Galerie Umělecké besedy. Obrazy, plastiky a kresby českých mistrů 19. století | Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820

komentář

Výstava byla připravena u příležitosti předání děl z majetku Umělecké besedy do státního majetku, respektive do Státní sbírky starého umění. Tato instituce v roce 1918 nahradila Obrazárnu vlasteneckých přátel umění po jejím zestátnění a současně předcházela vzniku Národní galerie – vytvořené sloučením Moderní galerie se Státní sbírkou starého umění do tzv. Českomoravské státní galerie (1942), předcházející vydání zákona o Národní galerii (1949).

Na přípravě výstavy se zásadní měrou podíleli Vojtěch Volavka a Václav Rabas, kteří uvedli svými texty katalog výstavy. Zatímco historik umění Volavka se soustředil na okolnosti vzniku spolkové sbírky a celou výstavu koncepčně připravil, Václav Rabas, tehdejší předseda Umělecké besedy, zdůraznil ideový význam kolekce z hlediska utváření tehdejší představy o národním umění.

Sbírka obrazů a kreseb nevznikala při Umělecké besedě systematicky a Volavka její vznik spojil se stálou výstavou spolku, která byla pořádána v letech 1872–1876 a poté byla nahrazena vánoční výstavou [Volavka 1949, s. 5]. Do spolkové sbírky přešla díla ze stálé výstavy, která se neprodala a ani nebyla slosována mezi členy, dále to byla díla cíleně kupovaná od umělců nebo z jejich pozůstalostí od rodin jako výraz finanční pomoci potřebným, díla získaná prostřednictvím odkazů umělců nebo díla (převážně kresby) vzniklé ve spolkových soutěžích. Vzhledem k tomu, že ve vedení a v aktivitách Umělecké besedy se od jejího vzniku vystřídali přední představitelé domácího uměleckého života (Josef Mánes, Soběslav Pinkas, Karel Purkyně, Jaroslav Čermák, Václav Levý, Bohuslav Schnirch), kolekce obsahovala klíčová díla soudobých umělců od doby svého vzniku. O dobovém významu spolku svědčilo i to, že jejími členy byli prakticky všichni členové tzv. generace Národního divadla. Ti se spojili při edici listu Národ sobě a sbírka proto obsahovala také jejich práce. Význam spojení sbírky Umělecké besedy se státní uměleckou sbírkou zdůraznili i oba autoři katalogu a zdůraznili, že se tím scelí představa o českém umění 19. století. Zejména Rabas upozornil na vztah besední tradice k tradici českého umění 19. století a expresivním tónem zdůraznil existenci soudobé umělecké tradice, v níž podle něj existuje podstatná typická a osobitá složka, kterou právě výstava ukazuje [Rabas 1940, s. 5].

Za nejvýznamnější z vystavených prací lze považovat Mánesův Prapor zpěváckého spolku Lukes a jeho dekorativní panó, Pinkasův olej Dřevorubec a smrt, Purkyňovy obrazy Průvodu k Shakespearovým slavnostem, Čermákovu Dalmatskou svatbu nebo sousoší Václava Levého Adam a Eva. Pozoruhodný byl také konvolut kreseb (obsahující např. Mánesův návrh diplomu Jednoty umělců výtvorných, návrh ilustrace Záboj a Slavoj v úvalu k Rukopisu královédvorskému nebo návrhy medailonů k Orloji). V archivu Umělecké besedy se z přípravných materiálů k výstavě dochovalo jen album originálních fotografií, které byly použity v katalogu.

Význam výstavy pro vytvoření představy českého umění 19. století a jeho tradice je spojen s dobou jejího vzniku na počátku druhé světové války. V důrazu, který byl kladen na význam domácí umělecké tradice, je možné spatřovat ohlas obav z nacistické okupace, spojený s dobovým vzestupem národního cítění.

Pavla Machalíková

Citovaná literatura

Rabas 1940: Václav Rabas, Nad albem rodinným, in: Galerie Umělecké besedy. Obrazy, plastiky a kresby českých mistrů 19. století (kat. výst., Umělecká beseda), Praha 1940, s. 5–6

Volavka 1940: Vojtěch Volavka, Úvodem, in: Galerie Umělecké besedy. Obrazy, plastiky a kresby českých mistrů 19. století (kat. výst., Umělecká beseda), Praha 1940, s. 7–9