Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Společná prodejní prezentace tří či čtyř blíže nesouvisejících umělců, umělkyň či subjektů představovala v meziválečném období velmi běžný, statisticky patrně asi nejčastější výstavní model ve větších a prestižních lokacích jako byly prostory Moravského uměleckého spolku [Mährischer Kunstverein] v brněnském Künstlerhausu / Domě umělců nebo prostory Krasoumné jednoty v Čechách / Kunstverein für Böhmen v Rudolfinu a posléze v Pštrossově ulici v Praze. Naplnit během sezóny tyto větší prostory s kapacitou výrazně přes 100 uměleckých děl velkými monografickými či celostátními projekty bylo s ohledem na možnosti výtvarné scény v meziválečném Československu nereálné. Vedle zavedených termínů skupinových prezentací a příležitostných monografických výstav nejvýraznějších uměleckých osobností (někdy zahraničních) nabízely proto v meziválečném období jak Mährischer Kunstverein, tak Krasoumná jednota ročně zhruba 4 až 6 možností sdružených, avšak monograficky koncipovaných výstav více autorů, německy označovaných často jako Kollektiv-Ausstellung, případně Sonder-Ausstellung, obvykle v trvání dvou až tří týdnů. V rámci tohoto typu výstav mohli umělci či umělkyně prezentovat rozsáhlejší konvoluty své aktuální tvorby v atraktivnějších výstavních síních ve větších městech či v metropoli. Naplnit samostatně celé tyto prostory dostatečným množstvím kvalitního obsahu bylo nad možnosti většiny z nich. Na druhou stranu disponovali aktuálním materiálem, který v rámci každoročních průřezových skupinových spolkových výstav nešlo uplatnit. I tyto stylově vesměs spíše nesourodé prezentace však obvykle mívaly nějaké pojítko, jímž býval nejčastěji region.

Výše uvedené typologii odpovídá i společná výstava brněnských malířů Leo Fitze a Otto Neuderta, malíře, sochaře a keramika Huberta Kovaříka ze Svitávky a spolku Verband deutscher Graphiker in der ČSR v prostorách brněnského Domu umělců, organizovaná na jaře 1936 pod hlavičkou Moravského uměleckého spolku. Za pozornost stojí nejen kvůli připomenutí výstavních aktivit v celostátním měřítku některých spíše méně frekventovaných umělců, ale zejména s ohledem na skutečnost, že německy hovořící vedení Moravského uměleckého spolku zde představilo vedle sebe zároveň německy i česky hovořící jihomoravské autory a spolu s nimi průřezovou tvorbu celostátního sdružení, z brněnské perspektivy vnímaného zajisté spíše jako pražského, nebo rozhodně ne lokálního či domácího. Setkáváme se tedy s momenty překračování jak etnických, tak regionálních hranic, které byly pro dramaturgii Moravského uměleckého spolku i pro Krasoumnou jednotu běžné a dokládájí demokratický a multikulturní charakter těchto dvou institucí, které svým výstavním programem údávaly tón meziválečné výtvarné scény v Československu.

Výstavu doprovodil na svou dobu obvyklý, jednoduchý dvanáctistránkový katalog v němčině, uprostřed sešitý dvěma kovovými sponkami. Tisk realizovala brněnská tiskárna Leopold Karafiat & Kucharz. Katalog měl úzký formát na výšku, byl vytištěn černě na žlutém papíře a neobsahoval žádný úvodní text. Autoři byli seřazeni abecedně, spolek na závěr. Vystavená díla měla v katalogu průběžné číslování. Na výstavě bylo prezentováno celkem 306 uměleckých děl. Vysoký počet exponátů byl dán médiem grafiky. Fitz i Neudert byli brněnskému publiku známí z předchozích výstav Vereinigung deutscher bildender Künstler Mährens und Schlesiens „Scholle“ nebo z každoročních předvánočních výstav v Domě umělců, jichž se příležitostně účastnil také Hubert Kovařík, který se jinak prezentoval i v rámci skupinových výstav Klubu výtvarných umělců Aleš. 

Leo Fitz vystavoval 31 olejomaleb a 14 kreseb. Jeho obrazy se pohybovaly v cenách 800 až 2 tisíce korun. Jednalo se převážně o městké a krajinné veduty a zátiší. Huber Kovařík, dnes známý a respektovaný zejména jako tvůrce a designér kunštátské keramiky a porcelánu ve stylu art deco, prezentoval na výstavě vedle plastik ve významném rozsahu také svoji méně známou malířskou a grafickou tvorbu. Vystaveno měl celkem 47 děl. Bylo mezi nimi 10 prodejných olejomaleb v cenách tři až osm tisíc korun, 8 výtvarných děl bylo v katalogu zařazeno mezi oleji jako neprodejné, bez uvedení techniky, dalších 10 olejů představovaly patrně studie nabízené za 200 korun. Dále se Kovařík prezentoval dvěma akvarely, deseti grafikami (suché jehly), bronzovou plastikou Anadyomene a šesti teraktotovými plastikami. Otto Neudert byl zastoupen 8 oleji v cenách 700 až 1200 korun, 23 akvarely a 14 grafickými listy.

Prezentace Verband deutscher Graphiker in der ČSR čítala 167 děl od 15 umělců (viz katalog) a dvou umělkyň. Výběr zahrnoval 12 obrazů, zbytek exponátů tvořily grafiky a kresby. Dvojicí žen byly Inge Thiele Peschka (ve specifickém postavení manželky profesora Franze Thieleho, hybatele sdružení) a Käthe Kollwitz, která byla jedinou zahraniční osobností ve výběru zahrnujícím umělce z celého pásu německy hovořících regionů českých zemí, od Českých Budějovic přes Volyni, Mariánské Lázně, Teplice, Prahu, Rumburk, Českou Lípu, Jablonecko až po Opavu. Patrně se jednalo o obměněnou reprízu pražské výstavy z března téhož roku.

Výstava v Brně proběhla prakticky bez pozornosti celostátních i regionální médií, a to i německých. Brněnské Tagesbote jí věnovalo tři krátké zprávy (patrně placené) týkající se obsahu a otevírací doby. Prager Tagblatt upozornil zhruba v polovině trvání výstavy na její konání, přičemž uvedl, že „nanejvýš zajímavá a rozmanitá je prezentace Verband deutscher Graphiker der ČSR pod vedením Franze Thieleho“, a toto sdělení doplnil výčtem jmen. Výstava a její reflexe v médiích ukazuje limity s nimiž lze zpětně rekonstruovat běžný meziválečný výstavní provoz relativně velkého subjektu, kterým brněnský Künstlerhaus byl. Chabá mediální odezva podniku může být v tomto případě i odrazem upadajícího zájmu o běžnou výtvarnou produkci ve světle narůstajících domácích i zahraničních politických problémů druhé poloviny třicátých let. Tento model výstav a její průběh dává rovněž odpověď na skutečnost, proč o domácí výtvarné produkci a jejích aktérech zejména v druhé polovině meziválečného období nemáme mnohdy dodnes příliš relevantních informací.

Ivo Habán

Literatura

Ivo Habán, Na dohled Vídně, ve stínu Prahy? Mährischer Kunstverein a Vereinigung deutscher bildender Künstler Mährens und Schlesiens „Scholle“, in: Anna Habánová (ed.), Mladí lvi v kleci. Umělecké skupiny německy hovořících výtvarníků z Čech, Moravy a Slezska v meziválečném období, Liberec – Řevnice 2013, s. 60–79

Ivo Habán, Brněnský dům umělců jako výstavní centrum německy hovořících umělců z Moravy, Slezska a Čech, in: Lubomír Slavíček, Janá Vránová (eds.), 100 let Domu umění města Brna (kat. výst.), Brno 2010, s. 71–96

Jitka Sedlářová, Vereinigung deutscher bildender Künstler Mährens und Schlesiens: „Scholle“ – dějiny spolku německomoravských výtvarných umělců v letech 1909–1945, in: Jana Vránová – Lubomír Slavíček (ed.), 90 let Domu umění města Brna. Historie jednoho domu. Architektura, historie, výstavy, kulturní činnost 1910–2000, Brno 2000, s. 45–63

Anonym, Künstlerhaus-Ausstlellungen, Tagesbote 86, 1936, č. 232, 19. 5., s. 7

Anonym, Brünner Ausstellungen, Prager Tagblatt 61, 1936, č. 119, 21. 5., s. 7

Anonym, Künstlerhaus-Ausstlellungen, Tagesbote 86, 1936, č. 241, 25. 5., s. 8

Anonym, Künstlerhaus-Ausstlellungen, Tagesbote 86, 1936, č. 253, 31. 5., s. 10