V roce 1923 uspořádal Spolek výtvarných umělců Mánes v Praze v rámci 65. spolkové výstavy svému členovi působícímu od roku 1912 ve Francii, Otakaru Kubínovi, samostatnou přehlídku. Tato výstava v Mánesu, probíhající paralelně s výstavou Francouzského umění v Obecním domě, byla jeho první poválečnou samostatnou výstavou pořádanou v Čechách. Zároveň byla první přehlídkou představující jej českému publiku nikoliv jako představitele kubo-expresionismu a člena skupiny Osma (s níž vystavoval v roce 1907), ale jako předního představitele Pařížské školy (École de Paris) a nového aktuálního směru lyrického neoklasicismu.
Malíř užíval tou dobou již francouzskou verzi svého jména – Othon Coubine. V Paříži si vydobyl již v několika letech předcházejících této výstavě značně pevnou pozici. Proslulého Podzimního salonu (Salon d’automne) se zúčastnil již před válkou, opět na něm ale vystavil až roku 1932 [Pravdová 2022, s. 159]. Po válce byl zastoupen též na Salonu Nezávislých (Salon des Indépendants), a to v oddělení vyhrazeném malířské „smetánce“ [Weiner 1920, s. 9]. Svou tvorbu, která se během válečných let radikálně proměnila, představil nejprve v roce 1919 vystavením souboru kreseb v Librairie Bernouard. Následovaly první samostatné výstavy v Galerii Berthe Weill a v Galerii Barbazanges. V roce 1923 byl také zastoupen na pařížském Tulerijském salonu (Salon des Tuileries) [Pravdová 2022, s. 164]. Hned po válce navíc sepsal smlouvu s obchodníkem s uměním Adolphem Baslerem, jenž mu poskytl stálý příjem, propagaci a tudíž i motivaci intenzivně tvořit [Kubín, Vzpomínky, s. 47]. Tato léta, mimo jiné stižená osobní tragédií, trávil Kubín převážně ve francouzské Provence (provozujíc nadále pařížský ateliér), která se mu stala na několik desetiletí dopředu útočištěm i nevyčerpatelnou inspirací.
Přestože šlo o výstavu samostatnou, byla uskutečněna za nepřítomnosti autora, který zůstal ve Francii a do vlasti se vrátil nejdříve až při příležitosti své velké retrospektivy v roce 1934, jak uvádí Anna Pravdová ve své monografii věnované třem předním českým představitelům École de Paris (vedle Coubina, G. Kars a F. Z. Eberl): „Ve srovnání s Georgesem Karsem, který si v Praze držel ateliér a často sem jezdil, udržoval Coubine během dvacátých let se svou rodnou vlastí mnohem méně kontaktů. Intenzivněji je obnovil až začátkem třicátých let, kdy se stal členem Umělecké besedy, a teprve v roce 1934 přijel po dvaceti letech opět do Čech, u příležitosti své výstavy v Obecním domě uspořádané právě Uměleckou besedou. Do té doby za něj, jak se zdá, veškeré prodeje jeho děl či účast na výstavách vyjednával Adolphe Basler.“ [Pravdová 2022, s. 59]
Mezi 36 vystavenými olejomalbami, kresbami stříbrnou tužkou a řadou rytin a leptů se na pražské výstavě objevila celá řada děl dnes uložených ve významných sbírkových institucích. Například kuratorium nově vzniklé Moderní galerie (předchůdce Národní galerie v Praze) na výstavě zakoupilo hned dva obrazy, Zátiší s ovocem (1921, olej na plátně, 46 × 55,5 cm, inv. č. O 3194) a Pastýř (1922, olej na plátně, 89 × 116 cm, inv. č. O 3195), dále dvě kresby a 17 leptů. Z výběru děl ve výstavním katalogu je zjevné, že zde byla zastoupena výhradně Kubínova tvorba poválečná, vzniklá převážně v oblasti Auvergne a Nízkých Alp, kde již plně rozvinul svůj nový styl, syntetizující modernistické tendence s klasickými inspiracemi. Jeho stylový posun byl znatelně ovlivněn důkladným studiem starých mistrů, což jej zásadně odlišovalo od českých současníků, kteří čerpali inspiraci téměř výhradně z modernistického kánonu [Pravdová 2022, s. 62].
V eseji Vývoj dnešního malířství v úvodu katalogu autor André Thérive (francouzský spisovatel a kritik, který se s Coubinem znal mj. skrze Galerii Berthe Weill) chválil právě tuto harmonickou syntézu intelektu a citu a s nadšením autora přirovnával ke Gustavu Courbetovi [Thérive 1923a]. Akcentoval Kubínovu schopnost spojit matematickou přesnost s intuitivním uchopením přírody a jeho tvorbu stavěl na roveň nejlepší dobové produkci. Esej nám poskytuje cenný vhled do tehdy velmi pozitivního vnímání Kubínova díla dobovým francouzským publikem.
U českého odborného publika se výstavě přesto dostalo reakcí smíšených. Zatímco Emil Pacovský v duchu Thérivova textu konstatoval, že: „K přítomné výstavě Francouzského moderního umění v Praze druží se exposice Kubínova nejen velmi dobře – doplňujíc soubory nejmladšího umění francouzského – ale velmi čestně, ukazujíc, jak význačně vážně a s jakými výhradami přijímá český umělec zahraniční kulturu jakkoli respektovanou a ceněnou“ [Pacovský 1923, s. 62], Josef Čapek v Lidových novinách naproti tomu nekompromisně označil Coubinova díla za „projev vyrovnané rezignace“, nad nímž se vznáší cosi „ovadlého“ [Čapek 1923, s. 7].
V návaznosti na tuto výstavu bylo Kubínovi roku 1923 věnováno rovnou několik článků ve Volných směrech XXII, které se pokusily zhodnotit jeho nejmladší tvorbu, a přitom neopomněly upozornit na novou francouzskou Coubinovu monografii od Maurice Raynala. Umělec se tak napevno dostal do povědomí širší veřejnosti a výstava se stala popudem pro uspořádání dalších přehlídek: v letech 1927 a 1931 v SVU Mánes a následně výstavy organizované Uměleckou besedou roku 1934 při příležitosti malířových padesátin v Obecním domě v Praze.
Charlotte Zimová
Čapek 1923: jč (Josef Čapek), Výstava obrazů O. Kubína (Coubine), Lidové noviny XXXI, 1923, č. 259, 26. 5., s. 7
Kubín 1923: Otokar Kubín (Coubine): Soubor obrazů, kreseb a grafiky (kat. výst., Síň Mánesa, Praha), Praha 1923
Kubín, Vzpomínky: Otakar Kubín, Vlastní vzpomínky (strojopis), nedat., Archiv Národní galerie v Praze, fond Otakar Kubín, 134 AA 3716
Pravdová 2022: Anna Pravdová, École de Paris a čeští umělci v meziválečné Paříži, Praha 2022
Siblík 2000: Jiří Siblík, Malířské dílo. Otakar Kubín–Coubine, Praha 2000
Thérive 1923: André Thérive, „Vývoj dnešního malířství“, in: Otokar Kubín (Coubine): Soubor obrazů, kreseb a grafiky [kat. výst., květen–červen 1923, Síň Mánesa, Praha], Praha 1923, nestr.
André Thérive, Othon Coubine, Leipzig 1923
Georg Biermann, Othon Coubine, Junge Kunst Band 33, Leipzig 1923
Jiří Siblík, Otakar Kubín, Praha 1980
Výstava francouzského umění XIX. a XX. století LXVI. výstava Spolku výtvarných umělců Mánes [kat. výst., květen–červen 1923, Obecní dům, Praha], Praha 1923
Archiv Národní galerie Praha, Fond Otakar Kubín
Bibliothèque nationale de France, Paris, Fonds Othon (Otakar, Otokar) Coubine (Kubín)
Síň Mánesa, LXV. výstava Spolku Výtvarných Umělců Mánes, Otokar Kubín (Coubine): Soubor obrazů, kreseb a grafiky, květen-červen 1923, Praha
Vydavatel: SVU Mánes
Místo a rok vydání: Praha 1923
jč [Josef Čapek], Výstava obrazů O. Kubína (Coubine), Lidové noviny XXXI, 1923, č. 259, 26. 5., s. 7
pdfEmil Pacovský, Dílo pařížského Čecha na výstavě v Praze, Veraikon: grafická edice IX, 1923, č. 2, s. 62–64
pdfAnonym, „Manes“, Ročenka Československé republiky III, 1924, č. 1, s. 134
Anonym, Výtvarné umění, Venkov: orgán České strany agrární XVIII, 1923, č. 121, 27. 5., s. 8
Anonym, Výstava Otakara Kubína z Paříže, Lidové noviny XXXI, 1923, č. 250, 20. 5., s. 7
Anonym, Výstavy a zájem obecenstva, Spolek výtvarníků Mánes..., Lidové noviny XXXII, 1924, č. 154, 25. 3., s. 7
Anonym, Ausstellung Ot. Kubín, Prager Presse III, 1923, č. 154, 7. 6., s. 7
Anonym, Ausstellung Ot. Kubín, Prager Presse III, 1923, č. 156, 9. 6., s. 5
Anonym, Ausstellung Ot. Kubín, Prager Presse III, 1923, č. 163, 16. 6., s. 5
Anonym, Ausstellung Ot. Kubín, Prager Presse III, 1923, č. 164, 17. 6., s. 11
Anonym, Ausstellung Ot. Kubín, Prager Presse III, 1923, č. 168, 21. 6., s. 6
S. V. U. Mánes uspořádal v roce 1923 osm výstav..., Volné směry XXII, 1923–1924, č. 1, s. 224