Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Na počátku šedesátých let 19. století vzbuzovaly velký zájem středoevropského publika takzvané umělecko-archeologické či jen archeologické (nikoli v dnešním významu slova) výstavy, na kterých byly prezentovány starožitné, často středověké artefakty ze soukromých, ale i církevních a veřejných sbírek. Vzorovou přehlídku tohoto typu uspořádal na podzim roku 1860 ve Vídni tamní spolek starožitností (Wiener Alterthumsverein), v létě následujícího roku se zase v Praze péčí spolku Arkadia uskutečnila obdobná výstava, zaměřená na středověké památky českého původu. Také v Brně došlo evidentně v průběhu čtyřicátých a padesátých let 19. století k rozvoji soukromého sběratelství v takovém rozsahu, že se zřejmě počítalo se zorganizováním analogické prezentace uměleckých děl a starožitností, na níž by se široké veřejnosti představily poklady místních měšťanských a šlechtických sbírek. Alespoň by tomu nasvědčovala rychlost, s jakou se podařilo uskutečnit rozsáhlou charitativní výstavu ve prospěch povodní postižených obyvatel Moravy, která zamýšlený záměr naplnila.

Katastrofální záplavy způsobené prudkou oblevou doprovázenou extrémními dešťovými srážkami zasáhly v prvních únorových dnech roku 1862 velkou část Moravy včetně Brna. Bezprostředně poté se mezi jinými projevy solidarity objevila rovněž výzva krajského hejtmana Eugena hraběte Braidy (1813–1880) k uspořádání výstavy ve prospěch obětí této živelné pohromy [Braida 1862a]. Od prvního oznámení záměru v novinách 11. února do zahájení výstavy 25. února uběhlo pouhých čtrnáct dní, během kterých se přípravnému výboru, složenému kromě iniciátora akce hraběte Braidy ještě z kustoda-adjunkta brněnského Františkova muzea Morize Trappa (1825–1895), obchodníka, sběratele a amatérského malíře Josefa Ethlera a ředitele místní německé reálky Josefa Adolfa Auspitze (1812–1889), podařilo shromáždit rozsáhlý konvolut obrazů, soch a dalších starožitností z majetku snad všech sběratelů a milovníků umění z Brna a okolí. Zatímco hrabě Braida akci zaštiťoval a ředitel Auspitz poskytl prostory zkušebního a dalšího sálu nedávno v letech 1858–1859 podle projektu vídeňského architekta Ludwig von Förstera (1797–1863) postavené c. k. vyšší reálné školy na Jánské ulici, Trapp s Ethlerem se ujali katalogizace a instalace předmětů.

Díky brněnské tiskárně R. Rohrer´s Erben se v šibeničním termínu podařilo vydat i relativně obsáhlý výstavní katalog se základními popisy artefaktů a se jmény jejich majitelů, jen v několika málo případech skrytými za monogramy. Řazení katalogu nepochybně odpovídalo rozmístění exponátů na výstavě. V prvním sále, jehož uspořádání měl podle autentické rukopisné poznámky v knihovním výtisku katalogu (Moravská zemská knihovna) na starosti Josef Ethler, bylo umístěno 107 obrazů proslulých i méně známých autorů staršího i současného umění. Velké pozornosti se dočkalo třeba vystavení dvojice podobizen arcivévody Karla Ferdinanda (1818–1874) a jeho manželky v životní velikosti od předního soudobého portrétisty rakouské aristokracie Franze Schrotzberga (1811–1889), zapůjčených přímo arcivévodským párem. Ve druhém sále pak byl kromě menšího množství obrazů, sochařských děl, akvarelů a grafických listů věnován hlavní prostor nejrůznějším uměleckořemeslným předmětům zhotoveným v širokém časovém rozpětí od antiky po 19. století ze skla, porcelánu, stříbra, slonoviny, perleti, kokosových ořechů, alabastru nebo mramoru. Dále se zde nalézaly textilie, výšivky a paramenta (např. středověké kasule z dómského pokladu brněnské kapituly), starožitný i moderní nábytek, hodiny, zbraně (např. ceremoniální meč moravského zemského hejtmana, který roku 1753 od císařovny Marie Terezie obdržel Jindřich Kajetán hrabě Blümegen) a množství předmětů mimoevropského umění. Z nich současníci obdivovali zejména exotické práce, které ze své výpravy do západní Afriky, uskutečněné roku 1855 na palubě korvety Carolina, přivezl námořní důstojník Erwin hrabě Dubský (1836–1909). Nechybělo rovněž několik písemných památek, pestrou přehlídku pak doplňovaly rozličné drobnosti („Nippsachen“), kuriozity a diletantské umělecké výtvory. Uspořádání druhé části, zahrnující celkem 384 katalogových čísel, se ujal Moriz Trapp, který též v novinách Brünner Zeitung otiskl na pokračování obsáhlý referát se zasvěceným popisem nejzajímavějších vystavených předmětů, rozdělených – na rozdíl od katalogu – do několika materiálových skupin: (1.) výšivky a látky, (2.) zbraně, (3.) plastické práce, (4.) řezby, (5.) poháry a vázy, (6.) nábytek, (7.) etnografické umělecké předměty a (8.) obrazy. Krátkým časem na přípravu omlouval v úvodu svého článku skutečnost, že se výběr omezil téměř výhradně na brněnské soukromé sbírky, i když zároveň „někteří páni ochotně zaslali několik vzácností ze svých venkovských sídel“ [Trapp 1862].

Ačkoli se v průběhu objevovaly spekulace o možném prodloužení výstavy, přehlídka nakonec trvala za velkého zájmu místního tisku pouze necelé dva týdny, a to od úterka 25. února do neděle 9. března 1862, neboť prostory škola potřebovala pro vlastní potřeby (dobové články však mluví i o navazující výstavě 14 konkurenčních urbanistických projektů na rozšíření města Brna). Celkový výnos z jednotného vstupného 20 krejcarů činil 424 zlatých, převzatých moravským místodržitelstvím ve prospěch obětí povodní [Braida 1862b]. To by odpovídalo počtu 2 120 platících návštěvníků, což lze jistě vzhledem k improvizovanému charakteru akce považovat za úspěch. Co se týče vystavujících, vedle pořadatelů Eugena hraběte Braidy s rodinou a Josefa Ethlera poskytly pro potřeby dobročinné výstavy předměty ze svého majetku kromě známých sběratelů a milovníků umění (např. Karl Kühnl, Josef Karl Lauer, Adalbert svobodný pán Widmann) také četné další osobnosti moravského veřejného a politického života (např. Christian d’Elvert, Ernst Johann Herring, Vladimír hrabě Mittrowský) včetně některých činných umělců (např. sochař Josef Břenek). Jejich podrobný výčet spolu se zařazením do kontextu tehdejšího sběratelství na Moravě podal Lubomír Slavíček, který se zároveň ztotožnil s názorem jednoho z dobových komentátorů, že „ještě nikdy nebylo v Brně vedle sebe v jednom výstavním prostoru vystaveno tolik uměleckých skvostů.“ [Slavíček 2017]. Podobně široký průřez brněnskými soukromými uměleckými sbírkami nabídla až výstava obrazů starých mistrů z privátního majetku, kterou v květnu roku 1925 v Domě umělců v Brně uspořádal Moravský umělecký spolek (Mährischer Kunstverein).

Organizátoři brněnské dobročinné výstavy uměleckých děl ve prospěch povodní postižených obyvatel Moravy, konané roku 1862, vědomě navazovali na v úvodu zmíněné přehlídky starožitností, uspořádané v roce 1860, respektive 1861 ve Vídni a Praze. Zároveň si uvědomovali, že různorodostí exponátů a širokým časovým rámcem včetně zařazení děl současných autorů se jejich projekt vymyká zaměření předchozích „archeologických“ výstav, odborně orientovaných převážně na středověké památky: „Výbor si sice nekladl za cíl uspořádat výstavu starožitností, jako tomu bylo v loňském [sic!] roce ve Vídni a v Praze, přesto zde najdou badatelé a milovníci byzantského, gotického a renesančního umění mnohé z toho, co je v Brně a jeho okolí z těchto období k dispozici.“ [Anonym 1862a] Jako přehlídka, na které „bude bohatě zastoupen zejména středověk“, byla brněnská výstava ohlášena i v zahraničním tisku. [Anonym 1862b]

Petr Tomášek

Citovaná literatura

Anonym 1862a: Anonym, Lokales und Provinzielles: Brünn, Brünner Zeitung, 1862, č. 41, 19. 2., s. 324

Anonym 1862b: Anonym, Alterthumskunde, Illustrirte Zeitung 38, 1862, č. 974, 1. 3., s. 147

Braida 1862a: Eugen Graf Braida, Anruf zu einer Ausstellung von artistischen Sehenswürdigkeiten in Brünn zum Vortheile der Ueberschwemmten in Mähren, Brünner Zeitung, 1862, č. 36, 13. 2., s. 283

Braida 1862b: Eugen Graf Braida, Danksagung, Brünner Zeitung, 1862, č. 60, 13. 3., s. 477

Trapp 1862: Moriz Trapp, Ausstellung von Kunstgegenständen in der k. k. Oberrealschule, Brünner Zeitung, 1862, č. 52–57, 4. – 9. 3., s. 309–310, 417–418, 425–427, 433–435, 441–443, 449–451

Slavíček 2017: Lubomír Slavíček, „Noch nie waren in Brünn in einem Ausstellungsraume so viele Kunstschätze neben einander zu sehen“. Výstava obrazů a starožitností 1862 a brněnští sběratelé té doby, Opuscula historiae artium 66, 2017, č. 2, s. 204–239

Další literatura

Christian d´Elvert, Der alte und der neue mähr. Kunstverein, Notizen-Blatt der historisch-statistischen Section der kais. königl. mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 1883, č. 5, s. 33–39

Jitka Sedlářová, Historie uměleckého sběratelství na Moravě, Opus musicum 31, 1999, č. 4, s. 73–78

Lubomír Slavíček, „... hier in Brünn das Interesse für die Kunst anzuregen“. Brněnské umělecké výstavy v letech 1851 až 1878, Bulletin Moravské galerie v Brně LXXV, 2017, s. 34–55

Jana Svobodová – Libor Blažek, Muž se zlatým řetízkem – Dáma s náhrdelníkem, 1834, Brno v minulosti a dnes. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna 16, 2002, s. 185–199, 534–536

Brünner Zeitung, 1862, č. 34, 11. 2., s. 267

Brünner Zeitung, 1862, č. 42, 20. 2., s. 331

Brünner Zeitung, 1862, č. 44, 22. 2., s. 347

Brünner Zeitung, 1862, č. 65, 19. 3., s. 514

Die Dioskuren. Deutsche Kunstzeitung VII, 1862, č. 15, 13. 4., s. 118

Lumír XII, 1862, č. 14, 3. 4., s. 336

Moravské noviny XII, 1862, č. 13, 11. 2., s. 49

Moravské noviny XII, 1862, č. 14, 14. 2., s. 54

Moravské noviny XII, 1862, č. 20, 7. 3., s. 78

Neuigkeiten XII, 1862, č. 42, 12. 2., [s. 1]

Neuigkeiten XII, 1862, č. 72, 14. 3., [s. 3]