Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

V září 1934 poskytla Krasoumná jednota prostory v činžáku v Pštrossově ulici ke skupinové prezentaci německy hovořících umělců a umělkyň ze severní Moravy a Slezska. Šlo o výběr soudobé tvorby slezských Němců, sdružených pod hlavičkou Slezské župy říšského svazu výtvarných umělců [Schlesischer Gau des Reichverbandes der bildenden Künstler] a o výstavu Sdružení německých výtvarných umělců Kunstring v Moravské Ostravě [Vereinigung der deutschen bildenden Künstler in der Tschechoslovakei „Kunstring“, Mährisch Ostrau], tedy dvou různých uměleckých uskupení, v rámci regionů jasně teritoriálně vymezených, jejichž tvorba byla ale pražskému publiku představena hromadně. Výstava je zajímavá jako příklad skupinové prezentace etnických menšin v metropoli. Z perspektivy severní Moravy a Slezska se jednalo o největší meziválečnou prezentaci tamní německy hovořící scény v Praze, svým charakterem kopírovala vystoupení brněnské Scholle v Rudolfinu roku 1926. 

Na rozdíl od jiných, obdobně koncipovaných každoročních spolkových výstav v německy hovořících centrech a regionech Československa, věnovala tomuto vystoupení značnou pozornost i česky tištěná média. Ve výstřižkové službě Moderní galerie se dochovalo jedenáct hodnotících recenzí a sedm kratších kontextuálních zpráv či reprodukcí, což zdaleka nebylo obvyklé. Lze z nich rekonstruovat obsazení a obsah výstavy. Obsah těchto mediálních výstupů možná více než o uměleckém významu výstavy vypovídá o jejím společenském rozměru, o stratifikaci výtvarné scény v ČSR a obecně o vnímání umění z regionů v metropoli. K výstavě se doposud nepodařilo dohledat katalog. Recenzent ostravských Morgenzeitung zmiňuje, že neexistoval. Prezentace zahrnovala 28 jmen. Převažovali malíři, grafici a sochaři, které doplnili sochařky, tvůrci a tvůrkyně uměleckého řemesla a architekt, 15 členů tvořili členové Kunstringu. Exponáty byly číslovány, křestní jména některých umělců byla patrně u několika děl zaměněná nebo mylně uvedená.

Tón recenzí odrážel jako obvykle etnicitu pisatelů, nicméně stanoviska česky a německy psaných hodnocení nebyla tentokrát nijak dramaticky vyhrocená a ani příliš odlišná. Střízlivější a zasvěcenější recenzenti se shodovali na (obvyklých) slabinách průřezové výstavy, kterými byla nevyváženost, průměrnost a někdy i podprůměrnost prezentovaných děl. Jejich vyznění navíc limitovaly i prostor a kontext, v němž se jednotlivé exponáty různých úrovní, žánrů a technik setkávaly. Výstavu recenzoval i historik umění František Kovárna, jenž své hodnocení shrnul následovně: „V Krasoumné jednotě, která se udržuje na živu spíše setrvačností, vystavuje spolek výtvarníků ze Slezska a severní Moravy. Jsou to jména, která slyšíme v Praze po prvé. Malíři, sochaři, kreslíři a architekt, kteří žijí daleko od centra a splňují svou prací potřeby kraje, kam je poutá nejen osud, ale i rozloha jejich výtvarných možností. Není tedy výstava žádným překvapením, ale má v sobě celkem něco solidního, většinou něco těžkopádně pilného. Je to krajinská výtvarná práce a z toho vyplývají také její přednosti.“[Kovárna 1934]

Ještě přísněji vyznělo hodnocení B. S. Urbana: „Většina vystavujících malířů a sochařů spokojuje se s pouhým napodobením skutečnosti akademickou šablonou a jenom nepatrné výkyvy směrem k impresionismu či nové věcnosti prozrazují poněkud živější vlnění.““ [Urban 1934]

Kritika, která dokázala přesáhnout výčty a lakonické komentáře, zmiňovala v pozitivním smyslu nejčastěji obrazy Paula Gebauera, Leo Fitze a Salomona Salomonowitze. Kladně byla hodnocena také sochařská tvorba Marie Melzer, která se dodnes dochovala torzálně a máme o ní jen minimum informací, stejně jako o díle další sochařky okruhu Kunstringu, Elfriede Tumy.

Výstavu konající se v době stále doznívající hospodářské krize podpořily nákupy dvou veřejných institucí. Německý ministr zdravotnictví Franz Spina, který byl zastáncem spolupráce Čechů a Němců, zakoupil pro své ministerstvo obraz Willy Paupieho Nordmährisches Gehöft [Severomoravská usedlost]. Německý odbor Moderní galerie nakoupil z výstavy do sbírek po jednom obraze Felixe Bibuse (Hafen in Baška) a Viktora Franka (Eingeschneiter Restaurationsgarten) a dále dvě kresby Karla Harrera a pět grafických listů Erwina Zichlarze. Jednalo se o skromnou bilanci, ale i díky tomuto symbolickému gestu se tak do dnešní doby dochovaly ukázky děl regionálních tvůrců solidní úrovně, jejichž tvorba představovala součást každodenního výstavního provozu. Jeho limitů a eklekticismu si byli mnozí dobře vědomi a v tomto duchu vyznívala většina recenzí oprávněně kriticky, a to i v řadách některých německy hovořících žurnalistů. 

V úvahách nad výstavou však zazněl také další obecnější aspekt, a to konfrontace umění centra a regionů, nad níž se zamýšleli např. August Ströbel, Jaromír Pečírka nebo František Kovárna, který v této souvislosti uvedl: „Už pro toto srovnání, které ukazuje, jaký je rozdíl kulturní provincie a kulturní periferie, mělo by si pražské publikum všimnout těchto Němců. Uvidělo by, jak žijí ve svém kraji nejen lidsky, ale i umělecky, jak se snaží podle svých sil splňovat místní výtvarné potřeby. Dovedou snad také líp ve svém kraji setrvat než my, které láká středisko, kde menší talent snadno ztrácí provinciální, třebas řemeslnou solidnost a ve snaze dostat se přes meze talentu nahoru, stává se arivistou.“ [Kovárna 1934]

Z dnešního pohledu má výstava kulturně-historický význam. Uskutečnila se bezprostředně před bilanční prezentací ostravského Kunstringu, který v říjnu 1934 završil deset let existence v ostravském Domě umělců, a to na dobové poměry velkolepou spolkovou výstavou s nadstandardně vybaveným katalogem. Pražská prezentace severomoravských a slezských Němců byla také jednou z posledních skupinových přehlídek, která ještě nenesla výraznější stopy politického tlaku nedlouho předtím založeného Reichsverbandu [Říšského svazu umělců], který se v následujících letech snažil diktovat obsahy děl a výstav regionálních německy hovořících spolků. Umělecky ambicióznější uskupení se silnějším společenským zázemím ve větších centrech jako Prager Secession nebo Kunstring tomuto tlaku vzdorovaly lépe a déle než křehčí a skromnější spolky na teritoriální periferii, jejichž členové svým pojetím Heimatkunst často složitě balancovali nad propastí kýče a ideologického zneužití obsahů jejich děl.

Ivo Habán

Citovaná literatura

Kovárna 1934: F. K. [František Kovárna], Regionální umění, Pražské noviny, 1934, 13. 10., Archiv Národní galerie v Praze, fond Krasoumná jednota, sign. č. AA1502/2, novinové výstřižky z let 1933–1935

Urban 1934: B. S. Urban, Moravskoslezští výtvarníci, Národní listy, 1934, 20. 9., Archiv Národní galerie v Praze, fond Krasoumná jednota, sign. č. AA1502/2, novinové výstřižky z let 1933–1935

Další literatura

Ivo Habán, Modernista ve víru Heimatkunst. Ein Moderner im Sog der Heimatkunst, in: Ivo Habán – Anna Habánová (edd.), Paul Gebauer, Liberec 2018, s. 104–145

Pavel Šopák, Výtvarná kultura a dějepis umění v českém Slezsku a na Ostravsku do roku 1970, Opava 2011

Archivní zdroje

Archiv Národní galerie, fond Moderní galerie, nákupy děl

Anonym, Die Ausstellung mährisch-schlesischer Künstler, Bohemia, 1934, 22. 9., Archiv Národní galerie v Praze, fond Krasoumná jednota, sign. č. AA1502/2, novinové výstřižky z let 1933–1935

Anonym, Prage Käufe von Bildern der Mährisch-schlesischen Ausstellung, Morgenzeitung (Mähr.-Ostrau), 1934, 1. 10., Archiv Národní galerie v Praze, fond Krasoumná jednota, sign. č. AA1502/2, novinové výstřižky z let 1933–1935

Anonym, Souborná výstava moravsko-slezských umělců, Lada (Mladá Boleslav), 1934, 27. 9., Archiv Národní galerie v Praze, fond Krasoumná jednota, sign. č. AA1502/2, novinové výstřižky z let 1933–1935

Anonym, Souborná výstava moravsko-slezských umělců, Letem světem (Praha), 1934, 11. 9., Archiv Národní galerie v Praze, fond Krasoumná jednota, sign. č. AA1502/2, novinové výstřižky z let 1933–1935

Anonym, Výstava moravsko-slezských umělců v Krasoumné Jednotě, Právo lidu, 1934, 20. 9., Archiv Národní galerie v Praze, fond Krasoumná jednota, sign. č. AA1502/2, novinové výstřižky z let 1933–1935

Anonym, Mährische und schlesische Künstler stellen im Prager Kunstverein aus, Zeit im Bild, 1934, 7. 9., Archiv Národní galerie v Praze, fond Krasoumná jednota, sign. č. AA1502/2, novinové výstřižky z let 1933–1935

Kr, Němečtí malíři moravsko-slezští, Polední list (Praha), 1934, 24. 9., Archiv Národní galerie v Praze, fond Krasoumná jednota, sign. č. AA1502/2, novinové výstřižky z let 1933–1935