Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

V roce 1931 uspořádala pražská Galerie Dra Feigla, významná meziválečná soukromá instituce založená Hugem Feiglem (bratrem Fridricha Feigla, malíře a člena skupiny Osma), vůbec první soubornou výstavu Otakaru Kubínovi. Malíř užívající tou dobou již výhradně francouzské verze svého jména – Othon Coubine – se trvale usadil v jihofrancouzské oblasti Provence, v městečku na úpatí Nízkých Alp, Simiane-la-Rotonde, kde jej uchvátila místí krajina prosvícená jižním sluncem, v níž cítil ohlas vzpomínek na dávnou minulost. Současně si umělec až do třicátých let udržoval ateliér v Paříži.

Výstavu roku 1931 obeslal zatím nejucelenějším souborem svého díla, které bylo pražskému publiku dosud z velké části známé jen z reprodukcí [Čapek 1931, s. 7]. Sám však, podobně jako předtím na výstavu svých posledních prací ve Spolku Mánes v roce 1923, nedorazil a svou domovinu navštívil teprve při příležitosti své jubilejní výstavy v roce 1934 [Pravdová 2022, s. 59].

Stejně jako v roce 1923, se i nyní paralelně s Kubínovou výstavou konala velká přehlídka francouzského umění, tentokráte zaměřená na fenomén zvaný L’École de Paris (Pařížská škola). Už na výstavě roku 1923 se Kubín českému publiku představil nikoliv jako zástupce kubo-expresionismu a člen skupiny Osma (s níž vystavoval v roce 1907), ale již jako přední představitel Pařížské školy a nového aktuálního směru lyrického neoklasicismu. Prokop Toman v anketě pořádané Národními listy, v reakci na Kubínova díla zahrnutá do výstavy L’École de Paris, zařadil Kubína k nejnovějším proudům francouzským, hrdě zdůrazňujíc fakt, že jde o umělce, který je „náš (ještě)“ [Toman 1931, s. 9].

Obě přehlídky v roce 1931 Kubína představily jako pevně etablovaného umělce s vyhraněným malířským stylem, a tím připravily půdu pro uspořádání Kubínovy jubilejní, souborné a dosud nejrozsáhlejší retrospektivní výstavy v roce 1934 v Umělecké Besedě v Obecním domě v Praze při příležitosti umělcových padesátin. Tato událost reflektovala širší zájem o Kubína a jeho tvorbu, projevující se mimo jiné na přelomu dvacátých a třicátých let ve vydání několika monografií, a to nejen od francouzských autorů. Již v roce 1922 se mu věnoval Maurice Raynal, dále v roce 1928 Leo Stein, v roce 1929 pak Henri Martinie, Charles Kunstler, či Hamada. Roku 1931 vyšla monografie od Antonia Anianteho. V průběhu dvacátých a třicátých let Kubín pravidelně vystavoval na pařížském Salonu Nezávislých (Salon des Indépendants), Tulerijském salonu (Salon des Tuileries) i Podzimním salonu (Salon d’automne) [Pravdová 2022, s. 159, 164], a hojně také v soukromých galeriích, jako byly Galerie Berthe Weill, Galerie Barbazanges, Galerie Bernheim-Jeune a v březnu roku 1931 i Galerie Bing. Už od konce první světové války udržoval styky a měl uzavřenou smlouvu s obchodníkem s uměním Adolphem Baslerem, jež mu poskytovala stálý příjem, propagaci a motivaci intenzivně tvořit [Kubín, Vzpomínky, s. 47].

Galerie Dra Feigla vystavila celkem 55 Kubínových děl – z toho 22 olejomaleb, 8 plastik, 15 kreseb a 10 grafických prací. Byla zastoupena díla z Kubínova předválečného i meziválečného tvůrčího období, vznikající po roce 1920 převážně na jihu Francie, kde již plně rozvinul svůj nový neoklasický styl, přímo ovlivněný důkladným studiem starých mistrů, což jej zásadně odlišovalo od jeho českých současníků, kteří čerpali inspiraci téměř výhradně z modernistického kánonu [Pravdová 2022, s. 62]. Z dopisu Adolpha Baslera Vojtěchu Volavkovi ohledně prodeje Coubinových obrazů z 29. 12. 1932 se dozvídáme, že některé z děl, stejně jako v případě výstavy v roce 1923, zakoupila do svých sbírek Moderní galerie (dnes Národní galerie v Praze). Mezi nimi například obraz Krajina z Provence (Saint Saturnin d’Apt) (1923, olej na plátně, 59,5 cm x 73 cm, inv. č. O 3399). Jiné dílo z této výstavy, Pole s kvetoucí levandulí, (kol. 1930, olej na plátně, 54 x 65 cm, A 568) bylo v roce 1932 pořízeno Moravskou galerií v Brně [Basler 1932].

Úvodního katalogového vstupu se zhostil sám Hugo Feigl: „První soubornou výstavu malíře Otakara Coubina u nás považujeme za splnění dávného dluhu padesátiletému umělci, který si získal uznání celé Evropy. Ačkoliv soubor není vyčerpávající, přece je možno říci, že ve zkratce předvádí celý vývoj umělce z let 1922 až 1931 v pracích nejhodnotnějších.“ [Feigl 1931, nestr.]. Zhodnocení jeho poslední tvůrčí etapy následně naznačil za pomoci citací autorových životopisců a výtvarných kritiků, z nichž řada se pokusila postavit jej na roveň zvučných jmen pařížské kulturní scény posledních dekád: „Pro tehdejší malíře je možná tím, čím je Paul Valéry pro básníky“ (Carco); „Tato schopnost nepodřídit žádný prvek v obraze jinému, ale vše prolnout a uspořádat, tato hrubá, pevná pasta, která připomíná Courbeta, a tato přirozená jednoduchost, která ho spojuje s Douanierem Rousseauem, všechny tyto vlastnosti se u malíře, jako je Coubine, spojují a jsou nepřekonatelné.“ (Chérive); nebo „Coubine měl dar vidění, který se nevyrovnal ani jeho sousedům, ani Corotovi“ (Besson) [ibidem].

Převažující české stanovisko k výstavě dobře ilustruje kritika Václava Nebeského z Volných směrů: „Dr. Feigl jistě vykonal záslužný čin, že nám ukázal opět díla tohoto Francouze z Čech, více snad ze zajímavosti, než aby nám poskytl silný dojem. Ušlechtilost je snad slovo, kterým bychom mohli vyjádřit celkový pocit při prohlídce jeho obrazů.“ [Nebeský 1932, s. 89].

Charlotte Zimová

Citovaná literatura

Basler 1931: Dopis Adolpha Baslera Vojtěchu Volavkovi ohledně prodeje Coubinových obrazů z 29. 12. 1932, Archiv Národní galerie v Praze, Moderní galerie, Otakar Kubín

Čapek 1931: jč [Josef Čapek], Výstava Otakara Coubina v Praze, Lidové noviny XXXIX, č. 615, 9. 12., s. 7

Feigl 1931: H. F. [Hugo Feigl], VI. Otakar Coubine: olejomalby, plastiky, kresby a lepty (kat. výst., Galerie Dra Feigla), Praha 1931

Kubín ANG: Otakar Kubín, Vzpomínky, Archiv Národní galerie v Praze, fond Otakar Kubín, Rukopisy – Vzpomínky, nedat.

Pravdová 2022: Anna Pravdová, École de Paris a čeští umělci v meziválečné Paříži, Praha 2022

Sísová 1931: Milena [Miloslava] Sísová, Lístek z Paříže: Otokar Coubine, Národní listy LXXI, č. 78, 22. 4., s. 3

Nebeský 1932: vn [Václav Nebeský?], O. Coubine, Volné směry XXIX, 1932, č. 1, s. 89

Další literatura

L'école de Paris: francouzské moderní umění : výstava Umělecké besedy 1931 v Obecním domě města Prahy a v Alšově síni Umělecké besedy, Praha 1931

Jiří Siblík, Malířské dílo – Otakar Kubín–Coubine, Praha 2000

Jiří Siblík, Otakar Kubín, Praha 1980

Souborná výstava Otakara Kubína (kat. výst.), 10. listopadu - 9. prosince 1934, Obecní dům, Praha

Archivní zdroje

Archiv Národní Galerie Praha, Fond Otakar Kubín

Archiv Národní Galerie Praha, Fond Otakar Kubín, Rukopisy – Vzpomínky, nedat.

Bibliothèque nationale de France, Paris, Fonds Othon (Otakar, Otokar) Coubine (Kubín)

Anonym, Coubine in der Modernen Galerie, Prager Presse XI, 1931, č. 326,  2. 12., s. 8

Anonym, Ausstellungen, Prager Presse XI, 1931, č. 327, 3. 12., s. 7

Anonym, Ausstellungen, Prager Presse XI, 1931, č. 329, 5. 12., s. 7

Anonym, Ausstellungen, Prager Presse XI, 1931, č. 330, 6. 12., s. 9

Anonym, Ausstellungen, Prager Presse XI, 1931, č. 335, 11. 12., s. 9

Anonym, Ausstellungen, Prager Presse XI, 1931, č. 336, 12. 12., s. 7

Anonym, Ausstellungen, Prager Presse XI, 1931, č. 339, 15. 12., s. 7

Anonym, Ausstellungen, Prager Presse XI, 1931, č. 340, 16. 12., s. 8

Anonym, Ausstellungen, Prager Presse XI, 1931, č. 341, 17. 12., s. 7

Anonym, Ausstellungen, Prager Presse XI, 1931, č. 342, 18. 12., s. 7

Anonym, Lidové noviny XXXIX, 1931, č. 651, 31. 12., s. 10

Rime, Eröffnung der Coubine-Ausstellung, Prager Presse XI, 1931, č. 323, 29. 11., s. 8