Databáze uměleckých výstav v českých zemích 1820 – 1950

V roce 1908 uspořádala Krasoumná jednota namísto klasické výroční výstavy výstavu jubilejní, oslavující šedesát let vlády císaře Františka Josefa. Její časový rozsah se protínal s dobou císařova panování – mělo jít o přehled domácího umění posledních šedesáti let. Obdobná retrospektiva se konala už v roce 1891 v rámci Jubilejní zemské výstavy, jejího rozsahu ovšem Krasoumná jednota ani zdaleka nedosáhla. 

Předsedou výstavního výboru byl podnikatel, sběratel umění a jednatel SVPU Vojtěch Lanna, dalšími členy byli zejména umělci, ale i historik umění Karel Boromejský Mádl. Katalog výstavy vyšel v německém i českém jazyce a zakoupit bylo možné standardní neilustrovaný soupis vystavených děl i katalog s reprodukcemi. Těch bylo v obou jazykových mutacích katalogu přes 40, což bylo v dané době poměrně hodně. V rámci výstav pořádaných Krasoumnou jednotou, která se už od 90. let 19. století snažila doplňovat katalogy velkým počtem ilustrací, ovšem šlo spíše o standard. Katalog byl řazený podle jednotlivých sálů a k tomuto uspořádání byl v závěru doplněn abecední seznam umělců s katalogovými čísly jejich děl. 

Výstava byla zahájena počátkem června a trvala do října roku 1908. V patnácti sálech Rudolfina bylo vystaveno na 547 děl. Pro nedostatek místa bylo třeba vypustit architekturu, socha a grafika byla zastoupená jen poskrovnu. Šlo tak především o malby, zejména oleje, autorů jak žijících, tak zesnulých. 

Výstavu otevírala čtyři velká plátna umístěná ve dvoraně, Ženíškův Portrét Františka Josefa I., Záliv smrti Julia Payera, Čermákův Raněný Černohorec a Brožíkovo Vyhození oknem místodržících r. 1618. Už tento výčet dává tušit snahu výboru představit žánrovou rozrůzněnost, která byla pro výstavy Krasoumné jednoty typická. Bez konkrétního členění podle škol byly zastoupeny historické malby, žánry, portréty i krajiny, které recenzenti hodnotili oproti figurálním výjevům lépe. Uspořádání v sálech za dvoranou odpovídalo snaze naznačit chronologický vývoj od generace Josefa Mánesa až po soudobou produkci.

Jen prezentace velkých umělců jako Josef Mánes nebo Jaroslav Čermák byla kompaktní v tom smyslu, že všechny jejich zastoupené práce byly umístěny do jediného sálu. Zdá se, že výbor byl pečlivý v uspořádání děl největších mistrů a díla menších a soudobých umělců již nebyla soustředěna k sobě. Z výstavního katalogu ani dobových fotografií nelze až na snahu rozmístit díla do sálů více méně chronologicky vyčíst žádný instalační koncept, pokud tímto konceptem nebylo jednoduše prolínání jednotlivých žánrů a jejich co nejširší zastoupení. Výstava tak mohla působit jako náhodné uskupení děl [Vlnas 1996]. 

Instalace obrazů ještě odpovídala klasickému „obrazárenskému“ vkusu 19. století, ale oproti tradici, kdy obrazy visely prakticky od podlahy po strop, byla koncepce již střízlivější. Nevelké množství vystavených soch bylo roztroušeno po sálech, a tak podle recenzentů [Q 1908] bohužel působily spíše jako pouhé dekorace.

Výstavní výbor měl při výběru děl značně svázané ruce – záleželo především na tom, jaká díla se podařilo sehnat. Jak zmiňují autoři výstavy v úvodu katalogu i mnozí recenzenti, výbor bojoval s neochotou majitelů zapůjčit díla na výstavu. Situaci mu ztížil i spolek Mánes, který kvůli starým sporům s Rudolfinem odmítl zapůjčit jakákoliv díla z vlastnictví spolku i ze soukromého majetku členů. Už od února se v tisku objevovaly zprávy o připravované výstavě s prosbami o zápůjčky a součinnost uměnímilovných majitelů [Anonym 1908a]. Pro nedostatek přihlášených děl byla vernisáž výstavy, původně plánovaná už na květen, o měsíc odsunuta. Ještě na počátku května se v tisku objevila zpráva, že výbor pátrá po dílech několika zásadních umělců [Anonym 1908b]. Ta se mu nakonec podařilo sehnat, ovšem s velkou námahou. 

Mezi žijícími umělci byl o výstavu zájem větší. Mohli svá díla přihlašovat stejně, jako na každou výroční výstavu, a tak byla výstavě nabídnuta i řada děl provinčních umělců. Z nich se výbor snažil vybrat to nejlepší a mnoho jich do výstavy vůbec nezařadil. Přesto se ale několik slabších, až „zcela bezvýznamných“ maleb [Q 1908] na výstavě objevilo. Zařazení téměř všeho, „co uznali tvůrci a majitelé za hodna vystavení“ [Vlnas 1996], bylo dlouhodobým problémem Krasoumné jednoty. Zvlášť vytýkán jí byl protekcionismus vůči určitým, často polodiletantským, umělcům. Ve výstavě byla zastoupena řada tvůrců, jejichž díla se na rudolfinských výstavách objevovala pravidelně, aniž by se jednalo o výraznější umělecké osobnosti.

Děl soudobých umělců tak bylo navzdory pojetí výstavy jakožto retrospektivní vystaveno mnohem více, než děl umělců již zemřelých. Vzhledem k tomu, že výběr nového umění nebyl příliš uspokojivý, díla starších mistrů výrazně vynikala. Jistá neucelenost umění recentního, neviděného ještě z odstupu, je ovšem vcelku logická, jak připomněla kritika Máje [Q 1908].

Ve výsledku se nepodařilo publiku předložit všechna klíčová díla, která by vytyčovala hlavní vývojové body českého umění mezi lety 1848 a 1908. Někteří zásadní umělci na výstavě chyběli a ani zařazení významní autoři nebyli představeni příliš dobře. Například Josef Mánes byl na výstavě zastoupen pouhými 9 díly, z nichž žádné není v kontextu Mánesovy tvorby zvláště významné. Cíl autorů výstavy představit souhrnný přehled umění zvolené doby tak nemohl být naplněn, což výbor přiznal i v úvodu katalogu.

Z popsané situace vyplývá, že autoři výstavy nebyli při svém výběru dostatečně kritičtí a právě nedostatek kritického úsudku, který je při tvorbě retrospektivy nutný, byl považován za jednu z největších chyb výstavy. Krasoumné jednotě byl také vyčítán jistý konzervativismus, který sice splňoval poptávku poměrně konzervativního publika, ovšem soudobými progresivními umělci sdruženými zejména v Mánesu byl dlouhodobě kritizován. 

Z pohledu mánesáckých umělců i Čechů mimo Mánes byla Krasoumná jednota již zastaralou korporací, která stále ještě protežovala německé umělce na úkor českých. Neurčitý, spíše nestranný postoj vůči umění česky a německy mluvících malířů byl patrný i ve výstavě – neměla jasný metodologický klíč, podle nějž by třídila umělce a navazovala díla na vývojovou linii domácího umění. 

Mezi vystavujícími bylo poměrně dost žen a nešlo vždy jen o bohaté uměnímilovné měšťanky bez výtvarného vzdělání − zastoupeny byly i jedny z prvních profesionálních umělkyň u nás, jako Zdenka Braunerová nebo Marie Kirschnerová. Ženské umělkyně se na výstavách Krasoumné jednoty objevovaly už od konce 80. let 19. století. Pokud tedy byla z určitého hlediska Jednota považována za konzervativní, z pohledu tehdy pomalu se etablujícího ženského umění byla pokroková.  

Výstava byla zamýšlena jako prodejní a do prodeje šla zhruba polovina z 547 vystavených děl. Zaznamenáníhodná je snaha Krasoumné jednoty zpřístupnit výstavu širokým vrstvám – hromadným návštěvám škol a spolků, zejména mimopražským, bylo nabídnuto snížené vstupné. O výstavu byl i přes kritické recenze velký zájem, zřejmě proto, že podobné historické retrospektivní výstavy na počátku 20. století vůbec nebyly běžné [Harlas 1908]. 

Tereza Štěpánová 

Citovaná literatura 

Anonym 1908b: Anonym, Jubilejní výstava, Národní listy XLVIII, 1908, č. 122, ráno, 3. 5., s. 4

Anonym 1908a: Anonym, Jubilejní výstava v Rudolfinu v Praze, Lidové noviny XVI, 1908, č. 40, večer, 10. 2., s. 6 

Harlas 1908: František X. Harlas, Jubilejní výstava v Rudolfině, Osvěta XXXVIII – díl II, č. 8, 1908, s. 851–855

Q, 1908: Q, Šedesát let uměleckého života v Čechách, Máj VI, 1907–1908, č. 39, 26. 6., s. 590–591

Vlnas 1996: Vít Vlnas (ed.), Obrazárna v Čechách 1796-1918, kat. výst., Praha 1996, s. 195

Další literatura

Vladimír Novotný, Sto let Krasoumné jednoty: 1835–1935, Praha 1935

Jana Cermanová, Pražské sochařské výstavy 1898 – 1916. Příspěvek k problematice galerijní prezentace sochy (disertační práce), Praha 2013

Archivní zdroje

Archiv Národní galerie, fond SVPU, Krasoumná jednota, inv. č. 148 a 150

Anonym, Jubilaums-Kunstausstellung im Rudolfinum, Prager Abendblatt XLII, 1908, č. 141, 22. 6., s. 3

Anonym, Jubilaums-Kunstausstellung im Rudolfinum, Prager Zeitung XCIV, 1908, č. 136, 14. 6., s. 2 

Anonym, Jubilaums-Kunstausstellung im Rudolfinum, Prager Zeitung XCIV, 1908, č. 139, 18. 6., s. 3

Anonym, Jubilejní retrospektivní umělecká výstava Krasoumné jednoty pro Čechy, Moravská Orlice XLVI, 1908, č. 131, 7. 6., s. 3

Anonym, Jubilejní retrospektivní umělecká výstava Krasoumné jednoty pro Čechy, Národní listy XLVIII, 1908, č. 150, ráno, 31. 5., s. 3

Anonym, Jubilejní umělecká výstava Krasoumné jednoty v Rudolfinu, Venkov III, 1908, č. 76, 29. 3., s. 5

Anonym, Jubilejní umělecká výstava v Rudolfinu, Venkov III, 1908, č. 145, 21. 6., s. 10 

Anonym, Jubilejní umělecká výstava v Rudolfinu, Venkov III, 1908, č. 162, 12. 7., s. 9

Anonym, Jubilejní umělecká výstava v Rudolfinu, Venkov III, 1908, č. 168, 19. 7., s. 10

Anonym, Jubilejní umělecká výstava v Rudolfinu, Venkov III, 1908, č. 228, 27. 9., s. 8

Anonym, Jubilejní umělecká výstava, Venkov III, 1908, č. 186, 9. 8., s. 8

Anonym, Jubilejní výstava krasoumné jednoty pro Čechy v Rudolfině, Národní listy XLVIII, 1908, č. 72, ráno, 13. 3., s. 3

Anonym, Jubilejní výstava Krasoumné jednoty v Rudolfinu, Národní listy XLVIII, 1908, č. 88, ráno, 29. 3., s. 4

Anonym, Jubilejní výstava v Rudolfinu v Praze, Lidové noviny XVI, 1908, č. 40, večer, 10. 2., s. 6 

Anonym, Jubilejní výstava v Rudolfinu, Moravská Orlice XLVI, 1908, č. 33, 9. 2., s. 5

Anonym, Jubilejní výstava v Rudolfinu, Moravská Orlice XLVI, 1908, č. 112, 15. 5., s. 3

Anonym, Jubilejní výstava, Národní listy XLVIII, 1908, č. 122, ráno, 3. 5., s. 4

Anonym, Prémie Krasoumné jednoty pro Čechy, Lidové noviny XVI, 1908, č. 187, večer, 11. 7., s. 21

Anonym, Retrospektivní umělecká výstava v Rudolfinu v Praze, Lidové noviny XVI, 1908, č. 148, večer, 30. 5., s. 6

Anonym, Retrospektivní umělecká výstava v Rudolfinu v Praze, Moravská Orlice XLVI, 1908, č. 123, 28. 5., s. 5