Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Impulzem k výstavě uskutečněné ve staroměstském kostele svatého Martina Ve zdi, čerstvě obnoveném architektem Kamilem Hilbertem, byl záměr Svazu Českoslovanského studentstva zbudovat náhrobek bavorovskému studentovi Janu Votavovi. Studenti tehdy oslovili Františka Bílka, který záhy navrhl, aby mu Svaz uspořádal výstavu, jejíž výtěžek by byl věnován na podporu zřízení Votavova pomníku. Výstava se měla konat v Praze a následně v dalších českých městech.

Protektorem hojně navštěvované pražské výstavy se stal rektor Karlovy univerzity Jaroslav Goll. Výstava představuje zásadní milník v Bílkově životě. Byla totiž první – a na dlouho také jedinou – ucelenou prezentací jeho tvorby. Přitom právě její raná fáze bývá obecně pokládána za umělcovo nejproduktivnější období. Výběr i rozmístění exponátů provedl Bílek sám. Vystaveno bylo celkem 62 sochařských a malířských prací včetně grafik, dále pak ukázky jeho keramické tvorby. Převážná část vystavených děl byla určená k prodeji, což se týkalo například i velkého Krucifixu či monumentálních figur stojícího Úžasu a klečícího Mojžíše. Především tyto dvě sochy se těšily největší pozornosti, společně s rozměrným modelem Národního pomníku, který Bílek aktuálně vytvořil jako alternativu k tehdy diskutovanému pomníku Bílé hory. Vstupné bylo 80 haléřů, pro studenty a dělníky 40 haléřů. Celkové příjmy činily 4.875 korun. Po odečtení výdajů se o čistý výnos výstavy ve výši 801 korun na půl se Svazem rozdělilo město, jenž kostel zapůjčilo.

Bílkova nábožensky pojímaná díla rezonovala se strohým, hrubě omítnutým a vydlážděným interiérem obnoveného kostela. Sám Bílek se vyjádřil v dopise Otokaru Březinovi, který byl autorem úvodu výstavního katalogu: „Dojem kostela a mých prací je dobrý; jakby odjakživa spolu byly.“ [dopis Františka Bílka Otokaru Březinovi, LA PNP, fond Otokar Březina, korespondence přijatá, František Bílek, nedatováno] Obdobný názor ostatně sdílela většina běžných návštěvníků a referentů. Pro vlastní svět výtvarného umění Bílek nicméně platil za silně kontroverzní osobnost, což ve své recenzi zdůraznil i Karel B. Mádl: „Bílek je náš nejspornější umělec. Bojuje se vším, útočí se naň; bývá naprosto odmítán a jinými zároveň na výsost veleben.“ [Mádl 1908] Štěpícím kritériem se v postoji k Bílkovi stala především neustále skloňovaná „literárnost“. Kladně i negativně byly z různých směrů nahlíženy a interpretovány především intenzita, sugestivnost či manipulativnost autora i jeho děl. Upozorňováno bylo na nesmiřitelnost a jisté elitářství, s nímž sochař nahlížel na svět. Opakovaně byla užívána epiteta „českost“ a „husitskost“, která měla dle všeho původ v nedávných kritikách Bílkových výstav v Německu, kde byl jeho osobitý projev takto charakterizován. Není náhodou, že právě od této doby (1908/1909) se začíná Bílek sám do takové role stylizovat. Zatímco k obdivovatelům a apologetům umělce se řadily zejména osobnosti z oblasti literatury a stoupenci spirituality, modernistickou scénu setrvale dráždilo jeho apoštolství, patos a obsahovost, již Bílek nekompromisně nadřazoval formě. Nanejvýš sžíravou kritiku uveřejnil Karel Čapek, který „strašidelnou expozici“ přirovnal ke „kuriozní umělecké mši v ponuré parádě gotických zdí“ a Bílkova díla označil za „epileptické fantazie a kouzelnické preparáty mozku zmučeného vidinami“ doplněná „kabalistickými nápisy a myšlenkovými kryptogramy“. [Čapek 1908] Bílkova strastiplná intenzita a vášeň byly opakovaně stavěny do protikladu k pozitivní vitalitě prací Augusta Rodina [J. Č. 1908]. Pozoruhodné je, že hned několik recenzentů se odmítavě vyjádřilo k „hnusnému“ patinování některých plastik (Arnošt Procházka, S. V. Friedl).

Protože strahovští premonstráti odmítli – s poukazem na husitskou tématiku Bílkovy tvorby – umělci nadále propůjčit prostory, ve kterých od února 1908 pracoval a používal je jako dílnu, neměl sochař svá díla po skončení výstavy kam přemístit. Proto opakovaně žádal městskou radu o dlouhodobější propůjčení kostela sv. Martina jako galerie a ateliéru. Zdůrazňoval přitom „českost“ vlastní tvorby a svůj intenzivní zájem o husitskou problematiku. Město nevyhovělo, nicméně umožnilo Bílkovi ponechat v kostele díla do doby, než bude předán anglikánské církvi. Umělec následně neuposlechl žádné z opakujících se výzev k vyklizení kostela a počátkem roku 1909 se s anglikánskou církví dohodl na ponechání některých prací v jižní lodi, kde nebudou překážet liturgii. Zůstala tam až do ledna 1912, velký Krucifix pak ještě po několik následujících let. [Krummholz 2010]

Martin Krummholz

Citovaná literatura

Č. J. 1908: J. Č., Beseda. Výstava Fr. Bílka, Právo lidu XVII, 1908, č. 134, 15. 5., s. 1–2

Čapek 1908: Karel Čapek, Výstava prací Františka Bílka, Snaha III, 1908, č. 39

Krummholz 2010: Martin Krummholz, Pražská vila v kontextu Bílkova života a díla, in: Sandra Baborovská – Karel Srp (edd.), František Bílek a jeho pražský ateliér, Praha 2010, s. 105–111

Mádl 1908: Karel Boromejský Mádl, Výtvarné umění. Frant. Bílek, Národní listy XXXXVIII, 1908, č. 129, 10. 5., s. 10

Další literatura

Hana Larvová (ed.), František Bílek (1872–1941), Praha 2000

Petr Wittlich, Sochařství české secese, Praha 2000, s. 143–158

Archivní zdroje

AHMP, Magistrát, Spisovna, odd. B, 1905–1910, sign. B 21/278.

AHMP, Magistrát, Spisovna, odd. B, 1911–1920, sign. B 52/96

ANG, sign. AA 1407, Bílkovy rukopisné poznámky

GHMP, Centrum Františka Bílka, inventář archivního fondu: https://www.ghmp.cz/wp-content/uploads/2020/10/bilkuvfond_obsah_uvod_text-inventare-1.pdf

LA PNP, fond Otokar Březina, korespondence přijatá, František Bílek

Čas XXII, 1908, č. 63, 4. 3., s. 8; č. 88, 29. 3., s. 9; č. 101, 11. 4., s. 5; č. 118, 29. 4., s. 3, č. 120, 1. 5., s. 3; č. 133, 14. 5., s. 6; č. 137, 18. 5., s. 3; č. 142, 23. 5., s. 5; č. 166, 17. 6., s. 6; č. 190, 12. 7., s. 8; č. 198, 20. 7., s. 3; č. 204, 26. 7., s. 7; č. 237, 23. 8., s. 6; č. 252, 12. 9., s. 6; č. 266, 26. 9., s. 6; č. 276, 7. 10., s. 6

Lidové noviny XVI, 1908, č. 86, 27. 3., s. 6

Moravská orlice XLVI, 1908, č. 54, 5. 3., s. 5

Národní listy IIL, 1908, č. 62, 3. 3., s. 3; č. 73, 14. 3., s. 2; č. 109, 19. 4., s. 5; č. 115, 26. 4., s. 3; č. 124, 5. 5., s. 3; č. 128, 9. 5., s. 6; č. 132, 13. 5., s. 3; č. 138, 19. 5., s. 3; č. 148, 29. 5., s. 4; č. 154, 4. 6., s. 3; č. 162, 13. 6., s. 4; č. 166, 17. 6., s. 4; č. 173, 24. 6., s. 3; č. 190, 12. 7., s. 4; č. 198, 20. 7., s. 2; č. 203, 25. 7., s. 3; č. 223, 14. 8., s. 3; č. 235, 26. 8., s. 3; č. 252, 12. 9., s. 4; č. 258, 18. 9., s. 3; č. 276, 7. 10., s. 4; č. 280, 11. 10., s. 5; č. 283, 14. 10., s. 4; č. 335, 5. 12., s. 3 č. 341, 11. 12., s. 3

Národní politika XXVI, 1908, č. 62, 3. 3., s. 5; č. 94, 4. 4., s. 4; č. 109, 19. 4., s. 9; č. 122, 3. 5., s. 11; č. 125, 6. 5., s. 3; č. 127, 8. 5., s. 5; č. 133, 14. 5., s. 4; č. 137, 18. 5., s. 5; č. 149, 30. 5., s. 7; č. 162, 13. 6., s. 3; č. 166, 17. 6., s. 5; č. 173, 24. 6., s. 5; č. 191, 13. 7., s. 5; č. 198, 20. 7., s. 4; č. 204, 26. 7., s. 10; č. 224, 15. 8., s. 1; č. 231, 22. 8., s. 7; č. 252, 12. 9., s. 7; č. 258, 18. 9., s. 5; č. 276, 7. 10., s. 5; č. 281, 12. 10., s. 5

Pozor I, č. 45, 4. 3., s. 8

Pozor II, č. 81, 28. 4., s. 4

Právo lidu XVII, 1908, č. 174, 25. 6., s. 9; č. 258, 18. 9., s. 9

Světozor VIII, 1908, č. 20, 6. 3., s. 479