Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Dne 4. května 1919 se začala odpočítávat historie Památníku odboje, později Památníku osvobození [Krbcová 2008, s. XVII; Havlová 2018b, s. 93]. Jednou z hlavních náplní jeho činnosti bylo vytvořit uměleckou sbírku, která by reprezentovala historii československých legií. Základy sbírky měla vytvořit díla, jež by autenticky zachycovala atmosféru míst, kde se československé legie účastnily bojů za první světové války. Z toho důvodu inicioval Památník ještě před svým oficiálním vznikem výstavu, o jejíž uskutečnění se zasloužil František Kupka, toho času referent pro francouzská bojiště na Ministerstvu národní obrany. 

Výstava nazvaná Obrazy z bojišť Francie se uskutečnila v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu [Havlová 2018a, s. 65–92]. Mezi vystavovanými umělci se objevili František Kupka pod svým vlastním jménem i pod přezdívkou jako střelec Josef Dálný, a dále Kamil Cipra, Heřman Němeček a Jaroslav Šejnoha. Dle údajů z katalogu bylo vystaveno celkem padesát dva prací v technice kresby, grafiky a olejomalby. Poměrně útlou výtvarnou složku doplnilo množství dokumentárních fotografií z Terronu, Chestru a Alsaska a fotografie Němci zničených uměleckých památek.

Jako prvního legionáře-výtvarníka uvádí katalog Kamila Cipru (1893–1952), který patřil k blízkým přátelům Františka Kupky. Na konci října 1918 se přímo zúčastnil bitvy u Terronu a válečnou vřavu prožil na vlastní kůži [Dějev 1937, s. 78–80]. Jeden z prezentovaných akvarelů nazvaný Chestres, 24. 10. vznikl na základě osobních vzpomínek z pozic na kótě 153 u vesnice Chestres. Expresivní akvarel ukazuje mohutné výbuchy granátů, jež se odráží na hladině řeky Aisne. Důraz je položen na modravé tóny vodní plochy, kontrastující s temnou šedí kouře a probleskující barvou ohně v dálce [www.vhu.cz]. Kromě tohoto akvarelu vystavil ještě devět prací, z toho jeden olej a jednu kresbu, u dalších položek nebyla uvedena technika. Sám František Kupka byl pod jménem Josef Dálný prezentován jedním akvarelem (Terron, před vchodem do vesnice) a dvěma uhlovými kresbami (Blaničtí rytíři I., II.) a pod svým vlastním jménem dalšími jedenácti pracemi bez uvedení techniky (například 7 listů karikatur). Blaničtí rytíři, vyobrazení v závěru katalogu, ukazují Kupku v poměrně nezvyklém světle, neboť heroizace legionářů spolubojovníků jako blanických rytířů nebyla pro malíře zcela typická. Naopak v průběhu celé války se věnoval kresbám karikatur svých vojenských přátel, jistě právě proto, aby svým druhům odlehčil nelehkou životní cestu, na které se právě ocitli. Početně nejvíce byl na výstavě zastoupen absolvent pražské Akademie Heřman Němeček (1877–1946), jenž se znal s Kupkou již z Paříže [Dějev 1937, s. 180–182]. Reprodukce vystavené práce V podzemním úkrytu ho ukazuje jako typického akademického malíře, jehož tvorba byla založena na detailní kresbě, přesném figurálním kánonu a promyšlené kompozici. Posledním prezentovaným tvůrcem byl Jaroslav Šejnoha (1889–1982), rovněž absolvent pražské Akademie [Dějev 1937, s. 257–258], na výstavě zastoupený dvěma perokresbami a dvěma mědiryty. Jeho kresba nazvaná Z Elsaska ho představuje jako hbitého kreslíře, jenž budoval objemy rychlými tahy pera a především důkladnou šrafurou.    

Reakce na výstavu v Topičově literárním a uměleckém sborníku byla poměrně opatrná, více méně popisná, informativní, ostrý umělecký soud zde chyběl: „Účelem prací bylo od chvíle jejich vzniku především propagovat myšlenku čsl. svobody v cizině a mezi zajatci naší národnosti; tomu poslání mnoho prospěl svými kresbami právě Kupka, jenž v nich nalezl pravé prostředí svého dosavadního tvoření. Dalším úkolem bylo však zachytit skutečný boj, zákop, útok, obranu, hlídky, život v úkrytech a vše, co s tím souvisí … divák uzřel v důsledku toho výstavu, která se stala nejtěžší a nejvášnivější obžalobou války vůbec“. [Hn 1919, s. 429–430] Z hodnocení vystaveného obrazového materiálu se lze více ztotožnit s komentářem Františka Kupky, který ke kvalitě maleb v doslovu katalogu uvedl: „Práce zde vystavené překvapí a snad i neuspokojí mnohé návštěvníky. Viděny se stanoviska umění nestojíť na výši dobře a krásně řešených problémů výtvarnických. Účel těchto obrázků jest především v popisnosti a tato jest pro výtvarníka více než olověné koule. Tedy prosím o shovívavost jak za sebe, tak i za své spolupracovníky“. Na rozdíl od recenzenta Kupka komentoval absenci očekávatelných válečných scén, když upozornil na určitou „neviditelnost“ moderní války, z čehož vyplývala i neúplnost takových záznamů. Vystavené práce vznikaly v prvé řadě z dobové potřeby dokumentárního záznamu, až posléze z potřeby výtvarné a umělecké. 

Vedle výtvarné stránky byla výstava výjimečná tím, že šlo o mnohokrát reprízovanou putovní prezentaci. Památník odboje ji dokonce otevřeně nabízel: „Výstava družiny Kupkovy, která pod tímto názvem dělá turné po městech československé republiky a obsahuje 300 fotografií, 80 kreseb, 4 oleje jest pro druhou půli července a srpen volná. Místa lázeňská a výletní, která by na ní reflektovala, hlaste se o podmínky“ [Klička 2015, s. 90]. Ve výkazu činnosti pro prezidenta Masaryka byly zmíněny dosavadní čtrnáctidenní zastávky v Plzni, Písku, Náchodě a plánované výstavy v Litoměřicích, Hořicích, Klatovech, Vysokém Mýtě, Domažlicích a Brně. Dle Osvěty lidu byla výstava prezentována od 2. do 15. října 1919 v dnešním Muzeu východních Čech v Hradci Králové. V souvislosti s výstavou vydal Památník odboje album Československé legie ve Francii 1914–1918. Malířské dokumenty (1923), jež sloužily jako reprezentativní dar pro důstojníky armády. 

Z dnešního pohledu je výstava důležitá z několika důvodů. Za prvé představuje Františka Kupku v roli kurátora, ve které jsme ho později již neviděli. Na svá bedra vzal organizaci celé výstavy, výběr děl, prezentaci veřejnosti i sepsání katalogu. Tato práce podobně jako referentská pozice na ministerstvu jej patrně příliš nezaujala, neboť z Prahy zpět do Francie odešel již v roce 1920 a dle svých slov „s vojančením skončil“. Výstava označovaná v dobových textech jako „výstava družiny Kupkovy“ je významným dokladem činnosti Památníku odboje ještě před jeho oficiálním vznikem. Jednalo se o vůbec první výstavu tohoto typu – mnoho dalších následovalo během dvacátých a třicátých  let nejen v Praze (např. výstavy Náš odboj, Výstava bojišť, Ruští výtvarníci-legionáři), ale například také v Hradci Králové, kam se odstěhoval výtvarník-legionář Jindřich Vlček. Kromě uměleckého dopadu měla výstava přinést také finanční zisk, jež byl v roce 1919 využit pro uskutečnění studijních cest na zahraniční bojiště do Francie a Itálie. Organizace výstavy dokládá, že Památník odboje uvažoval již v této době o podobě své budoucí expozice, která vznikala od roku 1921 v letohrádku Hvězda v Praze Liboci.    

Pavla Mikešová

Citovaná literatura

Dějev 1937: Platon Dějev, Výtvarníci legionáři, Praha 1937  

Havlová 2018a: Eliška Havlová, Výstava obrazy z bojišť Francie. 1919, in: František Kupka. Legionář a vlastenec (kat. výst.), Museum Kampa, Praha 2018, s. 65–92

Havlová 2018b: Eliška Havlová, Založení Památníku osvobození, in: František Kupka. Legionář a vlastenec (kat. výst.), Museum Kampa, Praha 2018, s. 93–97

Hn 1919: Hn, Výstava maleb a kreseb s francouzského bojiště, Topičův sborník literární a umělecký VI, 1918–1919, č. 9, červen 1919, s. 429–430

Klička 2015: Tomáš Klička, Výstavní prezentace legionářského umění v období první republiky (dipl. práce), Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha 2015

Krbcová 2008: Ilona Krbcová, O historii uměleckých sbírek Vojenského historického ústavu Praha. Založení Památníku osvobození, in: Petr Ingerle, Ilona Krbcová, Tereza Petišková: Pole tvůrčí a válečná. Výtvarné umění ze sbírek Vojenského historického ústavu Praha (kat. výst.), Moravská galerie v Brně, Příbram 2008

www.vhu.cz: http://www.vhu.cz/exhibit/kamil-cipra-chestres-24-10-1918/

Další literatura

Československé legie ve Francii 1914–1918. Malířské dokumenty, Praha 1923

Jaroslava Pospíšilová, Královehradecké muzeum a péče o legionářské tradice, in: Klára Zářecká: Na bojištích I. světové války, Hradec Králové 2018, s. 135–144, zvl. s. 137

Příručka československého legionáře, č. 1, Praha 1921, s. 358

Archivní zdroje

Vojenský ústřední archiv, fond Památník osvobození, karton 1, inv. č. 35, č. j. 120
Vojenský ústřední archiv, fond Památník osvobození, karton 1, č. j. 184