Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Soudě podle anoncí a recenzí výstavy šlo o rozsáhlou, názorově a výrazově rozrůzněnou přehlídku současného světového umění. Byla připravena z Paříže – z podnětu SVU Mánes ve spolupráci s Josefem Čapkem – básníkem a spisovatelem Alexanderem Mercereauem, který ji koncipoval v širokém, mezinárodním záběru a prozíravě ji nazval Moderní umění. Výstava zahrnovala 188 děl z Evropy i Ameriky; převažovaly malířské projevy zejména různých pojetí kubismu (převažovaly soubory obrazů Metzingera a Gleizese); nechyběly ani ukázky soudobé plastiky (Archipenko, Brancusi, který v Praze vystavil legendární Spící múzu, dále Duchamp-Villon a Conzalès prezentující kromě masek i kovové šperky), dále ani příklady z kresby, grafiky i ze soudobé architektury. České umění reprezentovali Čapek, Hoffman (vystavil vysoce hodnocené návrhy fasád), Chochol, Kubín, Kubišta, Šíma a Špála, jejichž díla byla zařazena jako kompenzace za chybějící obrazy Picassa, Braquea a Deraina.

Podle slov Mercereaua šlo o nejrozsáhlejší výstavu, na níž byli zastoupeni „jedni z nejtypičtějších a nejlepších představitelů“ nových tendencí. Její těžiště spočívalo v představení různých poloh soudobého kubistického malířského a sochařského projevu s přesahy do abstraktních a simultánních ztvárnění. Zřejmě z tohoto důvodu recenzenti a veřejnost mylně pojímali výstavu jako přehlídku kubistického umění. Toto nedorozumění vyostřovala navíc paralelně probíhající IV. výstava Skupiny výtvarných umělců konaná v Reprezentačním domě (Obecní dům), na níž byli zastoupeni spolu se stoupenci kubismu (Beneš, Filla, Gočár, Gutfreund, Janák, Procházka ad.) i Mánesem nezískaná díla Picassa, Braquea a Deraina. Obě také trvaly shodně do konce března. Ze strany Mánesa a autora výstavy nešlo o soupeření s představiteli Skupiny, ale o využití této příležitosti představit v Praze skoro úplné panorama růzností kubistického umění včetně přesahů do nejrůznějších odnoží soudobého projevu, a to k orfickému a simultánnímu projevu (malby Delaunaye), k ideovému elementarismu v plastice (Brancusi, Archipenko) a k abstraktním ztvárněním (malby Mondriana a Američana Bruce).

Pro ujasnění podnětu SVU Mánes a také svého záměru představit v Praze názorově nezapouzdřený, široký rozsah soudobé tvorby reprezentované významnými i méně známými osobnostmi a v Čechách téměř neznámými umělci Mercereau přednesl v Grégrově sálu Obecního domu v Praze dvě přednášky. První se konala v předvečer zahájení výstavy 24. 2. a měla název Nové směry v současném umění; druhá, proslovená následně (26. 2.), se týkala literatury a nesla název Nové směry v literatuře. Podstatná pro ujasnění situace soudobého umění byla přednáška o současném výtvarném umění, a to z toho důvodu, že v konzervativní Praze dostalo moderní umění, jak postřehl Karel Čapek, zkreslující přezdívku „kubismus“. V referátu pro Přehled Čapek proto upřesnil, že zmíněnou přednášku bylo třeba vnímat jako „úvod k mezinárodní výstavě“. Podala dle jeho slov „cenný a pěkný přehled nových tendencí ... na této výstavě zastoupených“. Vedle krátkého přehledu vývoje umění v 19. století podle něj nastínila výklad nových snah v jejich celé složitosti, a to od realistických tendencí, přes kubistické k formálně abstrahujícím a sumarizujícím projevům. Čapek přednášku vítal také proto, že ze slov Mercereaua vyplynul i odsudek místního vztahu k novým projevům. Sdělil, že „buď máme mít pro svou negaci k novému umění důvody ... nebo za druhé, že náš klad má býti prost vší úzkoprsosti a zaklousovanosti, že má se vztahovati ke všemu vážnému hledání a se sympatií přihlížeti ke každé formě touhy po obnově umění“ [Čapek 1914a, s. 338]. V tomto smyslu ťala jeho přednáška do živého – předně do veskrze negativní a urážející kritiky Vincence Beneše, jenž nařkl vystavující umělce z naprostého nepochopení snah Picassa a Braquea, dále do odmítnutím hýřící recenze Arnošta Procházky a do krutého odsudku Viléma Dvořáka.

Seriózně, a ve snaze bez předsudků uchopit a pochopit projevy vystavujících, expozici hodnotily pouze na sobě nezávislé recenze bratří Čapků a reflexe podepsaná Barbara, v níž se její autor snažil o roztřídění tvůrčích snah prezentovaných umělců do názorově si blízkých záměrů [Barbara 1914, s. 7]. Josef Čapek se navíc ve svém pojednání dotkl příprav výstavy a problematiky, která její realizaci předcházela. Z jeho textu se dovídáme o situaci mladých v Mánesu a o jejich sváru s konzervativně založenými členy. Proto také na začátku své recenze záměrně uvedl: „Tato výstava znamená se strany Mánesa skutek sebezapření a čin do jisté míry odvážný; jde přece o to, předvésti umění nové, těžko se probíjející a rozcházející se s míněním většin. I když byl dán výstavě cíl spíše informativní než propagační, přece je vážným dokladem, že nejmladší vývoj ukládá se obecnému zájmu stále naléhavěji“ [Čapek 1914b, s. 2]. Ve své recenzi se obdobně jako jeho bratr zastával projevů soudobého „nejmladšího“ umění, byť je „těžko čitelné“, a současně požaduje od diváka, aby odhodil své zvyklosti a snažil se projev nového umění a jeho principy pochopit. S odstupem času lze proto říci, že přínos Mercereauovy výstavy spočíval v její názorové šíři a v autorově snaze představit v konzervativně smýšlejícím pražském prostředí co nejbohatší a co nejrůznorodější škálu soudobého umění.

Mahulena Nešlehová

Citovaná literatura

Barbara 1914: Barbara, Výstava moderního umění, České slovo VIII, 1914, č. 78, 1. 4., s. 7

Čapek 1914: Karel Čapek, „Přednáška p. Alex Mercereau-a“, Přehled XII, 1914, č. 19, 27. 2., s. 338

Čapek 1914a: Josef Čapek 43. (sic) výstava S. V. U. Mánes. Moderní umění. Organisoval Alex. Mercereau, Čas XXVIII, 1914, č. 77, 19. 3., s. 2–3

Další literatura

Dvojí osud. Dopisy Josefa Čapka, Praha 1980, s. 130–132 a 133 (Dopisy Josefa Čapka Jarmile Pospíšilové z 11. 4. 1913 a z 19. 4. 1913)

Viktor Dyk, St. K. Neumann, bratři Čapkové. Korespondence z let 1905–1918, Praha 1962, s. 79–80 (dopis J. Čapka S. K. Neumannovi z března 1914) 

Marie Rakušanová, Kubišta – Filla: Plzeňská disputace. Zakladatelé moderního českého umění v poli kulturní produkce, Plzeň 2019, s. 189

Marie Rakušanová (ed.), Bohumil Kubišta a Evropa, Praha 2020, s. 342–349

Anonym, Čas XXVIII, 1914, č. 41, 11. 2., s. 4

Anonym, Čas XXVIII, 1914, č. 49, 19. 2., s. 4

Anonym, Čas XXVIII, 1914, č. 55, 26. 2., s. 4

Anonym, Čas XXVIII, 1914, č. 61, 3. 3., s. 4

Anonym, Čas XXVIII, 1914, č. 62, 4. 3., s. 4

Anonym, Čas XXVIII, 1914, č. 64, 6. 3., s. 5

Anonym, Čas XXVIII, 1914, č. 72, 14. 3., s. 4

Anonym, České slovo VIII, 1914, č. 49, 26. 2., s. 6

Anonym, České slovo VIII, 1914, č. 50, 27. 2., s. 3

Anonym, České slovo VIII, 1914, č. 57, 7. 3., s. 7

Anonym, České slovo VIII, 1914, č. 60, 11. 3. s. 3