Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Město Turnov a další města českého venkova měla na přelomu 19. a 20. století výstavní tradici spíše v oblasti hospodářství a průmyslu v podobě tzv. Krajinských výstav hospodářsko-průmyslových a řemeslných. Cílem pořádání takových výstav mělo být nejen to, aby průmyslníci a hospodáři mohli prezentovat své výrobky, ale především měly přilákat obecenstvo z širokého kraje a zvýšit obchodní ruch města. V případě Turnova se nové perspektivy výstavního rozvoje pojily především s jeho umístěním na železniční trati, která zde byla otevřena roku 1903 a podpořila zájem turistů a město. Fenomén uměleckých výstav se v Turnově rozvíjel postupně od menších výstav učňů a žaček místních škol, až po větší výstavy, kterých se zhostilo sdružení přátel umění. Zmínit můžeme například výstavu leptů Vojtěcha Preissiga a obrazů malíře Karla Vika v roce 1907, nebo výstavu Jana Dědiny v roce 1909. Jako první v prostorách místní reálky představilo sdružení přátel umění v roce 1910 výtvarné práce Beneše Knüpfera a následně zde prezentovalo také sbírku krajek a výšivek z Turnovska [X. 1911]. Výstava českých malířek tak byla sice třetí uměleckou výstavou v prostorách turnovské školy, avšak první svého druhu na českém venkově [Anonym 1911c]. O její uspořádání velmi usiloval prof. František Hoffmann, který v té době byl ředitelem c. k. reálné školy a vůdčí osobností sdružení přátel umění [Anonym 1911d].

Výstavu bylo možné navštívit každý den dopoledne od 10 hodin do 5 hodin odpoledne za poplatek 50 haléřů. Samotné zahájení se uskutečnilo 16. července 1911 v 10 hodin v prostorách místní c. k. reálky (dnešní gymnázium v ul. Jana Palacha) za přítomnosti mnoha významných osobností nejen z řad umělců a umělkyň [P. 1911]. Kromě několika regionálních politických představitelů byl přítomen například Karel Brousek, zástupce Jednoty výtvarných umělců, spisovatelka Abigail Horáková, MUDr. Chodounský společně se svou dcerou malířkou Marií Chodounskou a v neposlední řadě i malíř a profesor Karel Myslbek. Největší pozornosti se však těšily přítomné umělkyně. Kromě zmiňované Marie Chodounské zde byla i ilustrátorka a malířka květin Kateřina Mašková-Bušková, grafička Augusta Lhotová se svou sestrou, Anna Roškotová a zejména pak Zdenka Braunerová [Anonym 1911b]. Vzhledem k tomu, že ohlasy na pořádanou turnovskou výstavu byly velmi kladné a rychle se šířily, v následujících týdnech pak výstavu poctila svou návštěvou například Rozálie Pokorná-Purkyňová, Ludmila Janovská-Kleinmondová  [Anonym 1911d] nebo pedagožka Josefa Hrdinová, která zastupovala Ženský klub český [Anonym 1911c].

Místo konání výstavy mělo  podle dobové publicistiky i jistý symbolický význam, neboť Pojizeří a zejména pak Hruboskalsko bylo místem, kde čerpala náměty ke svým malbám Amálie Mánesová, když zde v šedesátých letech 19. století pobývala se svým bratrem Josefem. Většina zúčastněných umělkyň měla také k regionu nějaký bližší vztah. Například Marie Chodounská malovala v okolí Sedmihorek a Božena Vohánková představila na výstavě několik pohledů na pojizerskou krajinu. Výstava měla za úkol ukázat především průřez uměleckou tvorbou českých umělkyň a zachytit její proměnu a vývoj v čase až po nejmladší generaci. Vzácnost této příležitosti podtrhla ještě více náklonost soukromých sběratelů, kteří na výstavu poskytli díla již v té době zesnulých umělkyň. Povšechný přehled ženské tvorby představil asi okolo čtyřiceti jmen od akreditovaných umělkyň, přes žačky, až k diletantkám [P. 1911]. V pěti ateliérových síních se nacházelo přes 300 maleb, kreseb, leptů a plastik. Nechyběla zde ani prezentace umělecko-průmyslových výtvorů [Anonym 1911b].

Přehled ženské tvorby začínal Amálií Mánesovou. Prezentovány zde byly především její krajinářské akvarely. Přestože bylo její dílo velmi ceněno a dnes je považovaná za první českou umělkyni, dobová kritika její umělecký přístup označovala za zastaralý a bez požadovaného moderního vývoje [P. 1911]. Retrospektivní část výstavy zahrnovala dále jména jako Pepa Mařáková či Marie Dostálová a mnoho dalších, již nežijících umělkyň [Anonym 1911a]. Zapůjčení několika ukázek zejména uměleckých děl nežijících autorek z pražských soukromých sbírek zajistil pro výstavu turnovský rodák žijící v Praze PhDr. J. V. Šimák, který taktéž sestavil výstavní katalog [Anonym 1911b].

Druhá část výstavy byla věnována žijícím umělkyním a pokryla přehled tvorby téměř všech žen, které se v té době umění věnovaly. Mezi nimi byla například Maryna Alšová, dcera malíře Mikoláše Alše, Helena Emingerová, Zdenka Kalašová, Jelena Pinkasová, Zdeňka Braunerová nebo sestra sochařů Boudových Anna Suchardová-Boudová a mnoho dalších. Jak ke konci výstavy napsal redaktor Hlasů pojizerských: „Výstava naše dobře ukazuje, čím jest oko našich malířek poutáno, co světu říkají řečí umění výtvarného.” [Jbk 1911]

Do této doby byla výtvarná tvorba žen prezentována zejména v Praze, a to na výstavách zaštiťovanými různými uměleckými spolky jako byla například Krasoumná jednota, Umělecká beseda nebo později S.V.U. Mánes. Na těchto výstavách však byla díla umělkyň prezentována společně s díly jejich mužských kolegů, a tak nelze mluvit o výstavách věnovaným výhradně ženám, jako tomu bylo právě v Turnově. Po roce 1900 si můžeme všimnout snahy žen pronikat i do spolkových činností, kdy se zakládáním žensky orientovaných spolků se samozřejmě výrazně zvyšuje i jejich snaha prezentovat svou tvorbu. Můžeme zde zmínit například Sekci umělkyň svazu Dürer, Spolek německých malířek nebo Kruh výtvarných umělkyň, který se stal nedílnou součástí kulturního a uměleckého dění až do poloviny 20. století. Jak již bylo uvedeno v úvodu, město Turnov se pyšnilo svou strategickou polohou na železniční trati. Společně s rozkvétajícím obchodním duchem města se tak dařilo do výstavy pořádané v místní reálce přilákat početné skupiny návštěvníků, kteří si tímto kulturním zážitkem krátily chvíle čekání na vlakové spojení. Přestože v pražských periodikách byla výstava zmiňována jen okrajově a víceméně bez jakékoliv umělecko-kritické odezvy, v Pojizeří a okolních regionech byly její ohlasy velmi silné. Od samého počátku byla kladně přijímána a těšila se velkému zájmu široké veřejnosti, dokonce hned v prvních dnech po jejím otevření se prodalo několik děl [Anonym 1911b]. Ohlasy na výstavu českých malířek v Turnově se dostaly i do zahraničních periodik, a tak se o ni mohli lidé dočíst například v chorvatských a jihoslovanských novinách [Anonym 1911c]. Výstava ukázala tvorbu českých umělkyň v dosud nezvyklém rozměru a stala se tak průlomovým počinem vystavování tvorby žen.

Kamila Červinková

Citovaná literatura

Anonym 1911a: Anonym, Umělecká výstava 1911 v Turnově, Listy pojizerské XXVI, 1911, č. 11, 7. 5., s. 3

Anonym 1911b: Anonym, Výstava českých malířek v Turnově, Listy pojizerské XXVI, 1911, č. 17, 30.7., s. 2-3

Anonym 1911c: Anonym, Výstava českých malířek v Turnově, Listy pojizerské XXVI, 1911, č. 18, 6.8., s. 2-3

Anonym 1911d: Anonym, Zprávy z Turnova, Listy pojizerské XXVI, 1911, č. 19, 20.8., s. 3

Jbk 1911: Jbk, Výstava českých malířek, Hlasy pojizerské XXVI, 1911, č. 16, 27.8., s. 3-4

P. 1911: P., Literatura a umění, Ženský svět XV, 1911, č. 20.7., s. 222

X. 1911: X., Literatura a umění, Ženský svět XV, 1911, č. 16, 20.9., s. 252

Další literatura

Libuše Heczková – Martina Pachmanová – Petr Šámal, Jak odlesk měsíce v jezeře. Česká teorie a kritika umění v genderových souvislostech, 1865–1945, Řevnice 2014, s. 115, 216–220

Martina Pachmanová, Zrození umělkyně z pěny limonády: genderové kontexty české moderní teorie a kritiky umění, Praha 2013, s. 122–125

Anonym, Výtvarné umění, Venkov VI, 1911, č. 166, 16. 7., s. 10

Anonym, Zprávy, Jizeran XXXII, 1911, č. 51, 15. 7., s. 4

Anonym, Výtvarné umění, Venkov VI, 1911, č. 120, 23. 5., s. 10

Anonym, Výstava českých malířek v Turnově, Listy pojizerské XXVI, 1911, č. 18, 6. 8., s. 2–3

g., Výstavy na českém venkově, Máj IX, 1911, č. 51, 15. 9., s. 628

R., Výstava českých malířek v Turnově, Zlatá Praha XXVIII, 1911, č. 51, 8. 9., s. 618