Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Uspořádáním výstavy francouzského sochaře Emila A. Bourdella (1861–1929) navázal SVU Mánes na dřívější přelomovou výstavu Bourdellova učitele Augusta Rodina (1902). Vedle dalších umělců, kteří se v Paříži pohybovali v Rodinově blízkosti (malíř Jan Dědina, sochař Josef Mařatka), ostatně sám Rodin Bourdella k pražskému podniku významně motivoval [Sucharda 1909, s. 46]. Do výstavního katalogu napsal též úvodní slovo. Svého mladšího kolegu označil za „Řeka z jižní Francie“,  který zamlada přišel do Paříže, kde na umělecké scéně působil jako „mladý býk v aréně“. Poté, co se Bourdellův „ohnivý, mocný temperament mohutně vzepřel“ [Rodin 1909] akademickému školení (u Alexandra Falguiéra), působil v dílně Julese Daloua. Roku 1893 pak vstoupil do Rodinova ateliéru, v němž postoupil na místo mistrova prvního asistenta; v této pozici setrval až do roku 1908. Fascinován řeckým a archaickým uměním, se propracoval k monumentalizující stylizaci a reduktivnímu objemovému zklidnění. V tomto smyslu ostatně zpětně ovlivnil i stárnoucího Rodina, který na sklonku roku 1907 veřejně revokoval svou stávající patetickou doktrínu: „Dřív jsem se klamával, domnívaje se, že k vyjádření života je bezpodmínečně třeba pohybů dramaticky vzrušených ... To byl omyl ... Skutečnost uchvacuje ještě mocněji tehdy, když je úplně v klidu“ [Rodin 1909]. Zcela nepokrytě tehdy právě v Bourdellovi (a rovněž v Aristide Maillolovi) Rodin spatřoval „obroditele sochařství“ a „předvoj budoucnosti“ [Rodin 1909].

SVU Mánes Bourdellovi, který byl v letech 1907–1913 dopisujícím členem tohoto spolku – současně dedikoval i druhé číslo XII. ročníku Volných směrů, jež obsahovalo celkem 24 reprodukcí jeho děl. Charakter úvodního textu sepsaného Stanislavem Suchardou prozrazuje rozpoložení autora i pnutí uvnitř Mánesa v letech 1907–1911. V té době spolkem zmítaly mezigenerační kontroverze, četné osobní konfrontace i koncepční spory v souvislosti s vydáváním Volných směrů. Značně zkalenou atmosférou byl silně znechucen i letitý předseda Sucharda. Zatímco samotnému Bourdellovi se tak v textu překvapivě věnuje jen okrajově, obeznamuje nás zevrubně se svými vlastními názory na podstatu sochařství. Vyjadřuje se též nanejvýš odmítavě na adresu dobové teorie a kritiky. Formuluje imperativ „plastické krásy“, již „nesmíme posuzovat se stanoviska toho kterého ´ismu´, který byl pro určitou dobu v módě“ [Sucharda 1909, s. 56]. Kriticky hodnotí impresionismus v sochařství (M. Rosso, P. P. Trubeckoj), jímž se nechal zlákat i Auguste Rodin. Bourdelle vrací sochařství monumentalitu – „s formou do posledního detailu procítěnou a zjednodušenou v poměru a odvislosti k celku“ [Sucharda 1909, s. 60].

Na pražské Bourdellově výstavě bylo k vidění celkem 58 plastik a 18 kreseb a obrazů a 2 fotografie umělcova kontroverzního Pomníku Padlých v rodném Mountabanu. Vstupné činilo 1 korunu, pro studenty a dělníky 60 haléřů; cena ilustrovaného katalogu byla 1 koruna. Vernisáže se osobně zúčastnil Bourdelle s manželkou. Následně proslovil 1. března 1909 v Národním klubu přednášku o Augustu Rodinovi, v níž formuloval aktuální požadavek zklidnění formy: „Nebudeme žádat na sochařích, aby nám vyprávěli historie, budeme se zabývat pouze krásou ploch, profilů a proporcí.“ [Wittlich 1961, 479] V souladu s Bourdellovými požadavky byla instalace střízlivá. Sochy umístěné na jednoduchých soklech se dobře vyjímaly před tmavým pozadím stěn, oblíbené květiny a zeleň tentokrát chyběly. V doprovodu domácích umělců (převážně z Mánesa) pak Bourdelle také navštívil Kutnou Horu a Kuks. Výstavu navštívilo přes 3,5 tisíce diváků. Byla na pražské poměry mimořádně úspěšná i co se týče prodejů; k četným kupujícím se přiřadily i město Praha (Portrét Ingrese) a SVU Mánes. Ve sbírkách Národní galerie se dnes nacházejí obě plastiky prezentované ve vstupním prostoru výstavy: Ležící akt (Zora) a Hérakles lučistník.

Celý úspěšný podnik dále upevnil již tradiční vztahy Prahy (resp. českého uměleckého světa) k Paříži, v duchu odkazu Rodinovy výstavy pak stvrdil etablující se kánon moderního sochařství, podle kterého byl právě Bourdelle nazírán jako nositel rodinovského odkazu a jeho završitel. Díky do značné míry osobním vazbám tak byl v českém prostředí dočasně marginalizován význam Bourdellova pozoruhodného vrstevníka Aristide Maillola. Zpětně nahlíženo, byla Bourdellova výstava optimálně načasována, neboť v rámci jeho tvorby představuje právě úvodní dekáda 20. století nejproduktivnější a nanejvýš inspirativní období [Wittlich 1961, 477]. Pro vývoj našeho moderního sochařství je zcela zásadním mezníkem (analogicky Rodinově výstavě z roku 1902) uvozujícím nástup formálně reduktivních klasicizujících tendencí, uplatňujících se záhy u celé generace českých autorů (Otakar Španiel, Josef Mařatka, Jan Štursa, Otto Gutfreund, Jakub Obrovský, Jaroslav Horejc a další). A přestože bývá v této souvislosti tradičně poukazováno především na Jana Štursu, je skutečností, že se tento sochař – jehož pozice je v rámci domácího sochařství nota bene analogická té Bourdellově – ke svému syntetizujícímu výrazu propracoval už několik let před Bourdellovou pražskou prezentací. [Wittlich 1961, s. 482] Ostatně právě Bourdelle sepsal roku 1925 pro Volné směry Štursův nekrolog.

Martin Krummholz

Citovaná literatura

Rodin 1909: Auguste Rodin, A. Rodin o E. A. Bourdellovi, in: Soubor děl sochaře Emila A. Bourdella (kat. výst.), Praha 1909

Sucharda 1909: Stanislav Sucharda, O dobrém sochaři. Úvod do studia díla Bourdellova, Volné směry XIII, 1909, s. 45–61

Wittlich 1961: Petr Wittlich, E. A. Bourdelle a jeho výstava roku 1909 v Praze, Umění IX, 1961, s. 476– 484

Další literatura

Karolína Fábelová, Bourdelle a Prague en 1909 et son rapport aux artistes tcheques et a Auguste Rodin, Umění/Art LVII, 2009, č. 4, s. 364–384

Blanka Jiráčková, Spolek výtvarných umělců Mánes, působení jeho výstavní činnosti v letech 1898 – 1911 na vývoj českého moderního umění, diplomová práce, FF UK, 1978, s. 81–85

Josef Mařatka, Vzpomínky a záznamy, Praha 2003, s. 156

Antonín Šnajdauf, Klid či hnutí? Otázka výtvarnická I., Hlídka Času III, 1908, číslo 37, 7. 10., s. 4

Anna Masaryková, Výstavy cizích umělců v Praze a mezinárodní orientace SVU Mánesa, Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et historica III–IV, 1992, s. 183–188

Roman Prahl – Lenka Bydžovská, Volné směry. Časopis secese a moderny, Praha 1993

Helena Štaubová, Bourdelle a jeho žáci. Giacometti. Richier. Gutfreund, Praha 1998, s. 13–23

Václav Vilém Štech, Vzpomínka na E. A. Bourdella, Volné směry XXVII, 1929–1930, s. 170

Petr Wittlich, Sochařství české secese, Praha 2000

Archivní zdroje

Archiv hlavního města Prahy, Fond Spolek výtvarných umělců Mánes, Výstavní činnost, 4009, Soubor děl sochaře Emila A. Bourdella, 1909 (únor - březen), permalink: http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=77C167CE220E11E0823600166F1163D4 

Čas XXIII, 1909, č. 55, 24. 2., s. 2; č. 56, 25. 2., s. 4; č. 58, 27. 2., s. 3; č. 61, 2. 3., s. 6; č. 66, 7. 3., s. 5; č. 69, 10. 3., s. 4; č. 71, 12. 3., s. 4; č. 73, 14. 3., s. 7; č. 76, 17. 3., s. 4; č. 77, 18. 3., s. 3; č. 79, 20. 3., s. 5; č. 86, 27. 3., s. 4; č. 92, 2. 4., s. 5; č. 97, 7. 4., s. 3; č. 98, 8. 4., s. 3; č. 101, 11. 4., s. 6

Český svět V, 1909, č. 21., 5. 3., s. 242

Moravská orlice XLVII, 1909, č. 48, 28. 2., s. 4

Národní listy XLIX, 1909, č. 55, 24. 2., s. 2; č. 56, 25. 2., s. 4; č. 58, 27. 2., s. 3; č. 59, 28. 2., s. 4; č. 60, 1. 3., s. 2; č. 61, 2. 3., s. 3; č. 62, 3. 3., s. 2; č. 63, 4. 3., s. 2; č. 65, 6. 3., s. 2; č. 66, 7. 3., s. 4; č. 73, 14. 3., s. 3; č. 76, 17. 3., s. 3; č. 80, 21. 3., s. 4; č. 83, 24. 3., s. 1; č. 86, 27. 3., s. 4; č. 87, 28. 3., s. 4; č. 90, 31. 3., s. 2; č. 94, 4. 4., s. 4; č. 96, 6. 4., s. 4; č. 101, 11. 4., s. 4

Národní politika XXVII, 1909, č. 52, 21. 2., s. 16; č. 55, 24. 2., s. 6; č. 58, 27. 2., s. 6; č. 59, 28. 2., s. 16; č. 61, 2. 3., s. 6; č. 62, 3. 3., s. 6; č. 66, 7. 3., s. 16; č. 71, 12. 3., s. 6; č. 73, 14. 3., s. 16; č. 80, 21. 3., s. 14; č. 87, 28. 3., s. 16; č. 92, 2. 4., s. 6; č. 93, 3. 4., s. 6; č. 94, 4. 4., s. 16; č. 96, 6. 4., s. 16; č. 97, 7. 4., s. 14; č. 98, 8. 4., s. 6; č. 101, 11. 4., s. 16

Osvěta lidu XIV, 1909, č. 24, 27. 2., s. 3; č. 27, 6. 3., s. 6; č. 28, 9. 3., s. 6; č. 40, 10. 4., s. 3

Pozor XVI, 1909, č. 39, 25. 2., s. 1

Volné směry XIII, 1909, s. 39

Zlatá Praha XXVI, 1909, č. 25, 12. 3., s. 297–298