Umělecká výstava v Liberci | Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820

komentář

Od 1. do 30. září 1841 proběhla v Liberci pravděpodobně úplně první samostatná umělecká výstava, kterou je zde možné doložit. Jak vyplývá z dobové novinové zprávy, na její organizaci se podíleli místní umělci a přátelé umění a jejím smyslem bylo „formování vkusu a povznesení uměleckého cítění v tomto zde doposud málo známém směru“ [T. U. 1841]. Výstava se konala v kreslířském sále místní Hlavní školy (Hauptschule, dnešní střední zdravotnická škola u kostela sv. Antonína Velikého). K výstavě vydaný katalog a dvě novinové zprávy nám umožňují její rekonstrukci a srovnání s podobně koncipovanými přehlídkami probíhajícími v té době v Praze.

Výstava představila 178 děl a v katalogu byla rozdělena do třech hlavních oddílů. Prvních třicet položek autorů pocházejících z různých míst Čech uváděl s katalogovým číslem 1 Mužský portrét (Arciděkan) od Jacoba Ginzela, kterého považujeme za jednoho z hlavních organizátorů přehlídky. Následoval výběr čtrnácti maleb získaných z loterie Krasoumné jednoty, které doplnilo devět spolkových grafických listů. Poslední oddíl byl sestaven z olejů, akvarelů, architektonických skic a dalších drobných prací. Tři ženy byly zastoupeny výšivkami, což byly artefakty vystavované běžně i v Praze. Přibližně dvě třetiny vystavených prací pocházely od místních autorů, u ostatních je uvedena Praha, případně jiná města Čech. Hlavním rozdílem k přehlídkám Krasoumné jednoty pořádaným v Praze byl především důraz kladený na prezentaci autorů spojených s regionem.

Nejdražším dílem byl olej malíře Beckera z Düsseldorfu Modlící se děti v lese (272 zlatých), následovaný Venkovskou kaplí na břehu řeky Carla Ferdinanda Dahla (382 zlatých). Obě malby byly v Praze k vidění už o rok dříve na výstavě Společnosti vlasteneckých přátel umění. Z domácích autorů byl nejdražší položkou olej Josefa Hellicha Galilei ve vězení s prodejní cenou 250 zlatých. Na druhé straně je v katalogu řada prací označena jako kopie podle Correggia, Raffaela, Dürera, Karla Škréty, Františka Tkadlíka, malířů Beckera, Würbse, Rubense či Waldmüllera a dalších. Jejich prodejní ceny se pohybovaly v řádech jednotek, maximálně desítek zlatých. Velký prostor byl vyčleněn prezentaci místních autorů: Josefu Führichovi, Gustavu Kratzmannovi, otci a synům Ginzelům. Řadu regionálních autorů uvedených v katalogu není možné dnes identifikovat. Námětově byla velká pozornost věnována žánru a figurálním kompozicím či náboženským tématům. Jacob Ginzel představil řadu biedermeierských portrétů dokládajících ambice vzmáhající se vrstvy místních měšťanů. Pozornost recenzenta T. U. si získal rozměrný olej Josefa Führicha Lesní odpočinutí – Madona se sv. Adélou a sv. Františkem z roku 1835, dnes ve sbírkách vídeňského Belvederu. Dílo, zapůjčené majitelem textilní manufaktury Franzem Siegmundem, i dnes zaujme brokátovou látkou za zády Madony, která je zjevným atributem sebevědomí a podnikatelských aktivit místních textiláků třicátých let 19. století.

Jedním z realizovaných záměrů výstavy bylo vytvoření nadace pro žáky kreslení liberecké reálky. Prostředky pro její zajištění byly získány z výnosu celé akce – tedy vstupného a pravděpodobně i prodeje děl. Zároveň je výstava důležitým dokladem rozšiřování působnosti Krasoumné jednoty mimo Prahu. Možnost uspořádat uměleckou přehlídku mimo hlavní zemské centrum byla podmíněna množstvím akcií, jejichž výnos byl z části využíván na akvizice děl následně slosovaných mezi své členy. V Liberci a okolí se jich již kolem roku 1840 podařilo shromáždit více než 100. Mezi první drobné akcionáře Krasoumné jednoty patřila řada měšťanů z Liberce, Frýdlantu, Raspenavy, Nového Města nebo Chrastavy, mezi nimi, soudě podle jmen, majitelé větších či menších textilních a dalších průmyslových podniků či manufaktur. Vyšší počet akcií vlastnil Kristián Kryštof Clam-Gallas. Díky tomu se dařilo pořádat v Liberci umělecké výstavy ještě i v následujících letech.

Anna Habánová