Výstava umělecké pozůstalosti Petra Maixnera | Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820

komentář

Malíř Petr Maixner zemřel 22. října 1884, pohřeb se konal o tři dny později v pražském kostele u Panny Marie Sněžné. V následujících týdnech vycházejí umělcovy nekrology – 5. listopadu Mádlův v Ruchu, o něco později od Jana Nerudy v Osvětě. Ke konci roku také začíná v Lehmannově salonu výstava Maixnerovy umělecké pozůstalosti, jež byla primárně motivována snahou získat pozůstalé rodině nějaké finance. Katalog výstavy, pokud existoval, je nezvěstný, a neznáme ani přesná data jejího zahájení a ukončení. Dle zpráv z tisku započala pravděpodobně 18. prosince 1884 [Anonym 1884] a ukončena byla v polovině února dalšího roku. Složení a rozsah výstavy můžeme rekonstruovat z recenzí – nejdříve, 29. prosince 1884 se jí věnoval Vilém Weitenweber ve Zlaté Praze, 27. ledna 1885 vyšel text Agathona Klemta v Prager Tagblatt, 30. ledna o výstavě referovala Renáta Tyršová ve Světozoru a čtvrtý text, z ruky Karla Chytila, vyšel v únorovém čísle Květů. Krátké upoutávky na výstavu se pak objevují přibližně do poloviny února; Prager Tagblatt publikoval i graficky upravené inzeráty.

Jako první přinesly rozbor umělecké povahy Maixnerova díla jeho nekrology. Mádl i Neruda označili Maixnera za nejvýraznější osobnost umění starší generace, ocenili jeho uměleckou původnost, nehledanost výrazu a směřování k „ladnosti“ [Mádl 1884]. Mezi nejvýznamnější plátna zařadili obrazy Vjezd Jana Lucemburského do Prahy a Sedláci na útěku v třicetileté válce. Jan Neruda ocenil i Maixnerovu rozsáhlou sbírku historických a archeologických předmětů – její část bude později odkoupena Prahou a předána Uměleckoprůmyslovému muzeu [Anonym 1885a]. Hodnocení posmrtné výstavy byla limitována právě jejím rozsahem – zásadní díla chyběla, případně byla zastoupena přípravnými kartony (Sedláci na útěku) a studiemi (k obrazům Šárka přelstí Ctirada, Opat Božetěch nese do Říma kříž). Celkem výstava čítala kolem 200 položek – kromě přípravných prací z historického žánru obsahovala také studie a návrhy k náboženským a dekorativním dílům – např. náčrty freskových obrazů pro kapli sv. Václava v Karlínském kostele, k oknu sv. Jana Nepomuckého v chrámu sv. Víta, k obrazu sv. Jiří pro kostel ve Velvarech nebo kartony k obrazům zdobícím skříň na korunovační klenoty. Vystavena byla i díla privátního charakteru – autoportréty a rodinné portréty nebo akvarel Maixnerova rodného domku v Hořicích, a rovněž řada studií z jeho italského pobytu, včetně kopií podle starých mistrů. Nad malbami podle Tiziana, Parise Bordoneho či Paola Veroneseho vyjádřila Renáta Tyršová podivení, „že (…) kopie ty vesměs k mistrům barvy se vztahují“ – narážela na to, že sám Maixner zacházel s koloritem spíše umírněně [Tyršová 1885].

Zlatý hřeb výstavy tvořil obraz Vlasta z roku 1880, jenž byl nejen největším plátnem zde prezentovaným, ale je i nejrozměrnějším Maixnerovým dílem vůbec. Obraz přitom nebyl dobovou kritikou vnímán jako „typický“ příklad umělcovy tvorby a již v době svého vystavení vzbudil rozporuplné reakce [Dlábková 2020]. Zatímco Tyršová se o Vlastě vyjádřila spíše diplomaticky, Klemt i Neruda ji hodnotili vysoko a Karel Chytil obrazu přiznal status Maixnerova „v koloristickém ohledu jedné z nejzdařilejších prací“ [Chytil 1885]. Vlasta přitahovala pozornost také díky tomu, že podle ní byla vytvořena barvotisková reprodukce, jejíž prodej měl přispět pozůstalé rodině. O kvalitách reprodukce z dílny Karla Malocha se zmiňuje nejen Tyršová, ale i většina menších článků, které se jinak samotné výstavě téměř nevěnují [Anonym 1885b, c, d].

Přes omezený rozsah výstavy všichni recenzenti ocenili kvality Maixnerova díla i jeho význam pro rozvoj českého umění. Výstava se těšila také celkem slušnému ohlasu publika a dle zpráv z ní byla, i díky nízkým cenám, řada děl zakoupena.

Markéta Vondrová

Citovaná literatura

Anonym 1884: Anonym, Kunstnotiz, Prager Abendblatt 1884, 17. 12., s. 2

Anonym 1885a: Anonym, Sbor obecních starších, Národní listy XXV, 1885, 17. 3., s. 3

Anonym 1885b: Anonym, Kunstnotiz, Prager Tagblatt IX, 1885, 18. 1., s. 4

Anonym 1885c: Anonym, bez názvu, Pražský denník XX, 1885, č. 14 (18. 1.), s. 2

Anonym 1885d: Anonym, Umělecká zpráva, Čech XVII, 1885, č. 14 (19. 1.), s. 2

Dlábková 2020: Markéta Dlábková, Petr Maixner’s Vlasta – History painting between Generations / Vlasta Petra Maixnera – historická malba na hranici generací, Bulletin of the National Gallery in Prague XXX, 2020, s. 22–31, 150–156.

Chytil 1885: Karel Chytil, Výtvarné umění, Květy VII, 1885, č. 2, s. 243–245

Mádl 1884: K. B. M. [Karel Boromejský Mádl], Petr Maixner, Ruch VI, 1884, č. 31, s. 506–507

Tyršová 1885: Renáta Tyršová, Výstava umělecké pozůstalosti Petra Maixnera, Světozor XIX, 1885, č. 7, s. 107–109