Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Výstava, jejíž oficiální název podle katalogu zněl Výstava děl domácích i cizích mistrů, se již od samého počátku vžila spíše pod označením Výstava třetí, jak ji ostatně označil sám K. B. Mádl v rozsáhlé recenzi vydané na třikrát v periodiku Ruch. Oproti předcházejícím monografickým výstavám, které se v Galerii Ruch uskutečnily od jejího založení, byla tato výstava souborem prací několika převážně českých, ale i zahraničních umělců. Již před jejím oficiálním uvedením se v galerii začaly objevovat první práce: ty byly do místností instalovány již v průběhu Souborné výstavy děl Hanuše Schwaigera – jednalo se o dva obrazy Alfreda Seiferta, sochu Bernarda Seelinga a reliéf představující Madonu od Josefa Václava Myslbeka. Stejně jako díla zmíněných autorů byly součástí Třetí výstavy i práce Hanuše Schwaigera, které byly v majetku Galerie Ruch a zároveň nebyly prodány během jeho souborné výstavy. Schwaigerovy práce také tvořily nejpočetnější část vystavených děl.

Dle katalogu, který byl opět doplněný množstvím reprodukcí, bylo publiku představeno 104 výtvarných děl, zejména olejomaleb, několik temperových maleb, akvarelů, kreseb i perokreseb, našla se zde ale i díla sochařská, ať už Myslbekův bronzový reliéf nebo sochy Bernarda Seelinga či Antonína Poppa. Až na výjimky byla vystavená díla v majetku Galerie Ruch a v takovém případě byla v katalogu označena hvězdičkou a určená k prodeji, stejně jako díla, která prodávali prostřednictvím galerie samotní umělci. Ve výstavě se nacházely i neprodejné práce pocházející ze sbírek soukromých sběratelů a několik děl z osobního majetku Anny Wiesnerové, manželky majitele galerie Aloise Wiesnera.  

Zprávy v dobovém tisku o výstavě informovaly jako o výstavě stálé: tedy takové, která je otevřena po delší časové období a je v ní představeno množství nejrůznějších autorů, jejichž díla jsou ve větších či menších časových rozestupech obměňována. Tento systém fungoval od otevření výstavy, a přestože katalog vydaný v březnu čítal 104 položek, některé z nich byly do galerie nainstalovány až začátkem dubna. To byly položky v katalogu uvedené na jeho konci – Chittussiho olejomalba Na dráze Orleánské, Čermákova skica Ve stínu a soubor prací Jiřího Stibrala. Další práce pak přibývaly v průběhu následujících měsíců – v květnu malby Jaroslava Věšína, Františka Ženíška a Hanuše Schwaigera, v červnu pak model od Bernarda Seelinga atd.

Umělečtí kritici ocenili zejména zastoupení českých umělců, kteří v osmdesátých letech pobývali dlouhodobě v zahraničí, ať už v Paříži, Mnichově či Vídni. Nejednalo se však bezvýhradně o jejich nejnovější nebo nejkvalitnější práce, jak podotkl Karel Boromejský Mádl, „[k]dyby tedy přítomná výstava měla býti posuzována jako obraz nejmladšího stavu českého umění, neobstála by,“ a dále radilm že „[s]právnější stanovisko jest ono, z něhož bychom pohlíželi na výstavu Ruchu, jako na každou jinou soukromou, správně jest jíti se seznamem v ruce od čísla k číslu a posuzovati je o sobě, bez ohledu na celek výstavní“ [Mádl 1887, s. 156].

Dílem číslo 1 byl podle katalogu bronzový reliéf Madona od Josefa Václava Myslbeka, umístěný do galerie již v únoru 1887. Madona neunikla pozornosti kritiků, někteří ji dokonce věnovali poměrně obsáhlé samostatné recenze, kde byl podrobně rozebrán jak námět, tak výtvarné zpracování. Oceňováni byli ale vesměs všichni prezentovaní umělci – Tyršová vyzdvihla Brožíka, Mádl Věšína – kritici shodně konstatovali, že stálá výstava Aloise Wiesnera je pro pražskou uměleckou scénu přínosem.

Změně formátu výstavy bylo postupně přizpůsobeno i její fungování. Od otevření galerie v prosinci 1886 se postupně prodlužovala její otevírací doba, což lze vysvětlit i plynovým osvětlením, které bylo do galerie začátkem roku 1887 nainstalováno. Začátkem dubna přišla Galerie Ruch i se zvýhodněnou cenou vstupného formou předplatných lístků k 20 návštěvám za 3 zlaté nebo formou stálé vstupenky s ročním trváním za 10 zlatých. Dalším krokem k přilákání většího množství návštěvníků pak bylo i snížení vstupného pro žáky a studenty na pouhých 10 krejcarů a pro členy nejrůznějších spolků na 20 krejcarů na osobu. I přes zmíněné kroky nebyla návštěvnost galerie taková, jakou pořadatelé očekávali, jak začátkem dubna 1887 podotkl Mádl: „Obecenstvo pražské, budiž toho žalováno, zůstává netečné, doufejme však, že nikoli na dlouho.“ [Mádl 1887, s. 155]

V Praze z řad odborné veřejnosti často zaznívaly hlasy volající po takovém typu výstavního prostoru, který umožní pořádání přehlídek soudobého umění po celý rok, až do počátku sedmdesátých let se totiž veřejnost musela spokojit v podstatě pouze s výročními výstavami Krasoumné jednoty trvajícími jediný měsíc. Změna nastala roku 1872, kdy svou první stálou výstavu otevřeli jak galerista Mikoláš Lehmann, tak Umělecká beseda. Galerie Ruch se tak stala v pořadí dalším podnikem, který nabízel nepravidelně obměňovaný přehled nejnovější výtvarné produkce a zájemcům zároveň dával možnost vystavená díla nakupovat. V rámci stálé výstavy byl v Galerii Ruch dopřán prostor i menším souborům jednotlivých umělců. Po úspěchu, které hned z kraje otevření stálé výstavy zaznamenaly práce Jaroslava Věšína, byl konvolut jeho prací doplněn o další olejomalby. Celému souboru samostatně pak byla v tisku věnována značná pozornost.

Lucie Česká

Citovaná literatura

Mádl 1887: Karel Boromejský Mádl, Výstava třetí, Ruch IX, 1887, č. 10, 5. 4., s. 155–156

Další literatura

Ondřej Chrobák, „Ruch“ ve výtvarném umění v Praze 80. letech 19. století (diplomová práce), Praha 2002

Anonym, Výstava, Zlatá Praha IV, 1886–1887, č. 12, 11. 2., s. 191

Anonym, Umělecké výstavy v Praze, Národní listy XXVII, 1887, č. 57, 27. 2., s. 3

Anonym, „Galerie Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 73, 15. 3., s. 2–3

Anonym, Galerie „Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 80, 22. 3., s. 3

Anonym, Umělecké výstavy v Praze, Národní listy XXVII, 1887, č. 90, 1. 4., s. 5

Anonym, Umělecké výstavy v Praze, Národní listy XXVII, 1887, č. 92, 3. 4., s. 3

Anonym, Galerie „Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 99, 10. 4., s. 3

Anonym, Galerie Ruch, Národní listy XXVII, 1887, č. 105, 17. 4., s. 3

Anonym, Galerie Ruch, Národní listy XXVII, 1887, č. 112, 24. 4., s. 3

Anonym, Galerie „Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 128, 10. 5., s. 3

Anonym, „Galerie Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 129, 11. 5., s. 3

Anonym, Galerie „Ruchu“, Zlatá Praha IV, 1886–1887, č. 25, 13. 5., s. 399

Anonym, „Galerie Ruchu“, Zlatá Praha IV, 1886–1887, č. 27, 27. 5., s. 431

Anonym, Galerie „Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 152, 5. 6., s. 3

Anonym, Galerie Ruchu, Zlatá Praha IV, 1886–1887, č. 29, 10. 6., s. 464

Anonym, Výstavy, Národní listy XXVII, 1887, č. 159, 12. 6., s. 10

V. W. [Vilém Weitenweber], Socha Panny Marie, Zlatá Praha IV, 1887, č. 14, 25. 2., s. 222