Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Již od samotného otevření byla Galerie Ruch oceňovaná jak pro své umístění v centru Prahy – v zahradním traktu domu na Senovážném náměstí patřícímu pojišťovací bance Slavie – tak jako moderní výstavní prostor plně vyhovující požadavkům „nové doby“ na zřízení galerie. Samotný výstavní prostor se skládal se z tří místností – hlavního výstavního sálu, menšího sálu vlevo od vstupu a „kabinetu“ na druhé straně a byl osvětlen střešními okny a světlíky, které do místností přinášely příjemné rozptýlené světlo. Právě zmiňované rozložení umožňovalo majiteli galerie uspořádat více výstav najednou. Začátkem prosince 1886 v hlavním sále započala výstava senzačního obrazu Julia Payera Záliv smrti, o několik dní později pak byla v takzvaném kabinetu, někdy označovaném i jako přístavek či malý sál, otevřena prodejní výstava nejnovějších prací Karla Liebschera.

Soubor prací, který byl v „přístavku“ vystaven, čítal 43 položek. Z větší části se jednalo o olejomalby místy doplněné i několika náladovými pastely. Přestože šlo o výstavu krajinářskou, byl obecenstvu nabídnut poměrně rozmanitý konvolut námětů, ať užpohledy na řeku, české hrady, zasněženou přírodu či náladové podvečerní krajiny, jak vystihl ve svém popisu výstavy Vilém Weitenweber: „[Výstava] zamlouvá se již svou úpravou. V sousedství nepatrných dvou loděk „u Roudnice“ a prostoučké cesty mezi rozvalinami zdí „za Smíchovem“ potkáváme se s rozhledy po celých krajích české vlasti ...“ [V. W. 1887]. K výstavě – pravděpodobně proto, že byla umístěna „pouze“ v malém sále galerie – nebyl vydán katalog. Částečně za něj lze považovat text K. B. Mádla uveřejněný v časopise Ruch, který byl mimo recenze výstavy doplněn i o výčet všech vystavených obrazů.

Soudobí kritici se ve svých textech zaměřili nejvíce na technický pokrok, který Karel Liebscher ve svých pracích zaznamenal v průběhu dvou let. Ke srovnání jim sloužila výstava Krasoumné jednoty v Rudolfinu roku 1885, kde se Karel Liebscher představil publiku spolu se svým bratrem Adolfem v souborné výstavě. Zmiňovaná výstava, vzhledem k velkorysejšímu prostoru Rudolfina, čítala 127 krajinářových položek, více než trojnásobné množství oproti jeho pracím představeným v Ruchu. V přízemním sále Rudolfina byly návštěvníkům nabídnuty jeho práce starší i soudobé, s množstvím studií a skic jak z Čech, tak malířových pobytů v zahraničí. Některé obrazy zde byly na prodej, drobnější položky, skici a kopie od 30 zlatých až po rozměrné olejomalby na plátně v hodnotě 900 zlatých. Až na výjimky byla jeho díla roku 1885 hodnocena spíše negativně. Velmi tvrdé kritiky se Liebscherovi dostalo z pera K. B. Mádla, který ho označil za vcelku obstojného ilustrátora, protože při takové práci není třeba ovládat ani barevnou paletu, ani techniku malby. Stejný autor o dva roky později na stránkách Ruchu svůj dva roky starý soud přehodnotil, když napsal, že „ono měřítko ... jestli tenkráte zdálo se býti přísné a ostré, bylo odůvodněno pohnutkami (které) při nynější jeho výstavě již odpadají“ [Mádl 1887, s. 46]. I přes převládající pozitivní ohlasy na Liebscherovu tvorbu se někteří výtvarní kritici neubránili negativním komentářům k popředí vystavených krajin. Ta se jim ve většině případů zdála prázdná a opomenutá v námětu i barvě na úkor středního plánu a pozadí.

Zajímavé je, že ač byla galerie kvůli Payerově obrazu otevřena od 9 do 4 hodin, ta část, kde byly vystaveny Liebscherovy krajinomalby, byla otevřena pouze od 10 do 3 a oproti hlavnímu lákadlu tak byla každý den zpřístupněna o celé dvě hodiny méně. Vzhledem k tomu, že Liebscherova výstava probíhala současně s výstavou Zálivu smrti, na niž bylo vybíráno 30 krejcarů, nebylo nutné platit žádné vstupné navíc. Ani otevírací doba, ani zdánlivá absence vstupného na výstavu Karla Liebschera však nebyly zvoleny náhodně, stejně jako samotný termín jejího konání. Alois Wiesner zvolil pro prodejní výstavu předvánoční čas z naprosto zjevných důvodů maximálního počtu prodaných obrazů. Většina návštěvníků, kteří si primárně přišli prohlédnout Payerův Záliv smrti, mohla následně zamířit i do sálu menšího, s krajinomalbami vhodnými ke koupi coby vánoční dar. Wiesnerovi se jeho obchodní strategie vydařila, jak je patrné z malé zmínky v Národních listech z prosince 1886: „Výstava ... těší se četné návštěvě obecenstva a oblibě v také míře, že již několik vystavených obrazů bylo prodáno.“ [Anonym 1886] Z důvodu postupného odkupu vystavených prací byla výstava doplňována o díla jiná. Na takovou skutečnost bylo publikum upozorňováno drobnými novinovými zprávami, kde bylo mimo jiné nabádáno i k opakované návštěvě. Výstava děl Karla Liebschera byla ukončena ve stejný den, jako výstava obrazu Julia Payera, 16. ledna 1887. Následně byla galerie několik dní uzavřena, aby 23. ledna mohla být zahájena Souborná výstava děl Hanuše Schwaigera.

Alois Wiesner započal své podnikání coby soukromý galerista v polovině osmdesátých let 19. století a mohl tak navázat na úspěch, který sklízel jeho předchůdce Mikoláš Lehmann – galerista, jehož umělecký salon fungoval na Ferdinandově třídě v Praze od počátku sedmdesátých let. Obchodní strategie, které Wiesner od otevření své soukromé galerie využíval, částečně odrážejí osvědčené postupy objevující se v Lehmannově salonu, ať už se jedná o tzv. vánoční výstavy nebo o prezentaci senzačního obrazu. Dle dobového tisku se Galerie Ruch v prvních měsících svého fungování těšila zájmu široké veřejnosti a mohlo se zdát, že se v Praze etabluje další úspěšný soukromý podnik. Jak se ale nakonec ukázalo, ani využití osvědčených strategií Wiesnerovi nepomohlo k dlouhodobému udržení galerie – ta nakonec fungovala pouhé dva roky.

Lucie Česká

Citovaná literatura

Anonym 1886: Anonym, Výstava obrazů Karla Liebschera, Národní listy XXVI, 1886, č. 353, 22. 12., s. 2

Mádl 1887: Karel B. Mádl, Výstava Karla Liebschera, Ruch IX, 1887, č. 3, 25. 1., s. 46–47

V. W. 1887: V. W. [Vilém Weitenweber], Umělecká výstava Karla Liebschera, Zlatá Praha IV, 1886–1887, č. 5, 31. 12, s. 79

Další literatura

Ondřej Chrobák, „Ruch“ ve výtvarném umění v Praze 80. letech 19. století (diplomová práce), Praha 2002

Anonym, Chvalně známý český krajinář, Zlatá Praha III, 1886, č. 51, 3. 12., s. 816

Anonym, Výstava obrazů českého malíře Karla Liebschera, Národní listy XXVI, 1886, č. 334, 3. 12., s. 2

Anonym, Pan Alois Wiesner, Zlatá Praha III, 1885–1886, č. 52, 10. 12., s. 832

Anonym, Galerie „Ruch“, Národní listy XXVI, 1886, č. 350, 19. 12., s. 2

Anonym, Výstava obrazů Karla Liebschera, Národní listy XXVI, 1886, č. 353, 22. 12., s. 2

Anonym, Výstava, Zlatá Praha IV, 1886–1887, č. 4, 27. 12., s. 64

Anonym, Výstava nejnovějších děl, Zlatá Praha IV, 1886–1887, č. 7, 9. 1., s. 111

Anonym, Galerie „Ruch“, Národní listy XXVII, 1887, č. 15, 16. 1., s. 10

Uk., Kostelík v Libotejnici na Labi, Ruch IX, 1887, č. 7, 5. 3., s. 112