Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

1921
Ruští legionáři – výtvarníci

Datum:3. února 1921 – 31. května 1921

Místo: Praha, Obecní dům

Pořadatel:Památník odboje

komentář

V únoru 1921 byla v Obecním domě v Praze zahájena putovní výstava věnovaná obrazovým dokumentům, jež legionářští malíři přivezli z Ruska. Expozice nazvaná Ruští legionáři-výtvarníci byla prezentovaná nejprve v Praze v Obecním domě a posléze z důvodu větších výstavních prostor přemístěna do Klementina (3. 2.–31. 5. 1921). Následně byla reprízována v Brně, Českých Budějovicích a v Hradci Králové (23. 10.– 6. 11. 1921) [Pospíšilová 2018, s. 138]. Organizátorem byl Památník odboje, který po skončení repríz umístil prezentovaná díla do legionářské obrazárny v letohrádku Hvězda. Výstava byla realizována v návaznosti na prezentace legionářského umění, jež proběhly v předchozích dvou letech, konkrétně na výstavy Obrazy z bojišť Francie, Náš odboj a Obrazy bojišť. Na rozdíl od těchto expozic, které se soustředily na představení míst, kde se za války odehrály boje, krajinných scenérií, žánrových výjevů, případně fotografií z Francie a Itálie, byly na výstavě Ruských legionářů-výtvarníků vystaveny obrazy ze studijních zájezdů legionářských výtvarníků do Japonska, Číny a Indie a z cesty do vlasti kolem světa. Celkem bylo na této vystavě představeno dvě stě dvacet čtyři prací – akvarelů, kreseb, olejů a několik grafik

Studijní cesty do Japonska, Číny a Indie byly organizovány během čekání na repatriaci Informačně osvětovým odboremve Vladivostoku [Petišková 2008, XXXV–XLVI]. Umělci se mimo samotnou trasu vojska vydávali do těchto exotických destinací na vlastní pěst sami i ve skupinách. Malířská výprava do Japonska se uskutečnila v roce 1919 a zúčastnili se jí Jaroslav Otmar, Petr Pištělka, František Miroslav Smolka a Otto Matoušek. Jejich úkolem bylo zaznamenat památná japonská místa a přírodní krásy. Na výstavě se promítli jejich postřehy z Tokia, Okicu, Čoši a Ytako. Do Číny se na studijní cestu dostal architekt Vilém Kvasnička, autor expozice obrazárny v letohrádku Hvězda, který zde zachytil pekingskou architekturu. O tom, že prosadit zájezdy na takto vzdálená místa nebylo samo o sobě nic jednoduchého, svědčí Kvasničkova suplika směrem k SVU Mánes, aby důležitost zahraničních cest obhajovalo u vlády. Pochopení, i když ne finanční podpory, se Kvasničkovi dostalo od Zdeňka Wirtha, který cesty hodnotil jako zajímavé vzhledem k tomu, že Čína a Japonsko jsou zeměmi „pro dnešní umění vysoce zajímavé a důležité“ [Klička 2015, s. 96].

Kromě materiálu z Japonska a Číny vystavovali malíři své výtvarné postřehy z repatriační cesty do vlasti, konkrétně z Colomba na Srí Lance, Hong Kongu, Singapuru a především malířské záznamy z Ruska – Vladivostoku, Sibiře, Uralu a Mandžurie. Jejich autory byli Viktor Nikodem, Jaroslav Malý, Jindřich Vlček a František Parolek. Mezi zobrazenými tématy se objevily jak žánrové scény ze života místních lidí, tak krajinné výjevy, divoká příroda a památky. Téměř chyběla díla alegorická, symbolická a zobrazení z vojenské historie. .  

Nejpočetněji bylo zastoupeno impresionistické krajinářství „jako výtvarně nejméně obtížný projev“, jak konstatoval Viktor Nikodem v úvodu výstavního katalogu [Nikodem 1921, s. 7]. Sám autor těchto slov byl mimo jiné práce zastoupen akvarelem nazvaným Ostrov před Honkongem (č. kat. 78), jež plně naplňoval tuto charakteristiku. Před smaragdově zelený ostrov s vysokými pobřežními skálami, jež vystupuje z moře a mračného nebe, umístil malíř romantickou plachetnici s napnutými plachtami. Objemy vybudoval pomocí skvrn kladených v různých barevných odstínech vedle sebe tak, aby vyvolávaly dojem hloubky a intenzity. Otto Matoušek vystavil cyklus monumentálně pojatých linorytů (č kat. 51–69), které dokumentovaly návrat československých vojáků do vlasti [Pospíšilová 2018, s. 138]. Dva z nich – bez udání názvu – jsou e výstavním katalogu také vyobrazeny. Lze snad předpokládat, že v prvním případě se jedná o zobrazení těplušky, kde jsou ústředním bodem kompozice oválná kamna s jednoduchým kouřovodem, kolem kterých sedí muži na palandách za svitu olejové lampy. Druhá grafika představuje exteriér vlakové soupravy s muži na střechách vagonů, vlajícím praporem a kulometem. Není zcela patrné, zda se jedná o bojovou akci nebo vítání projíždějících vlaků. Tímto cyklem dokázal Matoušek jako jeden z mála podat válku bez její přehnané glorifikace. Poukázal na zabíjení, strádání, opuštěnost a touhu po domově [Nikodem 1921s. 6]. Svůj grafický rukopis založil na razantních vrypech rydla a černo bílé barevnosti. Celý cyklus pětadvaceti grafik byl v roce 1925 vydán Památníkem odboje knižně pod názvem Jak jsme žili a bojovali na Rusi.   

Práce vystavené na výstavě Ruští legionáři-výtvarníci vytvořily po jejím skončení hlavní část obrazárny v letohrádku Hvězda. Ruské části obrazárny bylo ve sbírce věnováno přes sedm set inventárních čísel. Na rozdíl od francouzské a italské sekce, jež byla zastoupena pouze dvě stě exempláři. Navíc oba hlavní autoři adjustace obrazárny, Jindřich Vlček a Otto Matoušek, kteří byli rovněž zastoupeni na výstavě Ruští legionáři-výtvarníci, byli prezentováni pěti sty malbami s ruskou tématikou [Anonym 1924]. Orientace obrazárny na Rusko byla pochopitelná z několika důvodů. Ruská legie byla nejpočetnější, měla největší vliv, neboť se vojensky vyznamenala v bitvě u Zborova. Od května 1917 stanul v jejím čele Tomáš Garrigue Masaryk. Kromě toho byla z uměleckého hlediska nejlépe organizovaná. Ve Vladivostoku vznikl Informačně-osvětový odbor, kde působilo zvláštní malířské oddělení. Jeho velitelem se stal sochař Josef Šebor, později zaměstnanec Památníku odboje.  Každý oddíl disponoval vlastním malířem a z toho důvodu bylo materiálu z Ruska dost. Nejvíce dokumentů vzniklo v letech 1918 až 1920, kdy byl dán malířům po bojích na sibiřské magistrále volný čas k práci [Anonym 1922]. 

Z dnešního pohledu lze říci, že v případě ruských legií nebyla na rozdíl od legionářů bojujících ve Francii a Itálii natolik zdůrazněna atmosféra míst, kde se československé legie účastnily bojů. Důraz byl naopak dán na malířské záznamy každodenních strastí při cestě do vlasti a  na obrazy dalekých cizích zemí, národů a kultur, kudy malíři, sochaři i architekti za své legionářské služby prošli. Jak ovšem upozornil Viktor Nikodem „zájem výtvarný nebyl zde přirozeně čímsi prvotním a nejpřednějším“ [Nikodem 1921, s. 8]. Smyslem prací bylo podat obrazový záznam ze života a činnosti legií, stejně jako prostředí, v němž se vytvářely. Tyto „letmé záznamy a bezprostřední imprese“ měly na jedné straně ukázat strastiplný život československých legionářů v Rusku, na druhé straně měly upoutat také ty diváky, pro které nebyla vojenská tématika zajímavá. V neposlední řadě měly malby přiblížit Středoevropanům exotické země se všemi jejich krásami i nástrahami. Dnes jsou tyto cenné obrazové dokumenty uchovávány ve sbírkách Vojenského historického ústavu a nejsou běžně přístupné veřejnosti. VHU nedisponuje žádným veřejně přístupným katalogem svých sbírek (v tištěné ani online verzi), který by badatelům poskytl alespoň základní představu o jejich podobě a jejich studium je proto značně obtížné.

Pavla Mikešová

Citovaná literatura

Anonym 1922: Anonym, Československé legie v Rusku. Malířské dokumenty, 1922, nepag.

Anonym 1924: Anonym, Z dějin československých legií, in: Anonym, Katalog sbírky obrazů ve Hvězdě, Praha 1924

Klička 2015: Tomáš Klička, Výstavní prezentace legionářského umění v období první republiky (dipl. práce), Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha 2015, s. 96

Nikodem 1921: Viktor Nikodem, Úvodem, in: Katalog výstavy ruských legionářů výtvarníků, Přerov 1921, s. 3–8  

Petišková 2008: Terezie Petišková, Malba dvacátého století ve sbírkách Vojenského historického ústavu Praha, in: Petr Ingerle, Ilona Krbcová, Tereza Petišková, Pole tvůrčí a válečná. Výtvarné umění ze sbírek Vojenského historického ústavu Praha (kat. výst.), Moravská galerie v Brně 2008, s. XXXV–XLVI

Pospíšilová 2018: Jaroslava Pospíšilová, Královehradecké muzeum a péče o legionářské tradice, in: Klára Zářecká (ed.), Na bojištích I. světové války, Hradec Králové 2018, s. 135–144

Archivní zdroje

Vojenský ústřední archiv, fond Památník osvobození, karton č. 1, inv. č. 108, č. j. 1204

vystavující autoři
katalog

Katalog výstavy ruských legionářů výtvarníků

Vydavatel: Jaroslav Strojil

Místo a rok vydání: Přerov 1921

Autor úvodního textu:Viktor Nikodem
recenze

Anonym, Výstava ruských legionářů-výtvarníků, Národní listy LXI, 1921, č. 33, 3. 2., s. 4

pdf

František Tichý

František Tichý, K výstavě ruských legionářů-výtvarníků, Osvěta lidu XXIV, 1921, č. 43, s. 4

pdf
klíčová slova
Přihlásit

Informace o tom, kdo je správcem uživatelských účtů a na koho se obrátit když bude problém.


Zapomenuté heslo