Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

V listopadu roku 1902 oslavil Mikoláš Aleš padesáté narozeniny, které se staly pro mnohé příležitostí splatit dluh pociťovaný vůči tomuto nedoceněnému umělci. Jak později napsal Karel Boromejský Mádl: „Blíží se Alešova padesátka a s ní Alešova apotheosa. Alešovo vítězství, vítězství celého života a všeho umění je dokonáno. Nová souborná výstava v pavilonu Manesa r. 1902 a její literárně-kritický, nebo třeba jen panergyrický ohlas staví nyní s naprostou jednomyslností M. Aleše mezi svaté našeho uměleckého nebe.“ [Mádl 1912, s. 38] Mádlova poněkud exaltovaná rétorika je pro sledovanou dobu příznačná a v podobném duchu se nesly desítky a desítky novinových článků, kratších příspěvků i rozsáhlejších fejetonů publikovaných v souvislosti s Alšovými abrahámovinami. Vedle detailních popisů oslav, gratulací a čestných darů zavdalo jubileum podnět k rozboru a charakterizaci Alšovy tvorby. Oborová pestrost periodik, v nichž je věnován prostor Alšovým narozeninám i jeho výstavě, v podstatě koresponduje s tematickou šíří jubilantovy tvorby a dokládá, jakou měrou se prostřednictvím své bohaté ilustrační činnosti zapsal do všeobecného povědomí. Výběrem je třeba zmínit alespoň periodika jako Věstník sokolský (Alšovy návrhy pro Sokol), Český učitel (Alšova ilustrační tvorba pro děti a mládež), Obrana zemědělců (hlásící se k Alšovi skrze jeho vesnický původ a kresby zachycující český venkov) či Architektonický obzor (odkazující na Alšovy návrhy sgrafit). Humoristický časopis Švanda Dudák, do něhož Aleš přispíval, a Zlatá Praha, v níž byla pravidelně reprodukována Alšova tvorba, pak věnovaly umělcovým padesátým narozeninám celé své jedno číslo. Mezi přispěvateli alšovského čísla Zlaté Prahy nechyběl Karel Boromejský Mádl, Karel Václav Rais, Alšův přítel z mládí Alois Jirásek nebo redaktor humoristického časopisu Paleček (do něhož Aleš léta přispíval) Josef Štolba. Všechny texty se přirozeně nesly v oslavném duchu, zcela přejaly a prohloubily argumentaci a charakterizaci Alšovy tvorby formulované u příležitosti jeho první souborné výstavy roku 1896 Karlem Matějem Čapkem-Chodem, Renátou Tyršovou, Vilémem Mrštíkem a řadou dalších, leckdy anonymních autorů. S Alšovým jménem byly spojovány hodnoty jako originalita, češství, přirozenost, vroucnost či skromnost a byl označován za básníka, geniálního mistra, nejmilovanějšího a nejdemokratičtějšího českého malíře, jemuž je třeba splatit dluh, který vůči němu česká společnost má. Alšova jubilea využili někteří pisatelé ale také ke kritice veřejných sbírkových institucí, soukromých mecenášů i k ironickému poukázání na pokrytectví některých gratulantů. Právo lidu se pak nechalo slyšet: „Rozumí se samo sebou, že nejlepší soubor prací Alešových nevydaly bohaté vlastenecké korporace, ale chudý spolek mladých umělců 'Manes'“ [Anonym 1902a, s. 7], čímž noviny odkazovaly na trojsvazkové dílo Mikoláš Aleš vydané roku 1896 Spolkem výtvarných umělců Mánes. A právě tento „chudý spolek mladých umělců“ uspořádal u příležitosti padesátých narozenin svému čestnému předsedovi dosud nejrozsáhlejší monografickou výstavu.

Jednalo se o šestou výstavu spolku a v pořadí třetí, která se konala v pavilonu pod Kinského zahradou na úpatí Petřína. Výstavní pavilon byl vybudován v roce 1902 podle návrhů Jana Kotěry a ještě v témže roce v něm byla realizována monografická výstava Augusta Rodina (od května do srpna), kolektivní výstava Moderní francouzské umění (od srpna do listopadu) a předmětná alšovská výstava. Alšovi tak bylo jako vůbec prvnímu domácímu umělci umožněno souborně prezentovat svou tvorbu ve zcela nových a velmi prestižních expozičních prostorách.  Výstava měla být původně zahájena v den umělcových narozenin (18. 11.), ale jak informovaly noviny (Čas 18. 11. 1902, Národní listy 22. 11. 1902), ve výstavních sálech ještě probíhala instalace ústředního parního topení vinohradskou strojnickou továrnou J. Štětky, která tak učinila zdarma. Expozice tedy byla otevřena v úterý 25. listopadu 1902; v 11 hodin proběhlo slavnostní zahájení a od 12 hodin byla přístupná veřejnosti. Výstava měla trvat do 31. prosince, ale pro velký zájem byla prodloužena do pondělí 19. ledna 1903.

Ve skutečnosti se jednalo o tři souběžně probíhající výstavy – SVU využil konstrukčních možností Kotěrova pavilonu, kdy bylo pomocí pohyblivých panelů možné variabilně členit expoziční prostor a pro tuto příležitost nechal pavilon rozdělit na celkem čtyři místnosti. Z nich dvě největší byly věnovány Alšovi a po jedné menší prostoře bylo vyhrazeno Antonínu Hudečkovi a francouzské grafice. V Hudečkově případě se jednalo o první soubornější prezentaci tvorby tohoto mladého člena SVU, tvorba francouzských grafiků měla být původně součástí předcházející výstavy Moderního francouzského umění, do níž se ale z kapacitních důvodů nevešla. V rámci této zimní expozice bylo prezentováno 139 Alšových děl, 33 Hudečkových děl (mezi nimi mj. Psyché, Večerní ticho a řada maleb reflektujících jeho nedávnou italskou cestu) a 160 francouzských grafických listů (dle Volných směrů, zatímco dle Národních listů i výstavního katalogu se jednalo o 74 děl). Oficiální název výstavy tak, jak je otištěn na plakátu od Vladimíra Županského, je tedy „M. Aleš, A. Hudeček, francouzská grafika“. Županský (jenž navrhl také slavný propagační materiál k Rodinově výstavě) zvolil pro tuto „trojjedinou“ výstavní akci elegantní jednoduchý návrh s ústředním motivem kruhu s vpletenými lipovými a dalšími rostlinnými ratolestmi.

Neobvyklého spojení trojice kolekcí si přirozeně povšimli výtvarní kritici. Ti jej sice nijak zásadně nerozporovali, z jejich textů nicméně vyplývá, že kolekce vnímají jako tři kvalitní samostatné výstavy se zcela odlišným výtvarným i emočním charakterem, a tak je doporučují návštěvníkům k samostatné návštěvě: „Po Alšovi a Hudečkovi ovšem třeba honem přenesti se tu do jiných světů, názorů a proudů, anebo ještě lépe výstavu rozděliti si do tří návštěv pro úplnost dojmu a sílu asociace představové.“ [Mráz 1902, s. 289] František Xaver Jiřík se vyjádřil, že je výstava „zajímavou novotou svým smělým spojením tří úplně samostatných exposic a různých naprosto odlišných uměleckých individualit“ [Jiřík 1903, s. 167]. Přispěvatel Naší doby přirovnal návštěvu souběžně prezentovaných kolekcí k takové změně v programu „jako kdyby po Wagnerově opeře dáván byl nejpůvabnější a ve svém umění nejrafinovanější balet“ [A. Nk., 1902─1903 s. 231]. Nejvíce se v tomto směru rozepsal přispěvatel Katolických listů [Anonym 1902b, s. 1─2]. Samotný SVU Mánes se ke koncepci výstavy podrobněji nevyjádřil (ani v katalogu, ani ve výroční zprávě), patrně tedy nesledovala hlubší záměr, ale spíše ji zapříčinily vnější okolnosti (Alšovo jubileum a „přetečení“ francouzské grafiky z výstavy předchozí, které zdá se vhodně doplnila tvorba Antonína Hudečka). V každém případě se dochované zprávy a zmínky o výstavě vyjadřují pozitivně ke všem třem, byť různorodým kolekcím.

Co se týče dominantní alšovské části výstavy, jednalo se do té doby o největší a nejsouhrnnější ukázku Alšovy tvorby s tím, že řada děl byla veřejnosti prezentována zcela poprvé. Novináři poukazovali především na úplnost vystavených cyklů Vlast, Živly a Sirotek, dále zde byly k vidění kresby z venkovského prostředí, ilustrace k národním písním a skici k obrazu Rakoczy, Czárdas, Ciganka. Z výstavního katalogu je zřejmé, že si mohli návštěvníci dále prohlédnout Alšovy návrhy sgrafit na průčelí (většinou) pražských obytných domů či pardubické radnice, návrh interiérové výzdoby Libušína, obálku Zlaté Prahy či Alšův autoportrét. Mezi zapůjčiteli byl např. František Šimáček, Jan Otto, vdova po Alexandru Brandejsovi, Alois Jirásek, Tomáš Garrigue Masaryk nebo Svatopluk Čech. Úsměvným dokumentem je dopis ze začátku prosince, v němž vrchní ředitel Zemské banky Království českého oslovuje SVU Mánes s postřehem, že mu dle jeho slov na výstavě chybí kartony pro mozaikovou výzdobu průčelí Zemské banky, které „by již živými barvami značně byly osvěžily mistrovu výstavu“ a nabízí jejich zapůjčení do již probíhající výstavy [AHMP]. Zda došlo k dodatečnému vystavení těchto kartonů je otázkou (dobový tisk se o tom nezmiňuje a zřejmě to nebylo z kapacitních důvodů ani možné). Ze stejných – tedy prostorových – důvodů bylo zřejmě zvoleno i poněkud nesystematické řazení exponátů; z výstavního katalogu vyplývá, že například části výtvarných cyklů nebyly vystaveny vedle sebe jako jeden celek. Tomu odpovídá i fotografie výstavního sálu Mikoláše Alše otištěná ve Volných směrech. Jsou na ní zachyceny převážně kresby a skici instalované ve dvou řadách a Alšova busta (č. kat. 140) osazená na podstavci uprostřed místnosti, za níž je pověšen karton k lunetě Trutnov z cyklu Vlast (č. kat. 87). Tento sochařský portrét vymodeloval u příležitosti výstavy Bohumil Kafka, který Alše živě zachytil v mírném úklonu do strany, oblečeného v jeho oblíbené čamaře. Jedná se o Alšovo nejznámější sochařské zpodobnění, odlitky busty byly již v průběhu výstavy nabízeny k prodeji nejprve prostřednictvím SVU Mánes, později v obchodě s uměním Františka Topiče. Ten bustu použil také při komponování jedné ze svých tzv. mistrovských skříní – šlo o reprezentativní a propagační kompozice výkladní skříně s bustou autora (většinou literáta, v tomto případě ilustrátora), kolem níž byly rozmístěny knihy či reprodukční grafiky vydávané Topičovým nakladatelstvím [Fabini 2021, s. 123, 127]. Alšova busta od Bohumila Kafky byla později umístěna v Pantheonu Národního muzea a na Alšově náhrobku na Slavíně.

Nejen Alšova busta, ale i vystavené exponáty všech tří kolekcí byly určeny k prodeji. Noviny pravidelně informovaly především o prodeji Hudečkových děl (např. Měsíc na širém moři, Hráz) a francouzských grafik, zřejmě z těchto důvodů tak byl v průběhu výstavy částečně doplněn Hudečkův soubor a přibližně v polovině prosince byla zčásti obměněna francouzská grafika (to by vysvětlovalo výše zmíněný rozpor mezi uváděným počtem vystavených grafických listů). V případě Mikoláše Alše se o prodeji, resp. jednání se soukromými majiteli, zmiňují pouze Národní listy ze dne 20. prosince. Důvodem byla zřejmě skutečnost, že řada Alšových exponátů již své soukromé majitele měla a ti je po domluvě s SVU Mánes na výstavu zapůjčili. O jedné takové zápůjčce informoval regionální časopis Hlasy Pojizerské dne 23. listopadu: „Z Turnova ze soukromého majetku na žádost spolku výtvarných umělců „Mánes“ vyhoveno zapůjčením původní malby Alšovy sv. Václava k účelu souborné výstavy mistrových děl, uspořádané za příčinou jeho jubilea v Praze.“ [Anonym 1902c, s. 4]. Turnovský kraj se poměrně silně hlásil k Alšovi, přičemž hlavním důvodem bylo Alšovo rozměrné plátno Pobití Sasíků pod Hrubou Skalou (1895) prezentující kraj na Národopisné výstavě českoslovanské; tamní regionální periodika tak opakovaně vybízela k návštěvě pražské výstavy a v jednom z turnovských knihkupectví byla ve výkladní skříni (snad po vzoru Františka Topiče) vystavena Alšova podobizna obklopená slavnostními čísly pražských ilustrovaných i odborných časopisů dedikovaných jubilantovi.

VI. výstava SVU Mánes se podle všeho těšila velkému zájmu návštěvníků a pozornosti domácích periodik. Svědčí o tom množství zpráv i vysoká návštěvnost, kvůli níž byla akce o více než dva týdny prodloužena (a to byla otevřena denně od 9 do 16 hodin); během neděle 30. listopadu výstavu navštívilo 300 osob, k 7. prosinci činil celkový počet návštěvníků 1000 osob (Národní listy 7. 12.), o pouhých deset dnů později se tento počet dokonce zdvojnásobil (Národní listy 17. 12.) a v posledním prosincovém týdnu výstavu navštívilo 1000 osob (Národní listy 31. 12. 1902). Celková návštěvnost dosáhla počtu 3596 osob a bylo prodáno 1019 kusů výstavních katalogů, 11 francouzských grafik a 9 obrazů Antonína Hudečka [AHMP]. Oficiální zpráva otištěná v předních denících (Čas, Národní politika, Lidové noviny atd.) pak zdůrazňovala zájem zahraničních uměleckých kruhů s odkazem na návštěvu zástupce vídeňského spolku umělců, jenž měl zjišťovat podmínky, za nichž by bylo možné prezentovat Alšova a Hudečkova díla ve vídeňském Künstlerhausu.

Přímo v souvislosti s kolekcí děl Mikoláše Alše noviny pravidelně informovaly o jejích organizovaných návštěvách ze strany akademických a regionálních spolků (Sázavan, Říp, královéhradecký spolek Dobroslav, spolek akademiků západních Čech Krakovec, spolek českých akademiků židů), výstava byla také cílem četných návštěv takzvaně z venkova a školních výprav (opakovaně vedených např. Aloisem Boudou, profesorem c. k. reálky na Kladně, otcem Cyrila Boudy a Alšovým přítelem). Pisatelé si všímali i návštěv rodičů s dětmi, kdy malé návštěvníky velmi poutaly Alšovy ilustrace, a poukazovali na význam umělecké výchovy dětí a mládeže. Tato „trojitá“ výstava tak i svými ohlasy a reflexemi představovala jakési rozdílné světy: na Mikoláše Alše byly organizovány spolkové, venkovské a školní výlety v duchu národního uvědomění a umělecké osvěty (objevila se i zpráva, že na výstavu naváže putovní expozice Alšových děl pro venkovská města), zatímco kolekce francouzské grafiky a Antonína Hudečka oslovovaly především buržoazní sběratele umění sledující aktuální umělecké trendy.

Pro úplnost stojí za zmínku, že byl Mikoláš Aleš u příležitosti svého životního jubilea jmenován čestným občanem svých rodných Mirotic a čestným členem Jednoty výtvarných umělců. Tatáž jednota podala podnět na pražskou městskou radu, aby byl dle Alšových návrhů vyzdoben vestibul Staroměstské radnice (realizace Alšových návrhů z roku 1904 proběhla až v letech 1935─1938). Plzeňský spolek divadelních ochotníků Tyl uspořádal na Alšovu počest dva přednáškové večery (Plzeň se k Alšovi hlásila především na základě jeho četných návrhů sgrafitové výzdoby tamních domů). Na jubileum reagovali také knihkupci a nakladatelé; byl vydán dosud neznámý cyklus kreseb Živly (pražské nakladatelství B. Kočího), monografie od K. D. Mráze (vinohradské nakladatelství Josefa Svobody), Rukopis Zelenohorský a Královédvorský (pražské nakladatelství Aloise Wiesnera) a Učitelská jednota Komenský přichystala na Vánoce roku 1902 reprodukční tisk Alšova betlému. Rok 1902 tak jednoznačně potvrdil Alšovo místo v českém výtvarném umění, ačkoli se jednalo o pozici svébytnou až svéráznou. Sám Aleš pak přijal výstavu s povděkem, jak vzpomínal o šest let později tajemník výstavy Edvard Bém: „Pamatuji se, jak tehdy během výstavy přišel do pavilonu pod Kinského zahradou, byla ohlášena návštěva z kuratoria Moderní galerie, jednalo se o koupi některého jeho díla. Přišel v časném dopoledni, jarně rozechvělý jako dítě, šťastný a usměvavý, plný dobroty. Prohlížel svoje ‚obrázky‘, očekával ‚pány‘, z nichž někteří byli jeho největšími ctiteli. Každý prášek na skle i rámu viděl a odstranil jej sám neb dal odstranit. Chtěl mít všechno čisté, sváteční. Viděl opět po dlouhé době svůj cyklus ‚Vlast‘. – Kdo pochopí, co dělo se ten den v jeho duši, o čem myslil, jak vzpomínal. – Genius se zlomenými křídly.“ [Bém 1908, s. 8].

Anežka Mikulcová

Citovaná literatura

A. Nk. 1902─1903: [A. Nk.], Umělecké výstavy. Výstava Alšova, Naše doba. Revue pro vědu, umění a život sociální X, 1902─1903, č. 1─12, s. 228─231

Anonym 1902a: Anonym, Mikuláš Aleš, Právo lidu XI, 1902, č. 317, 18.11., s. 6─7

Anonym 1902b: Anonym, Umělecký obzor. Naše výstavy (M. Aleš, Jan Hudeček, Francouzská grafika), Katolické listy VI, 1902, č. 349, 22. 12., s. 1─2

Anonym 1902c: Anonym, Oslava jubilea malíře Mikoláše Alše, Hlasy Pojizerské. Časopis nepolitický, věnovaný okresům Turnovskému, Mnichovo-Hradišťskému, Železnobrodskému, Semilskému, Lomnickému, Českodubskému XVII, 1902, č. 22, 23. 11., s. 4

Bém 1908: Edvard Bém, Genius se zlomenými křídly, Venkov. Orgán České strany agrární III, 1908, č. 202, 28. 8., s. 7─8

Fabini 2021: Pavel Fabini, František Topič. Příběh nakladatele a obchodníka s uměním, Praha 2021

Jiřík 1903: František Xaver Jiřík, Výtvarné umění. VI. Výstava spolku výtvarných umělců „Manes“, Zvon. Týdenník belletristický a literární XXX, 1903, č. 12, s. 167

Mádl 1912: Karel Boromejský Mádl, M. Aleš, Praha 1912

Mráz 1902: K. D. Mráz, VI. Výstava spolku „Manes“, Rozhledy. Revue umělecká, politická a sociální XIII, 1902, č. 12, 20. 12., s. 287─289

Další literatura

Anežka Kučerová, Kult umělce na přelomu století. A. Rodin a M. Aleš podle M. Švabinského (bakalářská práce), Ústav pro dějiny umění FF UK, Praha 2015

Archivní zdroje

Archiv hlavního města Prahy, fond Spolek výtvarných umělců Mánes, Výstavní činnost, složka k výstavě M. Aleš, A. Hudeček, Francouzská grafika, inv. č. 3977, sign. 4.1, č. kartonu 43

https://katalog.ahmp.cz/pragapublica/Zoomify.action?xid=77C1697E220E11E0823600166F1163D4&entityType=10117&entityRef=%28%5En%29%28%28%28localArchiv%2C%5En%2Chot_%29%28unidata%29%29%28679918%29%29&scanIndex=0

Anonym, Výstava mistra Mikoláše Aleše – Ant. Hudečka francouzské grafiky v paviloně pod Kinského zahradou, Právo lidu. Časopis hájící zájmy dělníků, maloživnostníků a rolníků XI, 1902, č. 322, 23. 11., s. 6

Anonym, Výstava mistra Mikuláše Aleše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky v paviloně pod Kinského zahradou, Právo lidu. Časopis hájící zájmy dělníků, maloživnostníků a rolníků XI, 1902, č. 324, 25. 11., s. 4

Anonym, Mistr Mikoláš Aleš, Jizeran XXIII, 1902, č. 88, 15. 11., s. 2

Anonym, Oslava jubilea malíře Mikoláše Alše, Hlasy Pojizerské. Časopis nepolitický, věnovaný okresům Turnovskému, Mnichovo-Hradišťskému, Železnobrodskému, Semilskému, Lomnickému, Českodubskému XVII, 1902, č. 22, 23. 11., s. 4

Anonym, Mistr Mikuláš Aleš, Štítný. Neodvislý týdenník českého jihovýchodu II, 1902, č. 41, 1. 11., s. 4

Anonym, Lumír, Časopis zábavný a poučný III, 1903, č. 20, 20. 4., s. 243

Anonym, Výstavy, Volné směry. Měsíčník umělecký VII, 1903, č. 2, s. 84

Anonym, Výstava mistra Mikuláše Aleše v paviloně pod Kinského zahradou, Čas XVI, 1902, č. 317, 18. 11., s. 4

Anonym, Výstava mistra Mikuláše Alše, Čas XVI, 1902, č. 321, 22. 11., s. 4

Anonym, Beseda. Mikuláš Aleš (Kronika k dnešnímu otevření jeho výstavy), Čas XVI, 1902, č. 324, 25. 11., s. 2─3

Anonym, Beseda. Výstava mistra Mikuláše Aleše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Čas XVI, 1902, č. 324, 25. 11., s. 4

Anonym, Beseda. Výstava mistra Mikuláše Aleše ─ Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Čas XVI, 1902, č. 328, 29. 11., s. 4

Anonym, Beseda. Výstava mistra Mikuláše Aleše ─ Antonína Hudečka a francouzské grafiky v pavilloně pod Kinského zahradou, Čas XVI, 1902, 19. 12., č. 347, s. 4

Anonym, Čeština Alšova. K výstavě Alšových prací uspořádané Manesem, Čas XVI, 1902, 24. 12., č. 353, s. 2─3

Anonym, Beseda. Výstava mistra Mikuláše Aleše ─ Antonína Hudečka a francouzské grafiky v pavilloně pod Kinského zahradou, Čas XVI, 1902, č. 353, 25. 12., s. 6

Anonym, Výstava Alšova umění v Praze, Lidové noviny X, 1902, č. 273, 27. 11., s. 4

Anonym, Pražská umělecká výstava, Lidové noviny X, 1902, č. 276, 30. 11., s. 4

Anonym, K dnešním padesátým narozeninám mistra Mikuláše Alše, Národní listy XLII, 1902, č. 308, 9. 11., s. 10

Karel Boromejský Mádl, Mikoláš Aleš, Národní listy XLII, 1902, č. 315, 16. 11., s. 13

Anonym, Výstava mistra Mikuláše Alše v pavilloně pod Kinského zahradou, Národní listy XLII, 1902, č. 321, 22. 11., s. 2

Anonym, Výstavy. Výstava mistra Mikuláše Alše ─ Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLII, 1902, č. 322, 23. 11., s. 3

Anonym, Výstavy. Výstava mistra Mikuláše Alše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLII, 1902, č. 324, 25. 11., s. 2

Anonym, Výstavy. Výstavy. Výstava mistra Mikuláše Alše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLII, 1902, č. 328, 29. 11., s. 3

Anonym, Výstavy. Výstavy. Výstava Mikuláše Alše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLII, 1902, č. 329, 30. 11., s. 3

Anonym, Výstavy. Výstava Mistra Mikoláše Alše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLII, 2. 12. 1902, č. 331, s. 2

Anonym, Výstavy. Výstava mistra Mikoláše Alše ─ Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLII, 1902, č. 333, 4. 12., s. 3

Anonym, Výstavy. Výstava mistra Mikoláše Alše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLII, 1902, č. 334, 5. 12., s. 3─4

Anonym, Výstavy. Výstava mistra Mikoláše Alše ─ Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLII, 1902, č. 335, 6. 12., s. 2

Anonym, Výstavy. Výstava mistra Mikoláše Alše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLII, 1902, č. 336, 7. 12., s. 3

Anonym, Výstava mistra Mikoláše Alše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLII, 1902, č. 340, 12. 12., s. 3

Anonym, Výstava mistra Mikoláše Alše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLII, 1902, č. 342, 14. 12., s. 3

Anonym, Výstava mistra Mikoláše Alše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLII, 1902, č. 345, 17. 12., s. 2

Anonym, Výstava mistra Mikoláše Alše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLII, 1902, č. 347, 19. 12., s. 3

Anonym, Výstavy. Výstavy. Výstava mistra Mikoláše Alše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLII, 1902, č. 348, 20. 12., s. 3

Anonym, Výstavy. Výstava mistra Mikoláše Alše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLII, 1902, č. 353, 25. 12., s. 3

Anonym, Výstavy. Výstavy. Výstava mistra Mikoláše Alše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLII, 1902, č. 357, 30. 12., s. 3

Anonym, Výstava mistra Mikoláše Alše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLII, 1902, č. 358, 31. 12., s. 3

Anonym, Výstavy. Výstava mistra Mikoláše Alše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLIII, 1903, č. 4, 4. 1., s. 3

Anonym, Výstavy. Výstava mistra Mikoláše Alše, Ant. Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLIII, 1903, č. 6, 6. 1., s. 2

Anonym, Výstavy. Výstava mistra Mikoláše Alše, Ant. Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLIII, 1903, č. 11, 11. 1., s. 4

Anonym, Výstavy. Výstava mistra Mikoláše Alše, Ant. Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLIII, 1903, č. 13, 13. 1., s. 3

Anonym, Výstavy. Výstava mistra Mikoláše Alše, Ant. Hudečka a francouzské grafiky, Národní listy XLIII, 1903, č. 16, 16. 1., s. 2

Anonym, Malíř Mikoláš Aleš dovrší 50té výročí narozenin dne 18. listopadu, Listy pojizerské. Čtrnáctidenník nepolitický, věnovaný zájmům občanským, poučení a zábavě, pro okresy: Turnovský, Mnichovo- Hradišťský, Železno-Brodský, Semilský, Lomnický, Česko-Dubský XVII, 1902, č. 25, 16. 11., s. 2

Anonym, Výstava mistra Mikoláše Aleše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Plzeňské listy XXXVIII, 1902, č. 274, 29. 11., s. 3

Anonym, Výstava mistra Mikoláše Alše, Ant. Hudečka a francouzské grafiky, Plzeňské listy XXXVIII, 1902, č. 277, 3. 12., s. 5

Anonym, Umění a věda. Výstava mistra Mikuláše Aleše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní politika XX, 1902, č. 324, 25. 11., s. 4

Anonym, Umění a věda. Výstava mistra Mikoláše Aleše, Antonína Hudečka a francouzské grafiky, Národní politika XX, 1902, č. 328, 29. 11., s. 3

Anonym, Umění a věda. Výstava mistra Mik. Aleše, Ant. Hudečka a francouzské grafiky, Národní politika XX, 1902, č. 347, 19. 12., s. 7

Anonym [W. J.], Spolek výtvarných umělců „Manes“ v Praze, Katolické listy VI, 1902, č. 324, 26. 11., s. 5

Anonym, Umění. Výstava mistra Mikuláše Aleše a Ant. Hudečka francouzské grafiky, Moravská orlice XL, 1902, č. 276, 30. 11., s. 10

Anonym, Zprávy a poznámky. Nová výstava „Manesa“, Zlatá Praha XIX, 1902, č. 52, 24. 10., s. 624