Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

V roce 1925 uspořádala Skupina výtvarných umělců v Brně uspořádala svou devátou a zároveň soubornou výstavu Emila Filly. V Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně bylo představeno jeho dílo z let 1907–1924. Šlo o první umělcovu samostatnou přehlídkou v Československu.

Poprvé Filla vystavoval roku 1907 s nově vzniklou skupinou Osma, kterou spoluzaložil. Poté vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes, Klubu přátel umění v Brně a podílel se na založení Skupiny výtvarných umělců, kde opakovaně prezentoval nejnovější díla před první světovou válkou. Na přehlídce Tvrdošíjných v Brně roku 1921 se objevil jako host. V roce 1924 představil svá díla v Galerii Alfreda Flechtheima v Berlíně. Skupině výtvarných umělců v Brně byla na začátku roku 1925 adresována negativní kritika od člena jejího výboru Josefa Zamazala, kterému vadila neaktivita Skupiny a některé její konzervativní postoje v uplynulém roce. Spolkové členské výstavy odmítl jako staromódní a odbytou věc a za nejlepší současnou podobu výstavy označil souborné přehlídky jednotlivců nebo společné výstavy dvou či tří individualit. [Karkanová – Svobodová 1993, s. 59] Skupina požadovala od Josefa Zamazala omluvu, které se jí ovšem nedostalo, a Zamazal z ní vystoupil. Hned na to se ovšem konala právě výstava Emila Filly, která mohla do jisté míry reagovat na Zamazalovu kritiku a jeho působení ve Skupině.

Na výstavě Filla představil retrospektivní přehled své tvorby (kolekce obrazů, soubor leptů a kresby). Z velké části se v poslední době věnoval zátiším, což se na výstavě viditelně projevilo. Ne všem se však zamlouvalo početné zastoupení tohoto námětu v jeho dílech. Jaroslav Bohumil Svrček (též jeden z členů Skupiny) napsal hanlivou recenzi, ve které se Fillovi až vysmívá kvůli jednotvárnosti expozice, již mají na svědomí právě zmiňovaná zátiší. Dále kritizoval jeho závislost na Picassovi, bez něhož by podle autorova soudu Fillovi došly nápady a fantazie pro vlastní tvorbu. Záporně také hodnotil Fillova poslední díla, která řadil do tzv. kubistického dekorativismu [Svrček 1925, s. 4]. V ostatních recenzích se naopak o výstavě hovořilo jednoznačně kladně, zejména v Lidových novinách v recenzi Eugena Dostála či v deníku Tagesbote v recenzi Viktora Oppenheimera.

I když bychom očekávali nějakou větší zmínku o výstavě ve Volných směrech, kde Filla působil jako redaktor, dočítáme se pouze to, že se konala. Volné směry ale částečně dokumentují přibližnou návštěvnost výstavy, protože roku 1927 publikovaly soupis návštěvnosti některých výstav: „Všecky výstavy Skupinou doposud pořádané, přes to, nebo snad proto, že jejich úroveň je vždy nadprůměrná, byly pasivní. Návštěva výstav je na město velikosti Brna nepochopitelně malá. Tak navštívilo např. výstavu karikatur V. H. Brunnera (1926) 248 osob, výstavu Koníčkovu (1923) 367 osob, výstavu „Holara“ (1924) 283 osoby a. t. p. Největší a zdá se rekordní návštěvy docílila výstava československých malířů z Paříže (1926) 4 122 osob, přes to však ztráta činila více než 3 500 Kč.“ [Anonym 1927, s. 58] Z této statistiky bychom mohli vyvodit, že i Fillova přehlídka měla nízkou návštěvnost a nejspíš nevydělala větší obnos peněz. Výstavy Skupiny byly vesměs prodělečné.

Na počátku Fillovy brněnské výstavy jistě stálo osobní přátelství mezi Fillou a Antonínem Procházkou, které vzniklo už během studií na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1908 uspořádali v Brně společnou výstavu. Emil Filla se později stal vůdčí osobností uměleckého života v Čechách a často rozhodoval právě on, kam které obrazy pojedou. [Holý 1968] Diplomatické zkušenosti získal při pobytu v Nizozemsku a pomohly mu vybudovat určitý kulturní vliv i mimo hranice Československa. S Procházkou si navzájem pomáhali, Filla posílal jeho obrazy na různé výstavy a Procházka mu jako předseda Skupiny dokázal na oplátku zajistit výstavu v Brně. V jejich korespondenci nalezneme dopis od Filly Procházkovi, který začíná slovy: „Milý pane, pěkně Ti děkuji za veškerou péči o mou výstavu a prosím Tě vyřiď i ostatním pánům ze skupiny můj dík.“ [Macharáčková – Slavíček 2002, s. 269, dopis č. 46]

Katalog výstavy byl velice prostý a podobně jako většina soudobých katalogů uváděl jen základní údaje o dané výstavě a soupis vystavovaných děl s rokem vzniku a prodejní cenou. Nejdražším dílem byl obraz Dvě ženy (s cenou 15.000 Kč), což ukazuje význam, jaký mu sám autor v této době přikládal. Výtvarní kritici označují toto dílo za zlomové, protože otevřelo dveře do Fillova kubistického období. Součástí katalogu je také černobílá reprodukce Fillovy jednoduché kubistické kresby.

Šťastnou shodou náhod se Fillova výstava ocitla v Brně ve chvíli, kdy Moravské zemské muzeum začalo formovat svou sbírku současného českého výtvarného umění. Dnes s odstupem doby je obdivuhodné, jak prozíravá byla rozhodnutí tehdejšího ředitele Jaroslava Helferta. Obrazárna Moravského zemského muzea v Brně z výstavy zakoupila tři Fillovy obrazy, které jsou dnes ve sbírce Moravské galerie v Brně: kromě zmíněného plátna Dvě ženy, 1912, č. k. 7 ještě Podobiznu spisovatele Uhra, 1908, č. k. 8 a Zátiší s cukřenkou, 1924, č. k. 26. [Lahoda 2007, s. 673] Korespondence Filly a Procházky nás informuje o tom, za kolik byla díla zakoupena: „Milý pan, Tvůj dopis mě velmi potěšil, zvlášť, že bych mohl něco prodati zemskému výboru. Předně Ti sděluji, že souhlasím: za 3 obrazy, z nichž dva by byly číslo 7 a 8 (Uher a Dvě ženy) a třetí nějaké kubistické zátiší, aby mě bylo vyplaceno 20.000 Kč.“ [Macharáčková – Slavíček 2002, s. 269, dopis č. 47] I pro Emila Fillu bylo jistě povzbudivé prodat svůj nejcennější obraz do významné moravské instituce a rozšířit o svém díle povědomí.

Magdaléna Bergerová

Citovaná literatura

Anonym 1927: Anonym, Zprávy, Volné směry XXV, 1927, č. 1, s. 58

Holý 1968: Miloslav Holý, Nepublikované vzpomínky na současníky a spolek Mánes, rukopis, 1968, archiv rodiny Bergerových

Karkanová – Svobodová 1993: Hana Karkanová – Kateřina Svobodová, Skupina výtvarných umělců v Brně, Bulletin Moravské galerie v Brně IL, Brno 1993, s. 57–72

Lahoda 2007: Vojtěch Lahoda, Emil Filla, Praha 2007

Macharáčková – Slavíček 2002: Marcela Macharáčková – Lubomír Slavíček (edd.), Antonín Procházka 1882–1945, Brno 2002

Svrček 1925: jbs. [Jaroslav Bohumil Svrček], Souborná výstava Emila Filly, Rovnost XXXI, 1925, č. 89, 31. 3., s. 4

Další literatura

Jiří Hlušička, Emil Filla 1882–1953, Brno 2003

Lucie Nováková, Skupina výtvarných umělců v Brně, diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy university v Brně, Brno 2014

Archivní zdroje

Archiv města Brna, fond R 39 – Brněnské umělecké spolky

Anonym, Skupina výtvarných umělců v Brně, Moravská orlice LXIII, 1925, č. 48, 28. 2., s. 2

Anonym, Výstavy v Brně, Národní listy LXV, 1925, č. 73, 15. 3., s. 10

Anonym, Zprávy, Volné směry XXIII, 1925, č. 1, s. 252

E. D. [Eugen Dostál], Fillova výstava v Brně, Lidové noviny XXXIII, 1925, č. 105, 28. 2., s. 7