Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Zásluha Spolku výtvarných umělců Mánes v propagaci francouzského umění pokračovala etapově také po skončení první světové války. Výstava věnovaná soudobému francouzskému umění manifestovala platnost uměleckých kontaktů spolku Mánes s francouzskými galeristy a podpořila dlouho tradovanou myšlenku, že tvůrčí podněty přicházely ze západu. Členové Mánesa přitom neztratili nostalgické spojení s kulturními podniky přelomu století – výstavou Augusta Rodina (1902) a impresionistickými výstavami v letech 1902 a 1907, na což bylo zřetelně poukázáno také v úvodu výstavního katalogu. 

Výstava Umění současné Francie, jež svou koncepcí vnesla do mánesovského výstavnictví nový směr, byla slavnostně zahájena 7. března 1931 v nové budově Spolku Mánes na Riegrově nábřeží. Díla zde prezentovaná zastupovala umělce tří generací, kteří určovali směřování moderního umění, od impresionismu přes expresionismus, fauvismus, kubismus až po primitivismus. Celkem bylo prezentováno 220 obrazů, plastik, kreseb a grafik. „S Bonnardem, Matissem a Maillolem promlouvají tu staří páni, mladistvě křepcí a výbojní ve své sedmdesátce, pokolení padesátníků zastupují tu jeho vůdci Derain, Vlaminck, Picasso a Braque, třetí vrstvě patří pak Léger, Lipchitz, Laurens, Masson, Modigliani a Utrillo“ [Filip 1931, s. 6]. Barvitá citace Antonína Matějčka se snažila naznačit přínos prezentovaného materiálu s poukazem na proměnu uměleckého přístupu. Odklon od akademické a salónní produkce do momentu, kdy umělec tvoří dle svých vlastních zásad, zhodnotil v souvislosti s výstavou jako moderní obrat také Václav Vilém Štech. Dobová kritika dále ocenila vývojové hodnoty, které ve své tvorbě přinesli „tamti druzí“ (Henri Matisse, André Derain, Maurice Utrillo, Maurice de Vlaminck) [Janoušek 1931, s. 3]. Největšího ohlasu se v českém tisku dostalo plastice Venuše s náhrdelníkem od Aristida Maillola.

Projekt představil koncept založený na modelových příkladech, čímž se stal doplňkem retrospektivně pojaté výstavy Francouzského umění 19. a 20. století (1923). Koncepce prezentující pouze hlavní zástupce jednotlivých stylových proudů vznikla zřejmě v důsledku časové tísně. Spolek Mánes se snažil oživit česko-francouzské umělecké kontakty a výstavou Umění současné Franciepředběhnout Uměleckou besedu, která připravovala na červen roku 1931 podobný projekt. Zatímco Mánes slavnostně zahájil výstavu narychlo vyjednanou skrze pařížské galeristy a soukromníky, členové Umělecké besedy započali s výběrem a svážením děl na pražskou výstavu L´École de Paris. Pomyslný souboj o prvenství českého frankofilství reflektovala i dobová periodika. Trefně mířené kritiky psaly v souvislosti s výstavou Umění současné Francie o přehlídce jmen a uměleckých děl získaných z první ruky, která podle jejich názoru netvořila umělecky vyvážený soubor. Pravděpodobně z toho důvodu zavedl spolek Mánes v prostorách výstavy přednášky o hlavních uměleckých proudech a jejich představitelích. Zatímco Vincenc Kramář zhodnotil kubismus, Antonín Matějček vyzdvihl především tvorbu Augusta Renoira, zastoupeného na pražské výstavě obrazy Velký akt a Dáma v červeném. V malířově pojetí barevně světelného oparu a v plastické modelaci tvaru nacházel Matějček klíč k pochopení mladší umělecké generace tvořící na počátku 20. století. Jeho pochvalná slova upozorňující na důležité předpoklady stylové proměny ovšem nezakryjí citelnou mezeru ve sledování vývoje francouzského moderního umění, která mezi prezentovanými exponáty způsobila absence díla Vincenta van Gogha a dalších postimpresionistů.  

Výstava neskončila finančním úspěchem a pravděpodobně z ní bylo zakoupeno pouze jediné dílo, Bonnardův obraz Rozhovor v Provenci (1912) [Uhrová – Müllerová – Vlček 2003, s. 10].

Martina Bezoušková

Citovaná literatura

Filip 1931: Otakar Filip, Výtvarné umění. Umění současné Francie II., Československá republika CCLII, 1931, č. 59, 10. 3., s. 6

Janoušek 1931: František Janoušek, Umění současné Francie v síni S. V. U. Mánes, Národní osvobození VIII, 1931, č. 81, 22. 3., s. 3

Uhrová–Müllerová–Vlček 2003: Olga Uhrová – Katarína Müllerová – Tomáš Vlček (eds.), Francouzské umění 19. a 20. století, Praha 2013, s. 10

Archivní zdroje

Archiv NG, katalog výstavy (VP - AK 967 - SCHWP, fond W. Nowak, č. 96, katalogy, kart. 8) 

Archiv NG, fond Moderní galerie (1901–1942), Výstřižkové knihy k výstavám, umělcům a činnosti MG i jiných galerií, 1927–1942, př. č. 939, sv. 4

Archiv hl. města Prahy, fond Spolek výtvarných umělců Mánes, Výstavní činnost. Umění současné Francie. 1931 (březen–duben)

A. N., Venuše s náhrdelníkem, Lidové noviny XXXIX, 1931, č. 161, 29. 3., s. 7

Jaromír Pečírka, Výstavy, Rozpravy Aventina VI, 1931, č. 28, 26. 3., s. 334

nn., Přednáškové a debatní kursy na výstavě francouzského umění v Mánesu, Národní osvobození VIII, 1931, č. 67, 8. 3., s. 4

nn., Světové umění, Venkov XXVI, 1931, č. 70, 22. 3., s. 9

nn., Umění současné Paříže, Národní listy LXXI, 1931, č. 46, 15. 2., s. 9

nn., Umění. Výstava umění současné Francie, Národní politika XLIX, 1931, č. 88, 29. 3., s. 10

nn., Ve výstavě Umění současné Francie, Lidové noviny XXXIX, 1931, č. 205, 23. 4., s. 12

nn., Ve výstavě Umění současné Francie, Lidové noviny XXXIX, 1931, č. 198, 19. 4., s. 10

nn., Výstava umění současné Francie v Mánesu, České slovo XXIII, 1931, č. 87, 12. 4., s. 17

nn., Výstava umění současné Francie v Mánesu, Československá republika CCLII, 1931, č. 86, 11. 4., s. 5

nn., Výstava umění současné Francie, Právo lidu XL, 1931, č. 59, 10. 3., s. 6

nn., Výstava umění současné Francie, Právo lidu XL, 1931, č. 64, 15. 3., s. 8

Václav Vilém Štech, Náboženství malby, Eva IV, 1931, č. 13, 1. 5., s. 24