Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Souborná výstava Miloše Jiránka byla umělcovou první samostatnou přehlídkou. Malíř si ji zorganizoval sám, vybral prezentovaná díla a navrhl jejich ideální instalaci na stěny a již existující panely. Na přípravách pracoval od podzimu 1909. Jeho záměrem bylo představit reprezentativní výběr z dosavadní tvorby. Očekával, že bude veřejně doceněna a že upevní Jiránkovu pozici v rámci aktuálního vývoje moderního umění. Jako místo konání přehlídky si zvolil pražský Topičův salon, protože byl etablovanou výstavní institucí, a to i přesto, že mu nevyhovovalo prostorové uspořádání jednotlivých místností.

Výstava byla zahájena na samém počátku dubna a obsahovala více než sedmdesát olejů, akvarelů, pastelů a grafik. Nejstarší práce pocházely z roku 1898 a nechyběl mezi nimi Jiránkův první důležitý obraz: olej Vor v Obříství. Z raného díla přehlídka pojímala i malby z Třeboně a Troje, obraz Soumrak a monumentální plátno Sprchy v pražském Sokole. Tvorbu ze Slovácka a Slovenska reprezentovaly vedle obrazů (mimo jiné Jožka Cigán, U sv. Antoníčka, Jarmark ve Velké) téměř dvě desítky akvarelů, pastelů a grafik. Kvůli kresbám se instalace Jiránkovi nakonec zdála „příliš přecpaná“ a domníval se, že je neměl zařazovat. [Jiránek 1910a] Nejlépe na něj působila hlavní stěna. Jejímu středu dominovala Čtenářka, lemovaná z jedné strany plátny Zahrada, Zelený statek, Na písku a Fialová podobizna, ze strany druhé obrazy Na mezi, Staré domy v Labské Týnici a Pískaři. Na přehlídku malíř nezařadil žádné dílo z Terstu, ani žádnou variantu fotbalu.

Ohlasy Jiránkovy výstavy lze sledovat na několika rovinách. Pokud jde o prodej umělcových děl, zakoupil Vincenc Kramář hned při vernisáži obraz Na mezi (1907), který údajně považoval za umělcovu „nejryzejší věc“. [Jiránek 1910b] Malíř Emil Filla usiloval o to, aby některé práce koupila Moderní galerie. O žádnou Jiránkovu malbu však nejevila zájem, jak dokládá Fillovo svědectví: „Obrátil jsem se přímo na Preislera, aby jako člen Moderní galerie zakoupil z této výstavy něco a s ustrnutím jsem z jeho úst uslyšel, že žádné vystavené dílo není dost hodnotné pro Moderní galerii, že vše je dosud nezralé a že Jiránka nepokládá vůbec za malíře. Kdo znal dobře Preislera, ví, že mluvil zcela upřímně a bez postranních tendencí.“ [Filla 1946, s. 8] Olej Na mezi se tak stal jediným prodaným obrazem z výstavy.

Z vlivných dobových kritiků se k přehlídce jako první vyjádřil Karel Boromejský Mádl. Kromě postřehů k některým konkrétním pracím se dotýkal obecné podstaty Jiránkovy tvorby. Její cíle spatřoval v pouhé iluzivnosti, bez snahy o větší dekorativní kvalitu malby a syntetické pojetí obrazu. Mádlovi se Jiránkovo úsilí posledních let jevilo jako nedostatečné a nepřesvědčivé. Současně v dílech postrádal výraznější stopu malířova osobního temperamentu. Jiránkův malířský intelekt podle Mádla převažoval nad duševní senzitivností. [Mádl 1910]

Jiránek na kritiku reagoval dopisem své ženě. Nejvíce ho zklamalo, že se Mádl nevyjádřil k obrazům, jež on sám pokládal za zásadní a považoval je za ukazatele svého budoucího směřování: „Poslal jsem Vám včera Mádla, který se první rozhoupal. Nevím, jak se Vám to zdálo, ale já jsem celkem spokojen, nečekal jsem ani tolik. Přes některé skryté ostny a hroty vzal to dost seriózně, ve všeličem má i pravdu (také ve své kritice Balkonu a Na písku, ale to jsem já všechno už věděl) – jen je zajímavo, že se vyhýbá právě těm věcem, o nichž se měl zásadně vyjádřit, tj. Vaší Fialové podobizně, Zelenému statku a Pískařům. A tu hlavní výtku, že mám ke svým motivům poměr jen zrakový, vzal jsem spíše za pochvalu, třeba on to tak nemínil.“ [Jiránek 1910c]

Zklamán byl Jiránek nepochybně i dalšími kritikami, ať již šlo o ostrou reakci bratří Čapků, nebo o recenze Stanislava Kostky Neumanna a Václava Viléma Štecha. Všichni tito autoři měli k Jiránkově tvorbě výtky, považovali ji za nehotovou, bezobsažnou či dokonce čistě diletantskou. Všeobecného uznání, o které Jiránek usiloval, se mu nedostalo. V tomto smyslu byla výstava neúspěšná. Je otázkou, zda mohl být výsledek jiný, kdyby se přípravy a výběru děl neujal Jiránek samotný, ale někdo z jeho kolegů z výtvarného prostředí.

Během roku 1910 uspořádal Klub přátel umění v Hořicích a Hradci Králové pozměněné varianty výstavy. Jiránek se na přípravách těchto expozic nepodílel a neúčastnil se ani jejich vernisáže. Reprízy neměly větší ohlas a z obou se prodalo pouze několik děl (z královéhradecké výstavy akvarel Z asanace a dvě grafiky).

Tomáš Winter

Citovaná literatura

Filla 1946: Emil Filla, Naše generace impresionistů, in: Neznámý Miloš Jiránek 1875–1911 (kat. výst.), Topičův salon v Praze 1946, s. 7–11

Jiránek 1910a: Dopis Miloše Jiránka Antoníně Jiránkové, roz. Zedníkové z Prahy 1. 4. 1910, cit. z opisu v Archivu Národní galerie (dále jen ANG) v Praze, fond Jiří Kotalík, AA 3719, kart. VII/81.

Jiránek 1910b: Dopis Miloše Jiránka Antoníně Jiránkové, roz. Zedníkové z Prahy 9. 4. 1910, cit. z opisu v ANG v Praze, fond Jiří Kotalík, AA 3719, kart. VII/81

Jiránek 1910c: Dopis Miloše Jiránka Antoníně Jiránkové, roz. Zedníkové z Prahy 11. 4. 1910, cit. z opisu v ANG v Praze, fond Jiří Kotalík, AA 3719, kart. VII/81

Mádl 1910: Karel Boromejský Mádl, Souborná výstava M. Jiránka (1910), in: idem, Výbor z kritických projevů a drobných spisů, ed. Arsen Pohribný, Praha 1959, s. 320–322

Další literatura

anonym, Souborná výstava prací Mil. Jiránka, pořádaná Podkrkonošským museem v Hořicích, Zlatá Praha XXVII, 1909–1910, č. 50, 2. 9. 1910, s. 603

[Antonín Macek], Výstava obrazů Miloše Jiránka v Hořicích, Besedy lidu XVIII, 1910, č. 24, s. 382

Tomáš Winter, Miloš Jiránek: Zápas o moderní tvorbu 1875–1911, Praha 2012, s. 121–124

Anonym, Miloš Jiránek (u Topiče), Směr I, 1910, č. 18, 23. 4., s. 5

B. Č., Výstava obrazů Miloše Jiránka, Stopa I, 1910–1911, č. 12, s. 377

[Antonín Macek], Výstava obrazů Miloše Jiránka v Topičově salonu, Besedy lidu XVIII, 1910, č. 13, s. 206