Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Jubilejní výstava Emila Filly se konala při příležitosti umělcových padesátých narozenin. Pořadatelem byl Spolek výtvarných umělců Mánes, v němž si Filla postupně budoval významnou pozici. Z řad výstavní a nakladatelské komise se koncem dvacátých let vypracoval na člena výboru a pokladníka spolku. Začal s prací v redakci časopisu Volné směry. Počátkem třicátých let se stal jednatelem spolku, v roce 1933 jeho místopředsedou.

Na koncepci i realizaci výstavy se vedle Filly podílel historik umění a sběratel Vincenc Kramář, s nímž byl umělec v úzkém přátelském vztahu a který se stal hlavním vykladačem jeho děl. Na výstavu zapůjčil ze své sbírky dvě desítky prací, asistoval při její instalaci, pronesl zahajovací projev na vernisáži a rovněž napsal obsáhlý katalogový úvod. Dne 28. května proslovil v budově Mánesa přednášku o Fillovi.

Filla koncipoval výstavu společně s Kramářem jako retrospektivní. Z hlediska počtu vystavených děl nebyla srovnatelná s žádnou z dosavadních Fillových samostatných přehlídek. Do té doby jich ostatně bylo pouze pět a ani jedna z nich nebyla v Praze: společná výstava s Antonínem Procházkou se konala v roce 1908 v Brně, dvě Fillovy prezentace v letech 1924–1925 proběhly v Galerii Alfreda Flechtheima v Berlíně a Düsseldorfu a Fillova samostatná výstava v roce 1925 se odehrála opět v Brně.

Výstava zahrnovala téměř 360 děl z let 1906–1931. Vedle obrazů, převážně olejů, byly její součástí dvě mozaiky podle Fillových návrhů, akvarely, kresby, grafiky a dvě plastiky. Klíčem k výběru jednotlivých děl byla snaha postihnout vývoj Fillovy tvorby komplexně ve všech jejích fázích. Na výstavě byla proto zastoupena všechna jeho tvůrčí období: od Osmy přes Skupinu výtvarných umělců, holandskou periodu, dvacátá léta až k jeho nejnovějším pracím. Fillovi se podařilo získat nejen dostatečný počet děl, zastupujících dotyčné časové úseky, ale i nejreprezentativnější kusy, kterým společně s Kramářem přikládal hlavní význam. Na výstavě proto nechyběly dnes již ikonické obrazy Dítě u lesa (1907), Salome (1911), Zlaté rybičky u okna (1916) nebo Žena s kobercem (1921). Byl to výsledek ochoty téměř čtyř desítek zapůjčitelů, k nimž patřili jak soukromí sběratelé (zejména lékaři, podnikatelé, historici umění a umělci), tak veřejné instituce v čele s Moderní galerií, která poskytla pět obrazů včetně nejslavnějšího Fillova díla, Čtenáře Dostojevského (1907).

Obrazy visely na stěnách a jednoduchých panelech, které rozčleňovaly prostor. Vojtěch Volavka označil za autora instalace, kterou považoval za velmi citlivou a umnou, Vincence Kramáře, Filla na ni však nepochybně spolupracoval také [Volavka 1932, s. 14]. Každá plocha na panelech a na stěnách mezi nimi byla pojata jako určitá samostatná jednotka. Obrazy byly naistalovány tak, aby vytvářely více méně symetrickou kompozici. Visely v jedné nebo dvou řadách. Záměrem bylo, aby diváci vnímali nejen samostatná solitérní díla, ale vždy i určitý celek tvorby. K tomu ostatně dopomáhaly i malé rozestupy mezi obrazy. Inspiraci pro tuto instalaci autoři pravděpodobně nalezli u Picassových výstav ve dvacátých letech.

Z hlediska návštěvnosti byla výstava pro Fillu i pořadatele zklamáním, protože počet diváků zřejmě nepřesáhl 1500. Přesto je přehlídka a její katalog skvělou ukázkou retrospektivní prezentace umělce, jejímž cílem není jen oslava jeho práce, ale přirozeně i posílení pozice na soudobé výtvarné scéně. V neposlední řadě byl Filla motivován také snahou o kanonizaci vlastní tvorby ve smyslu uznání jejích starších etap jako nedílné a důležité součásti vývoje dějin umění. Většina recenzentů opatrně podotýkala, že se tato skutečnost potvrdí až v budoucnu včetně toho, nakolik je Fillovo dílo původní a nakolik příliš závislé na cizích vzorech, respektive na Picassovi. Výstižně to formuloval Vojtěch Volavka: „Představuje-li se teď přehledem svého díla, vzniklého v době delší jednoho čtvrtstoletí, je to událost, která budí pochopitelný rozruch a interes, neboť v jeho tvorbě je z valné části obsažen vývoj našeho moderního umění od konce impresionismu. Teprve historický odstup asi úplně ukáže, do jaké míry bylo jeho dílo iniciativní a kolik popudů a na kolik různých stran z něho vyšlo.“ [Volavka 1932, s. 13]

Tomáš Winter

Citovaná literatura

Volavka 1932: Vojtěch Volavka, Emil Filla, Demokratický střed IX, 1932, č. 21, 27. 5., s. 2–4, in: Tomáš Winter (ed.), Zajatec kubismu. Dílo Emila Filly v zrcadle výtvarné kritiky (1907–1953), Praha 2004, s. 13–14

Další literatura

Vojtěch Lahoda, Emil Filla, Praha 2007, s. 391–393 

vn [Vladimír Novotný], K Fillově výstavě. Volné směry XXIX, 1931–1933, č. 5–6, 7. 6. 1932, s. 153–154

Tomáš Winter (ed.), Zajatec kubismu. Dílo Emila Filly v zrcadle výtvarné kritiky (1907–1953), Praha 2004, s. 10–36 

Archivní zdroje

Archiv hlavního města Prahy, Fond Spolek výtvarných umělců Mánes, Výstavní činnost, 4166, Jubilejní výstava díla Emila Filly, květen 1932

Anonym, Souborná výstava díla malíře Emila Filly, Národní politika, 1932, 14. 5., in: Archiv Národní galerie v Praze, fond Moderní galerie (1902–1942), Výstřižkové knihy k výstavám, umělcům a činnosti MG i jiných galerií, př. č. 939, číslo knihy 5 (1931–1932)

Anonym, Ve výstavě Emila Filly v Mánesu, Československá republika, 1932, 26. 5., in: Archiv Národní galerie v Praze, fond Moderní galerie (1902–1942), Výstřižkové knihy k výstavám, umělcům a činnosti MG i jiných galerií, př. č. 939, číslo knihy 5 (1931–1932)

J. Gočár, Josef Gočár o Emilu Fillovi, Literární noviny, 1932, č. 8, in: Archiv Národní galerie v Praze, fond Moderní galerie (1902–1942), Výstřižkové knihy k výstavám, umělcům a činnosti MG i jiných galerií, př. č. 939, číslo knihy 5 (1931–1932)

N. [Viktor Nikodem], Dr. V. Kramář o Emilu Fillovi, Národní osvobození, 1932, 30. 4., in: Archiv Národní galerie v Praze, fond Moderní galerie (1902–1942), Výstřižkové knihy k výstavám, umělcům a činnosti MG i jiných galerií, př. č. 939, číslo knihy 5 (1931–1932)

N. [Viktor Nikodem], Souborná výstava Emila Filly, Národní osvobození IX, 1932, č. 119, 29. 4., s. 6 

N. [Viktor Nikodem], Výstavy. Národní osvobození IX, 1932, č. 148, 29. 5., s. 6