Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Vůbec největší výstava ruského umění v prvorepublikovém Československu měla zahájit ambiciózní cyklus přehlídek výtvarné tvorby slovanských národů pod hlavičkou Slovanského ústavu v Praze, zůstalo však jen u této jediné události. Slovanský ústav, založený stejně jako Orientální ústav z popudu prezidenta T. G. Masaryka, měl podle svých stanov „poznávati slovanské národy a země vědecky po všech stránkách“ a „budovati kulturní a hospodářské styky republiky Československé se slovanským světem“ [Stanovy 1934, čl. 1, odst. 1]. Vedle Archivu slovanské hudby zde ve třicátých letech začal vznikat i Archiv slovanského umění, v jehož rámci se pod vedením byzantologa a historika umění Nikolaje Lvoviče Okuněva formovala i cenná sbírka tvorby především ruských výtvarníků působících v emigraci. Ústav prostřednictvím „Komise pro archiv a galerii slovanského umění“, vedené Antonínem Matějčkem, dlouhodobě vyjednával o budoucím přičlenění své výtvarné kolekce k některé sbírkotvorné instituci, v první řadě jako „slovanského oddělení“ plánované městské galerie. Podle katalogu výstavy v roce 1935 měla budoucí stálá expozice umění slovanských národů učinit Prahu „zajímavější a poutavější proti galeriím západním“ [Katalog 1935, s. 6].

Výstava v Clam-Gallasově paláci měla představit sbírku deponovanou v sídle ústavu v Lobkovickém paláci na Malé Straně, poskytnout přehled o dílech ruských autorů zejména v tuzemských soukromých a institucionálních sbírkách a prezentovat v co nejširším záběru tvorbu ruských autorů, k nimž Archiv slovanského umění shromažďoval evidenci.

Pro přípravy výstavy a její výsledné přijetí bylo určující měnící se politické ovzduší v otázce vztahu k Sovětskému svazu (ten byl Československou republikou v roce 1934 uznán de jure), a tím pádem i k ruské emigraci, jejíž veřejné aktivity oproti dvacátým letům postupně ztrácely oficiální podporu. Ta v té době naopak směřovala k reciproční výstavě sovětského umění v ČSR a československého umění v SSSR, již připravoval S.V.U. Mánes a z níž se po odkladech a za komplikovaných okolností uskutečnila v roce 1937 v Leningradu a Moskvě jen druhá část. Na pozadí těchto událostí z komise pro přípravu výstavy Slovanského ústavu, pro níž se ani nezvažovaly zápůjčky ze sovětských sbírek, odstoupil nejdřív Kamil Novotný právě kvůli své účasti na chystané československo-sovětské výstavě, následován historiky umění Janem Květem, Vojtěchem Volavkou a Františkem Kovárnou. Ti se krátce před otevřením výstavy ruského umění od celého projektu distancovali, protože jim nebylo umožněno zasáhnout do výběru děl, shromážděných Okuněvem v Praze od výtvarníků z Francie.

Přes původně silně obsazenou přípravnou komisi výstavy tak byla nakonec její koncepce a finální výběr exponátů prakticky výhradním dílem Nikolaje Okuněva. Ten rozdělil přehlídku do dvou hlavních částí, na retrospektivní oddíl naznačující vývoj ruského umění od počátků petrohradské akademie v 18. století po realistickou malbu okruhu Sdružení putovních výstav (Peredvižniků), a na sekci věnovanou soudobé výtvarné produkci. Ta cílila na představení co největší šíře umělecké tvorby původem ruských umělců žijících mimo Sovětský svaz. Kromě řady autorů okruhu skupiny Mir iskusstva, která obnovila svoji činnost ve dvacátých letech v Paříži, zde byli zastoupeni výtvarníci raně avantgardních skupin (Bubnovyj valet, Oslinnyj chvost), kteří se octli v emigraci, ale vedle několika abstrakcionistů i řada v té době v místním prostředí méně známých představitelů soudobého neoakademismu (např. Vasilij Šuchajev) a projevů, jejichž představitelé se podle Okuněva „snaží napojiti věčně živým antickým duchem abstrahované umění dneška“ [Katalog 1935, s. 19]. Zároveň je pozoruhodné, že Okuněvův přehledový text v katalogu výstavy ukončuje výklad o výtvarné produkci v samotném Rusku tvrzením, že mnozí umělci „odjíždějí ke stálému pobytu do Paříže, kde úplně splývají s francouzským uměleckým světem“ [Katalog 1935, s. 18], a opomíjí tak prakticky veškerou avantgardní tvorbu desátých a dvacátých let (autorů, kteří neodešli do emigrace) i soudobé umění v Sovětském svazu.

Kritika výstavy se vesměs zaměřila na dva problematické momenty. Skutečnost, že prakticky nelze představit dějiny ruského umění od 18. století bez zápůjček z ruských sbírek, formuloval například malíř, grafik, výtvarný kritik a někdejší spoluzakladatel petrohradského časopisu Mir iskusstva Alexandre Benois v pařížském periodiku Poslednyje novosti, kde označuje takový pokus za „poněkud paradoxní“ [Беноис 1997, s. 205]. Vedle Benoise i místní recenzenti vytýkali Okuněvově projektu celkový dojem nahodilosti a viditelný důraz na kvantitu, spíše než kvalitu exponátů. Podobně reflektuje výstavu i Josef Čapek, který jednak zmiňuje viditelné mezery ve výběru („Není to výstava úplná a také ne veskrze retrospektivní, jak by si bylo přáti, ale i tak je dlužno oceniti ten početný a namnoze i velmi zajímavý materiál, který se pořadatelstvu podařilo sehnati.“), jednak apeluje na to, aby další akce Slovanského ústavu zaměřené na tvorbu slovanských národů byly výběrovější („Ovšem bylo by žádoucno, aby to byly výstavy, které by vždy spíše vynikaly hodnotou vystaveného materiálu, než jeho množstvím, aby výběr a přehled byl pokud možno výrazný a příkladný.“) [Čapek 1935, s. 9].

Přes zmíněné nedostatky byl význam výstavy mimořádný – ne pro množství exponátů a zastoupených autorů (to se ukázalo být spíše na škodu), ale zejména tím, že představila v Praze jak některé aktuální práce ikonických postav umění „ruského zahraničí“ (například Michaila Larionova, Natalie Gončarovy), tak díla řady v místním prostředí prakticky neznámých, avšak neméně pozoruhodných uměleckých osobností. Výstavu se pokusila částečně rekonstruovat střednědobá expozice Galerie výtvarného umění v Náchodě v roce 2019 nazvaná „I. retrospektivní výstava ruského malířství XVIII. - XX. století – připomínka stejnojmenné výstavy konané v Clam-Gallasově paláci v Praze roku 1935“. 

Jakub Hauser

Citovaná literatura

Беноис 1997: Александр Беноис, Прага, in: Idem: Художественные письма 1930–1936: газета „Последние новости“ Париж, ed. И. П. Хабаров, Москва 1997, s. 200–206

Čapek 1935: -jč- [Josef Čapek], Retrospektivní výstava ruského malířství XVIII.–XX. století, Lidové noviny XLIII, 1935, č. 133, 14. 3., s. 9

Katalog 1935: Katalog retrospektivní výstavy ruského malířství XVIII.–XX. stol., Clam-Gallasův palác v Praze 1935

Stanovy 1934: Stanovy Slovanského ústavu v Praze, Praha 1934

Další literatura

Александр Николаевич Бенуа и Мстислав Валерианович Добужинский: переписка (1903–1957), ed. И. И. Выдрин, Санкт-Петербург 2003

Jakub Hauser, Výstava o výstavě ruského malířství v roce 1935, Art & Antiques, 2019, č. 5, s. 80–81

Jakub Hauser, Sans retour. Výtvarníci ruské emigrace v meziválečné Praze, Praha 2020

Julie Jančárková, Nikolaj Okunev und die „Erste historische Ausstellung russischer Malerei und Plastik (18.–20. Jh.)“ in Prag, in: Die russische Diaspora in Europa im 20. Jahrhudert: Religiöses und kultrelles Leben, eds. Adelbert J. M. Davids, Fedor B. Poljakov, Frankfurt am Main 2008, s. 215–234

Юлия Янчаркова, Коллекция профессора Окунева. Как в межвоенной Праге сохраняли русскую живопись, Родина, 2006, č. 4, s. 93–95

Юлия Янчаркова, Н. Л. Окунев, Архив и галерея славянского искусства, in: Марина Досталь (ed.), Российские ученые-гуманитарии в межвоенной Чехословакии: сборник статей, Москва 2008, s. 140–147

Юлия Янчаркова, Историк искусства Николай Львович Окунев (1885–1949): жизненный путь и научное наследие, Frankfurt am Main 2012

Юлия Янчаркова, Архив и галерея славянского искусства при Славянском институте в Праге. Подробности организации, in: С. С. Степанова (ed.), Павел Федотов: Феномен личности в контексте времени – О. Д. Атрощенко – Л. И. Иовлева (edd.), Валентин Серов и русская культура XIX- начала XX века – С. П. Домогацкая, Л. И. Иовлева (edd.), Сергей Тимофеевич Коненков: Скульптура XX века – М. И. Лисаковская (ed.), Русский культурно-исторический музей в Праге: Творческое наследие русского зарубежья – часть отечественной культуры XX века (Материалы научных конференций), Москва 2016, s. 539–558

Jiří Karásek ze Lvovic, K organizaci pražských galerií, Dílo XXV, 1935, s. 111–120

Jiří Karásek ze Lvovic, Slovanská galerie a Ruské kulturně-historické muzeum v Praze, Nedělní list, 1935, č. 90, 31. 3., s. 8

Аlena Míšková, Slovanský ústav v ČSAV v letech 1952–63 (od reorganizace k likvidaci), Slavia LXI, 1993, č. 2, s. 157–174

Matyáš Murko, Paměti, Praha 1949

Archivní zdroje

Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, fond Slovanský ústav, sign. P 2/1 – Archiv a galerie slovanského umění.

Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Fond Slovanský ústav, sign. K 1/1, Retrospektivní výstava ruského malířství 18. – 20. století v Praze 9. 3. – 31. 5. 1935.

Anonym, Činnost výstavní, Ročenka Slovanského ústavu v Praze sv. VIII. Za rok 1935, Praha 1936, s. 20–21

Anonym, Výstavy v březnu 1935, Typografia, časopis pro technické a společenské zájmy knihtiskařů XLII, 1935, s. 126