Výstava německých umělců z Čech. Sekce „Concordia“ | Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820

komentář

Během druhé poloviny ledna 1926 proběhla v prostorách Krasoumné jednoty v Čechách v pražském Rudolfinu skupinová výstava malířské sekce Concordie, spolku německých spisovatelů a umělců v Čechách („Concordia“, Verein deutscher Schriftsteller und Künstler in Böhmen). Jednalo se o prezentaci současné produkce německy hovořících umělců a umělkyň z Československa, sdružených v tradičním spolku, jehož kořeny sahaly hluboko do 19. století. Spolek byl založen v Praze v domě U Celestýnů roku 1871 po vzoru stejnojmenného vídeňského uskupení. Měl i svou malířskou sekci. Ta se od devadesátých let 19. století až do třicátých let 20. století přibližně jednou ročně prezentovala společnou výstavou. Z Concordie se v roce 1895 vydělil Svaz německých umělců v Čechách (Verein deutscher bildender Künstler in Böhmen). Někteří účastníci starší a nejstarší generace vystavující 1926 v Rudolfinu jako např. Georg Jilowsky / Jiří Jilovský, Otty Schneider, Emil Orlik nebo Wenzel Franz Jäger byli v předválečném období i jeho členy.

Šlo o typ průřezové třígenerační prodejní spolkové výstavy. Prezentovalo se na ní celkem 33 umělců a umělkyň, z toho rovná třetina žen, což na tehdejší dobu zdaleka nebylo samozřejmostí, tím spíš u zavedených spolků staršího data. Výstava zahrnovala celkem 163 uměleckých děl, z toho 50 olejomaleb. Početně převažovaly práce na papíře, 23 akvarelů, 16 kreseb, zbytek – více než třetinu exponátů – tvořila grafika. K vidění bylo rovněž pět soch, čtyři od Johannese Watzala a jedna od Alexandra Jakesche. Vystavující byli zastoupeni víceméně proporčně, nejčastěji v rozsahu tří až šesti děl. Nejednalo se o kurátorský výběr a ani o výběr podléhající jury, nýbrž o výstavu, na níž každý z členů zaslal, co mohl, či uznal za vhodné. Na tuto skutečnost upozornil např. Oskar Schürer, který výstavu recenzoval na stránkách Tribuny: „Radost, že poskytuje přehled německé tvorby v Čechách, kalí četné ústupky při volbě a pochybené návěstí. Označení ‚přehled‘ musí být nahrazeno slovem ‚ukázky‘.“ [Schürer 1926]

Při stávající znalosti tvorby zastoupených umělců a umělkyň dokážeme na základě katalogových názvů děl, technik a s přihlédnutím k prodejním cenám bezpečně ztotožnit zatím jen několik desítek děl. I na nich je možné potvrdit rozkolísanou úroveň prezentovaných prací, stejně jako skutečnost, že se jednalo převážně o současnou tvorbu. Jen v několika málo případech autorů starší generace byla zařazena dřívější, již prověřená díla.

Z hlediska obsazení nabídla výstava velmi pestrý až nesourodý mix zavedených doyenů nejstarší generace, regionálních stálic, čerstvých absolventů pražské Akademie a nastupujících talentů, až po dnes málo známé, spíše diletující umělkyně. V porovnání s podobně strukturovanou výstavou brněnské Scholle, konanou v Rudolfinu o několik měsíců později, bylo v případě Concordie sympatické zastoupení žen, mezi nimiž se vedle dnes zapomenutých autorek prezentovaly i výtvarnice zvučných jmen jako Otty Schneider nebo vycházející hvězda Charlotte Schrötter-Radnitz. Některé z vystavujících žen byly současně členkami pražského spolku Verein deutscher Malerinnen. Tuto skutečnost glosoval např. Bohumil Markalous v Rozpravách Aventina, který zároveň nastínil i možnou kvalitativní selekci zúčastněných: „Typicky německá výstava, obsahující malby pražských německých dam a zároveň opravdové práce: Klemm, Thiemann, E. Orlik, Michl, Kaudersová, Schrötterová.“ [Markalous 1926] Za pozornost jistě stojí přítomnost Gertrud Kauders, která posléze vystavovala s Prager Secession, nebo účast Artura Ressela, pozoruhodného malíře nové věcnosti z Jizerských hor, který však měl v té době ještě v katalogu uvedené jako působiště obec Hermsdorf v Krušných horách. Z budoucího jádra Prager Secession byli zastoupeni také Fritz Kausek a Karl Wagner.

„Celkem tedy akademismus, provinciální průměr, blahobytně způsobné a líbivé amatérství, nedostatek osobností mimořádnějšího významu, málo rušnějšího, výraznějšího uměleckého úsilí“, shrnul Concordii Viktor Nikodém pro Národní osvobození [Nikodém 1926]. Jeho hodnocení bylo břitké, zobecňující, ale v mnoha ohledech výstižné. Výstava nepředstavovala modernistický milník, ale nabídla odraz momentální situace, krátce před vznikem Prager Secession. Ta již nastavila přísnější kvalitativní síto a okamžitě do ní vstoupili umělci a umělkyně nejmladší generace. Přesto i v rámci Concordie byla v Praze k vidění zajímavá díla, která posléze putovala na Benátské bienále nebo Výstavu soudobé kultury v Brně. Z hlediska mapování bílých míst je výstava Concordie zajímavá právě pestrostí a účastí některých dnes méně známých jmen.

Ivo Habán

Citovaná literatura

Markalous 1926: Dr. B. [Bohumil] Markalous, Concordia (Dům umělců), Rozpravy Aventina I, 1925–1926, č. 6., s. 79.

Nikodém 1926: N. [Viktor Nikodém], Výstava německých umělců z Čech (sekce „Concordia“) v Krasoumné jednotě, Národní osvobození III, 1926, č. 30., 30. 1., s. 3

Schürer 1926: Oskar Schürer, Pražské umělecké výstavy, Tribuna VIII, 1926, č. 21, 24. 1., s. 7

Další literatura

Anna Habánová, Dějiny uměleckého spolku Metznerbund 1920–1945, Liberec 2016, s. 22–45, 351–352

Ivo Habán, Junge Kunst: mezi Francií a německou novou věcností, in: Anna Habánová (ed.), Mladí lvi v kleci. Umělecké skupiny německy hovořících výtvarníků z Čech, Moravy a Slezska v meziválečném období, Liberec – Řevnice 2013, s. 104–117