Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

Spolek německých výtvarných umělců v Čechách [Verein deutscher bildender Künstler in Böhmen] byl sice konstituován již v roce 1895, na svou první velkou přehlídku v Rudolfinu si musel počkat až do roku 1907. Předtím se v Praze prezentoval v „Ovocné ulici, naproti Ditmarově domu“ [F. A. 1895], v prosinci 1896 byla vánoční výstava otevřena v zimní zahradě luxusního hotelu Sächsischer Hof (Hotel de Saxe) v Hybernské ulici a na další roky se aktivity přesunuly do zahradního domu komorního rady Franze Sobotky na adrese Bredovská ulice 11 (dnes Politických vězňů). Na výstavu v prostorách hotelu Sächsischer Hof později vzpomínal Steiner-Prag jako na „totální materiální fiasko výstavy spolku, jež byla ještě po letech tragikomicky opěvována“ [Steiner-Prag 1933, s. 12]. Spolek se v prvním desetiletí své existence prezentoval i mimo centrum, např. v Chebu, Vídni a Ústí nad Labem.

Hned v úvodu katalogu první rudolfinské výstavy z roku 1907, jehož autorem je pravděpodobně Karl Wilfert ml., je uvedeno: „Verein deutscher bildender Künstler in Böhmen věří, že nemůže cestu nového rozvoje nastoupiti lépe, než když přenechá v této výstavě slovo novým talentům a novým směrům.“ [Wilfert ml. 1907] Toto vymezení bylo směřováno zejména vůči liberecké výstavě 1906: „A nyní před nás předstoupilo mladé mužstvo, s potěšující odvahou. Byli sami sebou, osvědčení jí přenechali volnou kolej. V Liberci se mladí a nejmladší samozřejmě nemohli plně ukázat, (...) nemohli by bez újmy stanout vedle odlišného charakteru starého týmu.“ [F. M. 1907] Na druhé straně v této době dochází k zásadnímu generačnímu a pravděpodobně i mezilidskému rozkolu a text předjímá budoucí „secesi“ ze Spolku, která vyústila v roce 1908 k odchodu starší (zakladatelské) generace a následný vznik nového uskupení německy hovořících výtvarných umělců v Čechách. Přesto, že v nejužším vedení Spolku stály od roku 1906 osobnosti s velmi úzkými vazbami na Vídeň – Paul Leppin, Oskar Wiener a Ferdinand Staeger – výstava v roce 1907 dokládá zásadní proměnu: „samostatná kóje byla poskytnuta mladému Georgu Karsovi, prostor čerstvému absolventu pražské Akademie výtvarných umění Maxi Oppenheimerovi, zástupcům Wiener Werkstätte Michaelu Powolnymu nebo etablovanému secesionistovi Bertholdu Löfflerovi. Olejem Na Alsteře v Hamburku přispěl mladičký Max Horb. Naopak zastoupeni nebyli dosavadní matadoři pražské německé scény jako Karl Krattner, Franz Thiele, Wenzel Franz Jäger či Josef Zasche – i architektura našla nového, vpravdě důstojného nástupce v osobě Rudolfa Bitzana.“ [Habánová 2016, s. 64]

Český tisk si výstav německy hovořících výtvarníků všímal spíše okrajově. Ani tato přehlídka nebyla výjimkou. Volné směry přinesly krátkou noticku ve své Kronice: „Výstava spolku německých umělců v Čechách (...) hlásí se sympatickým Úvodem v katalogu o pozornost pro práci své mladé generace. Dojem početné a rozmanité výstavy není však daleko tak sympatický. Je tu řada snaživých mladých lidí, zaujatých všemožnými moderními směry a snahami, podléhajících vlivům přímých učitelů i obdivovaných vzorů, ale prozrazujících málo bezprostředního přilnutí k přírodě a dosud velmi málo té vnitřní nutnosti a přesvědčení, jež nenahradí žádná naučená ani přejatá obratnost. Opravdová malířská vloha prokmitá u pana Karse i jeho přehnanou liebermannovskou manýrou, i u p. Oppenheimera jeho ještě školáckou přičinlivostí; (...) nešťastný biedermeierstyl přímo zuří u pana Wierera; (...) z řady ostatních vystupuje také málokdo k individuální odlišnosti ať v dobrém ať ve zlém.“ [Anonym 1907]

Recenzent (Richard Teschner?) pro Prager Tagblatt zmínil prezentaci 600 prací, v katalogu je jich uvedených 289. Samostatné sály byly věnovány Georgu Karsovi („Pražanovi žijícímu venku, momentálně dlícímu ve Španělsku … Karsova kolekce je sama pro sebe překvapením“), Paulu Lumnitzerovi („Zcela jiná, klidná, v tichém pozorování světa do sebe ponořená povaha“)  a Augustu Brömsemu („Zde poprvé prezentuje malbu. Už technika, na způsob tempery, prozrazuje, že se umělec ubírá svou cestou.“). [tsch. 1907] Z této recenze se dále dozvídáme, že ve velkém středovém sále byly instalovány obrazy Maxe Oppenheimera, portréty Karla Kostiala, Ferdinanda Staegera a Ferdinanda Michla, dále grafické listy a plastiky dalších zastoupených autorů.

Z několika drobných zpráv na stránkách Prager Tagblatt vyplývá, že výstava byla velmi dobře navštěvovaná a v jejím průběhu se podařilo prodat nejen předměty uměleckého řemesla (Maxe von Spauna nebo Michaela Powolneho), ale i obrazy právě Georga Karse či Gustava Croye a řadu dalších děl.

Anna Habánová

Citovaná literatura

Anonym 1907: Anonym, Výstava spolku německých umělců v Čechách, Volné směry XI, 1907, s. 82

Habánová 2016: Anna Habánová, Dějiny uměleckého spolku Metznerbund 1920–1945, Liberec 2016

F. A. 1895: F. A. [Friedrich Adler], Weihnachtsausstellung des Vereines deutscher bildender Künstler, Prager Tagblatt XIX, 1895, č. 339, 8. 12, s. 5

F. M. 1907: F. M., Ausstellung des Vereines Deutscher bildender Künstler in Böhmen, Deutsche Arbeit VI, 1907, č. 6, s. 397–399

Steiner-Prag 1933: Hugo Steiner-Prag, Aus einer Kneipzeitung des Vereins deutscher bildender Künstler in Böhmen 1896, Prag 1933

tsch. 1907: tsch., Ausstellung des Vereines der deutschen bildenden Künstler in Böhmen. II., Prager Tagblatt XXXI, 1907, č. 23, 23. 1., s. 10

Wilfert ml. 1907: [Karl Wilfert mladší], Výstava spolku Verein deutscher bildender Künstler in Böhmen (kat. výst.), Rudolfinum, Praha 1907

Anonym, Erzherzog Karl Franz Josef in der Ausstellung der deutschen bildenden Künstler., Prager Tagblatt XXXI, 1907, č. 23, 23. 1., s. 3

Anonym, Ausstellung des Vereines deutscher bildender Künstler, Prager Tagblatt XXXI, 1907, č. 41, 10. 2., s. 12

Anonym, Ausstellung des Vereines deutscher bildender Künstler in Böhmen, Prager Tagblatt XXXI, 1907, č. 45, 14. 2., s. 9

Anonym, Ausstellung des Vereines deutscher bildender Künstler in Böhmen, Prager Tagblatt XXXI, 1907, č. 48, 17. 2., s. 11