Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Pražská výroční výstava se roku 1842 konala podruhé v prostorách Velkopřevorského paláce na Malé Straně, který Společnosti vlasteneckých přátel umění opakovaně (v letech 1841 a 1842) poskytl velkopřevor Karel Morzin. V tisku bylo kvitováno, že tohoto roku přístup mezi Starým Městem (kde se v prostorách Klementina nacházela Akademie) a Malou Stranou usnadnil nově dokončený řetězový most, který se navíc stal přitažlivou pražskou atrakcí.         

Obrazy pro výstavu se podle anonce v tisku dodávaly do Velkopřevorského paláce mezi 14.–21. březnem; označené vzadu jménem, popiskou, bydlištěm autora a cenou anebo přípiskem soukromý majetek (pokud nebyly určené na prodej). Pokud autoři dodali své práce později, byli v anoncích varováni, že se budou muset spokojit s horšími výstavními místy. Od 26. května se v průběhu 8 dní vracely práce nezakoupené nebo ze soukromých majetků. Slosování uměleckých děl zakoupených Krasoumnou jednotou proběhlo 6. června. Vstup do výstavy byl jako minulého roku 6 krejcarů, podobně katalog stál 4 krejcary a akcie opravňující k účasti ve slosování 5 zlatých. Hned na začátku výstavy uskutečnili významné nákupy kníže Rohan, Auersperg, Liechtenstein či Desfours a další. Celkově bylo z výstavy do soukromých rukou zakoupeno 14 obrazů. Krasoumná jednota koupila ke slosování dalších 20 děl. [Bericht 1841–1842, s. 5–6] Situaci pražského trhu s uměním komentoval s údivem recenzent mnichovského Kunstblattu: podivoval se nad tím, že ceny místních i žákovských prací jsou ve srovnání s prvotřídními cizími umělci enormní, a doporučil, aby se umělci nepřeceňovali a nebyli tak sami překážkou svého úspěchu u kupujících. [Anonym 1842, s. 159]

Svým rozsahem byla výstava srovnatelná s výstavou v předchozím roce (nyní 341 čísel). Její instalaci evokuje recenze Antona Müllera, koncipovaná jako procházka výstavními sály (což byl princip použitý v jeho výstavní recenzi v předchozím roce). Zastoupeny zde byly zejména krajiny (asi třetina výstavy) a žánr, včetně nárůstu venkovského žánru (který si ovšem vysloužil kritiku za svou často popisnou etnografičnost. [Müller 1842a, no. 67, s. 4] Komentáře výstavy dokládají již několik let trvající snahu pražských uměleckých institucí otevřít se zahraničí a pokud možno se cizím poměrům vyrovnat z hlediska organizace výstavního prostředí i nově vznikajícího uměleckého trhu. Již v tomto roce výstava údajně patřila mezi přední události tohoto typu. [Spinner 1842, s. 339]

Recenze v mnichovském Kunstblattu zdůraznila význam nového vedení SVPU a zejména Krasoumné jednoty pro posun v organizaci výstavy; jmenovitě pak Franze Thuna, jehož široký rozhled a kontakty podporovalo provozování salonu v jeho paláci. [Anonym 1842] Recenzent chválil také první výsledky práce Christiana Rubena na postu ředitele Akademie, které tato výstava poprvé ukázala. Jmenován je přede všemi Anton Weidlich (Smrt Aronova). Další pochvalnou zmínku si vysloužili i starší autoři: Josef Vojtěch Hellich (Šimon Lomnický na mostě), Wenzel Mánes (Soptící Vesuv / Prchající Neapolitáni před sv. Januariem), Andreas Fortner, Alexander Clarot, Antonín Mánes, August Piepenhagen či Karl Wurbs. Vystavený obraz Christiana Rubena Die Sennerin recenzent označil v souladu s dobovým konceptem mnichovské sentimentální malby za „dojemné zátiší: pastýřku na alpském vrcholku.“

Mezi opakovaně zmiňovanými zahraničními exponáty byly především obrazy populárních malířů, kteří na středoevropských výročních výstavách včetně Prahy vystavovali opakovaně (Achenbach, Rottmann, Hasenpflug). Jiní svoupopularitu teprve získávali a tohoto roku se v Praze představili poprvé, jako například Carl Spitzweg (chválený za satirickou notu, kterou přinesl do žánrové malby) nebo Eugen Napoleon Neureuther, jehož práce popularizovala užití bohatého grafického ornamentu.

Za mimořádné lze považovat, že zde byly spolu s uměleckými díly poprvé vystaveny také daguerrotypie. V tištěném katalogu měly svou vlastní kategorii a nebyly určeny ke koupi. Jednalo se o portréty jednotlivců či skupin od domácích i zahraničních autorů. Nejvíce snímků zaslal Wilhelm Horn (6) a Josef Božetěch Klemens (3), oba v této době provozovali jediné stálé daguerrotypické ateliéry v Praze. Následovaly dva kusy z Vídně od cestujícího daguerrotypisty Josefa Weningera, který v pražském prostředí trávil několik podzimních měsíců přechozího roku. Stejný počet snímků přišel také z Londýna od jistého Branda, u něhož je nezbytné předpokládat chybně uvedené jméno v katalogu, jelikož jediným fotografem, který tehdy v Anglii oplýval licencí na užívání daguerrotypického procesu, byl Richard Beard [na základě konzultace s Petrou Trnkovou]. Poslední daguerrotypie byla zaslána z Paříže rodinným podnikem Bisson fils, který tehdy svými portrétními snímky vynikal v celém pařížském prostředí a z nějž vyšli známí bratři Louis-Auguste a Auguste-Rosalie Bisson. Právě tento snímek kritika hodnotila jako nejzdařilejší s „mimořádně temnými stíny, měkkými středními tóny a jasnými světly.“ [Spinner 1842, s. 339] Pro obdobné kvality byly vyzdvihovány také Klemensovy portréty. [Předák 1842, s. 70] Zatímco k londýnským daguerrotypiím se nevyjádřila žádná recenze, Weningerovy a Hornovy se nejevily dostatečně jasné, přičemž poslednímu jmenovanému byl navíc vytýkán nepříliš zdařilý experiment s tónováním.  [Spinner 1842, s. 339–340] Charakter kritik napovídá, že daguerrotypie byly hodnoceny spíše z hlediska svých technických nežli uměleckých kvalit, a tudíž jejich zařazení na uměleckou výstavu proběhlo patrně na základě jejich vizuálních vlastností. Zajímavé však je, že Wilhelm Horn v průběhu výstavy nasnímal řadu vystavených maleb: konkrétně Aronovu smrt od Antona Weidlicha či Žehnání zvířat na svátek sv. Antonína v Římě od Wilhelma Marstranda, ale i mnohé další. [Müller 1842b; Sch. 1842, s. 675–676] Daguerrotypie malířských děl následně hromadně vystavil na podzim v pražském knihkupectví Borrosch & André [ibidem] a je nasnadě se domnívat, že by mohlo jít o jeden z nejranějších příkladů částečného fotografického zdokumentování výstavy v Čechách.

Výstava ukázala již stabilní internacionální charakter pražské přehlídky, se standardní organizací, slosováním a s důrazem na výběr exponátů přitažlivých pro soukromé kupce. Komentáře k výstavě a skladba katalogu naznačují, že se také stabilizovala nabídka menších formátů spojených s krajinomalbou a žánrem (na úkor historické a náboženské malby), které kupující mohly potencionálně oslovit jak tematicky, tak cenově.

Pavla Machalíková, Denisa Tichá

Citovaná literatura

Anonym 1842: Anonym, Kunstausstellung zu Prag, Kunstblatt XXIII, 1842, č. 40, s. 158–159; č. 60, s. 239

Berich 1841–1842: Berich über die Verlösung des Kuns-Vereins für Böhmen für das Jahr 1841–1842, Prag 1842

Müller 1842a: Anton Müller, Über die diesjährige Kunstausstellung, Bohemia XV, 1842, č. 39, 1. 4., s. 3; č. 40, 3. 4., s. 3–4; č. 43, 10. 4., s. 3–4; č. 44, 12. 4., s. 4; 45, 15. 4., s. 4; č. 46, 17. 4., s. 4; č. 47, 19. 4., s. 4; č. 49, 24. 4., s. 3–4; č. 51, 29. 4., s. 3–4; č. 54, 6. 5., s. 3; č. 55, 8. 5., s. 4; č. 56, 10. 5., s. 4; č. 62, 24. 5., s. 4; č. 66, 3. 6., s. 4; č. 67, 5. 6., s. 4

Müller 1842b: Anton Müller, Kunstnotiz, Bohemia XV, 1842, č. 121, 9. 10., s. 4

Předák 1842: Wáclaw Předák, Několik slow o uměnj obraznickém w Čechách, Wlastimil, 1842, č. 1, s. 70

Sch. 1842: M. J. Sch., Daguerreotypie in Prag, Ost und West VII (příloha Prag), 1842, č. 168, 20. 10., s. 675–676

Spinner 1842: Siegfried Spinner, Über die Kunstausstellung für 1842, Ost und West VII (příloha Prag), 1842, č. 51, 30. 3., s. 207–208; č. 54, 4. 4., s. 218–219; č. 56, 7. 4., s. 225–226; č. 57, 9. 4., s. 231–232; č. 62, 18. 4., s. 251–252; č. 63, 20. 4., s. 255–256; č. 64, 21. 4., s. 259; č. 65, 23. 4., s. 261–262; č. 67, 27. 4., s. 271–272; č. 70, 2. 5., s. 282–283; č. 71, 4. 5., s. 285; č. 74, 9. 5., s. 299; č. 76, 12. 5., s. 307–308; č. 78, 16. 5., s. 315–316; č. 81, 21. 5., s. 326–327; č. 83, 25. 5., s. 338; č. 84, 26. 5., s. 339–340

Další literatura

Vladimír Birgus – Pavel Scheufler, Česká fotografie v datech 1839–2019, Praha 2021, s. 16–17

John Hannavy (ed.), Encyclopedia of Nineteenth-Century Photography I., New York 2008, s. 126–127, 161–164, 714–715

Romana Pospíšilová, Umělci a fotografie (České malířství a fotografie v 19. a na počátku 20. století) (dizertační práce), Ústav pro dějiny umění FFUK, Praha 2023, s. 36–37

Petra Trnková, Podle přírody! Fotografie a umění 19. století : příklady z českých a moravských sbírek, Brno 2013, s. 106–108

Archivní zdroje

Archiv Národní galerie v Praze, fond SVPU, kart. 26, inv. Č. 158; kart. 64, inv. č. 174; fond Krasoumná jednota, AA 1653

Anonym, Die Kunstausstellung, Prager Zeitung XVIII, 1842, č. 49, 29. 3., s. 4 (identická zpráva se objevuje i v několika dalších číslech)

Anonym, Kundmachung, Prager Zeitung XVIII, 1842, č. 78, 20. 5, s. 4

Franz Graf von Thun, An die Herren Künstler Böhmens, Prager Zeitung XVIII, 1842, č. 30, 22. 2., s. 3

Franz Graf von Thun, Kunst-Nachricht, Prager Zeitung XVIII, 1842, č. 79, 22. 5., s. 4