Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Vilém Kandler (1816–1896) patřil k vrstvě dnes poněkud zapomenutých českých malířů činných zejména ve druhé čtvrtině 19. století, kteří se hlásili k nazarenismu a věnovali se především figurální nábožensko-historické malbě, propojované často též se specifickou krajinářskou složkou. Aktuální podobu nazarenismu českému prostředí zprostředkovali malíři František Tkadlík a Josef Führich. Přímo s Führichem Kandlera pojilo společné místo narození, severočeská Chrastava, a osobní kontakt. Historik umění František Xaver Jiřík nazarénskou skupinu, do které vedle Kandlera řadil např. i Adolfa Weidlicha, roku 1909 doslova nazval jako „epigony nazarénismu“, ačkoliv v Kandlerově případě podle něj už došlo k odklonu směrem k čisté historické malbě čtyřicátých let 19. století. [Jiřík 1909] Historická malba se v Čechách krátce před polovinou 19. století stala nacionalisticky vnímaným a uchopovaným žánrem, do nějž patřily nejen obrazy z domácích dějin, ale i biblická vyobrazení či portréty svatých, a který nastupující generaci českých umělců stavěl do relativní opozice vůči vlastenecky zdrženlivějšímu přístupu, v první třetině 19. století podporovanému pražskou Akademií a Společností vlasteneckých přátel umění [Prahl 1998]. Toto zaměření se promítlo také do podoby, jakou měla Kandlerova pražská výstava z roku 1850, i do událostí, které jí předcházely a které významně určily její dobový ohlas.

Na jaře roku 1850 totiž skončil umělcův sedmiletý pobyt v Římě, jenž mu umožnilo Klarovo stipendium, a Kandler se rozhodl vrátit nazpět do Čech. Bližší souvislosti těchto událostí neznáme, o malířově plánovaném přesunu nicméně už na začátku dubna referoval deník Prager Zeitung, který ho tituloval jako „Krajana“ (Landsmann) a upozorňoval na jeho umělecké kvality [Anonym 1850a]. Podle Wurzbacha malíř Řím opustil na konci května a toto vročení potvrzují i drobné zprávy publikované v denním tisku [Wurzbach 1863, Anonym 1850b]. Nicméně ještě předtím, než dorazil do Prahy, učinil Kandler na začátku července zastávku ve Vídni, během níž dostal svolení k vystavení svých římských děl v Malém redutovém sále Hofburgu. 8. července výstavu dokonce navštívil císař František Josef I., který Kandlerovo malířské umění spolu s dalšími znalci podle všeho ocenil neskrývaným uznáním. Celá vídeňská přehlídka skončila krátce po 20. červenci a Kandlerovy následné kroky už patrně vedly přímo do Prahy, kam dorazil krátce před 10. srpnem. Hned tři dny nato se v pražském tisku objevuje informace o tom, že umělec by měl během následujících týdnů své římské obrazy veřejně vystavit i v Praze, na což hned 15. července navázala zpráva, že Kristián hrabě z Valdštejna Kandlerovi svolil přehlídku uspořádat ve Velkém sále malostranského Valdštejnského paláce. O tom, jaké události stály v pozadí uvedení Kandlerových děl právě ve Valdštejnském paláci a s dobrozdáním Kristiána z Valdštejna, můžeme pouze spekulovat.

Výstava samotná započala 25. srpna, trvala až do 20. října a byla otevřena denně od deváté hodiny ranní až do šesté hodiny večerní. Vstup na ní stál tři krejcary a budoucí výnos z ní měl být věnován vojenskému špitálu v Karlových Varech. Za stejnou cenu jako vstupné si návštěvníci mohli zakoupit i Kandlerem sestavený katalog, který nám spolu s denním tiskem podává základní informace o tom, jaká díla se na výstavě objevila. První skupinu tvořilo 80 kresebných studií antických a církevních památek z Říma a Neapole, druhá pak sestávala z kreseb tzv. „kostýmů“, které zachycovaly nejrůznější obyvatele Říma – včetně vyššího kléru –, ale i italské pastýře, řemeslníky nebo prosté dívky. Třetím celkem byly čtyři historické malby, jejichž náměty většinově tvořily náboženské výjevy nebo scény z církevních dějin. Jednalo se o obrazy Jakub Molay, generál řádu templářského, před soudem, Vystoupení Řehoře IX. proti vzpouře v Římě a Kázání proroka Jonáše v Ninive. První dva z těchto obrazů do sbírek zámku v Zákupech přímo od Kandlera koupil císař František Josef I. Trojici na výstavě ještě doplňoval obraz s názvem Objevení se pramene karlovarského císaři Karlovi IV. Předposlední okruh vystavených děl pak tvořily čtyři oltářní obrazy svatých Vojtěcha, Jiřího, Josefa a Kateřiny Sienské, které byly na římském Quirinalu vysvěceny papežem Piem IX. Denní tisk už na jaře roku 1850 podával četné zprávy o tom, že tři z těchto oltářních obrazů budou umístěny v různých kostelích po celých Čechách. Obraz sv. Vojtěcha se za podpory hraběnky Thurn-Taxisové v říjnu 1850, ještě před koncem výstavy, dostal do kostela ve Skalsku, sv. Josef, jako Kandlerovo vzdání díků mecenáši Aloisi Klarovi, do kostela v Chrastavě a sv. Kateřina Sienská do proboštského kostela v Jindřichově Hradci, pro který obraz u Kandlera objednal tamní probošt Josef Weber. Celek výstavy uzavíraly návrhy pro obrazy z Kristova života, které měly být umístěny do kostela sv. Rafaela při pražském ústavu slepců, a návrhy fresek pro kostel Panny Marie před Týnem.

Asi nejvýmluvnější shrnutí významu Kandlerovy výstavy zaznělo na konci anonymní recenze, publikované na konci srpna 1850 v deníku Prager Zeitung. Autor v ní píše: „Nyní s plným přesvědčením vítáme Kandlera jako jeden z nejbohatších, nejrozvinutějších a nejvýraznějších talentů našeho lidu v tomto žánru [historické malby]“ [Anonym 1850c]. Malíř, v silně nacionalistickém pojetí zdůrazňovaný jako český krajan a vlastenec, v daném roce zažil výrazné úspěchy – vrátil se po dlouhém pobytu v Itálii, který mu zajistil poznání formálního aparátu klasického umění a který byl z hlediska místního kontextu stále vysoce exkluzivní zkušeností, jeho díla byla vystavena v centru rakouské monarchie i v jednom z největších šlechtických sídel v Čechách a zároveň měl úspěch u tuzemských mecenášů a mecenášek. Byť vývoj malířství 2. poloviny 19. století byl už v rukách jiných generací umělců, než k jaké Vilém Kandler patřil, můžeme jeho pražskou výstavu vnímat jako jeden z projevů úsilí o národnostní emancipaci, kterými se česká společnost v průběhu celého 19. století snažila postavit bok po boku kulturním okruhům evropských národních států.

Zároveň byla v Praze první monografickou výstavou uspořádanou umělcem, který ji využil jako mechanismus k propagaci a podpoře vlastní umělecké pozice v domácím uměleckém prostředí i na trhu. Tato funkce monografické výstavy je srovnatelná s evropským děním, kdy již od 18. století byly monografické výstavy využívané samotnými umělci jako prostředky vlastní propagace i alternativní prezentace mimo oficiální výstavní prostory a události [Wellington Gahtan – Pegazzano 2018].

Václav Šafka

Citovaná literatura

Anonym 1850a: Anonym, bez názvu, Prager Zeitung XXVI, 1850, č. 78, 2. 4., s. 2

Anonym 1850b: Anonym, bez názvu, Prager Zeitung XXVI, 1850, č. 129, 2. 6., s. 1

Anonym 1850c: Anonym, bez názvu, Prager Zeitung XXVI, 1850, č. 205, 30. 8., s. 2

Jiřík 1909: František Xaver Jiřík, Vývoj, Dílo VI, 1909, č. 11 a 12, s. 149

Prahl 1998: Roman Prahl, Posedlost kresbou. Počátky Akademie umění v Praze 1800–1835, Praha 1998, s. 90

Wellington Gahtan – Pegazzano 2018: Maia Wellington Gahtan – Donatella Pegazzano (eds.), Monographic Exhibitions and the History of Art, Routledge 2018

Wurzbach 1863: Constantin von Wurzbach, Biographisches Lexikon des Kaiserthum Österreichs. Theil 10. Jabłonowski-Karolina, 1863, s. 432

Další literatura

Anonym, bez názvu, Blahověst IV, 1850, č. 60, s. 359 ročníku 

Anonym, bez názvu, Bohemia XXIII, 1850, č. 70, 3. 5., s. 4

Anonym, bez názvu, Prager Zeitung XXVI, 1850, č. 78, 2. 4., s. 2

Anonym, bez názvu, Prager Zeitung XXVI, 1850, č. 129, 2. 6., s. 1 přílohy

Anonym, bez názvu, Prager Zeitung XXVI, 1850, č. 159, 7. 7., s. 3

Anonym, bez názvu, Prager Zeitung XXVI, 1850, č. 165, 14. 7., s. 2

Anonym, bez názvu, Prager Zeitung XXVI, 1850, č. 171, 21. 7., s. 2

Anonym, bez názvu, Prager Zeitung XXVI, 1850, č. 173, 24. 7., s. 3

Anonym, bez názvu, Bohemia XXIII, 1850, č. 133, 25. 8., s. 4

Anonym, bez názvu, Egerer Anzeiger IV, 1850, č. 91, 13. 11., s. 3

Anonym, bez názvu, Květy XVI, 1850, č. 11, 24. 8., s. 3

Anonym, Kandlerova výstava, Květy XVI, 1850, č. 12, 27. 8., s. 3–4

Anonym, bez názvu, Prager Zeitung XXVI, 1850, č. 188, 10. 8., s. 2

Anonym, bez názvu, Prager Zeitung XXVI, 1850, č. 190, 13. 8., s. 2

Anonym, bez názvu, Prager Zeitung XXVI, 1850, č. 192, 15. 8., s. 3

Anonym, bez názvu, Prager Zeitung XXVI, 1850, č. 199, 23. 8., s. 2

Anonym, bez názvu, Prager Zeitung XXVI, 1850, č. 201, 25. 8., s. 2

Anonym, bez názvu, Prager Zeitung XXVI, 1850, č. 237, 6. 10., s. 4

Anonym, bez názvu, Prager Zeitung XXVI, 1850, č. 243, 13. 10., s 1 přílohy

Anonym, bez názvu, Prager Zeitung XXVI, 1850, č. 249, 20. 10., s. 1 přílohy

Anonym, bez názvu, Prager Zeitung XXVI, 1850, č. 262, 5. 11., s. 4