Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Veraikon, vydavatelství a stejnojmennou revue zaměřenou zprvu především na grafické umění, založil v roce 1912 malíř a novinář Emil Pacovský společně se svými přáteli ze sdružení Sursum Janem Konůpkem a Antonínem Dolenským. Na stránkách revue publikovali studie o grafickém umění minulosti i současnosti, a také recenze výstav. Už v roce 1913 redakce uspořádala první výstavu vlastní – přehlídku evropské grafiky posledních třiceti let, která se uskutečnila v Obecním domě. Po první světové válce a vzniku Československa se revue zásadně proměnila – její podtitul se rozšířil na „umělecká revue – edice grafická“ a vedle grafiky začala věnovat pozornost i jiným uměleckým technikám. Přelomovým byl pro Veraikon rok 1920, kdy Konůpek s Dolenským z redakce odešli a Emil Pacovský následně až do roku 1937 časopis vedl sám. Trojice redaktorů se však patrně nerozešla ve zlém (Konůpek pro revue psal i v následujících letech) a v březnu a dubnu 1920 ještě uspořádala druhou výstavu iniciovanou redakcí Veraikonu, ve které se odrazila proměna jejího zájmu – autoři jí dali podtitul Moderní umění, a přestože grafické práce tvořily téměř čtvrtinu všech vystavených děl, zahrnovala také malby, sochy i architektonické návrhy.

V prvním čísle Veraikonu toho roku redakce zvala všechny umělce z okruhu revue k aktivní spoluúčasti na chystané výstavě. Dvacítka zúčastněných umělců skutečně vzešla především z kruhu přátel redakce – vedle samotného Jana Konůpka vystavovalo několik autorů, kteří do revue přispívali svými texty i grafickými pracemi – mimo jiné Josef Čapek, Pravoslav Kotík, nebo Jan Zrzavý. Stejně jako revue, kterou Pacovský vnímal jako platformu odrážející celkově české a slovenské kulturní snažení a jež se zabývala také uměleckým děním na periferiích, měla i výstava podat „celkový obraz dnešního moderního umění československého“ [Pacovský 1920, s. 18]. Ve zvláštní synergii se zde tak potkala aktuální tvorba několika členů Tvrdošíjných se spíše konzervativními díly regionálních umělců jako byl Jihočech Alois Moravec nebo člen moravské skupiny Koliba Ferdiš Duša, jejichž dílo označil Josef Čapek v recenzi výstavy jako „výtvarně nevyjádřené“ [Čapek 1920].

Ústřední postavou přehlídky se stal Jiří Kroha, který vystavil na čtyřicet temper, akvarelů, pastelů a grafik, třináct architektonických návrhů a sádru Skica k Evě. Klíčovým motivem jeho raných architektonických návrhů i volné tvorby je pohyb a dynamika (jak ilustruje například jedno z vystavených děl, tempera Mušky ve vzduchu (v katalogu jako Mušky v ovzduší) uchovávaná dnes v Muzeu města Brna), a tak jej Pacovský ve svém textu o výstavě přirovnával k italským futuristům [Pacovský 1920, s. 19]. Architektonické návrhy vystavili vedle Krohy také Bohuslav Fuchs a Eduard Hnilička, švagr Emila Pacovského. Součástí výstavy byly dále umělecké edice a publikace Veraikonu, které měly představit výsledky osmi let fungování vydavatelství. Ty ve výstavě reprezentovaly také dřevoryty a další grafiky, které již dříve vyšly jako součást revue, včetně tisku Bohumila Kubišty nebo Jana Honsy (uvedeného v katalogu chybně jako Housa).

Mnohé recenze i krátké zprávy v dobovém tisku zmiňovaly, že výstava představila nejnovější vývoj tuzemského umění, a to v jeho různých polohách i médiích – malbě, grafice, soše, kresbě i architektuře. Zatímco recenzenti vyzdvihovali tvorbu Tvrdošíjných (a kritik Václav Rada výstavu dokonce označil jako výborný dodatek k jejich výstavě, která se konala jen o dva měsíce dříve ve Weinertově síni), mnozí jiní zúčastnění umělci, například Antonín Porket nebo František Pořický byli coby diletanti ostře zkritizováni. Díla plzeňského grafika, malíře a středoškolského učitele Pořického, jenž se společně a Václavem Patzakem stal součástí výstavy patrně díky Janu Konůpkovi, se kterým se oba umělci znali z plzeňské Umělecké skupiny, přitom jako nesrozumitelná a výtvarnicky nesprávná označil i sám Pacovský [Pacovský 1920, s. 20]. Autoři výstavy si tak zřejmě byli vědomi její rozpolcenosti a jakákoliv důslednost v tvorbě koncepce a výběru děl byla dána stranou ve prospěch vyhovění přátelům, s nimiž členové redakce udržovali styky. Kvalitativní nekonzistenci výstavy ve své recenzi shrnul Vladislav Vančura: „z poloviny jest její úroveň více než dobrá, druhá část vystavených prací není moderní, ani krásná v jiném smyslu“ [Vančura 1920].

Navzdory nelítostným kritikám části vystavených děl byla výstava Veraikonu z hlediska návštěvnosti úspěšná – už za první čtyři dny ji mělo vidět více než tisíc osob [Anonym 1920]. Revue Veraikon na ní představila šíři svého zájmu, aniž by se jí však podařilo získat pozitivní pozornost pro mimopražské umělce a přátele redakce, kteří slovy Ferdiše Duši toužili dostat svou tvorbu „na pražský led“ a právě aktivity Emila Pacovského a jeho revue jim k tomu měly dopomoci [LA PNP]. Mezi pražskými výstavami raných dvacátých let tak výstava Veraikonu Moderní umění, zajímavá především tím, že ji neorganizoval ani umělecký spolek, ani soukromá galerie, ale redakce časopisu, zůstává nepříliš výraznou přehlídkou, která navzdory svému titulu představila vedle progresivních moderních děl i spíše konzervativní tvorbu autorů, kteří dnes stojí na okraji zájmu dějin československého meziválečného umění.

Tereza Štěpánová

Citovaná literatura

Pacovský 1920: Emil Pacovský, Výstava Veraikonu, moderní umění, Veraikon VI, 1920, příloha Rozhled, únor-duben, s. 18–20

Čapek 1920: J. Č. [Josef Čapek], Výstava Veraikon, Národní listy LX, 1920, č. 85, 26. 3., s. 4

Vančura 1920: A. Vančura [Vladislav Vančura], Výstava Veraikonu, České slovo XII, 1920, č. 80, 3. 4., s. 2

Anonym 1920: Anonym, Výstava skupiny Veraikon pořádaná v Krasoumné jednotě, Venkov XV, 1920, č. 74, 27. 3., s. 6

LA PNP: LA PNP, fond Emil Pacovský, korespondence vlastní – přijatá: Duša Ferdiš, dopis Emilu Pacovskému, 1920

Další literatura

Šárka Hribová, Výtvarník Emil Pacovský jako organizátor a vydavatel, rigorózní práce, PedF UK, Praha 2010

Pavel Šopák (ed.), Koliba: programy – texty – korespondence, Opava 2005, s. 117

Archivní zdroje

LA PNP, fond Emil Pacovský, korespondence vlastní – přijatá: Duša Ferdiš; Porket Antonín

Anonym, Výstava skupiny Veraikon v Krasoumné jednotě, Právo lidu XXIX, 1920, č. 70, 23. 3., s. 8

Anonym, Výstava skupiny Veraikon, Právo lidu XXIX, 1920, č. 91, 17. 4., s. 8

Anonym, Výstava skupiny Veraikon pořádaná v Krasoumné jednotě, Venkov XV, 1920, č. 74, 27. 3., s. 6

Anonym, Výstava skupiny Veraikon pořádaná v Krasoumné jednotě, České slovo XII, 1920, č. 76, 30. 3., s. 5

Anonym, Výstava skupiny Veraikon v Krasoumné jednotě, Tribuna II, 1920, č. 72, 24. 3., s. 6; č. 74, 26. 3., s. 6; č. 80, 2. 4., s. 5; č. 81, 3. 4., s. 5

Redakce Veraikonu, Redakce Veraikonu uspořádá jarní výstavu výtvarného umění, Veraikon VI, 1920, č. 1, s. 16