Výstava architektury a inženýrství | Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820

komentář

V roce 1898 se po úspěšných výstavách Jubilejní (1891) a Národopisné (1895) na pražském Výstavišti konala další velká přehlídka, tentokrát Výstava architektury a inženýrství spojená s výstavou motorů a pomocných strojů pro maloživnostníky, s přidruženou výstavou vynálezů pro živnostníky a s odbornou výstavou klempířů zemí koruny České. Jak dává tušit podtitul výstavy, její záběr byl velmi široký – vedle architektonických modelů, vzorových interiérů a fasád i kreseb zahrnovala také různé stroje, motory, jízdní kola, elektrotechniku, prezentace malých i větších živnostníků či práce žáků středních průmyslových škol. Široké pole vystavených artefaktů i zboží vzniklo sloučením několika původně samostatně plánovaných výstav. Spolek architektů a inženýrů Království českého, který výstavní prezentaci soudobé české architektury a inženýrství inicioval, další segmenty k výstavě připojoval v průběhu organizačních příprav, a to z nejrůznějších praktických důvodů. Výsledek měl být podle úvodního textu ve výstavním katalogu dokladem „vyspělosti současné české inteligence technické“ [Kafka 1898, s. 8], jejíž úspěchy měla výstava prezentovat široké veřejnosti.

Příprava ohromné a různorodé výstavy si vyžádala rozdělení exponátů do devíti skupin, dělených dále ještě na jednotlivé sekce, jejichž organizaci měly na starosti samostatné výbory. Zastřešoval je výkonný výbor celé akce, tvořený vesměs členy spolku, které doplnil architekt a náměstek pražského starosty Karel Vlček s Františkem Křižíkem jako zástupcem obchodní a živnostenské komory pražské. Nejvíce exponátů obsahovala skupina Architektura a stavitelství, zahrnující architektonické návrhy a plány, umělecký průmysl, vzorová obydlí i práce stavebních řemeslníků a živnostníků, která byla prezentovaná v levém křídle paláce. Ústředním prostorem této části výstavy byla dekorativní dvorana s převážně historizujícími fasádami, které měly ukazovat stavby „českého rázu“. Pravé křídlo patřilo skupině Inženýrství a byly zde prezentovány silniční stavby i mostní konstrukce, práce vodních, zemědělských i hutních inženýrů i expozice věnovaná zeměměřičství. Další, rozsahem už menší výstavní skupiny, umístěné v provizorních pavilonech, byly Strojnictví a elektrotechnika, Odborné školství, Oddělení historické (v němž byly prezentovány památky od románského slohu po baroko), samostatná Výstava malomotorů, strojů pomocných a nástrojů pro řemesla a drobný průmysl, Železnictví, Vynálezy pro živnostnictvo důležité a Odborná literatura.

Průvodce výstavou dále zmiňuje řadu dalších pavilonků, restaurací, kaváren a obchodů, které byly nedílnou součástí celé akce. Významným podnikem byla Krčma umělců zvaná U Nesmysla, kterou Vítězslav Mašek, Luděk Marold, Ladislav Šaloun a další vyzdobili v parodické reakci na hledání nového stylu a nastupující vídeňskou secesi. Výstava zahrnovala i celek Českoslovanská vesnice, postavený už pro národopisnou výstavu v roce 1895, jež se skládal z několika stavení, navržených po vzoru lidové architektury například Janem Koulou, Dušanem Jurkovičem, Eduardem Sochorem a dalšími. Slavnostní ráz celého areálu podtrhovala světelná fontána Františka Křižíka, instalovaná při Výstavišti už pro výstavu roku 1891.

Výstava měla stejně jako zmíněné dvě zdejší předchozí akce, k nimž se výkonný výbor jasně odkazoval, podobu jakéhosi festivalu, události, s níž byly spojeny nejen výstavy technických exponátů a prezentace živnostníků z Prahy i jiných nejen českých měst, ale také přednášky, koncerty, divadelní představení nebo projekce filmů Jana Kříženeckého v divadle Uranie, jež vzniklo přímo pro výstavu. Jednou z hlavních „atrakcí“, zmiňovanou hojně dobovým tiskem, bylo panorama bitvy u Lipan, které pro výstavu společně s řadou dalších malířů vytvořil Luděk Marold. Dechberoucí bojový výjev, umístěný v samostatném dřevěném kruhovém pavilonu navrženém Jiřím Justichem, měl pro návštěvníky výstavy představovat zážitek, tvořící protiváhu statickým odborným exponátům. Ač jinými prostředky než vystavené stroje, i Maroldovo panorama představuje „sbratření techniky s uměním“, proklamované ve výstavním katalogu. Právě propojení uměleckých, technických, a také živnostenských kruhů bylo jako zásadní přínos výstavy vnímáno dobovým tiskem.

Výstava byla zahájena slavnostním průvodem na Výstaviště 15. června a původně měla trvat do 15. září, nakonec však skončila až o měsíc později. Zájem o ni totiž byl obrovský – jen v prvních deseti dnech jejího trvání evidovali organizátoři 37 000 lidí [Anonym 1898a], po měsíci a půl od otevření slavila čtvrtmilionového návštěvníka [Anonym 1898b]. Stejně jako na zmíněné předchozí dvě velké národní výstavy byly i na tuto událost pořádány zájezdy z celého českého království. Podobně jako ony měla i Výstava architektury a inženýrství demonstrovat především úspěchy národní, české práce, a to přesto, že v některých skupinách byli k účasti přizváni i zahraniční vystavovatelé. Vzhledem k tomu, že průvodce výstavou, jenž má v české verzi podobu objemné, téměř 350stránkové knihy, měl být vydán také v němčině a francouzštině, nelze pochybovat o ambici mezinárodního přesahu výstavy a touze představit úspěchy české techniky i zahraničnímu publiku.

To, že šlo o velkou událost nejen pro Prahu, ale i její návštěvníky, dokazuje množství rozsáhlých reportáží i drobných zmínek, publikovaných po celou dobu trvání výstavy v podstatě denně v tisku i řadě specializovaných periodik a regionálních listů. Seznam drobných zpráv o výstavě by proto mohl být téměř nekonečný. Většina recenzentů se ve svých textech snažila přiblížit výstavu jako celek a popsat její jednotlivé části. Samotná výstavní koncepce, odpovídající vlastně veletrhu, nebyla podrobena žádné konstruktivní kritice, ač například recenzent revue Naše doba pojmenoval problematičnost samotného média výstavy architektury spočívající v nemožnosti vystavit stavby samotné [Vávra 1898, s. 3].

Co se architektonické části výstavy týče, mnohem více se recenzenti soustředili na obsah. Klíčovým tématem byl rozpor mezi historismem, projeveným ve vzorových fasádách, některých interiérech i v koncepci historické části výstavy, a touhou po nalezení nového slohu, která začala být právě v posledních letech 19. století v českém prostředí aktuální. Na jedné straně se projevovala inspirací folklórem, na druhé použitím secesní ornamentiky například na pavilonu pro panorama, v interiérech i dekoracích. Silný akcent na odkazy k historii vyvažovala nejen do budoucna vyhlížející potřeba najít nový styl, ale také prezentace moderních průmyslových strojů nebo zcela novátorský kinematograf Jana Kříženeckého. Výstava architektury a inženýrství tak v dějinách českého umění hraje roli události, kde došlo ke střetu historismu s modernismem, jak upozornil recenzent Volných směrů [Anonym 1898c, s. 523–524]. Nebyla v tomto „zápase“ přelomovou událostí, jako spíše jedním z iniciačních momentů, po kterém se česká architektura pomalu vydala novou, moderní cestou, již definitivně odtrženou od historických předobrazů.

Tereza Štěpánová

Citovaná literatura

Anonym 1898a: Anonym, Výstava architektury a inženýrství v Praze 1898. Palác průmyslový, Národní listy XXXVIII, 1898, č. 173, 25. 6., s. 3

Anonym 1898b: Anonym, Výstava architektury a inženýrství v Praze 1898, Katolické listy II, 1898, č. 207, 30. 7., s. 5

Anonym 1898c: Anonym, Výstava architektury a inženýrství, Volné směry II, 1898, s. 521–526

Kafka 1898: Josef Kafka, Výstava architektury a inženýrství (kat. výst), Praha 1989

Vávra 1898: Antonín Vávra, Letošní výstava architektury a inženýrství, Naše doba VI, 1898–1899, č. 1, 20. 10., s. 2–14

Další literatura

Marcela C. Efmertová, České země v letech 1848–1918, Praha 1998, s. 396–398

B. Kavka, Výstava architektury a inženýrství, Zprávy Spolku architektův a inženýrů v Království českém XXXII, 1898, s. 27–29; 53–55; 92–94

Marcel Pencák, Nástup architektonické moderny a c. k. Česká vysoká škola technická, Umění LVI, 2008, č. 6, s. 520

Jan Sedlák, Výstava architektury a inženýrství v Praze roku 1898, Hlas národa, 1898, č. 139, 21. 5., s. 1; č. 142, 24. 5., s. 1; č. 143, 25. 5., s. 1

Kateřina Turková, Architektura na výstavě. Nástup moderní architektury na velkých pražských výstavách 1891–1908, diplomová práce KTF UK, Praha 2018, s. 45–50

Tomáš Vlček, Praha 1900, studie k dějinám kultury a umění Prahy v letech 1890–1914, Praha 1986, s. 68–70