Sto let francouzské kresby (1936), Němečtí expresionisté (1937) a Soudobí francouzští krajináři (1938). Poslední výstava se uskutečnila v únoru 1939, krátce po okupaci Feigl utekl do Paříže a později odešel do New Yorku, kde si znovu otevřel vlastní galerii. Hugo Feigl udržoval již ve třicátých letech v Praze přátelské vztahy s významnými umělci, sběrateli, galeristy (např. Gertruda Steinová), řediteli galerií (Vincenc Kramář) a historiky umění (Antonín Matějček). Vytvářel si tak síť důležitých kontaktů, které mu z dlouhodobé perspektivy pomáhaly udržet chod galerie.  

Výstava moderních pražských umělců zahrnovala jak české, tak německé i židovské umělce. Výtvarná kritika si tohoto jedinečného uměleckého mixu všimla a pečlivě srovnávala tvorbu jednotlivých výtvarníků. Nutné je však upozornit, že židovské umělce zvlášť nikdo nevyděloval, poměřovány byly jen dva tábory: český a německý. Viktor Nikodým z Národního osvobození například napsal, že „na české straně je větší odvaha k radikalismu novátorství experimentu…je víc výtvarného a barevného cítění“ [N. 1931]. Historik umění Jaromír Pečírka v Prager Presse rovněž souhlasil, že „srovnání moderních umělců obou národností bylo nanejvýš zajímavé. Mezi Čechy lze nalézt silné individuality, jejich umění je syrovější, zároveň abstraktnější, více básnické a svobodnější“ [Pečírka 1931]. Poněkud kritický byl Vladimír Novotný ve Volných směrech: „Jiná jest otázka, zda bylo šťastnou myšlenkou  spojiti do jedné výstavy a na jedno místo umělce dvou národností. Z Němců jedině snad, a to ještě ne zplna, zapadá mezi české obrazy Willy Nowak svým jemným podáním. Zato Vogl, Kausek, Schrötter i ostatní ukazují jinou rasu, která prudce kontrastuje proti českému lyrismu…“ [Novotný 1931]. Dále zmiňuje, že komerční galerista má na rozdíl od výtvarných spolků volnou ruku ve výběru uměleckých děl, a proto můžeme na přehlídce vidět vedle sebe obrazy, které bychom na spolkových výstavách vidět zajisté nemohli. Většina českých umělců byla v tu dobu členy českých výtvarných spolků a obdobně větší část německy mluvících výtvarníků se stala zase členy německých spolků.  

Viktor Nikodým si povšimnul, že na výstavě moderních pražských umělců chybí nejvýznamnější české „osobnosti, jako je př. Čapek, Zrzavý, Šíma, Štefan, Štyrský“ [N. 1931]. Důvody jejich absence neznáme, nabízí se proto teze, že nepatřili do okruhu Feiglových přátel či známých. Jejich jména se neobjevují ani na dalších skupinových výstavách, které galerista v následujících letech pořádal. 

Za pozornost stojí fakt, že mezi patnácti vystavujícími umělci, mezi nimiž samozřejmě nemohl chybět bratr galeristy, expresionistický malíř Bedřich Feigl, byly zastoupeny také dvě ženy. Šlo o sochařku Mary Durasovou, manželku Maxe Kopfa, a malířku Charlottu Radnitzovou, manželku Richarda Schröttera.   

Výstava moderních pražských umělců sehrála iniciační roli při otevření nové Galerie Dr. Feigla, naznačila moderní směr, jakým se galerie má dál ubírat a především ukázala, že je možné vedle sebe vystavit díla jak českých, tak německých umělců, a na chvíli tak zapomenout na zažitá pravidla výtvarných spolků.

Eva Janáčová 

Citovaná literatura

N. 1931: N. [Viktor Nikodým], Z pražských výstav, Národní osvobození VIII, 1931, 10. 1.

Novotný 1931: Vladimír Novotný, Galerie Dr. Feigla, Volné směry XXVIII, 1930/31, s. 146

Pečírka 1931: Jaromír Pečírka, Die Galerie Dr. Feigl, Prager Presse XI, 1931, 22. 1. 

Další literatura

Arno Pařík, Výstavní činnost Galerie Hugo Feigl, rukopis, Praha 2010

vystavující autoři
recenze

a. st., Austellung moderner Prager, 1931, Bohemia CIV, 8. 1.

pdf

l., Ein neuer Kunstsalon, Prager Tagblatt LVI, 1931, 20. 1. 

pdf

Viktor Nikodem

N. [Viktor Nikodem], Z pražských výstav, Národní osvobození VIII, 1931, 10. 1.

pdf

Vladimír Novotný

vn [Vladimír Novotný], Galerie Dr. Feigla, Volné směry XXVIII, 1930–1931, s. 146

pdf

Jaromír Pečírka

J. P. [Jaromír Pečírka], Die Galerie Dr. Feigl, Prager Presse XI, 1931, 22. 1. 

pdf
drobné zprávy o výstavě

Anonym, Nová galerie v Praze, Lidové noviny IXXXX, 1931, 8. 1.

Anonym, Nové umělecké podniky pražské, Lidové noviny IXXXX, 1931, 21. 1.

N. [Viktor Nikodem], Nové výstavy, Národní osvobození VIII, 1931, 4. 1.

klíčová slova
Přihlásit

Informace o tom, kdo je správcem uživatelských účtů a na koho se obrátit když bude problém.


Zapomenuté heslo