Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Samostatná výstava Zdeňka Rykra s názvem Pryč! se uskutečnila v prázdném obchodě Paláce Dunaj na konci roku 1934. Rykr si výstavu zajišťoval sám a od jeho předchozích výstav se odlišovala i tím, že se nekonala na půdě zavedené galerie. Na výstavě se Zdeněk Rykr prezentoval asamblážemi a obrazy menších formátů, ve kterých se přihlásil k surrealismu. Stručný název Pryč! odkazoval nejen k jedné z vystavených maleb s námětem opuštěné nádražní čekárny, nýbrž i k nevšednímu přístupu Rykra k uměleckému médiu patrném v přítomných asamblážích. [Lahoda 2000, s. 103]

Ve výstavním katalogu bylo uvedeno celkem 27 položek, avšak několik katalogových čísel zastřešovalo jediným pojmem více uměleckých děl, například pod název Nizozemí spadalo celkem 7 blíže nespecifikovaných prací. Z vystavených maleb lze jmenovat například V docela nových domech, Diabolo, O dvacáté páté hodině či Veliký park. I přesto, že obrazy v kritikách nerezonovaly tolik jako instalace, recenzenti si všímali jejich záměrné primitivní formy, která nebyla vždy hodnocena kladně. Asambláže, jako například Kufr, Sláva nebo Otáčivé jeviště, sestavené z banálních předmětů a odpadových materiálů, byly ve své formě mnohem syrovější. Dobře tak ilustrovaly záměry výstavy proklamované v jejím katalogu Jindřichem Chalupeckým. Upozorňoval zde na nutnost vymanit se ze zažitých uměleckých kategorií i hodnocení a od umění požadoval „aby mi dalo něco se dovědět o sobě: to jsi ty“. [Chalupecký 1934]

Výstava vzbudila v dobovém tisku rozporuplné reakce. Někteří kritici viděli v Rykrových dílech všudypřítomný pesimismus, byl to například recenzent Ranních novin, který psal o „zatrpklé nihilistické náladě“. [E. K. 1934] Asambláže představené na výstavě se vesměs setkávaly s negativní odezvou. Naproti tomu jiní autoři pozitivně hodnotili celkovou originalitu Rykrovy expozice instalovanou do prázdného krámu. Hojně probíraným tématem byl v kritikách velmi privátní charakter vystavených děl. Karel Čapek do Lidových novin napsal: „neřekl bych, že jsou to díla předurčená k vystavování“ a „nejlépe by jim slušelo, kdyby byla objevena někde v opuštěné místnosti“. [Čapek 1934] Instalace v tomto duchu komentoval také Jaromír Pečírka, jenž je ve své recenzi označil, navzdory textu v katalogu, za němé kuriozity, a právě soukromé určení exponátů pokládal za překážku k tomu rozluštit jejich význam, protože lidé se ostýchají vměšovat se do cizích nejniternějších pocitů. [Pečírka 1934]

I přesto, že se Rykrova vystavená díla setkávala spíše s nepochopením, dle Jindřicha Chalupeckého byly asambláže dobově zcela výjimečné a výstava jednou z nejdůležitějších manifestací surrealismu u nás. [Chalupecký 1980, s. 23] Výstava Zdeňka Rykra zároveň proběhla těsně před První výstavou Skupiny surrealistů v ČSR, lze ji tak označit i za poměrně ranou prezentaci tohoto směru v Čechách.

Magdalena Dědičová

Citovaná literatura

Čapek 1934: Jč [Josef Čapek], Několik prací Zdeňka Rykra, Lidové noviny XXXXII, 1934, č. 630, 15. 12. s. 9

Chalupecký 1934: Jindřich Chalupecký, Pryč, in: Zdeněk Rykr (kat. výst.), Praha 1934, nestr.

Chalupecký 1980: Jindřich Chalupecký, O dada a surrealismu a českém umění, in: Jazzpetit II, 1980, č. 2

E. K. 1934: E. K. Umění. Z. Rykr, Národní politika (odpolední vydání) LII, 1934, 20. 12., č. 349, s. 6

Lahoda 2000: Vojtěch Lahoda, Elegie avatgardy, in: idem (ed.), Zdenek Rykr 1900–1940, elegie avantgardy, Praha 2000, s. 9–193

Pečírka 1934: Jaromír Pečírka, Kunst. Die Ausstellung Zdeněk Rykrs im Palais „Dunaj“, Prager Presse XIV, 1934, č. 346, 19. 12., s. 8.

Další literatura

Jindřich Chalupecký, O Zdeňku Rykrovi, Výtvarné umění XIV, 1964, č. 8, s. 370–378

Vojtěch Lahoda, Zdenek Rykr a továrna na čokoládu, Praha 2016

Archivní zdroje

Ústav dějin umění AV ČR, oddělení dokumentace, fond Zdeněk Rykr, materiály k výstavě Zdeňka Rykra 1934, karton IV/2 sv. 12

Anonym, Výstavy, Lidové noviny XXXXII, 1934, č. 639, 20. 12., s. 8

Anonym, Umění. Výstava obrazů Zd. Rykra, Národní politika LII, 1934, č. 334, 4. 12., s. 7

Anonym, Nové výstavy a aktuality, Polední list VIII, 1934, č. 334, 1. 12., s. 2