Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Pořadatelem výstavy označované plným názvem jako „Výstava japonských obrazů klasických i moderních, které věnoval Československu p. Jirohači Satsuma“, bylo Japonské sdružení při Orientálním ústavu v Praze, založené 8. března 1934. Sdružení se zaměřovalo na celou škálu společenských aktivit, mimo jiné na propagaci japonských výtvarných umělců. V roce 1935 sdružení získalo velkorysý dar od japonského průmyslníka Micuiho Takaharua. Ve stejném roce pozvalo do Prahy sběratele a mecenáše Sacumu Džiróhačiho, aby 7. června přednesl přednášku o organizaci tzv. univerzitních studentských měst. Z pozdější zprávy, která se dochovala v archivu sdružení, vyplývá, že se Sacuma stal externím členem Orientálního ústavu, kde funkci místopředsedy již zastával chargé d’affaires Japonské ambasády v Praze Ogawa Noboru, sám sběratel umění. Ogawa se zasloužil nejen o uskutečnění výstavy, ale také o to, aby byla sbírka po skončení výstavy darována Československé republice. O dva roky později, 23. dubna 1938, Ministerstvo školství a národní osvěty rozhodlo ve věci daru uměleckých děl ze sbírky Džiróhačiho Sacumy a dar byl zařazen do Státní sbírky starého umění (Obrazárny Společnosti Vlasteneckých přátel umění). K ministerskému rozhodnutí je přiložen dopis chargé d’affaires Ogawy, ve kterém jako dar specifikuje 22 děl (19 ze Sacumovy sbírky a tři ze své vlastní sbírky). Dále připojuje seznam děl starých mistrů i soudobých umělců: Kanó Cunenobu, Kawabe Kakjo, Suzuki Harunobu, Šiba Kókan, zástupce školy Tosa, Kaburagi Kijokata, Jamamura Kóka, Dedžima Šunkó, Fudžita Cugidži (Cuguharu), Kóno Misao, Oka Šikanosuke, Suzuki Rjúiči, Oguiss Takanori, Takeši Takasaki Takeši, Unsoung Pai a Kodžó Kókan. V listopadu téhož roku Státní sbírka tuto akvizici potvrdila. Exponáty ze zmíněné výstavy se staly základem budoucí kolekce japonského umění Národní galerie v Praze.

Soubor děl ze Sacumovy sbírky jednoznačně vyjadřuje záměr prezentovat v Evropě jak tradiční, tak avantgardní japonské umění: tedy japonské výtvarné umění v jeho rozmanitosti. Kromě dřevořezů, tušové malby a zlatem dekorovaných zástěn zde nalézáme kresby známého malíře Fudžity Cuguharua a oleje Dedžimy Šunkóa (1897–1940), Oguissy Takanoriho (1901–1986) a dalších soudobých výtvarníků. Dar doplňovala tři díla dalších současných umělců: dva akvarely Kodžóa Kókana (1891–1988) a olej  korejského umělce Unsounga Paie (1900–1978) ze sbírky diplomata Ogawy. Zastoupeny byly i malířky, například Suiko Kubóová.

Dokumentů z expozice v sále Krasoumné jednoty se ovšem dochovalo málo. Fotografie z tisku dokládá v té době standardní instalaci. Do prostoru byly postaveny dva zlacené paravány. Dvacítka děl ze Sacumovy kolekce byla doplněna artefakty z domácích sbírek, celkově tak bylo vystaveno přibližně padesát děl.

Kritických ohlasů na výstavu v německých i českých periodikách bylo poskrovnu. Ve většině z nich převažuje názor, že soudobá tvorba budí větší pozornost než starší, klasická díla. Také zde se tedy projevil dobový trend, který považoval tradiční japonské umění a řemeslo za inspiračně vyčerpané.

Například kritik z Pražského listu 19. prosince 1936 píše: „Kolekce japonských obrazů, darovaná Československu a vystavená v Krasoumné jednotě, je zajímavější obrazy moderních poevropštěných malířů než starších, kteří zachovávanou malířskou tradici nedovedli k mistrovství, ale ke konvenci a schematičnosti. Zdá se, že i donátor s větší zálibou si vybral malíře evropských motivů, jako jsou Fujita, Micao Kono, Hnytschi (sic!) Souzouki, Shunka (sic!) Dejima, Takanoni Ogniss (sic!), Shikanosuke Oka, Takeshi Takasaki, Unsoung Pai. Náleží vlastně k pařížské škole, ale mají svétvarně velmi citlivý a citově velmi vyjemněný [sic!]. Nahota bílé plavovlásky, jak ji traktuje Misao Kono, je jakoby přenesena linearně i barevně do metafory květin“ [Kr. 1936].

Dílo Kónoa Misao (1900–1979), které vzbudilo pozornost a bylo nejen komentováno, ale i reprodukováno v tisku, byl olej Spicí nahá žena. Dalším dílem, kterého si kritika všimla, byl Zámek Blanc (1927) Oky Šikanosukeho (1898–1978). V další kritice otištěné v Lidových novinách v Brně 22. 12. 1936 se dočteme, jaký dojem Okaova díla vyvolávala: „…[je tu] Shikanosuke Oka s Květinami a Zámkem, na nichž nenásilně utkvívá něco z tradiční krasochuti“ [jč. 1936].

Zvláštním zjevem expozice Sacumovy výstavy bylo dílo korejského (někdy označovaného za japonsko-korejského) umělce Unsounga Paie. V době japonského imperialismu se Japonsko stalo centrem pro umělce z nově kolonizovaných i dalších okolních zemí. Pai studoval v Japonsku a později v Německu, kde ho začal podporovat Adolph Donath (1876–1937), umělecký kritik úspěšně působící ve vídeňských a berlínských kruzích. Českému prostředí Donath přibližoval Paie pomocí analogie se známým grafikem Emilem Orlikem (1870–1932). Ještě před výstavou ze Sacumovy sbírky uspořádalo Japonské sdružení při Orientálním ústavu Paiovi samostatnou výstavu, později vystavoval rovněž v Paříži za pomoci Sacumy Džiróhačiho.

Výstava Sacumovy sbírky patří mezi nejvýznamnější výstavy japonkého umění hned z několika důvodů. Představila českému publiku současné japonské umělce. Po výstavě byla díla ve formě daru věnována Československému státu a vytvořila základ japonských sbírek Národní galerie v Praze, čímž komplentovala několik dalších fondů významných českých sběratelů z řad japonistů, japanofilů a aristokracie. Dále tento výstavní počin potvrzuje význam aktivit Japonského sdružení při Orientálním ústavu v Praze a jeho vynikající napojení na evropské dění v rámci studia japonského umění a kultury a dialogu se soudobou japonskou kulturní scénou.

Helena Čapková

Citovaná literatura

Jč 1939: Výstava japonských obrazů klasických i moderních, Lidové noviny, 1936, 22. 12., Archiv Národní galerie v Praze, Fond Krasoumná jednota, novinové výstřižky k činnosti Krasoumné jednoty, 1916–1937, kart. 167–172, př. č. 1502

Kr. 1936: Kr., Japonský dar, Polední list (3. vydání), 1936, 19. 12., Archiv Národní galerie v Praze, Fond Krasoumná jednota, novinové výstřižky k činnosti Krasoumné jednoty, 1916–1937, kart. 167–172, př. č. 1502

Další literatura

Helena Čapková, Marginální fenomén, nebo oběť orientalistického klišé? K vzájemným stykům japonských a evropských meziválečných avantgard / Relations between the Japanese and the European Avant-garde in the Interwar Era: A Subject of Marginal Interest or a Victim of Orientalist Cliché?, Umění/Art LXV/2, 2017, s. 123–139

Tokushima Modern Art Museum et al., Salon Des Artistes Japonais and

Baron Satsuma: Japanese Artists in Europe before World War II (kat. výst.), Tokyo 1998

Markéta Hánová, Sbírka asijského umění v Národní galerii v Praze: Pojetí velkorysosti ve formování sbírky japonského umění a v ikonografii japonského buddhismu, in: Adam Budak — Michaela Pejčochová (edd.), Velkorysost. Umění obdarovat. Bílý králík: Kniha k výstavě, Národní galerie v Praze 2016, s. 117–141

Jaroslav Olša, jr., The Korean painter Pae Un-sŏng (Unsoung Pai) and his 1936 Exhibitions in Czechoslovakia, Transactions of the Royal Asiatic Society Korea Branch, sv.  90, Seoul 2015

Anonym, Výstavu japonských obrazů…, Typografické listy, 1936, 15. 12., Archiv Národní galerie v Praze, Fond Krasoumná jednota, novinové výstřižky k činnosti Krasoumné jednoty, 1916–1937, kart. 167–172, př. č. 1502

Anonym, Japonské obrazy, Právo lidu (2. vydání), 1936, 20. 12., Archiv Národní galerie v Praze, Fond Krasoumná jednota, novinové výstřižky k činnosti Krasoumné jednoty, 1916–1937, kart. 167–172, př. č. 1502

Anonym, Japanische Gemälde, Bohemia, 1936, 20. 12., Archiv Národní galerie v Praze, Fond Krasoumná jednota, novinové výstřižky k činnosti Krasoumné jednoty, 1916–1937, kart. 167–172, př. č. 1502

Anonym, V Krasoumné jednotě…, Rakovnické noviny, 1936, 24. 12., Archiv Národní galerie v Praze, Fond Krasoumná jednota, novinové výstřižky k činnosti Krasoumné jednoty, 1916–1937, kart. 167–172, př. č. 1502

Anonym, Japonské obrazy, Lidová politika, 1936, 25. 12., Archiv Národní galerie v Praze, Fond Krasoumná jednota, novinové výstřižky k činnosti Krasoumné jednoty, 1916–1937, kart. 167–172, př. č. 1502

Kr., Alžírské motivy, Pondělní list, 1936, 21. 12., Archiv Národní galerie v Praze, Fond Krasoumná jednota, novinové výstřižky k činnosti Krasoumné jednoty, 1916–1937, kart. 167–172, př. č. 1502