Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Čtvrtá jarní výstava pražské Akademie poprvé uvedla díla významných současných zahraničních umělců: profesorů drážďanské Akademie Friedricha, Dahla a Vogela von Vogelstein. Vedle toho zde budil pozornost soubor figurálních prací mladších žáků pražské Akademie, který se v očích soudobé kritiky vyznačoval razantním příklonem k trendům nové německé malby a k romantismu. V konfrontaci se zahraničním uměním se v Praze rozproudila první kritická debata o poslání malířství, romantismu v umění a existenci národních uměleckých škol a polemika s dosavadním klasicistním přesvědčením o univerzalismu v umění.

Výstava obsahovala přes 200 děl a její rozsah byl tedy oproti první pražské umělecké výstavě více než dvojnásobný (roku 1821 bylo vystaveno necelých 100 děl).

Diskuse, která se po otevření výstavy rozproudila v dobovém tisku, ukazovala na střet tradiční, klasicistní estetiky hledající v umění univerzální, všelidské hodnoty (Václav Alois Svoboda) s požadavky mladší generace umělců a uměleckých kritiků (Martin Tejček), která v umění požadovala charakterističnost a intenzivní citový výraz. Další kritický osten byl namířený proti „staroněmecké manýře“ a „ultraromantice“. Tento odsudek směřoval nejen proti nepřijatelné vizuální podobě řady obrazů (výrazná barevnost, stylizace lomených linií), ale zejména proti vyhrocenému obsahu, citovému vypětí a výběru námětů některých obrazů, které souvisely s romantickou literaturou a obrazotvorností (např. Führichovy oleje Pokušení sv. Antonína a Král duchů – Der Erlkönig na motiv z Goetha).

Do Prahy tato témata a přístup k umění jako výrazu umělcova ducha a fantazie pronikala díky řadě mladších žáků Akademie sdružených kolem Führicha. Do své tvorby vnesli prvky související s  obdivem ke středověku a se zájmem o fantazii a fantaskní témata německé romantické literatury. Zajímaly je obsahové stránky malby související s křesťanstvím a odkazem křesťanského umění i nové přístupy ke stylové stránce malby jako výrazu charakteristického stylu, potažmo stylu národního. (O vztahu k národní – české tematice mluvila kritika i v případě prof. Vogela.) Führicha a jeho spolužáky z Akademie přitahovala nová německá malba (ale i její staré předobrazy, zejména Albrecht Dürer), reprezentovaná nazarény. Práce nazarénů byly o několik let dříve vystaveny v Římě (1819), kde způsobily rozruch. Okolo Führicha vznikl také v Praze počátkem dvacátých let diskusní kroužek, kde se studenti Akademie scházeli a rozebírali své nové práce – po vzoru berlínských Serapionových bratří sdružených kolem E. T. A. Hoffmanna a jím vydané sbírky novel a pohádek Die Märchen des Serapionsbrüder (1819–1821). V tomto okruhu se počátkem dvacátých let v Praze rodila opozice proti oficiálnímu berglerovskému akademismu.

V důsledku relativně vzrušené kritické debaty rozpoutané výstavou roku 1824 začalo také rozlišování mezi vyhroceným Führichovým stylem a uměřeností jeho staršího kolegy Františka Tkadlíka, který v tomto roce také vystavoval a jehož styl vycházel z principů Berglerova klasicismu a posléze začal být právě ve srovnání s Führichem považován za specificky český [Rittersberg 1825]. Texty publikované v pražském německém časopise Der Kranz a ve vídeňském Hormayrově Archivu v letech 1824–1825 ukazují posun od rázného odmítnutí „ultraromantiky“ coby „malířství z vlčí nory” (V. A. Svoboda) k obhajobě svobodné umělecké fantazie a ocenění uměleckého usilování o duchovní výraz (K. Woltmannová, M. Tejček).

Vedle vystoupení mladé generace Berglerových žáků vzbudila značný kritický ohlas i účast krajinářů Friedricha a Dahla. Zásilku jejich prací patrně pomáhali organizovat Führich a Nadorp, kteří se o dění v Německu zajímali a Drážďany již dříve navštívili. Führich počátkem dvacátých let portrétoval Dahla, Nadorp v roce 1823 na pražské výstavě vystavil Friedrichovu podobiznu. Sám Friedrich v Praze pobýval již dříve (v roce 1807 a možná i 1809), roku 1824 se svými obrazy necestoval [Reitharová 1990, s. 156–157]. Do Prahy zaslal Friedrich pět obrazů, Dahl čtyři. Od každého z nich přímo na výstavě získala SVPU po jednom pro Galerii žijících malířů: Friedrichovo Severní moře v polární záři (1823–1824) a Dahlovu Hornatou krajinu (1824) [Prahl 2000, s. 87 a 280]. Styl Friedrichových a Dahlových obrazů rozproudil diskusi důležitou pro vývoj domácí krajinářské malby a její techniky, a sice o tom, zda vystavené práce jsou skici či hotová díla.

Tato výstava ve svém důsledku znamenala důležitý podnět pro rozvoj výtvarné kritiky a vůbec uvažování o umění v Praze. Výrazně přispěla k reflexi pojmů podstatných pro hodnocení nastupujícího umění, ke zvažování národní orientace v umění a k zavádění nových formálních postupů moderní malby.

Pavla Machalíková

Citovaná literatura

Prahl 2000: Roman Prahl, Prag 1780–1830. Kunst und Kultur zwischen den Epochen und Völkern, Prag 2000, zejm. s. 82–83 (Kunstaustellungen)

Reitharová 1990: Eva Reitharová, Caspar-David-Friedrich-Ehrung, Umění XXXVIII, 1990, s. 141–170

Rittersberg 1825: Johann Rittersberg, Kunst. Wanderung durch die Ateliers unserer Künstler, Archiv für Geschichte, Statistik, Litteratur und Kunst XVI, 1825, s. 23–24 a 44

Další literatura

Pavla Machalíková, České versus německé? Diskuse o stylu v Praze ve dvacátých letech 19. století, in: Václav Petrbok – Taťána Petrasová – Pavla Machalíková, Neviditelná loajalita? Rakušané, Němci a Češi v české kultuře 19. století. Sborník příspěvků z 35. ročníku sympozia k problematice 19. století, Praha 2016, s. 146–156

Pavla Machalíková – Petr Tomášek, Josef Führich (1800–1875). Z Chrastavy do Vídně, Praha 2014, zejm. s. 95–122

Anna Masaryková, Obrazy Gaspara Davida Friedricha a Johanna Christiana Dahla v Praze v roce 1824, Umění XII, 1964, s. 99

Roman Prahl, Počátky a „konce“ výtvarné kritiky v Praze, Documenta Pragensia XIX: Praha – město zpráv a zpravodajství, Praha 2001, s. 305–318

Vít Vlnas, Obrazárna v Čechách 1796–1918 (kat. výst.), Národní galerie v Praze 1996, s. 59–61

Archivní zdroje

Archiv Národní galerie v Praze, fond SVPU, AA 1506