Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Pod heslem „Volnost tvořícím a boj diletantismu“, publikovaným ve složeném dvojlistu katalogu doprovázejícím soupis vystavených děl, se v roce 1927 představila ve výstavní síni Mánesa liberecká skupina Oktobergruppe. K zakládajícím členům Rudolfu Karaskovi, Alfredu Kunftovi, Erwinu Müllerovi a Hansi Thumovi, kteří se poprvé sešli v Liberci v říjnu 1922, se přidali další autoři spojení s Libereckem: Alfred Dorn, Karl Kaschak a Richard Fleissner. Oproti předchozím prezentacím skupiny do výběru nebyla zařazena tvorba sochařů Johannese Watzala, Wilhelma Srb-Schlossbauera a malířů Wenzela Franze Jägera a Edith Plischke-Fleissner. 59 olejů, akvarelů a grafik doplnila složka devíti grafických listů členů skupiny, dnes dochovaná ve sbírce Národní galerie Praha, do sbírky její předchůdkyně Moderní galerie bylo získáno dalších devět olejů a prací na papíře. Tři z vystavených děl spravuje sbírka Oblastní galerie Liberec. Jednalo se o první přehlídku skupiny mimo Liberec, zároveň ale také o poslední známou. Současně šlo o jedinou přehlídku „našeho německého umění, kterou ve své Mánesově síni uspořádal S. V. U. Mánes.“, jak uvedl ve své zprávě z výstavy Josef Čapek [Čapek 1927]. 

Protože se jednalo o výjimečnou možnost prezentace mimo severočeský region, můžeme na tuto přehlídku nahlížet jako na bilanční. Její aktéři se pražskému publiku představili spíše přehledem své práce, nejen nejnovějšími pracemi. Pro Prager Presse shrnul hlavní společné rysy vystavujících Jaromír Pečírka jako závislost na současném, zejména německém umění, zejména u Erwina Müllera vnímal ovlivnění novou věcností. U Kunfta si všiml exotičnosti, která podle něho vycházela z jeho osobních východoasijských zkušeností. Za nejlepší část výstavy, spolu s květinovým zátiším a figurálním námětem Rudolfa Karaska, považoval oleje Alfreda Dorna. Portréty Karla Kaschaka označil Pečírka za solidní, ale přeci jen poměrně „altertümlich“, a Richarda Fleissnera hodnotil jako průměrného grafika [Pečírka 1927]. 

Také Josef Čapek ve své kritice pro Lidové noviny odkazoval u představených prací na „německý původ. Působí zde zcela zajímavě, třebaže nám nepřinášejí žádného velkého uměleckého poselství. Je to kurážná a zároveň solidní malba, jak to u Němců známe; je patrno, že ve skupině vládne jistá kázeň, úroveň a ctižádost podati jen své nejlepší, řádnou techniku a kresbu a maximum přitažlivosti ať je to ještě v duchu Vídně, či malebného expresionismu, či genrovitého novoklassicismu. Všechno to, ať více či méně pestré... myšlenkové či jen líčivě malebné a vypravující, má svou zcela německou ráži, která tu napoprvé a na první pohled působí zcela překvapivě, i když ve všech případech nepřesvědčuje pronikavou hodnotou.“ [Čapek 1927]

Josef Čapek ve svých řádcích vycházel z přetrvávajícího národnostního vydělování obou národů zasahujících do uměleckého a výstavního života meziválečného Československa (s kořeny hluboko v 19. století) a snažil se na vystavených pracích definovat rozdíl mezi českým a německočeským uměleckým výrazem, označit jinakost v tvorbě německy hovořících výtvarných umělců z Čech, Moravy a Slezska. Takový přístup negativně formuloval nazírání na složitou problematiku, která není uspokojivě vyřešena ani v současném uměleckohistorickém diskurzu.

Anna Habánová

Citovaná literatura

Pečírka 1927: Jaromír Pečírka, Prager Ausstellungen. Metznerbund, Prager Presse VII, 1927, 20. 11., s. 10

Čapek 1927: jč [Josef Čapek] Výstava Skupiny Metznerbundu Oktobergruppe z Liberce, Lidové noviny XXXV, 1927, č. 579, 17. 11., s. 7

Další literatura

Anna Habánová, Oktobergruppe, in: eadem (ed.), Mladí lvi v kleci. Umělecké skupiny německy hovořících výtvarníků z Čech, Moravy a Slezska v meziválečném období (kat. výst.), Oblastní galerie v Liberci, Řevnice – Liberec 2013, s. 80–93