Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

V červnu roku 1920 byla v Letohrádku královny Anny na Pražském hradě uspořádána výstava, která je v literatuře nazývána jako Výstava bojišť, případně Výstava obrazů bojišť (z Francie a Itálie). Přesný název s ohledem na absenci katalogu, pozvánky nebo plakátu není možné prozatím verifikovat. Z dobového tisku víme, že expozice se soustředila na vystavení krajinných scenérií, jež vznikly bezprostředně po skončení první světové války na francouzských a italských bojištích. Tyto momentky zachytili jak přímí účastníci bojů, tak i malíři, jež „vyslal k provedení tohoto čestného a vděčného úkolu stát“ [Marek 1920, s. 3]. Výstavu organizoval Památník odboje, jehož cílem bylo vytvořit uměleckou sbírku, která by autenticky zachycovala atmosféru míst, kde se československé legie vyznamenaly v boji. Tato sbírka, jež se formovala právě na přelomu let 1920 a 1921, byla nejprve instalována na zámku v Tróji. Posléze byl pro výstavní účely Památníku odboje upraven letohrádek Hvězda v Praze Liboci (1921–1930). Její definitivní umístění do nové budovy na Vítkově v Praze proběhlo na počátku roku 1930. 

Výpravy na zahraniční bojiště organizoval Památník odboje počínaje rokem 1919. První studijní zájezd se uskutečnil v květnu tohoto roku do Francie. Vincence Beneše a Otakara Nejedlého doprovázeli účastníci bojů Martin Bureš a kapitán Bohuslav Harna [Havlová 2018, s. 93]. Malíři zobrazili podle plánu Františka Kupky, toho času referenta pro francouzská bojiště na Ministerstvu národní obrany, všechna pro legionářskou historii památná místa. Konkrétně šlo o místa bojů v oblasti Remeše (Prunay, Tahure, Vouziers), Arrasu (Belloy en Santerre, Neuville Saint Vaast), Verdunu, Mort-Homme a v Alsasku (Michelbach, Asbach). Otakar Nejedlý si zde psal deník, který v roce 1921 vydal pod názvem Malířovy vzpomínky z francouzského bojiště. V Paříži s nimi také krátce spolupracoval grafik Tavík František Šimon [Petišková 2008, s. XXXV–XLVI]. Po stopách československých legií ve Francii se na vlastní pěst vydal malíř Emil Artur Longen [Anonym 1923]. V červnu 1919 byla zorganizována druhá výprava, tentokrát do Itálie. Pod vedením Jana Angelo Zeyera byli na Apeninský poloostrov vysláni Oldřich Koníček a Ladislav Šíma, kteří objížděli a malovali bojiště československých legií v doprovodu dvou účastníků bojů. Zeyer sám potom pracoval na zobrazení bývalých zajateckých táborů, kde byli Čechoslováci vězněni [Anonym 1922]. 

Katalog ani přesná doba trvání výstavy nejsou známy. Naše poznatky vychází z recenzí od Vladislava Vančury a Josefa Richarda Marka, kteří se ve svých posudcích veskrze shodovali. Marek publikoval své úvahy v červenci 1920 v časopise Venkov, Vančura v recenzi nazvané Výstava obrazů bojišť. Díky nim dnes víme, že výstavy se zúčastnilo celkem šest malířů, respektive Vincenc Beneš, Bohuslav Harna, Oldřich Koníček, Otakar Nejedlý, Ladislav Šíma a Jan Angelo Zeyer. Josef Richard Marek popsal Otakara Nejedlého jako „rozeného patetika, který ze všech nejvíce podává tragiku bojiště v její děsivé pochmurnosti“. Oproti němu hodnotil jako věcnější a střízlivější podání Vincence Beneše, jemuž svědčila „klidná krajina v mírném slunci“. Obdobně oba malíře hodnotil Vančura, který nazval práce Nejedlého jako „patetické“, oproti Benešovým malbám, jež vyznívaly „optimisticky“.  Vančura komentoval „daleké pohledy na hory, jak je znají vojáci z jižní fronty“ od Ladislava Šímy ve shodě s Markem, podle kterého zvládal právě Šíma nejlépe ze všech vystavených tvůrců široké krajinné pohledy na Gardské jezero nebo Monte Val Bello. Jako nejvíce dekorativní komentoval Marek práce Oldřicha Koníčka, jeho Itálie byla „tesklivá a širá“, oproti akvarelovým vedutám měst Jana Angelo Zeyera, jež vykreslil „blaženou Itálii Baedekrů s třemi hvězdičkami“. Více dokumentární než umělecké byly potom krajiny Bohuslava Harny, který také podle Vančury „mohl býti lepší, než jest“ [Marek 1920, s. 3; Vančura (edice) 1972, s. 265–266].

Přestože dnes nemáme přesnou představu o podobě a rozsahu výstavy v prostoru Belvederu, můžeme konstatovat, že se jednalo o jednu ze stěžejních expozic, která položila základy ke vzniku obrazárny československých legií. Obrazy z francouzských a italských bojišť vytvořily jednu z jejích hlavních částí (cca 200 inventárních čísel), jež byla doplněna o malířské dokumenty z Ruska, dnešní Ukrajiny, Slovenska a Spojených států amerických. Památník si k realizaci této obrazové dokumentace pozval jak mladé, tak i ve své době již uznávané malíře. Ve spolupráci s přímými účastníky dokázali zaznamenat místa bojů, o jejichž existenci neměla česká veřejnost mnohdy žádné tušení. Cílem Památníku odboje nebylo vytvořit prvotřídní uměleckou galerii, obrazárna měla mít spíše didaktický charakter. Výpravy, jež byly organizovány po skončení války na zahraniční bojiště, měly jasný smysl: doplnit ve sbírkách ty části válečných událostí, ke kterým se nedostávalo odpovídajícího obrazového materiálu (srov. text k výstavám Obrazy z bojišť Francie a Ruští legionáři-výtvarníci). Vystavený obrazový materiál proto nevznikal z potřeby výtvarné a umělecké, vznikal spíše z dobové potřeby dokumentárního záznamu, propagace a karikatury. Památník odboje se obracel na širší obyvatelstvo, aby upozornil na úsilí, které legionáři vynaložili pro vznik samostatného Československa. Jeho cílem bylo řádné uchování svěřených předmětů a jejich prezentace v co největší možné míře.   

Pavla Mikešová

Citovaná literatura

Havlová 2018: Eliška Havlová, Založení Památníku osvobození, in: František Kupka. Legionář a vlastenec (kat. výst.), Museum Kampa, Praha 2018, s. 93–97

Anonym 1922: Anonym, Československé legie v Itálii 1918. Malířské dokumenty, Praha 1922, nepag.

Anonym 1923: Anonym, Československé legie ve Francii. 1914–1918. Malířské dokumenty, Praha 1923, nepag.

Marek 1920: Josef Richard Marek, Výtvarné umění. Památka na válku, Venkov XV, 1920, č. 174, 25. 7., s. 3 

Petišková 2008: Tereza Petišková, Malba dvacátého století ve sbírkách Vojenského historického ústavu Praha, in: Petr Ingerle, Ilona Krbcová, Tereza Petišková: Pole tvůrčí a válečná. Výtvarné umění ze sbírek Vojenského historického ústavu Praha (kat. výst.), Moravská galerie v Brně, Příbram 2008, s. XXXV–XLVI

Vančura 1972: Vladislav Vančura, Výstavy obrazů z bojišť, in: Milan Blahynka – Štěpán Vlašín, Řád nové tvorby. Vladislav Vančura, Praha 1972, s. 265–266 

Další literatura

Petr Ingerle, K agitaci a poučení. Vojenské veduty a batailistické scény jako specifický žánr v dějinách umění, in: Pole tvůrčí a válečná. Výtvarné umění ze sbírek Vojenského historického ústavu Praha (kat. výst.), Moravská galerie v Brně, Příbram 2008, s. LXVI 

Příručka československého legionáře, č. 1, Praha 1921, s. 358
 

Anonym, Výstava obrazů z bojišť Francie a Itálie, Československý legionář II, 1920, č. 28, 17. 7., s. 6