Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Pražská umělecká výstava roku 1832 byla alternativní přehlídkou vůči akademické výstavě pořádané do té doby Společností vlasteneckých přátel umění. Byla uspořádána ze soukromé iniciativy filantropa a mecenáše umění dr. Aloise Klara ve spolupráci s pražskými, ale i drážďanskými a vídeňskými umělci a také se sběrateli umění. Představila díla považovaná za moderní a jdoucí proti tehdejšímu oficiálnímu akademickému umění, včetně dovezení relativně početné a rozmanité kolekce umění zahraničního.

Uspořádání výstavy soukromým subjektem a mimo dosavadní oficiální instituci souviselo s několika okolnostmi. Již v roce 1830 se neuskutečnila tradiční akademická výstava. Důvodem byla personální situace na Akademii a v SVPU: úmrtí ředitele Akademie Berglera předchozího roku a prezidenta Společnosti Františka Sternberga v tomto roce. Výbor SVPU také v této době rozhodl pořádat výstavu jen jednou za dva roky, a proto se výstava v roce 1830 a 1832 nekonala. (Později byla opět každoroční.) Mimo to se vyhrocovaly rozpory mezi stále sebevědomějšími mladými umělci a oficiálním akademickým provozem, kritizovaným za konzervativnost jak z hlediska výuky, tak podpory a prezentace umění [Hojda – Prahl 2004, s. 17]. Již Rudolf Müller ve své vzpomínce komentoval rozpor mezi zájmy stále početnějšího měšťanského publika a oproti tomu zastarávajícím šlechtickým mecenátem Akademie, odrážejícím se nejen v jejím fungování, ale i ve (špatném) stavu současného umění [Müller 1883, s. 3]. Za této situace se Klar rozhodl, že se pokusí založit nadaci na podporu mladých umělců: její vznik měl umožnit právě výdělek z uspořádané výstavy.

Podle zprávy v Bohemii z 18. března 1832 výstava probíhala na Malé Straně v tzv. Graf´schen Garten, kde pro ni poskytl prostory blíže neurčeného "zahradního sálu" pan Václav Steinitz (tehdy majitel malostranského domu U Steinitzů a vyhlášené kavárny). V pozdější literatuře jako místo konání byl uveden domek v zahradě Klarova domu [Hojda 1995, s. 321], avšak vzhledem k rozměru výstavy lze uvažovat spíše o zahradním sále tzv. Steinitzova domu v zahradě Johanna Antona Grafa přiléhající k Dominikánské (Bredovské) ulici. Zahradní letohrádek v té době fungoval jako jedna z prvních pražských kaváren a měl také velký taneční sál - mohl tedy nabídnout dostatečné prostory pro výstavu [Machalíková, v tisku]. Katalog byl vydaný v litografickém provedení Antona Svobody, patrně na náklady pořadatele Klara, a výnos ze vstupného (139 fl. 49 Kr. C. M.) byl převeden do jmění Klarovy umělecké nadace založené na podporu mladých umělců. 

O nové umění a mladé umělce se Klar zajímal systematicky již déle. V roce 1822 se za svého pobytu v Drážďanech seznámil s ředitelem tamní Akademie Christianem Vogelem von Vogelstein, literátem Ludwigem Tieckem a historiky umění Karlem Augustem Böttingerem a Karlem Försterem. Tento zájem odkazuje mimo jiné do okruhu mladších žáků pražské Akademie kolem Josefa Führicha, kteří se vývojem soudobé drážďanské (a německé) malby inspirovali a představili ji na pražské výstavě již roku 1824. V roce 1832 byl Führich na stipendiu v Římě a do organizace výstavy tedy neměl možnost osobně zasahovat. 

Katalog výstavy zaznamenal 155 děl, mezi nimiž dle zprávy Rudolfa Müllera bylo vyhrazeno čestné místo Josefu Führichovi a Františku Tkadlíkovi, coby předním stoupencům tehdy tzv. nového směru v umění. Kritika však s napětím očekávala zejména vystavení obrazu Sv. Jiří od Františka Horčičky, tehdejšího inspektora colloredo-mansfeldské galerie, dokončeného již v předchozím roce, kdy nemohl být údajně vystaven z prostorových důvodů. Podle recenzenta Bohemie (pravděpodobně Antona Müllera) očekávání předčil svým provedením plným „ducha a vášně“. Z hlediska koncepce výstavy je ze seznamu exponátů vidět, že z domácích malířů byli dobře zastoupeni zejména mladší studenti se zájmem o nové tendence německého romantického umění (Gareis, Mrňák, Tejček), včetně představitelů nové nábožensko-vlastenecké malby v Tkadlíkovském duchu (Josef Vojtěch Hellich, Johann Gruss). Kritik výstavy v Bohemii tyto malíře vystihl přiléhavými epitety (líbezný Gruss, talentovaný Hellich, vtipný Gareis, vynikající Piepenhagen, zdatný Navrátil, pilný Holzel); bohužel už o nich nepublikoval tehdy anoncovanou druhou část kritiky. 

V tomto roce se v Praze od počátku pořádání veřejné výstavy vystavovala zatím největší kolekce zahraničního umění, jak zdůraznili i soudobí kritici. Vyplývá to i ze srovnání počtu vystavujících „cizinců“ na pražských výstavách [Lange 2017, s. 89]. Základ tvořili malíři z Drážďan, známí v Praze již z roku 1824: Vogel von Vogelstein (byl zastoupen 10 díly), Friedrich a Dahl (každý po 1 obraze). Především Vogelovy dva velké olejové obrazy byly považovány za vrchol výstavy a bylo poukazováno na paradox, že žádné z děl nebylo zakoupeno. Dále zde byli autoři z Norimberka, Bruselu i velká kolekce vídeňských umělců (Waldmüller, Ender, Einsle), kteří sice z tehdejšího politického hlediska nebyli „zahraniční“, ale jakožto „cizinci“ z hlediska Prahy bývali dosud zastoupeni spíše sporadicky. V této souvislosti jsou v dobovém tisku zmiňováni vedle Klara také dva další soukromí zapůjčitelé na výstavu, pánové von Nostitz-Jänkendorf a von Lindenau, jejichž spojené úsilí vedlo k tomu, že v Praze vznikla přehlídka hodnocená vysoko právě proto, že na ní bylo konfrontováno soudobé umění ze dvou sousedních zemí, Čech a Saska.

Pozoruhodné je, že díky recenzi v Artistischen Notizeblatt se dozvídáme také řadu detailů o instalaci výstavy, jejímž autorem byl František Horčička a která byla označované celkově za „velmi vkusnou“. Díla byla umístěna ve velkém sále se širokým a vysokým oknem, které poskytovalo velice příznivé osvětlení. (Další práce byly umístěné v menší sousední místnosti.) Stěny sálu byly potažené červeným a modrým suknem a na oknech byly instalovány kytice květin, které podle mírně ironické poznámky jednoho z recenzentů nahradily absenci malířství květin. Dobové zprávy uzavíraly, že výstava se setkala s jednoznačným úspěchem, což se promítlo i do finančního výnosu.

Výstava znamenala pokrok v prezentaci domácího umění ve vědomé konfrontaci se zahraničními umělci. Z hlediska úpravy výstavních prostor byla v Praze první výstavou, která vědomě pracovala s osvětlením a barevností interiéru s cílem oslovit příchozí diváky a zapůsobit na jejich vnímání uměleckých děl.

Pavla Machalíková

Citovaná literatura

Hojda 1995: Zdeněk Hojda, Geneze uměleckých výstav v Praze 1791–1851, Documenta Pragensia XII, 1995, s. 317–324

Hojda – Prahl 2004: Zdeněk Hojda – Roman Prahl, Kunstverein nebo/oder Künstlerverein? Hnutí umělců v Praze 1830–1856 / Die Künstlerbewegung in Prag 1830–1856, Praha 2004

Machalíková (v tisku): Pavla Machalíková, Flowers and Windows: The First Art Exhibitions in Prague in the 19th Century and the Shaping of Modern Exhibition Spaces (v tisku)

Müller 1883: Rudolf Müller, Die Prof. Dr. Aloys Klar´sche Künstlerstiftung nach ihrer Bedeutung und Wirksamkeit, unter Beischluss biographischer Skizzen, Prag 1883

Lange 2017: Birgit Lange, „Der Stufengang der vaterländischen Kunst.“ Die Prager Akademieaustellungen der Gesellschaft patriotischer Kunstfreunde (1821–1833), in: Susanne Kimmig-Völkner – Eva Pluhařová-Grigienė – Kai Wenzel (edd.), Gestaltungsräume. Studien zur Kunstgeschichte in Mittel- und Ostmitteleuropa. Festschrift zu Ehren von Prof. Dr. Michaela Marek, Regensburg 2017, s. 79–99 

Anonym, Für Freude der Kunst, Bohemia V, 1832, č. 34, 18. 3., s. 1

Anonym, Kunstnachrichten, Allgemeines Repertorium der neuesten in- und ausländischen Literatur XIV, 1832, 2. sv., s. 234