Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Třetí členskou výstavu spolku Mánes z roku 1900 lze označit za přelomové, názorově vyhraněné vystoupení silné umělecké generace, která se jasně přihlásila k principům modernismu jak svou tvorbou, tak způsobem její prezentace ve stylové instalaci navržené Janem Kotěrou. Výstavní porota vytyčila přísná měřítka. Vybrala 139 prací od devětadvaceti autorů, mezi nimiž bylo pouze pět žen. Vyzdvihla především tvorbu Františka Bílka. Rozsáhlý soubor jeho řezeb, plastik, kreseb a kameninových nádob představoval jakousi „výstavu ve výstavě“: byl převážně umístěn ve střední, temně blankytné kóji, zaujímající téměř třetinu celkového prostoru. Tímto přístupem spolek velkoryse podpořil právo výrazné umělecké individuality na vlastní způsob vyjádření. Mezi malíři upoutal zvláštní pozornost Jan Preisler, jehož triptych Jaro, otevírající cestu k modernímu dekorativnímu syntetismu, označila kritika za programní číslo výstavy, za příklad nového typu ideového obrazu, nepopisného a neilustrativního, který nevzniká „z nahromaděného vědění a vypůjčené metafyziky“, ale „ze zhuštěného nitra“ [Mádl 1900]. Zralými díly byly v expozici zastoupeny i další významné osobnosti, určující umělecké směřování spolku – malíři Slavíček, Hudeček a Švabinský, sochaři Sucharda a Šaloun; chyběl však Bohumil Kafka, hojně reprodukovaný v předchozím ročníku Volných směrů, protože Josef Václav Myslbek zakázal svým žákům na Akademii, aby výstavu Mánesa obeslali, i když je na druhé straně vyzýval k vystavování v Rudolfinu. Dobově příznačným prvkem v pojetí výstavy bylo zařazení grafických listů, mezi nimiž vynikly Preissigovy lepty a Kupkovy litografie, a také ukázek uměleckého řemesla.

Výstavní referáty shodně chválily Kotěrovu instalaci, která vnesla do pražského prostředí nové kvality. Kotěra respektoval zásadu Otto Wagnera, že obrazy mají být zavěšeny v mezích divákova přirozeného zorného úhlu. Jednotlivá díla sdružoval podle jejich vnitřní příbuznosti a nepřetíženému prostoru vtiskl jednotný, intimní ráz. Nařasená průsvitná látka, zahalující skleněný polychromní strop, zajistila ztlumené, rozptýlené světlo, stěny byly potaženy režným plátnem, jemně zlatě dekorovaným a ve třech oddílech výstavy barevně rozlišeným. Kotěra splnil kolektivní záměr ukázat vzorové pojetí výstavy, na níž spolek nehledě na obavy z deficitu nešetřil vlastními prostředky. Katalog se omezil na seznam vystavených děl. Úvod k výstavě od K. B. Mádla uveřejnily Volné směry v prvním čísle pátého ročníku, které přineslo i četné reprodukce děl z výstavy, pohledy do výstavy a reprodukci secesního výstavního plakátu od Vladimíra Županského. 

Představitelé Mánesa se nespokojovali s dosavadním okruhem zájemců o umění, ale chtěli si vychovat vlastní publikum. Pod vlivem anglických reformátorů v čele s Ruskinem se při propagaci výstavy obrátili také na dělníky. Díky Antonínu Mackovi z Práva lidu si opatřili adresy dělnických spolků, vlivných jednotlivců a časopisů, které zapojili do své kampaně. Dne 21. října otisklo Právo lidu provolání Mánesa k dělnictvu, zamýšlené jako pozvání na výstavu s nabídkou komentovaných prohlídek. Dělníkům stejně jako studentům bylo vstupné sníženo na polovinu (15 krejcarů, tedy 30 haléřů). Akce měla úspěch: z celkového počtu 4 254 návštěvníků tvořilo dělnictvo více než jednu čtvrtinu. Výstavu navštívilo 1 153 dělníků, kdežto studujících přišlo pouze 352 (včetně žáků uměleckých škol a žáků středních škol). Celkově výstava skončila schodkem 438 zlatých – na její uspořádání vynaložil spolek 1 868 zlatých, prodala se umělecká díla v ceně 1032 zlatých. 

Podle plánu byla výstava Mánesa v pozměněné verzi přenesena na začátku prosince 1900 z Prahy do vídeňského Domu umělců (Künstlerhaus). Tamní instalaci zajišťovali Jan Kotěra a nakladatel Jan Štenc. Expozice měla ve Vídni větší komerční úspěch než v Praze a pochvalně vyzněl i výstavní referát, který pro týdeník Zeit napsal Richard Muther, jenž pak nadále soustavně informoval o činnosti Mánesa. Ještě důležitější dopad pro budoucnost mělo navázání přátelských styků s Hagenbundem, který se právě v té době vydělil jako druhá secesní skupina z Künstlerhausu a s nímž spolek Mánes v dalších letech spolupracoval. Třetí členská výstava tak v důsledku přinesla spolku Mánes nejen přední pozici v českém prostředí, ale také určité mezinárodní uznání.

Lenka Bydžovská

Citovaná literatura

Mádl 1900: M. [Karel Boromejský Mádl], „Manes“ uspořádal svoji třetí výstavu…, Zlatá Praha XVII, 1899–1900, č. 50, 19. 10., s. 600

Další literatura

Alena Adlerová, K počátkům českého plakátu. Výstavní plakáty S. V. U. Mánes 1898–1908, Sborník prací Filosofické fakulty brněnské univerzity, řada uměnovědná X, 1961, č. F5, s. 367–376 

Jiří Kotalík (ed.), Tschechische Kunst 1878–1914 (kat. výst.), Mathildenhöhe, Darmstadt 1984, 2. díl, s. 61–68

Jiří Kotalík, Čtyři generace SVU Mánes. K 100. výročí založení spolku, in: idem (ed.), SVU Mánes. Výstava k 100. výročí založení (kat. výst.), Svaz českých výtvarných umělců – Národní galerie, Praha 1987 

Karel Boromejský Mádl, Úvodem ku třetí výstavě, Volné směry V, 1900–1901, č. 1, s. 1–2

 Karel Boromejský Mádl, Umění včera a dnes [II]. Pětadvacet výstav „Manesa“, kronika deseti let 1898–1908, Praha 1908, s. 33–52 

Roman Prahl – Lenka Bydžovská, Volné směry. Časopis pražské secese a moderny, Praha 1993, s. 11–20

Petr Wittlich, Česká secese, Praha 1982, s. 7–20 

Archivní zdroje

Archiv hlavního města Prahy, Fond Spolek výtvarných umělců Mánes, Výstavní činnost, Složky jednotlivých výstav, inv. č. 3959, sign. 4.1, karton 43  – Soupisy vystavených děl I. – III. výstavy 1898–1900

http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=77C1681D220E11E0823600166F1163D4

Archiv hlavního města Prahy, Fond Spolek výtvarných umělců Mánes, Výstavní činnost, Složky jednotlivých výstav, inv. č. 3965, sign. 4.1, karton 43 – Členská výstava 15. 10. – 15. 11. 1900

http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=785EA0CF220E11E0823600166F1163D4

Anonym, Dvě statistiky,  Volné směry V, 1900–1901, č. 3, s. 69

Anonym, III. Umělecká výstava spolku „Manes“, Národní listy XL, 1900, č. 312, 11. 11., s. 2

Anonym, III. výstava Spolku výtvarných umělců „Mánes“, Volné směry IV, 1899–1900, s. 206

Anonym, Třetí výstava spolku výtvarných umělců „Manes“, Katolické listy IV, 1900, č. 314, 15. 11., s. 5

Anonym, Třetí výstava spolku výtvarných umělců „Manes“, Národní politika XVIII, 1900, č. 288, 18. 10., s. 4

Anonym, Třetí výstava spolku výtvarných umělců „Manes“, Volné směry V, 1900–1901, č. 1, s. 23–24