Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Třetí pražská výstava Skupiny výtvarných umělců byla koncipována zvláštním způsobem. Z rozhodnutí výboru ve složení Josef Gočár, František Kysela, Otto Gutfreund, Pavel Janák, Zdeněk Kratochvíl a Jan Thon na výstavě členové Skupiny neprezentovali žádné vlastní práce. Namísto toho se tam objevila pestrá směsice děl různého stáří a různé provenience. „Francouzskou“ tvorbu reprezentovala díla Paula Cézanna, Pabla Picassa, Georgese Braqua, André Deraina, Juana Grise. Většinu z nich zapůjčil Daniel-Henry Kahnweiler, menší část Vincenc Kramář a Max Dietzel, který provozoval spolu s Paulem Ferdinandem Schmidtem Neuer Kunstsalon v Mnichově. Italský malíř Ardengo Soffici poslal do instalace na požádání čtyři dřevoryty. Tato část výstavy měla obsahovat i díla Henriho Rousseaua. Pořadatelé o ně žádali Wilhelma Uhdeho, ten je ale nepůjčil. Starší evropské umění reprezentovaly odlitky gotických skulptur z českých zemí, fotografie dvou děl El Greca a Rembrandta a dřevoryty ze 17. století. Výrazně bylo zastoupeno umění venkovského lidu. Více než 50 lidových podmaleb na skle a několik kusů vesměs náboženských řezeb a keramiky převáženě z 19. století patřilo do sbírek dvou desítek zapůjčitelů. Kromě členů Skupiny (Filly, Kysely, Gočára a Janáka) přispěli do expozice další sběratelé z řad umělců (sochaři Josef Mařatka a Emanuel Kodet), lékařů (Adolf Lukl, Antonín Starý) a představitelů veřejného života (poslanec říšské rady Václav Jaroslav Klofáč). Významné exponáty dodala také Národopisná společnost v Plzni a s ní spojený obchodník Ladislav Lábek, zakladatel plzeňského Kroužku přátel starožitností a organizátor uměleckých, národopisných a památkářských aktivit na Plzeňsku. K lidové ornamentice odkazoval i výstavní plakát, navržený Kyselou. Zvláštní místo mělo na výstavě oddělení exotického umění. Obsahovalo malované látky z Cejlonu, indickou skříňku ze slonové kosti a bronzový oltářík, které zapůjčili malíř Otakar Nejedlý a syn továrníka Františka Melichara. Katalog dále uvádí indické sošky bohů, získané od pražského lékaře Františka Wachsmanna, čínskou sochu Buddhy ze zlaceného bronzu a japonskou dřevěnou sošku z majetku poslance Klofáče. Kontakty českých výtvarníků s německým prostředím se zúročily obstaráním „negerské“ plastiky z vlastnictví malíře Ernsta Ludwiga Kirchnera. Ve skutečnosti to bylo falzum africké skulptury. Profesor pražské konzervatoře Adolf Mikš přispěl do expozice předkolumbovskou kamennou sochou. „Exotické“ oddělení doplňovaly fotografie „negerských“ skulptur, získané od Kahnweilera, a snímky indických a čínských soch. 

Vysvětlení této na první pohled nesourodé směsi mimoevropských prací a evropských děl různých období a stylů podal v úvodu katalogu malíř Vincenc Beneš. V obecné rovině se vyjádřil k přitažlivosti mladých tvůrců k minulým uměním, „která se zabývají hmotností, pohybem, plošností, geometrickou synthesou forem a nazírají neopticky na přírodu“ [Beneš 1913, nestr.]. Důvodem nebyla totožnost cítění, nýbrž hledání formálních souvislostí. Tento koncept byl téměř bezbřehý: zahrnoval románské, gotické i barokní umění, etnickou, lidovou a naivní tvorbu a v neposlední řadě umění celého „Orientu“. Členové Skupiny považovali taková díla za zdroje vlastního umění, za součást nového kánonu, který vytvářeli. Starší, ale i soudobá tvorba jim poskytovala legitimizaci vlastního tvůrčího úsilí; jejím prostřednictvím se stávali součástí nové tradice. Rezignaci na prezentaci vlastních prací lze vysvětlit i jako pokus o vytvoření kolektivního díla – instalace –, jejímiž autory byli členové Skupiny, na výstavě sami nevystavující.

Tomáš Winter

Citovaná literatura

Beneš 1913: Vincenc Beneš, [Úvod], in: III. výstava [Skupina výtvarných umělců], Praha: Skupina výtvarných umělců 1913, nestr.

Další literatura

Miroslav Lamač, Osma a Skupina výtvarných umělců 1907–1917, Praha 1988, s. 185–187

Pavla Machalíková, Naturalistické versus naivní. Umění 19. století a lidové umění na stránkách Uměleckého měsíčníku, in: Tomáš Winter – Lenka Bydžovská – Pavla Machalíková – Taťána Petrasová (edd.), Rembrandtova tramvaj. Kubismus, tradice a „jiné“ umění, Plzeň – Praha 2015, s. 130–143

Anna Masaryková, III. výstava Skupiny výtvarných umělců, Umění XXX, 1982, s. 379–381

Milada Studničková, Kopie jako iniciační artefakt. Svorník s tváří Krista kostela sv. Gotharda ve Slaném, in: Tomáš Winter et al. (edd.), Rembrandtova tramvaj. Kubismus, tradice a „jiné“ umění, Praha 2015, s. 56–67

Tomáš Winter, A Fascination with Folk Art: Modernism and the Avant-Garde in Munich, Prague and Moscow around 1913, Umění LXII, 2016, č. 3–4, s. 240–253

Tomáš Winter, Ernst Ludwig Kirchner’s ‘Negerplastik’ and the Mistake of Czech Cubists, Umění LXI, 2013, s. 356–361

III. Výstava Skupiny V. U., Umělecký měsíčník II, 1912–1914, s. 198