Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Cílem výstavy bylo představení soudobého francouzského umění, ke kterému se tehdejší tvůrci ze Spolku výtvarných umělců Mánes programově obraceli jako k nejdůležitějšímu příkladu evropského modernismu. V úvodu katalogu to ostatně zdůraznil i F. X. Šalda. Výstavu prezentoval jako vrcholnou ukázku tehdejšího umění, která má sloužit nikoli jako materiál ke kopírování, ale příklad obdivuhodného tvůrčího činu, jež roznítí „latentní tvořivé síly“ [Šalda 1902]. Na její koncepci se podílel francouzský umělecký kritik Gabriel Mourey, předseda Société Nouvelle de Peintres et de Sculpteurs, který se osobně zúčastnil vernisáže. Spolutvůrcem koncepce byl výstavní výbor ve složení Emanuel Pelant, Antonín Pfeifer, Arnošt Hofbauer a Jan Štenc.

Na přehlídce byla zastoupena zejména malířská díla. Vůbec největší pozornost vyvolaly práce umělců, kteří se účastnili pařížských výstav impresionistů v sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století a stali se ikonickými figurami tohoto stylu. Byli to Claude Monet, Edgar Degas, Alfred Sisley, Camille Pissarro, Mary Cassatová a August Renoir. Do té doby neměla česká veřejnost možnost seznámit se v takové míře s originály jejich děl, která byla zapůjčena především z Galerie Georgese Petita a z galerie Durand-Ruel & Fils. Za zmínku stojí i přítomnost pěti děl Maurice Denise, která ale nevyvolala větší reakci. Výstavu navštívilo téměř 6000 diváků, jejího zahájení se zúčastnil mimo jiné i Šalda, který obecně popsal představené francouzské umění jako výsledek jasného, uvědomělého, koncepčního tvůrčího činu: rezultát systematického hledání a nalézání, v němž se zrcadlí individuální síla a charakter. Vývoj českého umění oproti tomu stavěl do přímé opozice: namísto logiky v něm viděl improvizaci. S takto vymezenou polaritou později pracoval i Miloš Jiránek. Impresionismus charakterizoval Šalda jako heroický experiment, porážející akademické konvence, a jako základ veškerého dalšího směřování francouzského umění. Uvedl, že impresionisté chtěli být „jen poctivými a věrnými nástroji, neodchylnými reflektory, podávajícími do nejmenších výrazných a náladových podrobností smyslové a přírodní vjemy“ [Šalda 1902, nestr.]. Detailněji se nedotýkal techniky jejich malby a je tudíž zřejmé, že impresionismus spojoval spíše s určitým typem přístupu k realitě než se zvláštní štětcovou technikou.

Z dnešního pohledu vzešla v rámci výstavy zajímavější reakce od Mádla. V recenzi rozvinul úvahu o jednostrannosti impresionismu a o jeho pravděpodobném konci. Podle Mádla se z něj stala příliš vědecká, objektivní technika: formule, které chybí osobní, niterné zaujetí. Namísto pronikání k „duši světa“ rozvíjí impresionismus podle Mádla jen chladnou analýzu [Mádl 1902, s. 94]. Jako příklad uvedl sérii Monetových Kupek sena, které se v jeho očích staly pouze nositeli světelných efektů a barvy bez hlubšího významu. Mádl si přitom neuvědomil, že Monet se v této fázi tvorby soustředil mnohem více na autonomní kvality malby samé než na věrné zachycení reality. Obraz začal pojímat jako svébytné vyjadřovací médium specifických kvalit. Barvu, nanášenou prostřednictvím štětcové skvrny, chápal jako samostatný výtvarný element, podléhající především zákonitostem malby samé. Původní východisko impresionistů v přístupu ke skutečnosti tím posouval do jiné polohy, což nebylo v té době pochopeno.

Tomáš Winter

Citovaná literatura

Mádl 1902: Karel Boromejský Mádl, Moderní francouzské umění (1902), in: idem, Umění včera a dnes: pětadvacet výstav „Mánesa“: kronika deseti let 1898–1908, Praha [1908], s. 83–103

Šalda 1902: František Xaver Šalda, Úvodní slovo, in: Katalog V. výstavy Spolku výtv. umělců „Mánes“ v Praze. Moderní francouz. umění, Praha: SVU Mánes 1902, nestr.

Další literatura

Ivan Exner, Světlo v obraze. Výstavy impresionistů, in: idem, (ed.). Světlo v obraze: český impresionismus. Inspirace blízké i vzdálené, Praha: SVU Mánes 2017, s. 157–169

Nicholas Sawicki, Na cestě k modernosti. Umělecké sdružení Osma a jeho okruh v letech 1900–1910, Praha 2014, s. 52–54

Petr Wittlich, Česká secese, Praha 1982, s. 210–212

Archivní zdroje

Archiv hlavního města Prahy (http://katalog.ahmp.cz), Fond Spolek výtvarných umělců Mánes, Výstavní činnost, Moderní francouzské umění. 1902 (30. 8. – 2. 11.) 

Anonym, Manesova výstavka moderního francouzského umění, Čas XVI, 1902, č. 140, 31. 8., s. 4

Anonym, Výstava moderního francouzského umění v Praze, Zlatá Praha XIX, 1901–1902, č. 42, 15. 8., s. 504

Anonym, Od pana Gabr. Moureye, předsedy…, Čas XVI, 1902, č. 249, 10. 9., s. 2

Anonym, Otevření výstavy moderního umění, Národní listy XLII, 1902, č. 240, 31. 8., s. 2

Anonym, Pan Gabriel Mouray…, Národní listy XLII, 1902, č. 249, 10. 9., s. 2

Anonym, Výstava francouzského moderního umění v pavillonu u Kinského zahrady, Národní listy XLII, 1902, č. 251, 12. 9., s. 3

Anonym, Výstava francouzského moderního umění, Čas XVI, 1902, č. 242, 2. 9., s. 5

Anonym, Výstava francouzského moderního umění, Čas XVI, 1902, č. 253, 14. 9., s. 5

Anonym, Výstava francouzského moderního umění, Čas XVI, 1902, č. 263, 24. 9., s. 3

Anonym, Výstava francouzského moderního umění, Čas XVI, 1902, č. 265, 26. 9., s. 4

Anonym, Výstava francouzského moderního umění, Čas XVI, 1902, č. 267, 28. 9., s. 5

Anonym, Výstava francouzského moderního umění, Národní listy XLII, 1902, č. 259, 20. 9., s. 2

Anonym, Výstava francouzského moderního umění, Národní listy XLII, 1902, č. 267, 28. 9., s. 4

Anonym, Výstava francouzského moderního umění, Národní listy XLII, 1902, č. 271, 2. 10., s. 3

Anonym, Výstava francouzského moderního umění, Národní listy XLII, 1902, č. 279, 10. 10., s. 3

Anonym, Výstava francouzského moderního umění, Národní listy XLII, 1902, č. 284, 15. 10., s. 4

Anonym, Výstava francouzského moderního umění, Národní listy XLII, 1902, č. 288, 19. 10., s. 3

Anonym, Výstava moderního francouzského umění v Praze, Zlatá Praha XIX, 1901–1902, č. 46, 12. 9., s. 552

Anonym, Výstava moderního francouzského umění, Volné směry VI, 1902, č. 10, s. 273

Anonym, Výstavu moderního francouzského umění…, Volné směry VI, 1902, č. 9, s. 237–238

Anonym, Výstavy. Výstava francouzského moderního umění, Národní listy XLII, 1902, č. 292, 23. 10., s. 3