Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Sdružení umělců vystupující pod názvem Skupina 42 vzniklo v roce 1942, i když většina výtvarníků se znala již před tímto rokem. K zakládajícím členům, malířům Františku Grossovi, Janu Smetanovi, Kamilu Lhotákovi, Františku Hudečkovi, Janu Kotíkovi, fotografovi Miroslavu Hákovi, sochaři Ladislavu Zívrovi, a teoretikům Jiřímu Kotalíkovi a Jindřichu Chalupeckému, se postupně přidali básníci Jiří Kolář, Ivan Blatný, Jan Hanč, Jiřina Hauková, Josef Kainar a malíři Karel Souček a Bohumír Matal. Po uspořádání dvou úspěšných výstav, v Nové Pace a v Praze, v roce 1943, ale veřejná vystoupení skupiny nedobrovolně skončila. Několik malířů úřady zařadily na index tzv. zvrhlých umělců a zakázaly jim činnost [Pech 2011, s. 109–111], další čekalo pracovní nasazení. 

Krátce po skončení okupace převzal teoretické a organizátorské záležitosti Skupiny 42 Jiří Kotalík. Skupina obnovila činnost a připravovala svou první poválečnou výstavu. Ta byla otevřena na konci srpna 1945 v soukromé galerii Jaroslava Poše v Domě U Řečických v Praze. Výstava Skupiny 42 se stala důležitým ohlášením, že Skupina 42 pokračuje ve své činnosti a dokáže uspořádat výstavu.

Na této první poválečné výstavě Skupiny 42 vystavovali František Gross, František Hudeček, Jan Kotík, Kamil Lhoták, Jan Smetana a Karel Souček pouze kresby a grafiky. Poezie básníků skupiny Josefa Kainara, Ivana Blatného a Jiřího Koláře zazněla během vernisáže. Největší soubor čtyřiceti kreseb a grafik připravil František Hudeček, ostatní malíři přivezli okolo třiceti položek, Karel Souček vystavil dvacet kreseb a grafik. U všech převládala programová tvorba z let 1943 až 1944 s tématy městského prostředí, lidí a techniky. 

Přestože členové Skupiny 42 vystavili jen kresby a grafiky, upoutali pozornost několika výtvarných kritiků. Historik umění Miroslav Míčko upozornil na témata, ze kterých malíři vycházeli. Ocenil jejich „pionýrství, s jakým se vrhají na skutečnost dosud nepředstylizovanou a nezpoetisovanou, snažíce se získat pro náš vnitřní život předměty, s nimiž se napořád prakticky stýkáme a učinit nějak obyvatelnějším náš nejvšednější den“ [Míčko 1945, s. 2]. Mezi umělce, kteří dozráli za války, je řadí mezi ty nejlepší. Všichni též, dle jeho názoru, přispěli k obrodě českého grafického umění. 

Novinář Jaroslav Pecháček ukázal na nejvýraznější postavy skupiny. Za ty považoval Františka Hudečka a Kamila Lhotáka s jejich tvořivou fantazií. Nejhůře v recenzi dopadl Jan Kotík, který „místo osobitého rozvíjení přehání vypůjčené prvky k silácké, neupřímné afektovanosti“ [Pecháček 1945, s. 3].

Nad výstavou se pozastavil i výtvarný kritik Stanislav Talaváňa, který v dvoudílné recenzi vyzdvihl společné téma malířů, tedy zájem o přítomný svět a život ve městě bez zbytečného sentimentu. Pochválil důležitý obrat na cestě za moderním uměním, tedy „neutíkat ze současné doby, nalézat podněty v každé maličkosti dříve nepovšimnuté“ [Talaváňa 1945, s. 3]. Vystavená díla považoval za jednu z odpovědí, kam má směřovat moderní umění. U Františka Grosse ocenil jeho obrat od strojů k člověku, u Kamila Lhotáka neměnné téma příběhů dopravních prostředků a lidí, u Františka Hudečka fantazii a sny. V hodnocení propadl Jan Smetana, jehož kresby Talaváňa považuje za příliš laciné a efektní, jeho dílo obecně za bezradné.

Na uspořádanou výstavu reagoval doposud stranou stojící Jindřich Chalupecký. V provolání členům vymezil program, zhodnotil dosavadní činnost i vytýčil plány do budoucna. Skupinu 42 považoval za elitní, jedinou moderní a vymykající se od ostatních. Její další existenci tak považoval za zásadní [Hylmar 2019, s. 97–100].

Výstavu kreseb a grafiky Skupiny 42 organizátoři přenesli z Pošovy galerie do Jihlavy, kde ji návštěvníci mohli shlédnout v Horáckém divadle ve dnech 30. září až 13. října 1945. Zároveň s jihlavskou reprízou členové skupiny František Gross, František Hudeček, Jan Kotík, Kamil Lhoták, Jan Smetana a Karel Souček prezentovali své obrazy na výstavě s názvem Konfrontace 2. Tuto výstavu uspořádal Topičův salon ve dnech 25. září až 14. října 1945 a všem zmíněným malířům přinesla mimořádný zájem výtvarných kritiků. 

Tomáš Hylmar

Citovaná literatura

Hylmar 2019: Tomáš Hylmar, „Jsme jediní moderní ve svých generacích.“ Úvahy nad činností Skupiny 42 v dopisech Jindřicha Chalupeckého, Umění LXVII, 2019, s. 96–101

Míčko 1945: Miroslav Míčko, Nová umělecká generace. Výstava Skupiny 1942 v Pošově galerii, Práce I, 1945, s. 4

Pech 2011: Milan Pech, „Zvrhlé umění“ v protektorátu, in: Konec avantgardy? Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu (kat. výst.), Praha: Galerie hlavního města Prahy 2011, s. 99–112

Pecháček 1945: Pchč. [Jaroslav Pecháček], Skupina 1942, Národní osvobození 16, 1945, s. 3

Talaváňa 1945: Stanislav Talaváňa, Výstava Skupiny 1942 [1], Rudé právo XXV, 1945, s. 3

Další literatura

Marie Klimešová, Věci umění, věci doby. Skupina 42 (kat. výst.), Západočeská galerie v Plzni 2011

Jiří Kotalík, Několik poznámek o Skupině 42, Život XX, 1946–1947, s. 113–116, 125–126

Eva Petrová, Společenství individualit, in: Eva Petrová (ed.), Skupina 42, Praha 1998, s. 15–105

Eva Petrová, Skupina 42, in: Zdeněk Pešat – Eva Petrová, Skupina 42. Antologie, Brno 2000, s. 409–429

Archivní zdroje

Archiv Národní galerie v Praze, fond Jiří Kotalík (1920–1996), Korespondence a dokumentace, Skupina 42, 1942–1994

Archiv Národní galerie v Praze, fond Eva Petrová (1928–2012), Dokumentace, Skupina 42, 1942–1998

Vladimír Šolta, Výstava kreseb v Pošově galerii, Mladá fronta I, 1945, č. 103, 7. 9., s. 3