Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Do Brněnského Devětsilu, „soudružského sdružení“ staršího Devětsilu pražského, zpočátku nevstupovali ani výtvarní umělci, ani činní architekti, nýbrž spíše literáti: básníci, kritici filmu, umění a literatury; v letech 1924–1926 mu předsedal literární historik Bedřich Václavek. V prvních měsících své činnosti, jež započala v prosinci 1923, proto Brněnský Devětsil nemohl pořádat výstavy, jaké by prezentovaly umělecké nebo architektonické objekty vytvořené jeho členy. Soustředil se proto na jiné formy spolkové aktivity, ke kterým patřilo organizování početných přednášek o aktuálních kulturních i politických tématech, pořádání excentrických karnevalů a five-o-clocků a především vydávání avantgardních tiskovin. Internacionálně laděný časopis Pásmo (1924–1926), který začal vycházet v Brně v březnu 1924, přitom sloužil brněnskému i pražskému Devětsilu a stejnou službu vykonal i sborník Fronta (1927), s jehož vydáním se činnost brněnského sdružení uzavřela.

První velkou akcí Brněnského Devětsilu se přesto stala výstava, Výstava nového umění v lednu 1924. Domluvil se na ní vůdce pražské avantgardy Karel Teige s básníkem a publicistou Artušem Černíkem, který byl členem obou spolků a v době vzniku brněnského sdružení bydlel v Brně-Juliánově. Oba se rozhodli, že v moravské metropoli zopakují pražský Bazar moderního umění, který skončil 2. prosince 1923, a přizpůsobí ho skromnějším podmínkám výstavního „salonu“ v prvním patře Barvičova knihkupectví v České ulici. Přestože vzpomínky členů Brněnského Devětsilu přiznávají úzký vztah mezi pražskou premiérou a brněnskou reprízou devětsilské expozice [Halas 1928; Václavek 1962] a přestože i dnešní výklad historika umění Petra Ingerleho vykládá brněnský počin jako symbolické „translatio“, přenesení avantgardní devětsilské myšlenky z Prahy do Brna [Ingerle – Česálková 2014, s. 26], Teige v korespondenci s Černíkem kladl důraz na autonomii brněnské akce: „Počítáme, že sestavíme nové soubory, jiné než v Praze, a byla by to tedy nová 3. výstava Devětsilu“ – po Jarní výstavě 1922 a po Bazaru moderního umění –, „pořádaná Devětsilem Brněnským“ [Ingerle – Česálková 2014, s. 27].

Novým prvkem brněnské expozice se stal velký malovaný slogan sovětského spisovatele Ilji Erenburga „Nové umění přestane býti uměním“, který Teige doporučoval doplnit dalšími malovanými nápisy vyjadřujícími poetisticko-konstruktivistický program Devětsilu. Mezi vystavujícími se nově objevila Erenburgova manželka, malířka Ljubov Kozincová, jakožto zástupkyně sovětské avantgardy. Ostatní změny, jaké lze vyvodit ze srovnání katalogů obou expozic, však už proběhly na účet redukce Bazaru moderního umění. Z ready mades chyběla kadeřnická panna a zrcadlo portrétující diváky, absentovaly projekty architektů Krejcara, Chochola a Feuersteina, z Prahy do Brna nedoputovala ani fotografie od zástupce avantgardy z Francie Mana Raye. Počet obrazových básní se ztenčil na jedinou, Teigovu a Nezvalovu Co je nejkrásnějšího v kavárně, nebo možná na dvě, protože kritická recenze expozice od Eugena Dostála popisuje Štyrského báseň White Star Line, pokud ji ovšem Dostál nezahlédl už na pražském Bazaru a ve stati pro Lidové noviny ji uvedl jen jako typický příklad devětsilské produkce. Svrčkova recenze brněnské expozice v deníku Rovnost na ni podobně zaznamenala účast malíře Rema, na rozdíl od údajů v katalogu. V Praze v listopadu 1923 vystavilo 14 autorů 177 exponátů, brněnské Výstavy nového umění se podle katalogu zúčastnilo 10 autorů s 36 položkami [Ingerle – Česálková 2014, s. 27].

O propagaci výstavy se staral brněnský komunistický deník Rovnost, do něhož Artuš Černík přispíval od roku 1921 a snažil se v něm vybudovat jakousi lidovýchovnou rubriku, která by brněnskému dělnictvu zpřístupňovala projevy nejmodernější kultury. Expozici zahájil Černíkův proslov. Z novinových ohlasů [Maňasová Hradská 2012] zaslouží pozornost recenze zakladatele semináře dějin umění na nové Masarykově univerzitě Eugena Dostála v Lidových novinách 31. 1. 1924 a člena Brněnského Devětsilu a významného uměleckého kritika Jaroslava B. Svrčka v Rovnosti 20. 1. 1924.

Ani jedna, ani druhá nemají formát běžných referátů o výstavách. Autoři se v nich snaží rozebrat obecnější otázky avantgardního umění, s nímž Dostál nesympatizoval a ladění jeho textu se tak podobalo kritickému tónu recenzí devětsilských výstav od Josefa Čapka nebo Václava Nebeského. Oba, Dostál i Svrček, se však dotkli problému, který recenzenti pražských expozic Devětsilu ponechávali stranou a který spočíval v nepřístupnosti avantgardní produkce pro širší publikum, a to včetně dělnických vrstev. Dostál umělcům Devětsilu vytkl, že se jejich tvorba zakládá na „vyteoretizované“ spekulaci, nehledě na to, že své teoretické postuláty neplní – nepřestává totiž být uměním – a že vůbec vyznívá jen jako nepůvodní odvar z kubismu a z Picassa. „Ze všech dosud stvořených uměleckých děl jsou tyto obrazy širokým vrstvám rozumově i citově nejméně dostupny“, napsal Dostál o Výstavě nového umění do Lidových novin. Bezradnost návštěvníků brněnské devětsilské přehlídky, kteří „stojí bez pomoci, jako nad nějakými rébusovými záhadami“, však zaznamenal i avantgardě nakloněný Svrček v Rovnosti. Koncipoval proto svůj text tak, aby divákům pomohl exponáty chápat. Vysvětloval především čtenářům tohoto komunistického deníku, že úkol moderního umění už dávno nespočívá v realistickém kopírování věcí kolem nich. Na jednom místě své recenze však Svrček přesto uznal, že ty vystavené obrazy, které se o realismus ještě opírají – například plátna Mrkvičkova nebo Teigova –, jsou pro publikum srozumitelnější než exponáty od Toyen nebo od Jindřicha Štyrského, jimž nejde o nic jiného než o „čistou lyriku formy“. O tom, že se členům Brněnského Devětsilu jevil tento problém jako hodný pozornosti, svědčí fakt, že ještě v průběhu Výstavy nového umění, 22. ledna 1924, pronesl Artuš Černík ve dvoraně spolkového domu Vesna přednášku Jest moderní civilizační kultura kulturou proletářskou? [Anonym 1924] a otiskl týž den její část v Rovnosti [Černík 1924].  

Po Výstavě nového umění uspořádal Brněnský Devětsil v listopadu 1924 expozici mezinárodních avantgardních tiskovin ve výkladu knihkupectví Stanislava Kočího v ulici U radnice [Ingerle – Česálková 2014, s. 41]. V dubnu 1924 vstoupil do brněnského sdružení malíř Josef Šíma, žijící už tehdy v Paříži, a také on se v Brně za rok dočkal výstavy, tentokrát opět v Barvičově knihkupeckém závodě v České ulici [Ingerle – Česálková 2014, s. 36–39]. Vzpomínky Františka Halase a Bedřicha Václavka na první expozici Brněnského Devětsilu zdůrazňovaly její iniciační a provokační charakter. „V Barvičově salonku se dostávají lidé do sebe“ [Halas 1928]: „Lyceistky se chichotají a profesoři rudnou nad touto profanací Umění a Krásy. Hlavní, že to skončilo bez deficitu.“

Rostislav Švácha

Citovaná literatura

Anonym 1924: Anonym, Denní zprávy, Rovnost XL, 1924, č. 20, 20. 1., s. 4

Černík 1924: Artuš Černík, Spojitost kultury s dobovou stěžejní myšlenkou, Rovnost XL, 1924, č. 22, 22. 1., s. 3

Halas 1928: František Halas, Devětsil v Brně, Literární noviny II, 1928, č. 23, 15. 3., s. 1–2

Ingerle – Česálková 2014: Petr Ingerle – Lucie Česálková, Brněnský Devětsil a multimediální přesahy umělecké avantgardy, Brno 2014

Maňasová Hradská 2012: Helena Maňasová Hradská, Avantgarda ve výkladní skříni: Výstava nového umění (1924) v Brně pohledem dobového tisku, Brno v minulosti a dnes 25, Brno 2012, s. 337–376  

Václavek 1962: Bedřich Václavek, Literární studie a podobizny, Praha 1962, s. 262

Další literatura

Jaroslav Bílek – Oleg Sus, O vzniku Brněnského Devětsilu (Z dějin avantgardní umělecké organizace), Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity D 13, 1966, s. 117–124

Anonym, Denní zprávy (…), Salon umění, Brno, Česká 13, Rovnost XL, 1924, č. 12, 12. 1., s. 3

Petr Ingerle, Brno a literární a umělecká avantgarda dvacátých let 20. století, in: Alena Pomajzlová (ed.), Devětsil 1920–1931, Praha 2019, s. 63–86

Rea Michalová, Brněnský Devětsil: Časopisy Host a Pásmo, in: eadem, Karel Teige: Kapitán avantgardy, Praha 2016, s. 131–132

Oleg Sus, Z dokumentů Brněnského Devětsilu, Česká literatura XIII, 1965, č. 1, s. 85

Archivní zdroje

Cituje Jiří Hek, Z dokumentů a korespondence Brněnského Devětsilu 1923–1927, Literární archiv: Sborník Památníku národního písemnictví 2, Praha 1967, s. 176–201, a Petr Ingerle – Lucie Česálková, Brněnský Devětsil a multimediální přesahy umělecké avantgardy, Brno 2014, s. 128