Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Na své první samostatné české výstavě, jež se uskutečnila roku 1928 v Aventinské mansardě, představili Jindřich Štyrský a Toyen pražskému publiku nový malířský směr – artificielismus, který sami vytvořili za několikaletého pobytu v Paříži. Chtěli se jím v rámci avantgardy odlišit od abstrakce i od surrealismu. Zveřejnili jej dříve v Paříži než v Praze: nejprve v říjnu 1926 v ateliéru v rue Barbès na tehdejším pařížském předměstí Montrouge, následně v Galerie d‘Art Contemporain (27. 11. – 10. 12. 1926) s katalogem bez předmluvy a o rok později v Galerie Vavin (29. 12. 1927 – 12. 1. 1928) s katalogem obsahujícím úvod od Philippa Soupaulta, který byl přetisknut v Paris Soir a v rozdílných českých překladech v Rozpravách Aventina a v ReDu.  Již během roku 1927 propagovali Štyrský a Toyen artificielismus svými texty a reprodukcemi obrazů v českém avantgardním tisku – ve sborníku Fronta, v úvodním čísle ReDu a v Horizontu [Štyrský 2007, s. 15–22].

Pražskou výstavu si Štyrský s Toyen dohodli ještě z Paříže v březnu 1928. Na doporučení vůdčí osobnosti Devětsilu Karla Teiga se obrátili na nakladatele Otakara Štorch-Mariena a ten jim obratem přislíbil červnový termín v Aventinské mansardě, kterou ve spolupráci s malířem Františkem Muzikou pojal jako elegantní soukromou galerii pařížského typu a v níž na konci dvacátých let vystavovali jak příslušníci Devětsilu, tak osobnosti předválečné avantgardy a modernismu. Do Prahy se Štyrský a Toyen vrátili v dubnu (Štyrský zde zůstal, Toyen 18. 6. odjela zpět do Paříže a trvale se vrátila až v lednu 1929). Každý z obou malířů představil soubor jednadvaceti obrazů z let 1926–1927. Kromě sedmi děl ze soukromého majetku byly všechny ostatní práce prodejné, v rozpětí od 1.200 Kč po 3.000 Kč.

Slavnostní vernisáž v Aventinské mansardě proběhla v pátek 1. června dopoledne. Na vernisáži Štyrský přečetl svou přednášku Básník, v níž se radikálně distancoval od surrealismu, který označil za literární a formově historizující [Štyrský 2007, s. 23–26].  Blízký přítel obou malířů Vítězslav Nezval přednesl básně Toyen a Štyrský. Štyrského text i Nezvalovy básně provázené Muzikovými karikaturami obou malířů otiskly 6. června Rozpravy Aventina na titulní straně. Ve stejném čísle vyšla dvojstrana s reprodukcemi obrazů od Štyrského a Toyen, které byly k vidění na výstavě.

Na obálce katalogu byl reprodukován obraz Harar od Štyrského a Čajovna od Toyen (cliché dodal časopis ReD, který tyto obrazy reprodukoval v dubnovém čísle roku 1928). Předmluvu do katalogu, nazvanou Výstava artificielismu, napsal Karel Teige. Stejný text (pouze s upravenou první větou) zařadil pod názvem Ultrafialové obrazy, čili artificielismus do devátého, červnového čísla prvního ročníku ReDu, vydaného i jako separát s názvem Manifesty poetismu. V ReDu uvedl dotyčný článek prohlášením, že artificielismus má společné východisko s poetismem a je s ním hluboce příbuzný. Stejný názor zastával také Vítězslav Nezval. Do širších souvislostí evropského moderního umění začlenil Teige artificielismus v časopise Kmen ve stati Abstraktivismus, nadrealismus, artificielismus, s podtitulem Aktuelní poznámky k výstavám Josefa Šímy a Štyrského s Toyen. Načrtl v něm polaritu mezi artificielismem, který „žije v ultrafialovém světě nadvědomí,“ kde tvorba není záznamem psychického automatismu, ale záměrným aktem, a surrealismem, jenž v úsilí o co nejvěrnější reprodukci nevědomého dění „opustil bílé světlo intelektu a rozsvítil infrarudé záře pod prahem vědomí“ [Teige 1928, s. 122].

Z recenzentů stojících mimo devětsilský okruh ocenil Štyrského a Toyen především Josef Čapek v Lidových novinách, když pochválil „důvtipnou invenci“ i vytříbenou techniku: „to, co přinášejí, není žádný takový univerzální odvar z pařížské kuchyně, …  je to skutečně kus vlastního a původního přínosu do soutěže postkubistních koncepcí a směrů“ [Čapek 1999, s. 109]. Naopak výhradami nešetřil nový šéfredaktor Volných směrů František Kovárna, který vedl různé polemiky s představiteli Devětsilu, zejména s Karlem Teigem [Koukal 2013, s. 159]. Na artificielismu kritizoval „odstranění tvaru a prostoru“, zavržení „iluzionistického malířství“, jež podle jeho názoru vede k „uměleckoprůmyslnictví“, kdy obrazy se mění v plošné dekorace, v tapetu [Kovárna 1928].

Artificielistické obrazy společně s díly Josefa Šímy vystavenými v Aventinské mansardě krátce předtím, v březnu a dubnu téhož roku, ukázaly českému publiku novou malířskou fázi ve vývoji Devětsilu. Aventinská mansarda, v níž Štyrský s Toyen stejně jako Šíma vystavovali opakovaně, se na konci dvacátých let přechodně stala hlavní galerií české avantgardy.

Lenka Bydžovská

Citovaná literatura

Čapek 1999: Josef Čapek, Méně výstav a více umění, ed. Pavla Pečinková, Praha 1999

Koukal 2013: Jiří Koukal, František Kovárna (1905–1952), in: František Kovárna, Uměleckohistorické texty z pozůstalosti, ed. Jiří Koukal – Martina Flekačová, Praha 2013, s. 156–172

Kovárna 1928: -rna [František Kovárna], Štýrský a Toyen, Volné směry XXVI, 1928–1929, č. 2, 20. 6. 1928, s. 66

Štyrský 2007: Jindřich Štyrský, Texty, ed. Karel Srp – Lenka Bydžovská, Praha 2007

Teige 1928: Karel Teige, Abstraktivismus, nadrealismus, artificielismus (Aktuelní poznámky k výstavám Josefa Šímy a Štyrského & Toyen v Aventinské mansardě, v Praze, na jaře 1928), Kmen II, 1928–1929, č. 6, červen 1928, s. 120–123

Další literatura

Lenka Bydžovská, Aventinská mansarda, in: Karel Srp (ed.), Aventinská mansarda. Otakar Štorch-Marien a výtvarné umění (kat. výst., Galerie hlavního města Prahy), Praha 1990, s. 57–79

Lenka Bydžovská – Karel Srp, Štyrský, Toyen: Artificialismus (kat. výst.), Východočeská galerie Pardubice 1992

Lenka Bydžovská – Karel Srp, Jindřich Štyrský, Praha 2007, s. 97–136, 506

Vítězslav Nezval – Karel Teige, Štyrský a Toyen, Praha 1938

Karel Srp, Toyen, Praha 2000, s. 43–77

František Šmejkal, Artificialismus, Výtvarné umění  XVI, 1966, s. 381–391

František Šmejkal – Věra Linhartová, Štyrský a Toyen (kat. výst.), Moravská galerie v Brně – SVU Mánes, Praha 1966

Otakar Štorch-Marien, Ohňostroj, Praha 1992 (2. vydání), s. 156–158

Karel Teige, Ultrafialové obrazy, čili artificielismus, ReD I, 1927–1928, č. 9, [červen] 1928, s. 315–317, in: idem, Svět stavby a básně. Studie z dvacátých let, ed. Jiří Brabec – Vratislav Effenberger – Květoslav Chvatík – Robert Kalivoda, Praha 1966, s. 318–322  

Josef Vojvodík, Ultrafialové obrazy, in:  Josef Vojvodík – Jan Wiendl (edd.), Heslář české avantgardy, Praha 2011, s. 379–391