Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

V roce 1906 uspořádalo Maehrisches Gewerbe-Museum, předchůdce dnešního Uměleckoprůmyslového muzea v Brně, výstavu portrétních siluet (a miniatur) z moravských soukromých sbírek s názvem Silhouette-Ausstellung. Zatímco portrétní miniatury, které jsou svým charakterem bližší tradičnímu portrétnímu malířství, byly sbírkovými a výstavními institucemi objeveny již dříve, v případě portrétních siluet, jež lze označit za svéráznou odnož portrétního umění, se jednalo o první výstavní počin v rámci českých zemí. Domácí sbírkotvorné instituce svým opatrnějším přístupem k vystavování siluet ovšem nijak nevybočovaly z evropského kontextu a brněnská výstava se řadí dokonce mezi první projekty věnované tomuto tématu. Jen o několik měsíců ji předešlo berlínské Werckmeisters Kunsthandlung (časově se obě výstavy částečně překrývaly) a siluety byly systematičtěji prezentovány také na berlínské Jahrhundertausstellung deutscher Kunst konané v tomtéž roce. Další výstavní projekty následovaly později; Kunstgewerbemuseum v Düsseldorfu (1909), berlínská Ausstellung moderner geschnittener Silhouetten (1912), Second Biennial Exhibition of Old and Modern Handicraft v Baltimoru a výstava siluet v Gdaňsku, tehdy Danzigu (obojí 1915). Pro úplnost je třeba zmínit, že se i přes název výstavního katalogu (Verzeichnis der Silhouetten-Ausstellung und Miniaturen aus Maehrischem Privatbesitz) pořádající instituce zdaleka neomezila jen na soukromé sběratele, nýbrž že se na výstavě objevily zápůjčky například z uměleckoprůmyslového muzea v Grazu, lineckého muzea Franisco Carolinum, ale i z vídeňského nakladatelství Artaria, Wiener Werkstätte, nebo předního vídeňského obchodu se starožitnostmi Gilhofer & Ranschburg. Svým výrazným podílem soukromých zapůjčitelů, jejichž počet nakonec přesáhl osm desítek, v každém případě výstava odpovídá tehdejší výstavní strategii muzea a z jeho analogických výstavních projektů můžeme jmenovat např. Ausstellung Kunst- und Kunstgewerblicher Gegenstaende aus maehrischem Privatbesitz (1902).

Brněnská výstava trvala od 22. dubna do 20. května roku 1906 a vzhledem k tomu, že mezi soukromými zapůjčiteli figurovali zástupci předních moravských šlechtických rodů, se stala významnou společenskou událostí a výstavní vlajkovou lodí brněnského uměleckoprůmyslového muzea. To bylo možné díky velké podpoře tehdejšího ředitele muzea Julia Leischinga (1865–1933), který se sám portrétními siluetami badatelsky zabýval, v průběhu konání výstavy uspořádal několik přednášek, později se stal spoluautorem knihy Spitzenbilder, Papierschnitte, Porträtsilhouetten (Einhorn-Verlag, Dachau 1920) a s největší pravděpodobností byl právě on ideovým otcem výstavního projektu. Dne 25. dubna výstavu slavnostně navštívil moravský místodržící Karel Emanuel hrabě ze Žerotína (1850–1934), 19. května zde J. Leisching přivítal Heinricha Fraubergera (1845–1920), zakladatele a prvního ředitele Uměleckoprůmyslového muzea v Düsseldorfu, a prezidenta Moravského živnostenského spolku (Maehrischer Gewerbeverein) Aloise Naskeho (1853–1941). Společenskou úlohu také plnily četné noticky v Brüner Zeitung zvoucí čtenáře na výstavu a zároveň vyzdvihující jednotlivé zapůjčitele z řad vyšších společenských vrstev (kníže Fürstenberg, kníže Schwarzenberg, hrabě Wilczek, hrabě Belcredi, hrabě Dubský aj.).

U příležitosti výstavy vydalo muzeum vlastním nákladem brožovaný katalog. Ten sice neobsahuje žádný úvod ani výběr reprodukcí, představuje však kompletní přehled 826 exponátů seřazených podle jejich rozmístění ve čtyřech výstavních sálech. První vystavenou položkou tematizující siluetování byla grafika Jeana Ouvriera (1725–1784) podle Johanna Eleazara Zeissiga zvaného Schenau (1737–1806) L'Origine de la Peinture, ou Les Portraits à la Mode (60.–70. léta 18. století). Grafický list a jeho název odkazují na Naturalis historia Plinia staršího, v níž autor popisuje příběh dcery hrnčíře Butada, která obkreslila stín svého milého, jenž ji musel opustit. Ačkoli Plinius v tomto příběhu popisuje především vznik keramického reliéfu, jeho text byl vždy interpretován jako počátek malířství a potažmo i jako počátek siluetování, protože prvotní metodou siluetování je právě obkreslení stínu vrženého lidským profilem. Tento mýtus byl velmi dobře znám a stal se jedním z inspiračních zdrojů pro tvorbu siluet v 18. a 19. století i samostatným námětem výtvarného umění (např. John Mortimer, Alexander Runciman, David Allan, Jean Baptiste Regnault, Joseph-Benoît Suvée, Anne-Louis Girodet de Roussy-Trioson, Karl Friedrich Schinkel). Do širokého povědomí se motiv dostal právě díky populární Ouvrierově grafice. Vedle grafického listu byly stovky vystavených siluet dále doplněny o dobový mobiliář ve stylu Ludvíka XVI., rokokové porcelánové figurky či produkce vídeňské porcelánky v podobě snídaňového servisu a váz zdobených ve stylu „griechischen Schwarzfiguren-Vasen“. Právě antické černofigurové malířství bylo evidentně vnímáno jako přímé formální východisko k černým portrétním siluetám na světlém pozadí.

Siluety byly vystaveny přibližně v chronologickém sledu; v první místnosti byly představeny portréty ze 70. a 80. let 18. století (nejstarším exponátem bylo vystřihované ex voto z roku 1708), samostatná místnost byla věnována produkci z doby Johanna Wolfganga Goetheho („Silhouetten aus Goethes Zeit“), třetí místnost vybavená biedermeierovým nábytkem poskytovala přehled o siluetách převážně ze 40. let 19. století, na níž navazovala místnost ilustrující produkci poloviny 19. století, závěr výstavy (č. kat. 393–570) byl věnován soudobým siluetám z rukou Paula Konewky (1841–1871), Franze von Pocci (1807–1876), Otto Böhlera (1847–1913) nebo Kolomana Mosera (1868–1918). Rané siluety pohybující se leckdy na hranici mezi volným uměním a uměleckým řemeslem nebyly vždy signovány, ze známých autorů zde byli početně zastoupeni Johann Hieronymus Löschenkohl a Julius Schmid, oba působící ve Vídni na konci 18. století. Kuriozitami v souvislosti s uvedeným autorstvím je soubor vystřihovaných krajinek z rukou osmiletého chlapce (č. kat. 242) a dvojice florálních vystřihovánek zhotovených údajně samotnou císařovnou Marií Terezií (č. kat. 122 a 128). Nejen díky doslovným přepisům signatur ve výstavním katalogu je pak dodatečně možné ztotožnit některé exponáty s předměty dodnes uloženými ve sbírkových institucích. Příkladem je silueta Johanna von Voitha (č. kat. 53, sbírky zámku Sychrov, inv. č. S 9922), portrét dámy a pána hrajících na klavír (č. kat. 60, Wiener Museum, inv. č. 56.345) nebo skleněný medailon s protějškovými siluetami manželů (č. kat. 177, Lobkowiczké sbírky, zámek Nelahozeves, inv. č. LR5925). Mezi portrétovanými byli vědci, profesoři, příslušníci šlechtických rodů (např. Auerspergové, Fürstenbergové, Kinští, Thunové), úředníci, vojenští hodnostáři i studenti. Skladba portrétovaných odpovídá jak postupnému rozšiřování popularity portrétních siluet napříč společenskými vrstvami, tak zastoupení soukromých zapůjčitelů, mezi nimiž figurovali sběratelé z Vídně (Max Strauss), ze Stuttgartu (Gustav Pazaurek), Salzburgu (Ludwig Videky), Mnichova a Drážďan, rakousko-uherské šlechtické rodiny, ale také jednotlivci, často brněnští měšťané, kteří pro výstavní účely zapůjčili portréty svých předků (např. lékárník František Josef Ramert, továrník Arnold Skutezky, fotograf Johann Baptist Gratzer). Sám ředitel muzea Julius Leisching na výstavu zapůjčil přívěsek se signovanou siluetou a tableau s deseti siluetovými portréty. V archivním fondu Moravské Uměleckoprůmyslové museum v Brně se dochovala obsáhlá korespondence mezi institucí a zapůjčiteli ilustrující přípravné práce, jednání o zápůjčkách, způsob jejich převzetí, žádosti o doplnění údajů do výstavního katalogu i okolnosti navrácení předmětů zpět jejich majitelům. Je pozoruhodné, že většina přípravných prací proběhla v živelném tempu v měsíci březnu (vernisáž proběhla 22. dubna). Díky široké škále zapůjčitelů a velkému množství exponátů výstava pokryla časově, tematicky i technologicky pestrý fenomén siluetování od konce 18. do počátku 20. století. Návštěvníci si prohlédli siluety vystřihované, reliéfně vytlačované, malované na papíře, slonovině či skle, dále siluety zdobící šperky, sklenice, porcelánové koflíky, modlitební knihu či dokonce kuchařku. Vedle samostatných portrétů, jež jednoznačně dominovaly siluetové produkci, byly vystaveny také siluetové žánrové scény či mnohofigurální portréty.

Kromě siluet byly veřejnosti představeny také miniatury z moravských soukromých sbírek (č. kat. 571–754 a 781–826), portrétní akvarely, kresby a pastely (č. kat. 755–780). Na rozdíl od portrétních siluet není úplně zřejmý klíč, podle něhož byly tyto zbývající exponáty seřazeny, a vzhledem k chybějící dataci nelze ani přesně stanovit časové rozmezí jejich vzniku. I zde se nicméně autoři katalogu snažili o přesně přepisy signatur, což spolu s uvedenými rozměry může dodatečně pomoci při identifikaci vystavených portrétů.

Funkci teoretického úvodu a částečně též katalogových hesel s reprodukcemi vybraných exponátů, který v katalogu chybí, plní rozsáhlý trojdílný článek Die Silhouette v muzejním časopise Maehrisches Gewerbe-Museum Mitteilungen. Jeho autorem není nikdo jiný než Julius Leisching. Ve svém textu se Leisching volně drží koncepce výstavy, bez odkazů na konkrétní katalogová čísla je nicméně simultánní sledování článku a výstavního katalogu poměrně obtížné a celkově je zřejmé, že autor pojal výstavu spíše jako výchozí bod pro své pojednání o dlouhé historii siluetování. Svůj text zahajuje zmínkou o Ouvrierově grafice (prvním vystaveném předmětu), antické estetice, jíž jsou siluety blízké, a o osobě ministra financí Ludvíka XV. Etienna de Silhouette (1709–1767), podle něhož získaly siluety své (původně hanlivé) označení. Leisching si všímá blízkosti siluet a vystřihovánek a kořeny obojího nalézá v 17. století v klášterním prostředí. Poměrně podrobně se následně věnuje fyziognomii a jejímu přednímu představiteli na konci 18. století Johannu Kasparu Lavaterovi (1741–1801), jeho vztahu k Johannu Wolfgangu Goethovi (1749–1832) i zájmu samotného předního německého literáta o siluety. Nejen teoretický, ale i aktivní Goetheho zájem o ně přivádí Leischinga k tématu siluetistů-diletantů, na něž cílilo množství příruček siluetování vydávaných v 70. a 80. letech v Německu. Velmi detailně se Leisching věnuje třem z nich (vydaných Philippem Heinrichem Perrenonem v Lipsku, Frankfurtu, Münsteru a v Hammu) a množstvím citací čtenáře seznamuje s konkrétními technikami siluetování, včetně následné multiplikace siluet. Ve druhém díle článku Leisching podrobně představuje tvorbu především německých a rakouských siluetistů, enormní pozornost věnuje jistému Schmidovi působícímu ve Vídni konce 18. století, zároveň ale hledá hodnoty u řady anonymních siluet, v nichž vidí cenný doklad dobové každodenní kultury i dokumentaci věrohodné podoby řady osobností přelomu 18. a 19. století. Za umělecky nejhodnotnější techniku siluetování pak považuje tzv. Goldglassilhouette, založenou na kombinaci skla, zlacení a černého pigmentu. Závěrečný třetí díl svého pojednání Leisching věnuje siluetové tvorbě první poloviny 19. století, kdy sleduje propojení siluet s knižní ilustrací, stínovým divadlem, figurálními i florálními vystřihovánkami. Prostřednictvím medailonků soudobých siluetistů ilustruje životaschopnost tohoto způsobu zobrazování v druhé polovině 19. století, které nicméně přirozeně prodělalo vývoj a posunulo se i pod vlivem japonismu směrem k modernímu grafickému umění.

Brněnskou výstavu siluet (a miniatur) lze v domácím kontextu označit za průkopnický počin a jeden z prvních evropských výstavních projektů tematizujících tento specifický typ portrétů. Ještě na konci téhož roku (od 25. listopadu do 2. prosince 1906) jej následoval neméně výpravný výstavní projekt Městského průmyslového musea v Hradci Králové a Svazu rakouských průmyslových muzeí, kde byla vystavena i část exponátů z brněnské výstavy. Některé výstavní exponáty byly ještě v téměř roce krátkodobě zapůjčeny lipskému Buchgewerberverein, muzeu v Opavě, Linci, Českých Budějovicích, Plzni, Hradci Králové a Chrudimi, odkud byly vlakem převezeny dne 22. 12. 1906 zpět do Brna. Jednalo se v té době o poměrně častou praxi, která musela být nicméně organizačně velmi náročná – zapůjčené exponáty byly v hostující instituci vystaveny po dobu zpravidla dvou týdnů, jeden týden pak byl vyhrazen pro převoz do další destinace. Díky tomu se s fenoménem portrétních siluet mohlo za krátkou dobu seznámit velké množství lidí (například ředitel královéhradeckého muzea informoval Julia Leischinga, že tamní výstavu navštívilo 1082 osob) a Brněnské uměleckoprůmyslové museum v tom sehrálo klíčovou roli.

Chronologické a autorské řazení brněnské výstavy umožnilo více méně přehlednou prezentaci ohromného množství exponátů ilustrujících dobovou popularitu a různorodost portrétních siluet. (Kvůli velkému množství vystavujících byl zde do jejich seznamu zařazen jen výběr.) Snaha o náznak dobového kontextu v podobě doplňkového mobiliáře, grafik či bibelotů je v určitém rozporu s poměrně násilným rozdělením exponátů na portrétní siluety a miniatury, kdy z dnešního hlediska by bylo možná zajímavější expozičně propojit a porovnat obě tato portrétní média, která kromě drobných rozměrů spojuje i analogická praxe siluetistů a miniaturistů, čehož si o něco později začali badatelé všímat; Miniaturen und Silhouetten (Max von Boehn, 1917), částečně Rukověť sběratelova (Jan Maria Augusta, 1927), Miniatura a drobná podobizna v době empírové a příbuzenské v Čechách (František Xaver Jiřík, 1930). V kontextu domácí bibliografie věnované portrétním siluetám pak Leischingův doprovodný článek představuje dlouho nepřekonané pojednání prokazující obeznámenost se soudobými německými publikacemi na toto téma i s historickými technologickými příručkami. I kvůli skladbě zapůjčitelů a vystavených předmětů, na něž Leisching v textu přímo či nepřímo odkazuje, se nicméně autor nepokusil o větší analýzu siluetování v rámci moravského či brněnského kulturního prostředí a zřejmě to nebylo ani jeho cílem – tím bylo spíše komplexní prezentování mnohovrstevnatého fenoménu siluetování. Určitou představu o domácí tvorbě siluet si tak mohli návštěvníci utvořit až na základě výstavy miniatur a drobných podobizen uspořádaných Uměleckoprůmyslovým museem v Praze roku 1913. Jak již je ale z názvu patrné, na rozdíl od brněnského výstavního projektu se role obrátila a přední pozornost zde byla věnována malovaným portrétním miniaturám, kterým siluety jen sekundovaly.

Přirozená orientace brněnského muzea i samotné výstavy na rakouské a německé prostředí vedla jak k nápadnému nezájmu českojazyčných periodik o tento výstavní projekt, tak naopak k jejímu znovuotevření ve Vídni. K tomu došlo v první polovině roku 1908 v uměleckém salonu Hugo Heltera a slavnostního otevření se zúčastnil mj. sekční šéf Ministerstva kultu a vyučování Max von Wickenburg (1857–1918). Ze zprávy v Maehrisches Gewerbe-Museum Mitteilungen vyplývá, že analogicky k brněnské instalaci byl i ve Vídni kladen největší důraz na eglomizované siluety na zlaté fólii, tuší malované siluety z Goetheho doby a originály soudobých německých a rakouských výtvarníků pracujících s výtvarnou formou siluet. Podle anonymního autora příspěvku se výstava těšila značné pozornosti sběratelů i umělců a trojice přednášek Julia Leischinga uspořádaná 14., 21. a 24. března 1908 na téma Technika a umění železa, zlata a hlíny (Technik und Kunst des Eisens, des Goldes und des Tones) slavila takový úspěch, že musela být zopakována i pro zájemce z brněnských středních škol.

Anežka Mikulcová

Literatura

Harry Blättel, International dictionary miniature painters, porcelain painters, silhouettists, München 1992

Max von Boehn, Miniaturen und Silhouetten. Ein Kapitel aus Kulturgeschichte und Kunst, München 1917

Max Bucherer – Adolf Spamer – Julius Leisching, Spitzenbilder, Papierschnitte, Porträtsilhouetten, Dachau 1920

Ilsebill Barta Fliedl, Lavater, Goethe und der Versuch einer Physiognomik als Wissenschaft, in: Sabien Schulze (ed.), Goethe und die Kunst, Stuttgart 1994, s. 192–218Johann Kaspar

Lavater, Physiognomische Fragmente zur Beförderung der Menschenkenntnis und Menschenliebe, Leipzig – Winterthur 1775–1778

Anežka Mikulcová, Portrét stínu. Fenomén portrétních siluet v dlouhém 19. století, Praha 2024

Philipp Heinrich Perrenon (ed.), Ausführliche Abhandlung über die Silhouetten und deren Zeichnung, Verjüngung, Verzierung und Vervielfältigung, Frankfurt – Leipzig 1780

Philipp Heinrich Perrenon (ed.), Beschreibung der Bou-Magie oder der Kunst, Schattenrisse auf eine gichte und sichere Art zu vervielfältigen, Münster – Hamm 1780

Philipp Heinrich Perrenon (ed.), Beschreibung eines sehr einfachen zur Verjüngung der Schattenrisse dienenden Storchschnabels, den sich jeder Liebhaber selbst verfertigen kann, nebst einem geometrischen Beweis und Tafeln über dies Werkzeug, Münster – Hamm 1780

Robert Rosenblum, The Origin of Painting. A Problem in the Iconography of Romantic Classicism, The Art Bulletin XXXIX, č. 4, 1957, s. 279–290

Archivní zdroje

Archiv Moravské galerie v Brně, fond Moravské uměleckoprůmyslové museum, karton č. 138, inv. č. 202 (celkem 830 folií)

Museumsnachrichten, Maehrisches Gewerbe-Museum Mitteilungen. Zeitschrift des Verbandes Oestrr. Kunstgewerbemuseen XXIV, 1906, č. 1 a 6, s. 14 a 95

Julius Leisching, Der Brünner Miniaturmaler Patrizius Kittner, Mitteilungen des Erzherzog Rainer-Museums in Brünn XXIV, 1906, č. 8, s. 113–124, cit s. 114

G. H., Eine Silhouetten-Ausstellung, Österreichisch-Ungarische Buchdrucker-Zeitung XXXIV, 10. 5. 1906, č. 19, s. 248–249

Silhouetten-Ausstellung, Brünner Zeitung, 14. 3. 1906, č. 60, s. 2

Silhouetten-Ausstellung, Brünner Zeitung, 21. 4. 1906, č. 92, s. 2

Silhouetten-Ausstellung, Brünner Zeitung, 24. 4. 1906, č. 93, s. 2

Silhouetten-Ausstellung, Brünner Zeitung, 27. 4. 1906, č. 96, s. 2

Silhouetten-Ausstellung, Brünner Zeitung, 1. 5. 1906, č. 100, s. 2

Silhouetten-Ausstellung, Brünner Zeitung, 8. 5. 1906, č. 105, s. 2

Silhouetten-Ausstellung, Brünner Zeitung, 10. 5. 1906, č. 108, s. 2

Silhouetten-Ausstellung, Brünner Zeitung, 12. 5. 1906, č. 110, s. 2

Silhouetten-Ausstellung, Brünner Zeitung, 21. 5. 1906, č. 117, s. 2

Silhouetten-Ausstellung, Brünner Zeitung, 25. 5. 1906, č. 120, s. 2

Silhouetten-Ausstellung, Brünner Zeitung, 26. 5. 1906, č. 121, s. 2

Silhouetten-Ausstellung, Brünner Zeitung, 29. 5. 1906, č. 123, s. 6

Silhouetten-Ausstellung, Brünner Zeitung, 1. 6. 1906, č. 126, s. 2

Silhouetten-Ausstellung, Brünner Zeitung, 2. 6. 1906, č. 127, s. 2

Silhouetten-Ausstellung, Brünner Zeitung, 3. 6. 1906, č. 127, s. 2

Výroční zpráva vyšší dívčí školy Vesny v Brně za školní rok 1906 (zmínka o návštěvě výstavy), č. 4, 1906, s. 20

Vom Erzherzog Rainer-Museum, Mitteilungen des Erzherzog Rainer-Museums in Brünn XXVI, 1908, č. 5, s. 71

Walter Rothbarth, Das menschliche Ausschnittbild [Silhouette] eine Brieger Erfindung?, Mitteilungen des Erzherzog Rainer-Museums in Brünn XXXIV, 1916, č. 2, s. 27–28, cit. s. 27